Indiánské léto

No, je jasné, že tenhle film nemá u mainstreamového publika šanci a nemá šanci ani u většiny kritiků. Na první pohled a poslech by se chtělo říct - nuda. V době premiéry mi bylo deset let a dovoluji si tvrdit, že bych jej bez většího přemýšlení odmítl. Ale teď, po více než jedenácti letech... jsem opravdu rád, že jsem jej viděl až teď. Snad nejvíce se mi líbila vizuální stránka filmu, ta je neoddiskutovatelně překrásná, a o tom se klidně budu hádat. Dialogy jsou na první pohled příšerné, ale to jen, když kloužete po povrchu sdělení. Pokud máte chuť (a, přiznejme si, dostatek intelektuální kapacity), můžete se dostat do hloubky, ve které se teprve projeví jejich skutečná podstata. Ano, ten film je v podstatě o ničem - o jednom proflákaném létě, kdy se nic neděje, všechno je líné a veškerá snaha to změnit je zbytečná, popřípadě se obrátí k horšímu. (19.12.2006)

Moc hezký film který rozhodně vyžaduje několik shlédnutí, aby ho člověk kompletně pochopil, Saša Gedeon je mistr v točení scén, kde se zdánlivě nic neděje. Je skvěle natočený, spousta nádherných záběrů, některé s výborným osvětlením. Postavy byly všechny neuvěřitelně lidské a jejich dialogy velmi realistické. Herecké výkony byly dobré, i hudba celkem ušla, ale nebyla ničím výrazná. 8/10 (30.10.2022)

Když jsem si po letech pustil INDIÁNSKÉ LÉTO znovu, užasl jsem. Jako bych ho nově viděl jinýma očima - tohle je tak nádherný a čistý film, že ho lze považovat za takový malý nedoceněný skvost. Navzdory dlouhým letům od premiéry tenhle film ani trochu nezastaral, na rozdíl od většiny typické české produkce z tehdejší doby - tenhle film zraje jako víno a jsem si skoro jistý, že jeho kvality lze plně docenit až dnes, s časovým odstupem. Ať už jde o vynikající herecké výkony představitelek hlavních rolí (famózní Vilhelmová & Issová), nádhernou kameru Miloše Kabyla (nezapomenutelná dlouhá scéna ve vaně s jablky je podle mě možná tím nejhezčím, co se kdy u nás natočilo), nebo třeba skvěle napsané dialogy, za sebe mám jasno - tenhle film je čistá radost, a nezbývá než litovat, že Saša Gedeon točí tak málo. V kontextu českých filmových tvůrců ho osobně řadím k nejzajímavějším osobnostem vůbec, a jeho "skorocelovečerního" debutu si osobně třeba cením mnohem víc, než celé řady jiných populárních filmů z té doby. Další běh času ostatně ukáže, které filmy do budoucna obstojí - pokud jde o mě, na tenhle film bych si klidně vsadil všemi deseti. (19.08.2013)

Škrobené dialogy, pozérské podání, ovšem ne tak mile pozérské, jaké je třeba ve filmech Xaviera Dolana, u jehož Les Amours imaginaires by se s Indiánským létem dalo vypozorovat leccos podobného (možná ta snad zdánlivá beznaděj lidí na startu dospělosti a ve finále dětství). Docela povedený konec, nesnesitelně nudné tři čtvrtě hodinové čekání na něj. Takhle lidé nežijí, takhle nemluví - to by nevadilo, kdyby se film nesnažil o civilnost a upřímnost. Ani jedné postavě (snad se světlými výjimkami Vilhelmové) se nedala uvěřit ani jedna emoce, pokud se vůbec ona postava uráčila nějakou ukázat. Nuceně umělecké, nenuceně jalové. (15.08.2013)

Skutečně zajímavý snímek, který Saša Gedeon pečlivě a uvědoměle vystavěl. Po roce '89 mohla česká kinematografie, svobodná, nezávislá, začít nacházet cestu někam zpátky - a že už měla kam, neboť už jednou byl český a slovenský film na svém vrcholu. 60. léta. Ta doba normalizace mezi tím se dnes jeví jako jakási výplň a pauza. Jenomže v devadesátých letech vše zkončilo namířeno strašným směrem, film, který již nebyl totiž věcí státu, přišel o svou motivaci být něčím jiným než divácky úspěšným produktem. Perspektivní tvůrci mají obrovské problémy točit. Gedeon je jedním z těch, kteří vědomě chtěli odkázat a navázat na staré mistry, a Indiánské léto je s černobílou baladou Vojtěch, řečený sirotek Zdeňka Tyce osamělou vzpomínkou nové vlny. A zde Gedeon vytvořil vlastně dokonalý film, propracovaný do každého záběru, scénické sekvence, výborně a cíleně se mu povedlo poskládat vizuální stránku (spojení barev, funkce světla, technika přeostřování v hloubkovém typu montáže, brilantně vypracovaná mizanscéna) a nostalgicko-retrospektivní pocit díla a fabule. Film pro zkušené a znalé: Gedeonova pocta Formanovi a dalším, staré režijní škole, kde střih má svou opodstatnělou funkci a filmový obraz dovede vyprávět sám, je vypozorovatelná v každé složce Indiánského léta: dialogy jsou (absurdní, skutečné, hravé) z Černého Petra, dvě sestřenice vedle sebe neustále sedí v posteli jako ty dvě ze Sedmikrásek na začátku filmu, (cyklický) vývoj scénáře, pomalý klid, doprovodné ticho prostřídané pouze současnou žánrovou hudbou na večerních koncertech (paralela se stěžejními tancovačkami jako u Formana a hudebních filmů 60. let), připomínání ztracených prvků (Vinnetou, minulost zosobněná přítomnou babičkou), kompaktní motiv slov "indiánské" a"léto", jsou dalšími vlastnostmi snímku. K filmu je poznamenaná inspirační povídka od F.S. Fitzgeralda, která zřejmě půčila scénáři základní osu. Ale čekání na originální a jednoznačně vlastní Gedeonův prvek ve filmu zkončí ihned se scénou, kde se ostříhaná Klára (Issová) zkouší utopit ve vaně se zelenými jablky - myslím, že jsem nikde neviděl nic podobného, je zde vystřídáno několik typů záběrů, z pozice objektivního pozorovatele, ze spodu, kde se povedl neuvěřitelný záběr: natočený absolutní klid (detail jablek skrz vodu), stupňující se pocit, jestli se ještě zase Klára vynoří (a nakolik se jí přitom tentokrát odhalí ňadra), až se nakonec vrcholná sekvence uvolní trochu artistní implicitní časovou proměnou, že na hladině plave asi dvacet ohryzků. Gedeonův umělecký vrchol. (08.01.2009)