Vančura

Nevtipná hovadina s dějem totálně odtrženým od reality, která mě strašně nebavila a která mě utvrdila v tom, že dva filmy Tomáše Svobody mi stačily a už od něj nikdy nic vidět nechci. Škoda slov se těm sračkám nějak víc věnovat.

Kupodivu mi to nepřišlo tak hrozné, jak bych vzhledem k mé odvěké averzi k sequelům čekal, ale stejně tak ani nemohu říct, že bych z toho byl nějak nadšený. Myslím, že ten film měl možná někdy nakročeno k tomu být opravdu povedený, ale zůstalo někde na půl cesty. Ty líbivé letecké záběry moravské krajiny mi tam přišly veskrze zbytečné, postavy neschopných policistů mě tam vyloženě iritovaly (odporně protivné klišé české kinematografie), hned v úvodu mě poněkud otrávilo, že film to nijak neulehčuje lidem, kteří jedničku a dvojku neviděli, případně ji viděli už před dlouhou dobou, protože se nijak neobtěžuje s tím nějak děj starších filmů připomenout a rovnou hupsne do děje (asi se prostě předpokládalo, že to budou chtít vidět jen lidi, co jsou s oběma filmy obeznámeni, ale stejně mě tenhle přístup irituje, protože mezi dvojkou a trojkou uběhlo dlouhých 11 let; mimochodem nechápu, že každý film natočil jiný režisér), děj mi osobně přišel hodně předvídatelný a mnoho věcí jsem odtušil dopředu, ty repliky mrtvého Postráneckého na mě působily zvláštně a rozhodně si nemyslím, že by byl ten film díky nim o něco lepší, a celkově jsem moc nechápal, proč ten film vlastně vzniknul, pokud tou jedinou motivací nebyla prostě jen perverzní snaha vrátit se znovu k postavám z filmu, který si kdysi z nevím jakých důvodů získal jistou popularitu (v časech, kdy si Ramba ještě říkala Voříšková). Btw. přišlo mi, že si scénář dal hodně záležet na tom, aby se do filmu dostalo hodně z vinařské hantýrky (Ramba kupříkladu ve filmu o vínu neřekne, že je dobré, ale že je pěkné), ale stejně mi to tam přišlo tak nějak zbytečné, a pokud by přišla řeč na to, zda nějaký hraný film dává dobře nahlédnout do světa výroby vína, tak mě napadl výborný francouzský snímek Víno nás spojuje, který u nás kdysi bohužel profrčel kinosály bez většího zájmu.

Osobně mě tento styl humoru neoslovuje, a sledoval jsem to dosti nezúčastněně. Obsazení je bezpochyby výborné a na pár místech jsem se úsměvu neubránil ani já, ale jinak mě to moc neoslovilo, a to vysvětlení ústředního zločinu jsem nepochopil, protože je to na mě příšerně překomplikované. Navíc mám pocit, že mám proti všem těm podobným slavným československým filmovým parodiím určitý předsudek, živený názorem, že v dobových podmínkách by kvalitní čistokrevný žánrový film vzniknout nemohl, a tak místo něj vznikla "jen" parodie, které jsem si umělecky nikdy příliš necenil.

Když jsem ten film viděl po letech znovu, takřka mě udivilo, jak moc nesmiřitelný je a s jakou až krutostí alegoricky útočí na národní povahu (o hasiče zde samozřejmě vůbec nešlo - postupně vykrádaná tombola je jen metaforickým obrazem reálného socialismu). Osobně mi trpkost toho filmu nově přišla takřka nesnesitelná (hlavně v samotném závěru v sekvenci s požárem chalupy dědy Havelky), ale racionálně jeho nelítostnost samozřejmě chápu. To, jak zde Forman pracuje s trapností a humorem (volba královny krásy), mě zcela fascinuje (Jan Žalman o tom mluví v knize Umlčený film těmito slovy: "Hloupost spolkových funkcionářů, řevnivost a protekční tahanice maloměstských panímám a naproti tomu pramalé půvaby mladých kandidátek, to všechno promění "zlatý hřeb večera" v komedii, v níž se touha venkovských tatíků po atrakcích mondénního světa zvrhne v jízlivou karikaturu lidské malosti"), ale přijde mi v podstatě zbytečné ten film nově jakkoli chválit a vyzdvihovat jeho kvality, když to už dávno udělali jiní, a tak mi nezbývá než jen vyjádřit potěšení z toho, že ten film do své nabídky zařadil Netflix, a tak by se mohl dostat k novým divákům, kteří ho dosud neviděli.

Už dlouho jsem neměl v kině tak intenzivní pocit, že nesleduju film, ale že je mi předkládáno jen zírat na smyšlené neživotné postavy z hloupého scénáře, tedy že jsem nucen trávit trávit hodinu a půl ve společnosti 4 okoukaných hereček, které odříkávají naučené repliky postav, které nikdy neexistovaly (paradoxně si uvědomuji, že cílová skupina tohoto filmu, mající zírání na podobnou pokleslou produkci typu Ulice, Ordinace apod. v oblibě, podobné reflexe schopná není, a naopak si bude nejspíš pochvalovat, jak je to "komedie ze života", dle toho, nakolik úspěšně v některé z filmových postav identifikují sebe nebo někoho ze svého okolí, případně z účtů, které sledují na Instagramu), a protože to celé postrádá jakýkoli umělecký přesah nebo dramatické kvality, přišlo mi to jako neobyčejná ztráta času, byť mě to nesralo tolik, jak jsem si původně myslel, že bude (možná, že ten dojem odtrženosti filmu od reality byl v mém případě způsobený i tím, že se jednalo o moji první návštěvu kina po 10 měsících od vynucené korona-abstinence, a navíc ještě že šlo o film domácího původu, na které do kina takřka nikdy nechodím, ale spíš si myslím, že šlo prostě o neschopnost autorů scénáře, dát do toho filmu něco víc, než jen postavy, kterým se děje něco, co autoři scénáře pravděpodobně považují za odpozorované za života). Konstatovat, že je ten film zoufale neschopný vyprávět nějaký zajímavý příběh, by bylo jen nošením dříví do lesa (podobně jako žehrat na duo otravného product placementu a ještě otravnějšího voiceoveru, bez něhož se snad žádný současný český film neobejde), protože mi přijde, že toto je rys typický pro většinu českých filmů z poslední doby, a už jsem skoro rezignovaně smířený s tím, že na nějaké vypravěčství v obrazech už se dávno nehraje, a jediné, co se počítá, je návštěvnost v kinech a pozdější sledovanost v televizi, kde se to do 1-2 let objeví - přijde mi skutečně až zarážející, jak se ten film tak soustředí na simulaci "scén ze života", až není skutečně ničím jiným, než jen sledem toho, co se jednotlivým postavám děje, aniž by za tím bylo cokoli víc, a osobně mi přijde neuvěřitelně zbytečné něco takového sledovat (podobně jako nechápu, proč bych měl na Instagramu sledovat někoho takového, koho v tom filmu hraje Vágnerová, ale opět zdůrazňuji, že nejsem cílová skupina tohoto filmu), ale nenáročné ženské publikum, které se chce u filmu jen pobavit a na chvíli vypnout, si u toho jistě přijde na své, a budiž jim to přáno.

Osobně jsem byl spíše zklamaný, ten prostinký příběh se tak strašně táhne, až mi to subjektivně přišlo skoro nekonečné, a ta přehlídka samoúčelných gore nechuťáren už mi ke konci přišla téměř komická, jak film urputně servíroval stále nové a nové - protože s ničím jiným jinak přijít nedokázal. Osobně sice mám pro tuhle pokleslou filmařinu slabost, a v tomto případě to má dobrý soundtrack a v jednotlivostech to obsahuje dobré momenty, ale jako celek mi to přišlo hodně slabé, a dost mě to uspávalo, což je prostě špatně. Z podobného ranku filmů jsem viděl rozhodně zábavnější kousky.

Perfektní sci-fi, které pro mě znamenalo velmi příjemný devadesátkový objev - myslím, že až doteď jsem o tom filmu nikdy neslyšel. Na svou dobu to má super speciální efekty, hraje tam perfektní soundtrack, má to kvalitní obsazení, a především dokonalou atmosféru, která mě k tomu zcela přikovala. V závěru se to sice už trochu zvrhne do takové lehce béčkové roviny, ale přesto jsem byl z toho filmu hodně nadšený. Jen škoda těch vystřižených scén, s nimi by to bylo asi už absolutně bezchybné.

Podle mě je tenhle seriál strašně přeceňovaný a osobně se k němu stavím více než vlažně. Některé díly mi přijdou takřka nesledovatelné, jak jsou komunistické / nudné (Chudák dědeček, Zasloužilý všeumělec, Kapřín), postava Humla mě v Sovákově podání nesnesitelně iritovala a nepochopil jsem, proč zde Schmitzer hraje jeho vnuka, když to byl ve skutečnosti jeho syn a věkový rozdíl mezi nimi byl jenom 29 let (celkově mi přijde, že ten seriál dělal ze Sováka s Kemrem strašný dědky, přitom Sovákovi bylo 55 a Kemrovi 53) - podobných nepochopitelných momentů tam ale je víc, jako například Skořepová s Lackovičem nabarvení načerno (přišlo mi to podobně trapné jako Polívka s Labudou v Romingu), nebo zavádějící titul seriálu, který reálně o žádném "chalupaření" není, protože místo dvou chalupářů sleduje osudy celého defilé postav, a to, že dvě z nich spolu bydlí zrovna v chalupě, je pro seriálový děj veskrze zcela podružný detail, a Evžen s Bohoušem by mohli bydlet v podstatě kdekoli jinde a vyšlo by to nastejno - humor je zde založen na psychologii jednotlivých postav a jejich konfrontaci, což je univerzálně přenositelné do libovolného prostředí (v té souvislosti mě napadlo, že mi přijde zajímavé, že si zde Kemr rok před Menzelovou komedií Na samotě u lesa zahrál takřka totožnou postavu starého muže (!), kterého si koupí noví majitelé i s chalupou a musí se pak s ním sžívat). Líbilo se mi jen pár epizod (Kapr, Romeo z autobusu, Režisér, Náhradník) a malá Mahulena Bočanová, která je zde neuvěřitelně roztomilá, jinak je mi podobná normalizační produkce obecně veskrze protivná, a to jak poplatností době, tak popularitou u mainstreamového publika a notorickým reprízováním v televizi.

Na začátku asi byla (?) dobrá myšlenka, ale to zpracování ji podle mě dost zmrvilo. Vůbec jsem třeba nepochopil ty scény z barrandovských ateliérů, kde jakýsi kompars sedí ve zbytcích nějakých vraků (zcela jistě nemajících s původními nehodami nic společného, neb pochybuji, kde by tvůrci vzali součásti auta, které mělo před 20 lety nehodu) a skuteční aktéři nehod u toho střídavě mlží stran skutečných okolností každé nehody a střídavě podléhají návalům zjitřených emocí, ať už jsou hrané nebo nikoli. Dále mi přišlo škoda, že se kvůli tomu filmu rozmlátilo tolik aut, které ještě mohly někomu sloužit, a celkově na mě ty inscenované fejkové rekonstrukce nehod působily divně, jako urputný poutač pozornosti, podobně jako celý dokument, který ve mně vyvolal všechno možné (občas i nudu), jenom ne to, čeho asi chtěl docílit. Nemyslím si prostě, že takový dokument může něco změnit a že konfrontace s několika více či méně nesympatickými nešťastníky, kteří měli částečně smůlu a částečně si to zavinili sami, může zapůsobit jako prevence dopravních nehod. Ostatně YouTube a Facebook přetékají videoobsahem ze skutečných (!) nehod, který je s oblibou virálně šířen, a přesto lidi dál jezdí jako kreténi, protože na řidičák dosáhne každý a tahle společnost je automobilismem posedlá a nenechá si ho za nic vzít; houstnoucí pomníčky kolem silnic tak lze považovat za jakési oběti na oltáři individuální dopravy, které dnes podléhá vše. Psal jsem to už před lety k pořadu STOP, který kdysi běžel v telce, že donkichotsky bojuje s notoricky známým faktem, že se na silnicích denně masakrují, doživotně mrzačí a zabíjejí noví a noví lidé, aniž by s tím kdokoli mohl něco udělat. Ano, jedno řešení by zde sice bylo, ale je samozřejmě zcela neprůchodné - aby bylo cestování autem 100% bezpečné, muselo by každé auto být obrněno přinejmenším jako tank, a jezdit maximálně 20 km/h. (Případně je možná budoucnost v autonomních vozech, ale ani tam si nemyslím, že by nehodovost klesla na nulu). Aby nedošlo k mýlce, samozřejmě považuji za záslužné pokoušet se jakkoli zlepšit statistiky nehodovosti, ale zrovna v tomto případě mám pochybnosti, zda ten film měl kdy být něčím víc než jen Klusákovým námezdním projektem v rámci osvětové kampaně České asociace pojišťoven a BESIP, protože prostě kšeft je kšeft (nebo jsem možná už jen otrávený z toho, jak chce pořád někdo vyvolávat celospolečenské diskuse o nějakém tématu, což jen potvrzuje můj názor, že naše současnost už není skoro ničím jiným, než permanentním bojem o pozornost, která je vynucována čím dál agresivněji, jak jsou lidi čím dál víc otupělejší a přehlcení informacemi).

Pro zainteresované má ten (poněkud amatérský) film asi svoje kouzlo, ale pro mě coby člověka "zvenčí" a ještě k tomu z r. 2021 je to jen defilé více či méně nudných záběrů na lidi, o kterých jsem se toho moc nedozvěděl, kteří dnes už budou v důchodovém věku a kteří se tenkrát bavili (pravděpodobně neškodným) způsobem, pro který nacházím něco mezi lehce blazeovaným údivem a cynickou přezíravostí - zvlášť mě tam zarazil ten - z mého pohledu "na dnešní dobu" - nečekaně silný kolektivní duch, v němž se jednotlivé individuální rozdíly mezi lidmi jakoby rozpouštěly (člověk se při úvahách o tom filmu samozřejmě nemůže vyhnout riziku, že bude hodnotit fenomén trampingu jako takový, namísto dokumentu samotného). Asi jsem prostě (naivně) doufal/čekal, že to téma bude pojato více sociologicky a s odstupem - což je tvůrčí přístup, který bych k tomu zaujal já - takže když jsem dostal něco zcela jiného, nenašel jsem si k tomu cestu. K tomu mě ještě napadá, že podobná očekávání jsem měl vlastně před lety i od filmu Amerika, který mě podobným způsobem minul/zklamal.