vesper001

Vidět tento film znamená být ve špatnou dobu na špatném místě s přesností na sekundy. Řeknu to takhle: kdyby to byl toaleťák, dali byste přednost šmirglpapíru.

Nejstrašnější je vždycky ten moment, kdy pro zvýšení už tak chlupy drásajícího napětí hrdinka na chvíli zamrzne s rybíma očima bez výrazu upřenýma někam do blba mimo záběr, malinovou pusou otevřenou a strnulými lícními svaly. Kamera ani nemrká a zvukař zatají mikrofon. A pak konečně roboticky pohodí načesanou hlavinkou a pronese vrcholnou repliku: „tak jo“ (nebo ne). A divák s úlevou vydechne naposled. A je úplně jedno, jestli je to ve Spojených Stádech Anorektických nebo v Monte Kachno.

Kůň, lodě a moře, to by mělo stačit k vytvoření trháku. Alespoň u mě. Navíc je tu klasické schéma s dostihy, vítězstvím, dětským a koňským superhrdinou, tenhle film má všechno. Jenže to nestačí, aby to bylo ono. Kdyby mi bylo osm, byla bych na vrcholu blaha. Jenže tehdy jsme neměli televizi a místo koně jsme jezdili na ohnutém kmeni břízy, osedlaném dekou a provázkem z dědečkovy kápézetky.

I choose freedom... Poetický příběh o divokých koních, kde jsou lidé a ostatní zvířata slušným komparzem. Zpomalené souboje hřebců, rustikální hudba, tvrdost i krása přírody a ten závěr – je pravda, že koně jsou schopni rozhodnutí, která jiná zvířata nedělají.

Shergar byl vítěz anglického derby z roku 1981, vyhrál oboje ostrovní Derby i vysoce prestižní King George VI. and Queen Elisabeth II Diamond Stakes. Těsně před druhou připouštěcí sezónou byl unesen IRA, která za něj požadovala vysoké výkupné. Jeho majitel Aga Khan odmítl částku zaplatit, ne proto, že by mu záleželo na penězích, ale nechtěl vytvořit precedens, který by vedl k dalším únosům zvířat. A chudák Shergar se už nikdy nenašel, i když možná nakonec našel klid někde v ústraní. V to aspoň doufám já. Film je dobrý tak do poloviny, Ian Holm potěšil, zato dcera, děvenka jeho starostlivá, mohla jít raději mimo záběr třeba pro šafrán a trochu toho zázvoru. A závěrečný hoptrop mě málem vyhodil ze židle.

A dnes si podám distributora. Oficiálně zastoupeném textem. Ben Crane (Kurt Russell) kdysi býval skvělý žokej. Dnes však svůj talent marní trénováním jiných. Gratuluji všem trpělivým a obětavým trenérům a pedagogům všeobecně k marnění svých talentů. Tělocvikářům to nevadí, stejně mají všichni dohromady IQ 6000. Soñador – zvaný Sonya – byl skvělý kůň, jehož slibnou kariéru na závodní dráze zastavila zlomená noha. Tak zaprvé to byla skvělá klisna a za druhé si pod slovy „zastavila ho zlomená noha“ představím Mirka Dušína, kterého v závodu zastavilo nečestné a nesportovní poleno pod nohy mu vhozené. Sonye nikdo zlomenou nohu pod nohy nehodil, pokud jsem se dobře dívala. Pro svého majitele se rázem stává úplně přebytečný (tak asi „přebytečným“, když už si hrajeme s tak nebezpečným pasívem), a tak ho (chudák transka Sonya) jako odchodné dostává Ben, který byl shodou okolností zaměstnancem stejného muže (btw, „stejný muž“ byl úlisný detektiv Tritter z House). Teď bude záležet na nezměrné trpělivosti (trpělivost byla zřejmě cenzorem odstraněna z důvodu nepochopitelnosti) a odhodlání Benovy dcerky Cale (Dakota Fanning – Šarlotina pavučinka), jestli se podaří tyhle dvě zlomené duše (přesněji zlomenou nohu a zlomené ego) dát dohromady při honbě za zdánlivě neuskutečnitelným cílem: vyhrát dostih Breeders Cup Classic. Pomoc nemocnému koni se tak ve skutečnosti stává pokusem o uzdravení vlastní rodiny. Podaří se takový obrovský zázrak uskutečnit? Je to přece rodinný film, milí koníci…

Plážové povaleče spásá pravěký žralok. A jeho mamka je polyká i s těžkou technikou. Nejvíc mě dojímala vědkyně, která za každou cenu chtěla žraločí rodinku zachovat živou pro příští pokolení. Tedy za předpokladu, že by si zuboun nechal něco ze své přesnídávky na potom. Musí to být v pravém slova smyslu hustá smrt, sjíždět žralokův střevní tobogán na skútru a řvát při tom na celý trakt „do pr*ele!“.

Parta kreténů se projíždí v chráněné oblasti a porazí medvídě. Nechají u něj košili, aby jeho máma měla pachovou stopu, a přičinlivě zabloudí, aby je stihla najít. Nefungují jim telefony ani motor, takže jejich jedinou nadějí zůstává, že navztekanou medvědici zcela odbourá pohled na jejich květované košile. Orientační běh s běsnící dámou v kožichu, funící jim za krk, se zvrhne v pravé módní peklo. Jediná brutální scéna je úvodní mord medvíděte, z útoků velkého medvěda nemáte nic, protože pokaždé, když do něj někdo vrazí nebo odněkud bafne, asistent režiséra šplíchne na kameru kelímek marmelády a než steče, je po všem. Vlastně je to dobře, medvěd totiž komparzisty necupuje, ale hraje s nimi hustovostrej volejbal. I když, co chcete od filmu, kde tou zdaleka nejchytřejší je blondýna (v roztrhaném tílku). Tedy po medvědici (bez tílka).

Takovou nálož morálních dilemat by neunesl ani slon. No, já nejsem muž dbalý cti jako Patrick, s morálkou si nezahrávám a když v lese potkám dilema, hodím po něm sebeúctou a beru nohy na ramena. Tenhle thriller má říz jako kompletní vydání pamětí Hannibala Lectera s lanýži, jarní cibulkou, pokapané citrónem a vražené někomu do ucha.

Gore grizzly horror show zahajuje temná píseň The Other Day I Met a Bear. No, jak se říká, pane jo… Jednu hvězdičku pro chlupáče Brodyho, „Roberta Redforda mezi medvědy“. :-)