Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 293)

plakát

Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932) 

Čekal jsem třeskutou Burianovskou veselohru, ale čekání mě příslo nekonečné, nakonec se pamětihodné scény vyskytly, ale spíše až ke konci filmu. Scénář je dost slabý a hluchý a Lída Baarová je tu neuvěřitelně krásná, ale co je to platné, když tady hraje jako beznadějná ochotnice a její role je tak patetická, až se člověk stydí. Nebýt její dvojnice, myslel bych si, že je tak "stupidní" jako jí hraná postava královny.

plakát

Šíleně smutná princezna (1968) 

Ve své době jistě bomba, pro mě však jen mírný pohádkový nadprůměr. Jediné co mě vyloženě zaujalo byla velmi nápadi- tá stylizace a trefné moderní odkazy. A písničky za tu dobu ani trochu nezestárly.

plakát

Poslední mohykán (1947) 

Tak hodně jsem se ještě u žádné veselohry pro pamětníky nezasmál, u J. Marvana mě hlavně nachnul ten kontrast mezi despotickým otcem (v mnoha momentech mi připomněl mé osobní zážitky) a hodným strýcem z Plzně. Ze začátku sice film působil trochu klišovitě, ale druhá polovina (od incidentu v cirkusu) mě dostávala do kolen. A v závěru film dokonale vyvážil přiměřenou dávkou sentimentu s inteligentním humorem, až to zahřálo u srdce. Určitě se podívám i na Posledního muže, srovnání bude jistě zajímavé.

plakát

Šifra mistra Leonarda (2006) 

Čekal jsem průšvih, nepovažoval jsem za moudré zfilmovat tento bestseller, který rozhodně není po filmařské stránce tak vděčným námětem a stopáž 150 minut mě dost vylekala, hlavně na thriller je to dost přehnané. Ale skutečnost na mě zapůsobila hodně příjemně, film ani chvíli nenudil, i když jsem nedávno četl román, režisér se snažil trochu odbočit z linie knihy a hlavně ten závěr dokonce působil lépe než na papíře. Dalším plusem je rozhodně netradiční Audrey Tautou. Film však rozhodně není dokonalý, někdy jsem se musel pousmát nad stupiditou některých situací a ty historické retrospektivy působily přímo odfláknutě. I tak film rychle uběhl a rozhodně jsem nelitoval promarněného času.

plakát

Na východ od ráje (1955) 

Na tomto filmu jsem byl se školou v kině a i když mi kvůli rozmazaným titulkám unikla asi polovina dialogů, byl jsem učarován. Největší devizou jsou bezesporu herecké výkony, které působí tak civilně a uvěřitelně, že jsem úplně zapomněl, že sleduji film z padesátých let. James Dean se svým projevem neuvěřitelně odlišoval od ostatních a jeho výkon byl prostě neuvěřitelný. Spolu s výtečnou Julií Harris tvoří hlavný klad tohoto filmu. Nádherná byla i moderně pojatá kamera a hudba. Škoda jen, že se režisér více nedržel předlohy, postava matky by si určitě zasloužila více prostoru. K plnému počtu scházelo jen málo...

plakát

Nepřemožitelné zlo (2005) 

Opět další důkaz toho, jak umí Španělé točit výborné horory. Ze začátku tu trochu vidím podobu s rovněž španělským snímkem Ti druzí (hollywoodská herečka v hlavní roli, prostředí anglického ostrova) a pomalu mě pohlcuje skvěle vystavěná atmosféra, která má sice už dost provařený obsah, ale když příjde na řadu několik překvapivých point, zjistím jak rafinovaný příběh tvůrci vymysleli. Pro milovníky žánru povinnost!

plakát

Kráska v nesnázích (2006) 

Nesouhlasím s tak hlubokým poklesem Hřebejkovy tvorby, jak tady mnozí hlásají. Šel jsem na film s očekáváním něčeho jako Horem Pádem a ani jsem nečekal, že Kráska tento předchozí titul hravě strčí do kapsy. Samozřejmě na tom mají hlavní váhu neuvěřitelné herecké výkony, ale také několik velmi silných okamžiků ve scénáři. Možná to je červená knihovna, ale také v mnoha ohledech působivý snímek, uvěřitelný, dojímavý a taky plný nezapomenutelných scén (těch s J. Schmitzerem). Prostě mi Kráska nadlouho uvízla v hlavě a takové filmy si vysoké hodnocení zaslouží.

plakát

Letiště (2006) (seriál) 

Od druhé řady jsem očekával průšvih, jež můj oblíbený seriál definitvně pohřbí, hlavně když jsem zjistil že skvělou A. Šiškovou nahradí L. Rybov, jež si tak nepěkně pošramotila pověst Růžovkou. Jenže opak je pravdou a dočkal jsem se příjemného překvapení. Rybová zde skutečně hraje a větší důraz na samotný provoz letecké společnosti seriál oživil snad ještě více. Jaký jiný současný český výtvor se zabývá spíše profesní stránkou než nekonečnými milostnými propletenci. A když k tomu připočtu další jiskření mezi Kleplem, Matáskem, Bydžovskou a Norrisovou na níž jsem si konečně zvykl, tak mi z toho vychází další příjemné hodinky u televize.

plakát

Kdo to tam zpívá (1980) 

Tento druh filmů mám nejraději, omezený prostor, mnoho zajímavých charakteru a zcela ucelený příběh bez zbytečných odboček. Scénář naprosto bez chyby, luxusně absurdní humor a všudypřítomný soucit, který divák váže k hluboce promyšleným postavám, které za své menší či větší chyby nakonci krutě zaplatí. Tento film nemůže nikoho zklamat.

plakát

Šťastnou cestu (1943) 

Film zaujme už velmi zajímavým námětem z uzavřeného prostředí obchodního domu. Největší devizou je obsazení čtyř předních hereček, kdyby nechyběla Baarová bylo by obsazení naprosto dokonalé. Adina Mandlová získala dramatický part a předvádí snad vrcholný výkon její kariéry, škoda, že už si pak u nás zahrála jen v jednom filmu, její výkon byl přesvědčivý a dojemný, což není u filmů pro pamětníky vůbec běžné. Nataša Gollová, na kterou jsem se těšil nejvíce, opět nezklamala svou komickou rolí nevyléčitelné naivky, i když tu její talent nebyl plně využit a objeven byl opět až po dlouhých osmi letech. Hana Vítová hraje už klasicky romantickou roli a také je vidět, že už se z ní konečně stala kvalitní herečka. Jiřina Štěpničková zde měla roli dramaticko- romantickou ovlivněnou její tajemnou minulostí, kvůli které se stranila ostatním, stejně jako ve skutečnosti byla trochu stranou od předchozí trojice, Adinu moc nemusela, proto její vztah k ní zahrála tak přesvědčivě. A poslední do pětice, začínající Jana Dítětová se tu akorát cpe jídlem a nevypadá na to, že brzy na chvíli vystřídá své zdejší kolegyně v jejich přerušené kariéře. Spolu s Natašou tu představuje humornou složku. Oproti tomu obsazení mužských rolí vůbec nehýří zvučnými jmény, akorát O. Korbelář to trochu zachraňuje. O. Vávra natočil originální příběh velmi podobným současným snímkům, kde se proplétají osudy hlavních protagonistů. Vše příjemně graduje až na samý konec, kde se příběhy prodavaček zajímavě uzavřou a slova staré ženy jímavě zakončí šťastné období v Bílé labuti, které právě nenávratně končí...