vesper001

Skutečná romantická tragédie. Vesnická holka chce vztah s někým mimořádným. Po značném úsilí se jí podaří sbalit bizona a ono se ukáže, že jeho blahorodí je ve skutečnosti tak podprůměrné, až to bučí. Oživlý inventář vám po dvou hodinách už pěkně brnká na nervy, protože na rozdíl od našich mluvících spotřebičů, nemá vypínač, Emma je křečovitá a můj pocit z filmu nejlíp charakterizuje vrcholná taneční scéna ve zlatých šatech. Na plakátu působí půvabně a romanticky, ale na plátně je strnulá a nucená. Úhledné tři a zklamání navrch.

Dokument, který otevřeně přizná, že tomuhle ultrapohodáři vlastně nikdo nerozuměl, protože si kolem sebe postavil neviditelný elektrický ohradník s vysokým napětím, se jen tak nevidí. Než člověk za něco stojí, je už jen svým vlastním pomníkem. Steve podle některých umřel předčasně, ale stál za všechny prachy.

Jeden ze slabších dílů SATC, který šťastnou náhodou zapadl někam do manhattanského kanálu.

Film s tak mazanou pointou, že kdybyste jí přišili ocas, mohli byste jí říkat lasička. Potíž je v tom, že nemám moc pochopení pro nesympatické puberťáky a jejich potíže. Logika se motá jako po požití více než malého množství motorového oleje, spousta věcí je jen nakousnutá, zato nikde nikdo k nakousnutí… slabé, astmatické 3***.

Ani sebekrásnější koník nevyváží obludně ambiciózního spratka, který bohužel hraje v příběhu prim. Paleček byl roztomilý, o to víc mě štvalo, že se stal živou hračkou v rukou výchovou nepoznamenané puberťačky, za jejímiž rozmary dospělí s rozumem v ofsajdu povlávají jako mokré kapesníky na šňůře.

Špinavý film z jakéhokoli města. Je jedno, kde, je jedno, kdy, a postavy mají dojem, že ani na nich nezáleží. Okatá Audrey hrála dobře a velmi oceňuji, že si roli Okweho nenárokoval někdo z Hollywoodu s patentem na party hrdinných černochů. Začínající Chiwetel Ejiofor je skvělý. Výhrady k příběhu nemám, naopak jsem ráda, že film nakonec nebyl tak špinavý, jako bývá realita.

To je mi zvěřinec. Pár koníků, jeden méďa, jeden pes, občas had, puma, pubertální Indsman a smutný starý Klobouk. Indiánský teen remcá, že se každou chvíli něco podělá a moudrý klobouk mu vysvětluje, že to nejsou kouzla, ale kouzlo života. Mám v sobě tolik citlivosti, až mi teče nosem, takže jsem se strachovala o všechny kromě těch dvou. Koneckonců, domácí miláčci jsou jediní členové rodiny, které máte opravdu rádi.

Každá překážka je výzvou, cesta je cílem a tak všelijak podobně. Tenhle film je taky podobný – bohužel něčemu, co vzešlo z německé pásové výroby romantických cajdáků. I když musím přiznat, že soutěž se slepým koníkem mě chladnou nenechala.

Mělo by se to jmenovat Odvážný podruh. Hřebec je bohužel spíš do počtu, aby měli loupežníci co loupit, podruh co zachraňovat, padouši co závidět a divák na co dívat. Aspoň chvíli.

Symbolika je dobrá věc, tady ale Godard zapomněl vypnout sporák, voda z hrnce přetekla a obsah se rozvařil. To se stává i těm nejlepším. Podobenství o cestě k rovnoprávnosti, která podmiňuje pravou lásku, bohužel není tak sofistikované, jak mohlo být, výsledek působí odosobněle a nezúčastněně. Přeceňovaný film a ano, vím, že to se neříká.