tom.nosek

Všeobecně vzato taková průměrná bondovka, u "Moorovek" patří spíše k nadprůměru. Líbil se mi svěží nápad udělat z přítele nepřítele, to je asi hlavní odlišnost této bondovky od dosavadních. Naopak jak jsem si u The Spy Who Loved Me šťastně říkal, že už znovu dokola nepoužili Blofelda, tak tady udělali snad to nejhorší, co mohli... Přivedli ho zpět a prakticky všechny předchozí díly s ním naprosto zesměšnili, tedy skoro všechny "Conneryovky". Jinak třetí film, co neměl na starosti po hudební stránce John Berry a třetí poslouchatelná písnička... Začínám si myslet, že se mi asi nelíbí právě Berryho doprovod. Co se týče Billa Contiho, tak z hlavy vím jenom to, že dělal písničky pro Rockyho, a musí říct, že některé sekvence mu byly dosti podobné (což beru spíš jako zajímavost než klad či zápor).

Jestli jsem u The Man with the Golden Gun filmu trochu přilepšil a dal mu 4 hvězdičky, zde nastává přesně opačná situace, protože filmu trochu uberu, aby spadl do 3 hvězd. Tahle bondovka už je tak nereálná, že je jednoduše až moc mimo a člověk se u ní baví asi jako u obrázků, jak si lidé před 50 lety představovali technologie, se kterými dnes budeme žít... Nejvíce mimo z tohoto pohledu patrně byla laserová přestřelka na vesmírné základně. Z "pozemské části" mě zase strašně rozčilovalo, že začalo být zvykem, že honičky jsou zásadně na člunech na vodě... Proč proboha?! Moonraker je dosud asi druhou nejslabší bondovkou, těsně mezi On Her Majesty's Secret Service (z té horší strany) a The Man with the Golden Gun (z té lepší strany). Lewise Gilberta bych tak nepočítal mezi úspěšného bondovského režiséra, natočil pouze průměrné You Only Live Twice a The Spy Who Loved Me a podprůměrného Moonrakera. Na závěr bych dodal, že už je pomaličku vidět, že i Roger Moore stárne, sice ještě nic zásadního, ale ty vrásky už tam jsou...

Úplně jako kdybychom vzali You Only Live Twice a přesunuli děj z vesmíru do vody... Na jednu stranu to celkem fungovalo, na druhou stranu má tento (a i předchozí The Man with the Golden Gun) několik chyb. Zatímco každá "Conneryovka" byla jiná - charakter a celkově postava Bonda se teprve tvořila, a tak tvůrci zkoušeli nové věci, všechny "Moorovky" jsou takové postejnavé, což přináší určitou monotónnost, což je špatně. Celkově je to o něco horší než Live and Let Die, ale rozhodně lepší než The Man with the Golden Gun. Po čem ale volám, tak po kratší stopáži prvotních dílů, které byly více koukatelnější. Na bondovky hodina padesát úplně stačí, není třeba z toho dělat více než dvouhodinový film... Leckdy ještě delší. Ta čtvrthodina (či více) je pouze naprosto zbytečnou vatou, kterou jenom nudí. Bohužel se podobné kratší bondovky už nedočkám. Nakonec bych rád ještě poznamenal, že to je druhá bondovka, u které se opět dá poslouchat úvodní písnička. PS: Po přečtení zajímavostí jsem rád, že neresiscutovali Blofelda, jednak je to znak "Conneryovek" a jednak už by ho prostě mohli nechat mrtvého, na světě se snad najdou i jiní zlí hoši...

Zatím asi nejkomediálnější bondovka, opět se setkáváme se šerifem J.W. Celkově je ale tahle bondovka řekl bych lehce slabší, protože je docela nudná na to, jak je dlouhá. Pro Guye Hamiltona, který představil světu Goldfingera a Live and Let Die, tedy dvě ze tří nejlepších bondovek do té doby, je toto dost špatné rozloučení se sérií. Na druhou stranu Britt Ekland je jedna z nejhezčích Bondgirl, zůstanu tedy u čtyřech hvězdiček, přestože jsem přemýšlel i pouze o třech.

Před zhlédnutím jsem se obával, že pro mě bude Roger Moore nepředstavitelný problém, přestože jsem s ním pár bondovek už kdysi viděl. Nakonec se ukázalo, že dokázal dobře pokračovat v trendu nastoleném Seanem Connerym a snad i skoro něco přidat. Nevím, nechápu to, ale Live and Let Die mi přišla o hodně jiná, než třeba Goldfinger či Thunderball (ty nejlepší s Connerym), ale řekl bych, že byla stejně dobrá. Vtip pokročil ještě o úroveň výš, Bondgirl byla úplně parádní (Já si celou dobu říkal, že je podobná doktorce Quinnový, ale říkal jsem si, že to není možný prostě... :D), záporák byl taky fajn, no prostě super. Nakonec bych rád dodal, že u Live and Let Die byla první písnička, která byla poslouchatelná a u jejíž znělky jsem tak vydržel po celou dobu.

Návrat Conneryho, poslední Connery, tak se dá shrnout tato bondovka. Na jednu stranu má divák radost, že se vrátil, na druhou stranu je vidět, že už je to starší pán (ano, je mu teprve 41, ale Connery vypadal vždycky starší). Divím se, že nijak nenavázali na Lazenbyho film, úplně to vypadalo, skoro jako by ho z děje úplně vyškrtli. Bond se tak vrátil zpět z posunu z On Her Majesty's Secret Service k předchozímu typu bez hlubokých citů. Dřív to stačilo, ale potom, co George Lazenby přinesl nějaký vývoj postavy, měli autoři s takovou věcí počítat a nevracet se zpět. Celkově je to ale taková dobrá "bondovko-řemeslná" práce, není filmu až tak co vytknout, snad jen to, že v druhé půli už děj utíká méně svižněji než v té první, což je dáno patrně i opět dlouhou stopáží. Rozloučení Seana Conneryho s touto sérií je to ale myslím dostatečně důstojné. Hlavní je to, že svět je opět v bezpečí, protože byl Blofeld konečně zničen... :)

Z první pětky bondovek zatím rozhodně tak nejslabší. Ne ani tak kvůli Georgi Lazenbymu, ten roli Bonda hrál obstojně (přesto jsem si místo Lazenbyho automaticky představil Conneryho), ale kvůli stylu, který se On Her Majesty's Secret Service snažil nastolit. Základní problémy, které s touto bondovkou mám: 1) Délka. Skoro dvě a půl hodiny je na bondovky strašně moc, protože v sobě nemají tak dúmyslný příběh. Film tak trpí na mnoho hluhých míst. 2) Bond z jiného úhlu. Bond se zamiloval? Ale no tak... Ten posun od Conneryho a přílišná snaha nepokračovat v tom, co Connery rozjel, ale upravit si to podle svého, je strašně nepřirozená. 3) Vhození do děje. Prakticky půl a až jednu celou hodinu divák vůbec neví, co se děje, kdo je ta hraběnka, kde se tam vzala, proč utíkala do moře... Naprosto odbyté uvedení do děje. 4) Zrychlené záběry a natáčení před plátnem. Samozřejmě, v té době nebylo moc technických prostředků, jak efektně zrychlit údery či natočit scény např. na lyžích. I v bondovkách s Connerym to bylo. Ale nebylo to tam každých 5-10 minut a pokud vím, tak zrychlené záběry se tam nepoužívaly vůbec, popř. jen velice minimálně.

Pátý díl má dosud určitě nejvíce akce, druhou nejdelší stopáž, nejvelkolepější plány záporáků, představení hlavního záporáka a dokonce dvě Bondgirl místo klasické jedné, a přesto mu chybí něco, co měl Goldfinger i Thunderball. Japonské prostředí bylo po většinu času spíše kladem, Donald Pleasence jako Číslo 1 byl parádní, stejně tak obě Bondgirl byly zatím jedny z nejhezčích. To jsou ty největší klady filmu. Naopak všechno, co se na plánu děje, je takové nemastné, neslané, často i na bondovku velice neuvěřitelné, režisér (patrně) nedokázal film natočit tak, aby diváka vtáhl do děje. Úroveň filmu je tedy zhruba jako v Dr. No.

Návrat režiséra Younga díkybohu nezapříčinil návrat zpět k prvním dvěma dílům, ale krásně rozvíjí Bonda po Goldfingeru. Oproti tomu jsme dostali podstatně lepší Bondgirl, naopak trošku se nám zhoršila celková akce, přestože "voda" byla příjemným osvěžením. Akce ve vodě je totiž dost zmatečná a poměrně nezajímavá. Celkově ale pořád nechávám pět hvězd, je to super film.

Třetí bondovka už je prakticky to, co známe. Přichází vtip a ironie, naprostý nadhled, vychytávky od Q, jednoduše vše, co má správný Bond mít. Jediná chyba, která provázela celý film, byla Bondgirl. Měla vyloženě malou roli a jediná věc, kterou v příběhu udělala, byla mimo záběr. To Goldfingera trochu sráží, ale ne zas tak moc, Sean Connery a Gert Fröbe film velice dobře utáhli sami. Musím říct, že na třetí pokus se to zatím podařilo nejlépe.