Vančura

Civilní podívaná postavená na silných hereckých výkonech. V jistém smyslu je to psychologická road movie, fungující mimo jiné i jako zajímavá zpráva o podobě Ameriky v 70. letech. Tohle komediální drama obsahuje řadu působivých scén a celkově soudím, že je to velmi dobrý film. Snad jen bych si neodpustil svůj typický stesk nad tím, že jsem to viděl na ČT2 v dabingu - hlas Borise Rösnera mi k Jacku Nicholsonovi opravdu nesedl. Bože, jak já nesnáším dabing.

Skvělej a napínavej film. Byť tedy ten název mi přijde poněkud zavádějící. Jednak v samotném ději o nějaké rebelství zas tak nejde, a jednak je zde podle mého soudu jediným skutečným "rebelem bez příčiny" postava Platóna (tedy nikoli Jima v podání Jamese Deana). Je to přece krucinál Platón, kdo se v závěru filmu chová jako rebel bez příčiny, ve smyslu mladýho kluka, kterýmu přeskočí, ztratí pud sebezáchovy a chová se jak vyšinutej magor. Naopak Deanova role Jima se mi strašně líbila, není to žádnej pitomej pozérskej rebel, jak jsem měl o něm původně (právě na základě názvu tohoto filmu) vytvořenou určitou předběžnou představu, ale citlivej kluk s vyspělým morálním a hodnotovým systémem, kterej mimo jiné v konfrontaci se svými rodiči usvědčuje starší generaci z fotříkovské připosranosti a pokrytecké morálky. A ačkoli je na tomto filmu velmi znát doba vzniku, i po těch letech je to stále podívaná, která stojí za to, a kterou směle každému doporučím. Snad jen jediná škoda je, že jsem to viděl na ČT2 v dabingu - nepochybuji o tom, že v originálním znění by to bylo na plný počet.

Ech, proč se jen nemůžu zbavit dojmu, že tenhle film je strašná píčovina? Prvních 18 minut je supr a Lino Ventura mě taky bavil, ale ten zbytek, a především 37 letá zubatá Bardotka... Kristebože, navíc to samozřejmě ČT2 musela odvysílat v příšerném českém dabingu, což zabije i to trochu dobrého, co na tomhle filmu je. Nikdo mi nevymluví, že reprízování podobných slátanin na obrazovce ČT2 je dramaturgickým šlápnutím vedle, a osobně o tyhle polozapomenuté kraviny nestojím. Dávno se za nimi měl zavřít milosrdný příklop času, a ne je násilím tahat zpět na světlo do současnosti. Tenhle žánrově nezařaditelný stupidní spektákl mě iritoval snad úplně vším - celé je to tak odporně dějově rozplizlé, zdlouhavé a především nudné, že bych si opravdu hluboce přál vrátit zpět ty dvě hodiny mého života, o něž mě sledování této sračky připravilo. Spaste svoje duše a obloukem se tomu vyhněte jak můžete, dobře vám radím.

Bože, jak já nesnáším sedmdesátky a celou tu jejich šílenou estetiku, včetně většiny filmů z té doby. ČT2 navíc vysílání tohoto bijáku zabila příšerným českým dabingem, který stahuje výsledný dojem z filmu někam hluboko na dno. Taky si myslím, že je tenhle film zbytečně dlouhý, místy jsem se krapet nudil, a místy tápal v té hromadě postav, která zde defiluje. Tím bych asi ukončil své výtky spíše soukromého rázu, jinak samozřejmě platí, že Al Pacino je tady boží, a celý ten příběh jednoho idealistického poldy je zvládnut s režijní bravurou opravdového velikána Sidneyho Lumeta. Víc k tomu asi říct nelze.

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat...

Neuvěřitelně vtipný, nápaditý a překvapivě i inteligentní film, u kterého jsem už dvakrát málem umřel smíchy. Sacha Baron Cohen je prostě génius, a pokud vám jeho smysl pro humor sedne stejně jako mně, pak je tento film královskou zábavou. Hromada scén z tohoto filmu patří možná k tomu nejvtipnějšímu, co jsem kdy viděl. Věřím, že tvůrci si natáčení hodně užili, a sledovat ho je prostě požitek, který překvapivě funguje i ve verzi s nevalným českým dabingem. Na tomhle fimu se prostě povedlo úplně všechno.

Viděno na ČT2 v děsivém českém dabingu. Jak obecně dabing nesnáším, tenhle film se jím fakt zabil. Pokud bych to viděl v kině v originálním španělském znění, velmi pravděpodobně bych hodnotil o hvězdu víc. Přesto však, vzato kolem a kolem, mám zde pocit, že svůj umělecký vrchol měl Almodóvar teprve před sebou. Tenhle film mi celkově nesedl, strašně mě například iritovala herecká představitelka postavy Rebeccy, a pak všechna ta hudební čísla. U toho "muzikálového" výstupu ve vězení (že by hold Jacksonovu videoklipu "Bad"?) jsem se vyloženě chytal za hlavu a úpěl, jak tohle mohl natočit můj letitý oblíbenec, kterého všude vynáším do nebes. Ve svém výrazu mi tento film přišel afektovaný a protivně scenáristicky vykonstruovaný do nevěrohodně absurdní krajnosti. Naopak se mi nesmírně líbilo výtvarné provedení úvodních titulků a herecký výkon Marisy Paredes - vpravdě mistrovská herečka, jejíž herectví jsem již obdivoval v jejích dalších rolích ve filmech jako "Kůže, kterou nosím", "Mluv s ní", "Princ bez království", "Vše o mé matce", ad. Měl-li bych tento film nějak celkově shrnout, pak u mě osobně spíše zklamání - a hlavně nuda.

Dokonalá atmosféra, soundtrack (TOP song Tramtáryje!), obsazení a kamera, prostě skvělej film, kterej mě strašně baví. Vidět to tehdy v kině, mohl z toho být možná zážitek na celý život. Jediné, co mi na Jízdě možná trochu vadí, je to použití Gottova songu "Mistrál". Slyšel jsem dokonce kdysi, že to bylo tehdy Svěrákovi zazlíváno, že do filmu ze současnosti použil píseň od bývalého prominentního normalizačního zpěváka, Svěrák se ale údajně hájil tím, že má na ni nostalgické vzpomínky, a proto ji chtěl použít, ať si říká kdo chce co chce. Proti čemuž nemůže podle mě nikdo nic říct. UPDATE 24.3.2021 - Když jsem dostal po letech chuť vidět to znovu, opět se mi to moc líbilo. Cival to dokonale vystihl, Jízda je prostě skvělá esence devadesátek a tvůrčí svobody, a osobně mě strašně baví, s jak skromnými prostředky se zde povedlo natočit úžasně nadčasový a čistý příběh, který s lety zraje jako víno - a pro mě osobně je to v první řadě obrovská nostalgie, protože mi ten film připomíná éru mého dětství, podobně jako třeba jiné skvělé filmy z té doby typu Co chytneš v žitě nebo Indiánské léto. A potom taky - a možná to někomu může připadat zvláštní - jsem u toho nově zažíval příjemný pocit hrdosti, že je fajn být Čech a žít zrovna v tomhle koutu země, protože ty filmové lokace zde jsou jedna velká letní idylka a velká radost se po nich vozit v autě bez střechy, prostě krása (maestro Brabec holt umí). Myslím, že to natáčení tehdy muselo muselo být strašně fajn, o čemž svědčí i kouzelné poděkování tvůrců v závěrečných titulcích všem zúčastněným - dýchá z toho neuvěřitelná pohoda a přátelskost.

Tragikomická groteska o sexu a smrti. Natolik chytrý film, že je podle mě nutné si o něm něco přečíst, aby člověk docenil, o jak výjimečnou podívanou se jedná. Zajímavě o tomto filmu například píše Josef Škvorecký ve svém textu "Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků" z r. 1982, který všem divákům tohoto filmu vřele doporučuji. S podnětnými poznámkami o tomto filmu se lze rovněž setkat například v knize Jana Žalmana "Umlčený film" z r. 2008. Osobně se obávám, že při povrchním zhlédnutí (navíc v kombinaci s neznalostí Hrabalovy předlohy) nelze odhalit všechny kvality a symbolické roviny tohoto filmu, který bezesporu patří k vrcholům české nové vlny.

Těsně po zhlédnutí nemám pocit, že bych o něco přišel, pokud bych tento film neznal. Otevřeným naturalismem mnohých scén mi to připomnělo jiný nechvalně proslulý snímek "Saló aneb 120 dnů sodomy", který jsem měl podobně jako "Koridu lásky" problém vůbec dokoukat. Neholduji podobným snímkům a jsem na pochybách, zda celý ten humbuk kolem jejich kontroverze nepramení z jejich samoúčelné snahy poutat na sebe pozornost za každou cenu. A na tuto hru se mi moc přistupovat nechce, už proto, že punc skandálnosti po letech vyprchá, a z pozice současného blazeovaného diváka od filmu očekávám poněkud více, než několik estetizovaných záběrů na kopulující párek. Uměleckých kvalit je zde podle mě poskrovnu a vyzdvihl bych snad jen kompozici některých záběrů a věrohodné herecké výkony představitelů ústřední dvojice. Jinak mě tato filmová studie milostného vztahu hysterické nymfomanky a hedonického flegmouše zrovna dvakrát neoslovila a soudím, že tenhle film má to nejlepší dávno za sebou. Svých 15 minut slávy si odbyl v éře sedmdesátek a dnes už těžko někoho osloví (byť ano, dovedu si klidně představit, že to vyjde na DVD v Levných knihách, které si v podobných pseudoartových bijácích libují). Skutečnost, že se jedná o film podle skutečné události, mě pak už nechává ledově chladným docela - celá ta posmrtná kastrace je navíc po trikové stránce provedena dost mizerně, a děkuji své otrlosti, že mi krajně degutantní závěr nepřivodil nevolnost, před kterou bych slabší povahy raději předem varoval, pokud byste už měli tu potřebu na tenhle zbytečný snímek někdy koukat.