Dreadd

Nečekal jsem, že by mě mohl Tim Burton něčím natolik zaujmout, abych bez rozmyslu střelil pět hvězd. Burtona jsem vždycky považoval za nadprůměrného režiséra, ale jeho fantaskní prostředí a atmosféra, která většinou působí depresivně, mě nikdy úplně nenadchly (nějakou velkou pozitivitu jsem nenašel snad ani v Karlíkovi). A pak ke mě připlula Velká ryba - navenek stejně bizarní jako jiné Burtonovy filmy, uvnitř však nesmírně poutavá a pozitivní. S každou další historkou si mě Edward Bloom získával víc a víc, což byla z poloviny zásluha skvělých příběhů a z poloviny Ewana McGregora. Nepříliš zajímavá byla ze začátku realistická rovina příběhu, zabudování rodinného dramatu začalo fungovat někdy od poloviny, ale stejně nakonec představovalo pouze kypření půdy pro emocionálně nabitý závěr (který se však nesmírně vyvedl). Můžeme jen děkovat, že možnost natočit adaptaci dostal nakonec Burton a vybral si právě tuhle hereckou sestavu.

Opět jedna z romantických komedií inklinující k šablonovitosti, což však za určitých okolností nemusí být úplně špatně. Obzvlášť pokud hlavní hrdina studoval filosofii, ale místo Nietzscheho radši cituje Tróju a kolem něj se nachází spousta odkazů na Big Lebowskiho. Ne snad že by zbytek hvězdného (dokonce tam byl i Orlando Bloom... tak trochu) obsazení nepřitahoval žádnou pozornost, ale tohle je one man show v podání Simona Pegga. Samozřejmě se špatnou hereckou partnerkou by nemusel tak dobře fungovat, ale to fluidum, které vyzařuje, vám v kombinaci se slušným scénářem dokáže zvednout náladu. Bohužel to vypadá, jako by se scénáristé příliš zabrali do vymýšlení vtípků, až jim nezbyl čas na pořádně domyšlený závěr. Minimálně poslední čtvrthodinka je tak hodně zkratkovitá. Naštěstí hladina humoru je téměř konstantní po celou dobu, a tak jsou nějaké ty příběhové prohřešky odpustitelné. Potěšilo i cameo britských ajťáků (i když jim tam mohli připsat nějakou repliku). A The Kinks na závěrečné titulky? Líp to zakončit nemohli.

Od marvelovské týmovky jsem neměl velká očekávání, čekal jsem, že dostanu něco podobného jako letos od Battleship, ale to vůbec není pravda. Přestože k dokonalosti ještě kus chybí, Avengers jsou i přesto nadprůměrným blockbusterem. Někteří hrdinové fungují v týmu možná i lépe než samostatně, jelikož se tu otvírá bezedná studnice vzájemného špičkování (a největší přeborník je v tom samozřejmě Iron Man). Dokonce i Kapitán Amerika se mezi nimi docela ztratí, což je dobře. Thor buď změnil přes zimu povahu nebo zrovna vstal pravou nohou, protože se tváří jako bejk na koridě. Mark Ruffalo debutující v roli Hulka je (společně s Iron Manem) nejzábavnějším hrdinou celého týmu, před Hulkem si nezkoušejte hrát na boha nebo s vámi zamává jako s Lokim. Zatímco o těchto hrdinech už spousta lidí včetně mě slyšela, případně dokonce viděla jejich sólo filmy a tedy je s nimi obeznámena, že existuje nějaký Hawkeye nebo Černá vdova jsem se dozvěděl až z materiálů k filmu Avengers. Jelikož ale právě oni dostávají z celého týmu nejméně pozornosti, neznalost jejich příběhů ničemu nevadí. Přesto se snad někdo odhodlá a samostatný film vznikne alespoň pro jednoho z nich. Najít takovéhle sestavě adekvátního protivníka vypadalo jako těžký úkol a angažování samotného Lokiho, kterého loni zpacifikoval Thor sám, se nejdřív jevilo jako nesmysl. Scénáristé se ale rozhodli využít model "nic nevysvětluj a nakopej jim zadky" použitý už letos v Battleship a za Lokim nakonec dorazila i banda emzáků. Narozdíl od Battleship je však závěrečná zhruba půlhodinka skvěle zvládnutá a to nejenom režisérsky, ale i scénáristicky. Uvidíme, s čím přijde pokračování a jestli snaha o trumfnutí prvního dílu dopadne dobře.

To je fajn, už je to dlouho, co jsme si někam nevyrazili. Neměla náhodou Kateřina Hložová říct: "To je fajn, už je to dlouho, co jsme si někam vyrazili?" Nejsou to však jen pochybné dialogy (které většinou nepůsobí moc přirozeně) nad čím jsem kroutil hlavou, je to především styl Amerika po česku aneb thriller bez napětí. Proč si sakra supertajná buňka ruské tajné služby 890 km severovýchodně od Moskvy prohlíží Prahu na Google Maps? A proč se příběh točí kolem ruských fotek vytvořených v Malování? Proč jsou kamery všude kde se to hodí a všichni jsou neustále sledováni západem i východem? Některé postavy úplně postrádají smysl bytí. Především se jedná o Bishopa, ze kterého se dalo vyždímat stokrát víc (a to prosím i přesto, že stokrát nula je pořád nula). Krátký prostřih jak hraje na saxofon a jede se nerušeně dál. Michal Dlouhý bohužel navázal na svou roli svině z Kajínka jenom v některých momentech a na Vilmu Cibulkovou a chvílemi i Šaška Rašilova se nedalo koukat. (o zbytku obsazení se snad ani nebudu zmiňovat) Navíc jestli si tvůrci myslí, že to tady skutečně funguje (jejich vlastní slova) a jsme neustále sledováni, jaktože mohl takový film vůbec vzniknout? A tak pokud by náhodou tvůrci měli nutkání natočit pokračování této extrémně dlouhé reklamy na deník metro, dovolím si použít ještě jednu citaci z filmu: "Ser na to!"

Velmi příjemné sci-fi seriálové překvapení letošního roku. Sexy policistka v upnuté kombinéze v hlavní roli jistě potěší všechny nerdy, ale seriál dokáže nabídnout mnohem víc. Především se snaží všechno divákovi vysvětlit, často pomocí střípků z budoucnosti a drží ho v nevědomosti maximálně do konce jednoho dílu. Navíc námět je hodně aktuální, ať už samotný terorismus nebo korporace, které si myslí, že jsou nad zákonem. Ve finále první řady scénáristům snaha o velkolepý závěr trochu sklouzla k Abramsovské přeplácanosti, přesto doufám, že scénáristé se nakonec dokáží udržet v rozumných mezích v další sérii (kterou snad brzo televize potvrdí).

Pokud přetrpíte příšernou korejskou digitální bestii, která byla totálním šlápnutím vedle, přežijete pár nelogičností a zmatený začátek, máte rádi svištění šípů a věříte, že tím šípem lze na dost velkou vzdálenost přetnout tětivu, může být pro vás Válka šípů solidní jednohubka. Výhodou může být pro diváka ze zdejších končin fakt, že tu málokdo zná dějiny Mandžuska a tak i kdyby byl celý film naprosto historicky mimo, nikdo to nepozná. Kdekdo však pozná, že na čtvrtkilový šíp by byla potřeba spíš menší balista než obyčejný luk, aby doletěl tak daleko. Úplně by stačilo, kdyby film disponoval stopáží kolem 90 minut, oprostil by se od zbytečných politicko-kulturních námětů, neměl ty rádoby ohromující blbosti (protože obyčejné šípy jsou naprosto dostačující) a soustředil se hlavně na luční a šípovou akci.

Film natočený v době, kdy jste ještě mohli říkat cikán a nikdo okamžitě nekontroval rasismem. I přesto jsou studiové kulisy téměř dokonalé a do umělého lesa byste se báli vkročit. Lon Chaney Jr. zahrál skvěle svůj part mezi přeměnami (přestože jeho útrpný obličej občas působí přehnaně), pobíhání ve vlčí masce s pokrčeným hřbetem bych si ale představoval trochu bestiálnější. Příběh by si mohli užít více diváci neznalí faktů, jelikož mohou objevit nový rozměr v podobě nejistoty, zda se opravdu jedná o fyzickou přeměnu ve vlkodlaka, jak vidíme na plátně nebo pouze o šíleného vraha, který si vsugeroval, že je vlkodlak, jak nám neustále podsouvají všichni vesničané.

Nemůžu si pomoct, ale Frankenstein Meets the Wolf Man je pouze průměrným přírůstkem do rodiny klasických hororů studia Universal. Pouze příběhově a částečně herecky, protože řemeslná práce je odvedená velmi dobře. Atmosféricky téměř bezchybné a za všechny uvedu scénu s protržením přehrady, která je velmi povedená. Z hereckého obsazení exceluje pouze Lon Chaney Jr., který své vlčí dítko stále rozmazluje a jeho vyjadřování emocí je bezchybné. Na Lugosiho nedám dopustit v roli Draculy, ale jako Frankensteinovo monstrum působí velmi toporně (ne v tom dobrém slova smyslu jako Karloff). Jak známe Lawrence Talbota, jeho svědomí ho ničí a snaží se zbavit svého prokletí, což se stává jádrem příběhu, bohužel jeho pátrání není příliš zajímavé, a to jak v průběhu, tak ve svém vyvrcholení, které je jen druhým Frankensteinem. Mimochodem, samotní tvůrci ještě utvrzují diváky v častém omylu kdo je Frankenstein a kdo Frankensteinovo monstrum, protože to sami neustále zaměňují v názvech filmů.

Nenáročná jednohubka z produkce Luca Bessona, která se nijak nesnaží zakrýt svůj účel nebo si hrát na něco víc. Z celého scénáře je tak trochu cítit osmdesátkový béčkový testosteronový pel, pouze se přesouváme v místě konání ze Země na orbitu (oficiální text distributora říká, že vězení se nachází uprostřed hlubokého vesmíru, což jen podporuje béčkovost snímku). Guy dostal k dispozici "Schwarzeneggerovské" repliky a přestože nejsou všechny z nejkvalitnějších, dost mu po boku Maggie Grace sedí. Dokonce i záporáci se povedli a tak záleží jen na divákovi, jestli se dokáže na těch devadesát minut dostatečně uvolnit a užít si akční přísun, aby nezačal přemýšlet o příběhu. Rychle by totiž zjistil, že je v něm děr jak v ementálu a pár věcí včetně samotného jádra nedává smysl, nemluvě o tom, že je jedno velké klišé.

'Manos' the Hands of Fate vytvořil úplně novou hranici nevkusu. Díky některým vytrvalým exotům, jejichž smyslem virtuální existence je diskreditace statistik hodnocení má sice tohle podivné dílo 27%, ale nenechte se zmást, velmi dobře by se vyjímalo mezi nejhoršími filmy všech dob. Nenapadá mě vlastně vůbec nic, v čem by Manos vynikal a když se k tomu připočte fakt, že sám autor nikdy nepochopil, proč se jeho film lidem nelíbí a sám byl na něj velmi hrdý, vychází z toho naprosto jasné hodnocení. Dokázal bych pochopit obrazovou (ne)kvalitu, k dispozici byla pouze primitivní technika, ale i tak je ten film tak špatný, že nechcete věřit tomu, co vidíte. Scénář (pokud vůbec někdy existoval) vytvořil tak stupidní zápletku a charaktery, jaké nebyly snad ani v Kameňáku. Výkon herců ve vás vyvolává představu, že Agáta Hanychová měla za svou roli v Crash Road dostat Oscara. Obzvlášť když zjistíte, jak může vypadat filmová facka nebo ženská rvačka. Navíc se natáčelo bez zvuku a vytvořený dabing nejen nesedí, ale ani nedává smysl. To celé je korunováno nejhorším střihem, jaký jsem kdy viděl. A tak jediným důvodem, proč se podívat na Manos zůstává, že nevěříte tomu, že je skutečně tak špatný.