Hellierer

Ačkoliv to seriál The Book of Boba Fett evidentně vzdal, tak tenhle další díl Mandaloriana jsem si užil měrou vrchovatou. Navíc je příjemné vidět, že se posily v rámci týmu pro vizuální efekty z konce druhé série vyplatily a jistý element už není tak rušivý.

Co si přát víc, než gorilu zmasakrovanou motorovkou.

Když zatím nejlepší epizoda seriálu je epizoda, která patří k seriálu úplně jinému, je něco velice špatně. Ano, návrat Manda je super, ultimátní fan-service asi potěší (i když osobně se mi už lehce přejídá, ale BD i finální let cením) a esence Hvězdných válek z toho vyloženě čiší, avšak je to zároveň poněkud smutné. Takže jako samostatná epizoda super, optikou celého The Book of Boba Fett nešťastné a dělá to akorát medvědí službu.

Uff. Tentokrát se skoro celá epizoda odehrává v "přítomnosti" a docela to bolelo, jelikož po většinu času převládá cringe. Mladí cosplayeři, otřesná honička, čím dál více do očí bijící efekty a ukázka hlavní zápletky, která příliš zajímavě nevypadá (a postavy tomu taky moc nepomáhají). Ale abych jenom nehanil, tak třeba příchod Rancora byl příjemný fan-service.

Tvůrci chtěli napravit nepopulární konec osmé série, a tak přinesli nepopulární konec další. Nevidím ani tak problém v tom, co se stalo, ale spíše v tom, jak a čím k tomu došlo. Což je docela škoda, jelikož zbytek řady se nesl v příjemné atmosféře, různé odbočky působily zajímavě a ačkoli to bylo občas trochu více náhodné a překotné, než by bylo vhodné, tak to alespoň fungovalo.

Sony dává reparát po nepříliš zdařilém pokusu z roku 2016 a až skoro překvapivě se jim to daří. Jason Reitman totiž nabídl opravdu příjemné oživení oblíbené značky, kdy se mu podařilo představit zábavné nové postavy, velkou dávku milého humoru a pěknou porci nostalgie. Děj je svižný, některé scény mají hezkou atmosféru a casting je udělán na jedničku. Ve výsledku je tak možná největším zklamáním ono přílišné ohlížení "dozadu", nejvíce znatelné hlavně v obligátním konci, bez kterého by spíše bylo lépe. Ale s celkem velká spokojenost.

Neskutečně jsem se těšil, neskutečně jsem chtěl, aby mě mnou milovaný Vaughn vystřelil z trenek jako u prvního dílu, ale bohužel výsledek ve mně nakonec zanechal spíše hořkou pachuť. Což o to, pan režisér stále má filmování evidentně v paži a řemeslně se v podstatě nedá snímku nic moc vytknout, zatímco akční scény diváka opět úspěšně fascinují svou kinetikou a nápady (noční souboj i taneček s Rasputinem vynikající), avšak scénář tentokrát jede spíše na půl plynu (možná i méně). Postavy jsou ploché a nezajímavé, samotný děj se skládá z menších epizodek, které jsou v jednotlivostech fajn, avšak v celku se to vleče, a Gemma je trestuhodně nevyužitá. Zároveň se jakoby zcela vytratila ona nonšalantnost, kterou se v předchozích dílech (hlavně tedy v prvním) kombinovala vulgarita, humor, jemnost a dravost, kdy zde místo toho dostáváme docela velkou dávku nevkusného patosu a poměrně neočekávané míry trapnosti. A ani velký zvrat a příslib do budoucna toho příliš nezachrání. Takže za mě zatím jednoznačně nejslabší Vaughn a možná už by bylo na čase, aby tuto značku opustil.

Možná nejpoklidnější, avšak nesmírně uhrančivá a za mě zatím nejlepší sezóna, s dokonalým záběrováním a vtahujícími rodinnými peripetiemi.

Příjemný televizní film pro fanoušky tohoto světa, který adaptuje jeden z komiksových příběhů a zároveň pracuje s prvky, které představil samotný seriál (takže bez jeho znalostí se možná budete ztrácet). Příjemná jednohubka, opět s parádním vizuálem, jenž je sice trochu slabší než zmíněný seriál, avšak stále se jedná o velice povedenou zábavu pro děti i odrostlejší.

I čtvrtá série mého nečekaně milovaného seriálu (ano, kdo by čekal, že seriál založený na vtipu z HIMYM si mě tak moc omotá kolem prstu?) mistrně balancuje na hranici přiznané naivity, nostalgie a emociálního ohňostroje, kvůli čemuž se jedná o jednu z mála sérií, které chci prostě zhlédnout za jeden den, jelikož se nemohu nabažit. Postavy si nejde nezamilovat, a ačkoliv je stále jasným favoritem samotný Johnny, jehož neobratnost v dnešní době je jednoduše dokonalá, tak každá z nich postupně dostává různé vrstvy a všechny nějakým způsobem přirostou k srdci. A já chci stále víc! A to i přesto, že se z toho čím dál více stává telenovela. PS: LaRussová v Neo-stylu je zlato!