Vančura

Clouzotovy Ďábelské ženy mám hodně rád, ale Havran mě bohužel neoslovil. Ačkoli to mám jen hodinu a půl, táhlo se to nekonečně, nedostalo to ze mě žádné emoce a v podstatě vůbec mě to nebavilo. A závěrečné rozuzlení je takové... že mi bylo vlastně jedno, jak to skončilo. Ten film je podle mě beznadějně zaseklý v době svého vzniku a dnešnímu zmlsanému divákovi už nemá co nabídnout.

Na tento film jsem narazil zcela náhodou, kdy jsem se dozvěděl o existenci Armina Meiwese a toho co udělal, a zjišťoval jsem si o tom víc. Sice jsem od filmu neměl nějaká velká očekávání - zdejší nevalné hodnocení a příšerný plakát zvládnou samy o sobě člověka dostatečně varovat předem - ale výsledný dojem byl bohužel ještě horší, než jsem čekal. To zpracování je děsivě špatné, obraz je celou dobu příšerně tmavý a ušmudlaný, a vůbec nedává smysl, proč je to vyprávěno z perspektivy té holky - pokud tedy nebylo jediným smyslem té postavy zasadit všechny události do nějakého kontextu a pokusit se nějak vysvětlit nepochopitelné chování obou hlavních postav, oběti a jejího kata. Osobně mě tam ta rádoby vysvětlující (možná dokonce i omlouvající) omáčka - která by se dala shrnout do ohraného klišé, že za vším je třeba hledat neutěšené poměry v dětství - jen otravovala, a podle mého názoru je prvních 45 minut toho filmu v podstatě naprosto zbytečných, a to hlavní se tam konečně začne dít až poté, kdy si budoucí kanibal podá inzerát a budoucí oběť na něj odpoví. Sledovat ten jejich zvrácený pakt mě však nijak netěšilo, je to prostě jen neuvěřitelně smutné, depresivní, a samozřejmě též krajně odporné, a šokující. Vedle téhle amatérské sračky se španělský artový Kanibal tyčí jako nedostižný titán.

Naposledy mě podobným způsobem sral film Na nože (z něj jsem přímo odešel z kina, jak byl nesnesitelný; Lov jsem ještě zvládnul dokoukat do konce). Nesympatické obsazení, nevtipný humor, stupidní děj, a především nulová originalita - během sledování mi to připomnělo filmy The Furies a Krvavá nevěsta, a tím jistě není výčet podobných filmů zdaleka vyčerpán. Podruhé bych se té kravině obloukem vyhnul.

Nebavilo mě to, postavy mi byly nesympatické, a hlavně jsem z toho měl pocit, že to nepřichází s ničím novým - kromě toho zajímavého námětu tam není nic, co by člověk už neviděl stokrát jinde, včetně toho rádoby cool závěru v posteli. V kině by možná byl výsledný dojem trochu lepší, ale doma v telce to prostě nemá nic, co by člověka nějak ohromilo. Za mě tedy dost nevalný dojem.

Scenáristicky překombinované a silně nevěrohodné. Sledovat, co všechno Javierovi prochází (a s jakou snadností), mě skoro vůbec nebavilo, a samotný závěr mě potom jen otrávil. Co jím vlastně film sděluje - že silnější pes mrdá? Že lidi z reklamní branže jsou svině? Že spravedlnost neexistuje? Na podobné stereotypy jsem osobně dost alergický, podobně jako na tenhle typ filmového pseudocynismu, který jde záměrně proti diváckému očekávání. Zdá se mi, že v té naprodukci Netflixu už ani ty španělské filmy nejsou, co bývaly...

Průměrný film průměrného režiséra, za vidění to moc nestojí. Dlouhé roky jsem měl za to, že herecký výskyt Luise Tosara v jakémkoli filmu je automatickou zárukou kvalitní podívané, ale už to asi taky neplatí. Ten film je dějově strašně předvídatelný, většinu věcí jsem tam odtušil dávno dopředu - aniž bych o tom filmu cokoli věděl předem - a vůbec mě to nebavilo. Záporáci jsou zde absolutně nezajímaví, vůbec to není napínavé a celé je to dost rychle zapomenutelné. Jak zde již psali jiní přede mnou, měl jsem od toho větší očekávání, a zůstala veskrze nenaplněna, škoda.

Určitě je to dobrý film, bohužel mě ale neoslovil tolik, jako Kaurismäkiho finská tvorba. Ta kombinace angličtiny a Londýna mi bohužel moc nesedla a nepřišlo mi to ani tak zábavné, jako jiné Kaurismäkiho snímky. Samotný námět o postavě, která chce ukončit svůj život a zaplatí si na to nájemného vraha, je podle mě úžasný, ale to zpracování mi bohužel přišlo nepříliš povedené, a na to, že to má jen 79 minut, se mi to subjektivně docela vleklo. Celkově myslím, že z té látky šlo dostat mnohem víc, takže za mě spíše jen slabší dojem.

Skvělý film, který mě hodně bavil i na podruhé. Ústřední herecké trio - Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel a Michel Bouquet - nemá chybu, podobně jako výtečný hudební doprovod a napínavý děj. Sice se nemůžu ubránit dojmu, že literární předloha Charlotte Armstrong bude zřejmě sračka, nicméně na tom nijak nesejde, neboť Chabrolův scénář s ní naložil tak, že prostě vzniknul dobrý film, a člověk musí hlavní postavě držet palce, aby jí vše vyšlo a odolala nástrahám nepřátel. Ona v tom filmu téměř září jako světice (paradoxně navzdory své minulosti), zatímco její tchán a jeho nohsled jsou zde představeni téměř jako ztělesnění všeho zla - přesto na mě toto - téměř až pohádkově jasné - vymezení rolí nepůsobilo nevěrohodně a zcela mě to vtáhlo do děje (byť uznávám, úvodní scéna je poněkud rozpačitě nepřesvědčivá), takže mi ty dvě hodiny utekly jako nic.

Po novém zhlédnutí v telce po letech (v nevalném českém dabingu, jak jinak) mi to přišlo dost slabé. Nepřišlo mi to vůbec napínavé (dílem proto, že to znám v podstatě nazpaměť, a dílem proto, že mi bylo ukradené, co se stane s tím uneseným klukem), ta předpotopní devadesátková technika tam je dnes vyloženě k smíchu, obsazení je dost bída (Gibsona jsem nikdy nemusel, v ženských rolích jsou samé šeredky a zbytek castu jsou vyloženě herci druhé, ne-li horší kategorie), a celé to na mě působilo strašně televizně lacině, občas až amatérsky. Podle mě je to film, který je zde poněkud přeceněný.

Stupidní teenagerská sračka, s dementním dějem a hnusnými herci. Nic tam nedává smysl a všichni se tam chovají jako kreténi. Nulová strašidelnost a samá ohraná klišé. Tohle se z hlavy vykouří hodně rychle. Navíc mi přišlo, že to vykrádá Noc hrůzy a nejspíš i hromadu dalších filmů.