Dobrovolná oběť

Katie (Keri Russell] se v rámci své semestrální práce chce více věnovat případu Olivera Hartwinna (Thomas Kretschmann), který byl obviněn z kanibalismu. Svoji oběť, ochotnou nechat se zabít a sníst, přitom hledal na internetu... I když je film natočen dle skutečného příběhu Armina Meiwese, a nelze tedy nařknout filmaře z nuceného hledání šokujícího námětu, stejně mne nijak film neuchvátil. Myslím si, že právě takováto reklama je pro devianty tím pravým, a těžko říct kolik podobně nemocných lidí jako byl Armin Meiwes jeho sláva přesvědčila k podobným činům. Ale film úplně odepsat nechci, myslím si, že zpracování tématu docela sluší, akorát bych vystřelil tu studentku hledající téma na svoji práci, vzhledem k samotnému příběhu byla její role úplně zbytečná... (25.05.2012)

Kdyby do filmu nebyla našroubována zbytečná pasáž se studentkou, flashbacky do kanibalova dětství a život jeho oběti před tím, než se "seznámili" mělo by to daleko větší hodnotu a lepší vyznění. Takhle to celé vyšumělo do ztracena. Mělo se to vysloveně soustředit na kanibala... Když jsem se na to tak díval, říkal jsem si, že je velká škoda, že se toho nechopil Haneke ... (08.04.2013)

Film věrně natočen podle skutečného případu jednoho německého kanibala. Nejedná se o žádné zabijačkové vizuální orgie, to ve filmu nečekejte, pač to nebyl účel, jde tam pouze o zmapování skutečného případu, kde nebyla přednost natočit vizuální řezničinu, přestože nějaké ty brutální scény samozřejmě film má, jinak by to postrádalo smysl, ale do extrémních jatečných obrazových záběrů to nejde . Zkrátka a dobře, film zahraje na psychiku a člověk žasne, co všechno se mezi lidmi děje. Horor je v tom, že to není výplod fantazie, ale skutečnost. (16.01.2011)

Myslím si, že dobrovoľná asistovaná samovražda nie je vražda, ale to je jedno. Tento realistický príbeh bez umelého manipulovania s citmi a moralizovania (moralizovanie ničí objektivitu!) umožňuje nahliadnutie do mentality týchto ľudí, no je asi aj dôvodom toľkej kritiky. Mne sa ale páči, keď vidím veci také aké sú a nie také, aké nie sú. (22.06.2013)

Na tento film jsem narazil zcela náhodou, kdy jsem se dozvěděl o existenci Armina Meiwese a toho co udělal, a zjišťoval jsem si o tom víc. Sice jsem od filmu neměl nějaká velká očekávání - zdejší nevalné hodnocení a příšerný plakát zvládnou samy o sobě člověka dostatečně varovat předem - ale výsledný dojem byl bohužel ještě horší, než jsem čekal. To zpracování je děsivě špatné, obraz je celou dobu příšerně tmavý a ušmudlaný, a vůbec nedává smysl, proč je to vyprávěno z perspektivy té holky - pokud tedy nebylo jediným smyslem té postavy zasadit všechny události do nějakého kontextu a pokusit se nějak vysvětlit nepochopitelné chování obou hlavních postav, oběti a jejího kata. Osobně mě tam ta rádoby vysvětlující (možná dokonce i omlouvající) omáčka - která by se dala shrnout do ohraného klišé, že za vším je třeba hledat neutěšené poměry v dětství - jen otravovala, a podle mého názoru je prvních 45 minut toho filmu v podstatě naprosto zbytečných, a to hlavní se tam konečně začne dít až poté, kdy si budoucí kanibal podá inzerát a budoucí oběť na něj odpoví. Sledovat ten jejich zvrácený pakt mě však nijak netěšilo, je to prostě jen neuvěřitelně smutné, depresivní, a samozřejmě též krajně odporné, a šokující. Vedle téhle amatérské sračky se španělský artový Kanibal tyčí jako nedostižný titán. (21.05.2020)