pytlik...

První třetina filmu, tj. příjezd revizorův a rázné dělání pořádku ve firmě, patří k tomu nejlepšímu, nejlegračnějšímu, co Burian na plátně předvedl ("od zítřka se vám sníží plat, zato se vám práce přidá"). Bohužel, počínaje scénami ve vile, úroveň velice rychle upadá - absence humoru, škrcení Svozilové, označení Buriana za vola, mnoha uživateli zde opěvovaná scéna ve sprše, která mi ale přijde dost trapná. Navíc Grossová přehrává, v každé scéně se šklebí a kroutí očima, z Valentové coby Mici Angory by se udělaly v pohodě dvě dvacátnice, u ní mi taky vadilo, jak bez skrupulí využila pro sebe záslužný Burianův čin z mládí.

No jestli maj Norové takovýhle smysl pro humor, tak bych se moc nedivil, kdyby se časem zjistilo, že vlastně i Breivik si udělal jen takovou malou srandičku. Naprosto přesně film vystihl kajda.l.

Nikdy jsem u amerických komedií nepochopil, co je tak strašně srandovního na demolici všech věcí kolem, navíc celkem předvídatelným způsobem. Co horšího, v tomhle případě se bez skrupulí (z)ničilo cenné umělecké dílo. Jediné, co mě pobavilo, byl ten konec... jak si tvůrci mysleli, předtím jsme všechno zlikvidovali, no a co, továrna na sýr to nahradí.

Grafická stránka filmu výborná, jako ostatně bývá u anime pravidlem, záplava nádherných obrázků přírody z parku kontrastovala s obrázky velkoměsta. S příběhem to bylo kapku horší, vykonstruovanost z něj stříkala na všechny strany. Zejména ona mladíkova záliba šít ručně boty do sucha i do vodičky mi přišla vysoce nepravděpodobná, té by uvěřil tak maximálně starý Baťa, a to jen ještě možná.

Trošku nedopracovaný, mi tam scházela spousta dalších kombinací, namátkou: dveře načapané s medvědem/paní/pánem v posteli; medvěd/paní/pán/postel fungující místo dveří, které se válejí buď v posteli nebo na zemi; medvěd/paní/pán/dveře válející se na zemi, zatímco postel se snaží předstírat rohožku; to samé, ale postel si prohodí místo se dveřma. Možno zhlédnout například zde.

Po návštěvě malých neteří, u kterých se to jen hemžilo všelijakými růžovými jednorožci, růžovými koňmi, růžovými koňmi s křídly a růžovými koňmi bez křídel, zato barevně blikajícími (zajímavý, v Brehmovi žádný takový ani vzdáleně podobný tvor není) musím zvolat pánbů nastokrát zaplať každému filmu, který dá holčičkám trochu aktivnější hrdinku, která se jen neválí a jen pasivně nečeká, kdy si pro ni přijde nějaký ten princ. A že Mulan byla aktivní pořádně. Závěrečný souboj na mě působil nerealisticky, nadbytečně... protože každého správného Huna by klepla pepka už v okamžiku, kdy by zjistil, že jeho armádu porazila žena.

Velmi zajímavý příspěvek do diskuze, jak vlastně ve skutečnosti vypadá ona proslavená trojice boží. No přátelé, přiznejme si to, krásy moc nepobrali. Už se ani nedivím, že je podle Starého zákona zakázáno vyobrazovat boží tvář, bůh v tomto požadavku prokázal vzácnou sebekritiku a taky pragmatismus, s takovým ksiftíkem by moc oveček nesehnal, i kdyby jeho učení bylo sebehezčí (jakože není). Zároveň jsem si znovu ověřil, jak bible kecá, prej že bůh stvořil člověka k obrazu svému... no nevím, nerad bych vypadal jako narcis, ale já jsem daleko hezčí než všichni ti tři bohové dohromady (no, trochu nesmyslná věta pravda, ošklivost sčítáním určitě neklesá). Takže suma sumárum, já se do nebe rozhodně nepohrnu, protože tam na člověka nic hezkého určitě nečeká.

Stejně jako Šebánek jen velmi těžko mohl hrát maratónce, taky mírně tloustnoucí zcela necharismatický Donutil působí v roli nespoutaného loupežníka dost legračně. Zvláště ve chvílích, kdy se snaží o tzv. tvrďácký pohled. Takhle úloha usedlého fotříka od dvou děcek, ta by se na něj hodila zcela perfektně. Tam by nevadila ani ta jeho nezřetelná výslovnost, i když oproti takovému Pavlu Novému pořád mluví jak Cicero. Když k tomu přidám formát mnou velice neoblíbených muzikálů, sám sobě se divím, že jsem nedal odpad.

Lotrando byl hubený až z něho šel Strach a pro Zubejdu se naštěstí hodilo spíš označení očajda. První český product placement se tedy moc nepovedl, jablonecká bižu tahala poněkud za uši. No a nevím nevím, jestli je dobrý nápad vykácet v oáze těch pár stromů, jestli by ono nebylo lepší odvézt Očajdu za sluníčkem někam do pouště.

I přes patetické, přehnané projevy některých postav (zejména Vojta v tomto ohledu exceloval) mě příběh doopravdy dojal, kdybych nebyl tvrdý muž, tak bych řekl, že i nějaká ta slza se v oku objevila. Navíc má film i nemalé výchovné hodnoty, učí vojáky, že v nepřátelské palbě se nemají pronášet proslovy, jinak to pěkně odskáčou. Aspoň v tomhle snímku se to stalo asi tak třikrát. Jakmile začal někdo zdlouhavě cancat, lup a už ji měl. Zajímavý je hudební podkres filmu, kde zazní písně Kdož sú boží bojovníci a Kde domov můj v poněkud zprzněné podobě.