pan Hnědý

Další nevšední zážitek z dílny filmařských mistrů Hélène Cattet a Forzaniho, kteří mají geniální filmařský postup, při kterém se mi zaráží dech.

Opus, který nelze popsat slovy ani zobrazit na obrazovém plátně. Melancholia je něco jako hypnotický obraz, který se před námi pohybuje - na začátku pohybu všechno dává smysl a i když víme jaký bude výsledek v polovině se obraz roztříští na malé kousky, které se snažíme dát opět dohromady - nesmírný rozsah. Během celého projektu se v nás otevírá spoustu hlubokých emocí a temných melancholií, které po skončení nejdou zavřít. Ve výsledku bude Melancholie divácky rozdělena jako Kubrickova ODYSSEA - myšlenková meditace během celého projektu. Temný most, 19. jamka, temná postava Justine, nebo audiovizuální orgasmus. Nejlepší scénou pro mě zůstává noc před půlnocí a závěrečný *******.

Máš tu masku jsi jako démon! Hudební album Bůh se utnul: Obal s dítětem co má šest nohou. Řezník: "Bůh by nemohl dovolit takové svinstvo, že má děcko šest nohou, možná nějaký mutantní pavouci". Horrorcore mám rád, je brutální, nikoho nešetřící. Tenhle videoklip je něco jako I Spit on Your Grave.

The clip which gives man wings.

Tiché šeptání ve tmě, psychopatické úsměvy, nebo flashbacky na divadlo s ušákama je geniální. Hudbu Davida Lynche miluju, je to jako když zavřete oči, a jste v jiném světě. Jeho melodie a hlas do vás pronikají a vznášíte se blahem, doprovází vás a vaše mysl ho přijme v plném rozsahu. Když jste sledovali Mulholland Drive jak sedí Betty na sedačce a masturbuje, vidíme v záblesku kamenného obrazu formu, která vyzařuje peklo uvnitř hlavní postavy, tahle forma je rozprostřena v celém INLAND EMPIRE. Bill Pullman řekl: " když jsem četl scénář k Lost Highway, nerozuměl jsem jedinému slovu". Myslím, že Laura Dern měla podobný pocit. Zda najdete styčné body příběhu a poskládáte v jeden celek, je jen na vás.

Konec zamrazí. Výborná práce se stínem, světlem a zvukovými ruchy, které jsou základem lekaček (takže sound dejte na vyšší level). Nevím jestli je to náhoda, ale opět jsem se nejvíce lekl ve scéně s vránou, tak jako v Messengers. Woman in Black je obalený v slušným hororým kabátu, kterému stačí malinko k nadprůměrnosti v tomhle subžánru.

Americko-japonská verze je o dost lepší. Obsahuje děsivější momenty, lekačky jsou působivé, budované napětí v nás rezonuje do konce snímku, vnitřně nás děsí, a i když očekáváme slabší scénu a někdo začíná zívat Takaši Šimizu nás chytne rukou za rameno, brrr. ******* Moc se těším na jeho nový snímek 7500, protože Šimizu má klíč od brány, která otevírá svět ve kterém se nachází kultovní horory.

Obrovská filmařina. Po tomhle filmu jsem šel městem a byl jsem pořád odkloněný od reality, pořád jsem byl v kůži Montyho Brogana a očekával nejhorší chvíli svého života. Režisér si stoupne k filmové optice - to, co následuje je jiný svět a diváci do něj vstupují - 25th Hour je ten nejlepší příklad.

Chci napřed poděkovat uživateli giallo, který mi tenhle snímek doporučil. Mistr gialla Dario Arganto má perfektní filmové postupy, které dodržuje do naprostých detailů. Kožené rukavice, velký nůž, temná postava, traumaticky-šílený charakter maniaka, vraždy jsou detailně zobrazené - vše čistokrevný giallo. Moc se mi líbí, když kamera je ve tmě, nebo ve stínu (vše z pohledu vraha, který si prohlíží svou obět'). Miluju, když před vraždou maniak pouští dětské nahrávky. Žlutý zdar g. ('successo giallo').

Nachystejte si láhev šampaňského a velkou lžíci kaviáru - vítejte v pekle!