Skuby47

Jeden z prvních nekonečných zahraničních seriálů, který po listopadu 89 začal vysílat televizní kanál F1 od 1.5. do 17.9. 1992 a to pouze ukázkových 39 dílů. Protože to byl v té době jediný celoplošný kanál, získal seriál nevídanou sledovanost z níž těžila TV Nova, která zahájila vysílání 4.2.1994 a odvysílala seriál v rozsahu 357 dílů celý. Řekla bych, že to byla jedna z vlajkových lodí pana ředitele Železného a ukazatel západního životního stylu. V USA se vysílal od 23.9.1978 do svého konce v roce 1991 a v době uvedení u nás, byl na Západě už přežitý. Z dnešního pohledu bych hodnotila kritičtěji, ale tehdy to bylo něco. Vzpomínám si, jak na intru v té době používala kolegyně jako motivaci pro studentky k rychlému ukončení večeře slogan : „Děvčata, pospěšte si, bude Džejár!“ Tehdy jsem taky zvědavě zírala na zcela jinou televizní produkci i životní styl, ale dneska už bych se nedívala ani ze zvědavosti. Je to minulost a tento seriál do ní patří.

Další ze zdařilých krimiseriálů zabývající se neobjasněnými či v minulosti nedořešenými a pro nedostatek důkazů odloženými případy. Během času se objevily nové skutečnosti, na základě kterých bylo vyšetřování obnoveno a dovedeno do úspěšného konce. Zde lze ocenit originalitu a různorodost případů a nápaditost vyšetřovatelů při hledání zapomenutých faktů, které kdysi dávno nebyly odhaleny, a to jen ze vzpomínek zainteresovaných osob či jejich potomků. Kromě zajímavých a pestrých příběhů z různých časových období, bych ocenila dějové retro ukázky ze vzpomínek svědků a příjemnou hudební stránku seriálu.

Jako nadšený fanoušek a vděčný divák krimiseriálů bych řekla, že existuje jen tak pět základních druhů zločinů : loupež, vražda, vydírání, znásilnění a únos. Jde jen o to, vymyslet kolem zlého skutku příběh dostatečně originální, dramatický a působivý. Byl natočen bezpočet krimiseriálů se stovkami epizod, které se liší jen týmem vyšetřovatelů či typem používaných pátracích metod a je tedy pravděpodobné, že se najdou vzájemně podobné příběhy, zvláště jsou-li natáčeny podle skutečných případů. Pátrání po pohřešovaných či bezdůvodně zmizelých osobách v tomto seriálu má jistou originalitu v rámci žánru, patřičný spád, vyšetřování se obejde bez nechutností či sond do lidských vnitřností a má dobré i špatné konce, čímž se přibližuje realitě. Každý díl tvoří samostatný případ a i když je kvalita jednotlivých dílů rozdílná, čtyřicetiminutová stopáž udrží v napětí pozornost diváků po celou dobu pátrání. Obzvláště případy týkající se dětí jsou dojemné.

Působivé komorní drama je hereckým koncertem Karla Högera a Dany Medřické. Základní příběh je jednoduchý s pro tu dobu typickou kriminální zápletkou. Rozkrádání a zpronevěra byly tehdy nejčastějšími delikty, asi stejně jako dnes. Prostý příběh, velmi civilní a úsporné herectví ústřední dvojice a na morálku a čestnost apelující závěr asi nebudou lákadlem pro současné mladé diváky, ale pro mne to byla příjemná vzpomínka na časy dávno minulé, kdy herci ještě uměli hrát.

Originální nápaditý sci-fi příběh s dobrým hereckým obsazením, pohodovou atmosférou a dojemným závěrem, kterému ani čas neubral na působivosti. Viděla jsem ho už víckrát a pořád mě dojímá. Taky bych se chtěla nechat zmrazit a probudit se za 100 let, abych se podívala, jak to na světě vypadá, pokud ještě nějaký svět bude.

Brilantní thriller se skvělým obsazením, mrazivou atmosférou a originální zápletkou. I když jsem z názvu i z obsahové informace věděla o co jde, byl příběh natolik přesvědčivý, že jsem se zatajeným dechem sledovala hlavního hrdinu a spolu s ním jsem uvěřila, že to není fikce, ale že je to všechno pravda. Skvěle jsem se bavila narůstajícím depresivním napětím a strhující dějovou dynamikou až do překvapivého konce.

Poprvé jsem se s živým Jarkem Nohavicou a dalšími folkaři setkala na koncertě v našem městě krátce po listopadu 89. Do té doby jsem jeho a další zpěváky tohoto žánru znala jen z působivého vyprávění své kolegyně, která jezdila na jejich klubová vystoupení. Ze zvědavosti jsem zašla jednou odpoledne v prosinci 89 na koncert s názvem Folkové vánoce, kde se sešla kromě Nohavici celá naše folková scéna - Žalman, Plíhal, Dobeš, Nos, Nedvěd a řada dalších. Bylo to neskutečné. Atmosféra v sále i na jevišti byla tehdy plná revolučního nadšení. Těžko dneska říct, kolik zpěváků tam bylo, všichni se různě střídali a dávali najevo, jak jsou rádi, že jsou tady spolu. Nevím, jak dlouho představení trvalo, ale po odsezených osmi hodinách, dlouho po půlnoci, jsem nebyla schopna se rozloučit a odejít, stejně jako řada těch nejvytrvalejších diváků. Bylo to nezapomenutelné a vznikla z toho moje celoživotní láska k folku. Mám ráda Ostravsko, kde jsem se narodila, mám ráda písničky Jarka Nohavici, mám ráda i jejich interpreta. Dokument není nic moc, mělo se sáhnout hlouběji do archivu.

V úvodu filmu zaznělo televizní varování, že tento pořad není vhodný pro děti a mladistvé. Do této věkové kategorie se nepočítám, tak jsem se na část filmu podívala. Celé bych to asi nezvládla, tak soudím, že ač to v úvodním upozornění nezaznělo, tak tento pořad nebyl vhodný ani pro mne, osobu starší. Tak pro koho byl vlastně natočen?

Výborný koncert se skvělou atmosférou, jehož jedinou vadou na kráse je, že nebyl odvysílán celý. Taková škála zajímavých zpěváků a jen sestřih útržků písniček. To je přímo trestuhodné. Taky Jarek Nohavica mohl dát nějakou tu pecku navíc. Určitě tehdy zazpíval nejmíň třikrát tolik písní.

Příjemný rodinný film pro děti, myšlený možná jako varování malým sportovkyním před úrazem a zbytečným hazardem se zdravím v touze vyniknout. Mám stejně starou vnučku gymnastku a tenhle film oceňuji jako podporu mého výchovného nabádání k opatrnosti, aby se nezranila při tomto krásném holčičím sportu. Nerada bych ji jednou nosila v náručí jako Fanynku její filmová babička Emília Vášáryová.