elizabeth_ba

Neskutečně pitomý. Ještě, že tam mají toho Rasputina :-). Nesympatický doktor Hlinka, Mery, která se přidala k Vali, a k tomu všemu ještě její neodbytný příbuzenstvo. No a ten závěr nechám raději bez komentáře.

Koukám, že v těch jménech mají poněkud chaos. Napřed si po dvě série nejsou schopni zapamatovat jméno Matyho ženy a teď zjišťuji, že ani boxera Mika... A poprvé (a naposledy) mě nakakala Vali, když Lucii přemlouvala, aby ještě dala šanci tomu kreténovi, teda pardón, Tomášovi...

A to se teda musím hodně držet, aby to za tu zjevně umělou nohu na závěr a za to, jak tady scénář udělal z mojí oblíbené Lucie trubku, nebyl odpad.

Tchýně jako blaničtí rytíři působila sice trochu podivně, ale nakonec proč ne. Nikdo nevíme v jaké podobě se objeví hlavně, že Maty konečně někoho poslouchal. Bohužel byl tohle jeden z dílů, kde mě vztahy a osudy hlavních představitelů zaujaly mnohem více než vlastní případy, což není úplně dobře.

Lucie má nějaký podezřelý štěstí na kretény, v práci i v životě. Tak snad se to už u ní ke konci druhé série zlepší...

Lucie: "Dej nám dvě minuty, přece nám tady neexne kvůli kozám". O trochu lepší než předchozí díly, ale opravdu jen o málo.

Podivné, jak se to nakonec ve druhé sérii dokázalo shrabat... Soudě podle tohoto dílu bych tomu absolutně nevěřila. Jediné plus epizody je první setkání sympatické Vali s panem Hojerem a malým Jindrou.

Tato epizoda pojednává mimo jiného rovněž o tom, jak se mohla něžná a křehká Lucie asi o padesát dílů dopředu zbavit toho kreténa, co se s ním zapletla. No, dobře vím, že s ním vůbec neměla mít nic společného, ale taky vím, jak lehce se tohle radí a jak velice blbě koná...

Udělat to ohledně Modrého kódu tak jako u Sběratelé kostí, když jsem se dostala na konec dostupných epizod, byla teda pěkná pitomost. U Sběratelů kostí to totiž bylo dobré od začátku až do konce a B+B byli zárukou kvality. Tady to na začátku byla pěkná ...čovina (tohle slovo používá kolega, když nechce, aby jeho malý syn mluvil sprostě), tak je docela s podivem a docela naštěstí, že se i tohle přes úplně mizerný začátek z první série ve druhé vyvinulo v docela přijatelný seriál...

Celkově je seriál (respektive jeho druhá série) lehce nadprůměrný. Jak se to mohlo po těžce podprůměrné první sérii stát? Jak už píšu u jedné z epizod (č. 42, s02e14) dopomohly k tomu některé nově příchozí postavy, především syn primáře urgentu - Maty. V tomto díle se pak tvůrcům povedlo předvést v plné kráse archetyp známý z pohádek (a kdyby to čistě náhodou někoho nenapadlo ještě v průběhu epizody, určitě mu to dojde při závěrečné romantické scéně, kdy se nad spící Lucií usmívá Maty a něžně bere do rukou její vlasy), podle nějž statečný princ na bílém (či černém koni) zachrání a vysvobodí půvabnou princeznu, ať už z rukou zlého draka, čaroděje či kouzla víly, a žijí spolu šťastně až do smrti. A ve mně takové okamžiky v poslední době čím dál tím častěji vyvolávají pitomý úsměv na rtech, příjemný pocit v duši a potřebu ohvězdičkovat i o cosi více, než by si zasloužil zbytek epizody, ačkoli se už malé děti (v Arabele ohledně pohádky O Šípkové Růžence) učí, že je všechno úplně jinak (Princezna Xénie k princi Wilibaldovi: „Jste ještě pořád zamilovaný do té šípkové husy?“).