brzozin

Uvřeštěná sračkoidní troškovina. Co víc k tomu dodat. Snad jen, že nejodpudivější byla totálně nesympatická Kuklová, která snad ani neumí jinou hereckou polohu než brečící, vřeštící hysterku.

Tenhle film mě opravdu pohladil po duši. Tak koncentrovanou směs lidského tepla, něžného humoru a inteligentních zápletek jsem už opravdu dlouho neviděl. Tahle komedie (je to vůbec komedie?) se od dnešní masové produkce dost liší. Zejména absencí chlapáckého machrování a tun patosu (typické pro americké komedie). Okamžitě se mi vybavil Rain Man, ovšem zde ve francouzském multikulturním podání. Hlavním poselstvím filmu je pro mě fakt, že naprosté kulturní protiklady mohou spolu koexistovat, pokud ta koexistence probíhá v ovzduší vzájemné úcty a respektu, což je možné zejména v takovémto mikrosvětě dvou mužů, kteří jako by byli ze dvou zcela odlišných dimenzí. Pro mě opravdu top film mé letošní sezóny.

Do kina jsem šel s vědomím toho, že nepůjde o nějaký rodinný příběh, ale o normální dokumentární film pro děti natočený na korálovém ostrově v Indickém oceáně. A právě proto, že jsem neměl nijak přehnaná očekávání, je moje hodnocení 45%. Ovšem všechny body uděluji jen a pouze vizuálu. Ten je zmáknutý dokonale (tedy na české možnosti a poměry samozřejmě). Na druhé straně je potřeba s položit otázku, jestli je vůbec možné v takovéto rajské přírodě natočit něco vyloženě nepěkného :-) Všechno ostatní je ale špatně. Už samotný vypitý Kaiserův hlas mě tam celou dobu děsně sral. Říkal jsem si, jestli by nebylo lepší sledovat tenhle film se sluchátky, do kterých by se linula hudba typu Vangelis či Jean Michel Jarre. To nejhorší je ale scénář. Posloupnost jednotlivých scén je poskládána tak, že nedává absolutně žádný smysl a dodává filmu spíše dojem neumětelsky poslepované koláže. Chybí tomu jakákoliv jednotící linka. Jednotlivé denní doby i příběhy jednotlivých zvířat jsou zamixovány tak, že se v to za chvíli totálně ztratíte. Co je ale nejhorší je komentář. Nevím, jestli je jeho autorem přímo sám Lichtag, nebo to zadal nějakému dementnímu studentíkovi prvního ročníku nějaké kraví fakulty. Výsledek je ale děsivý. Jestli to měl být dokument, který bude děti informovat i tom, jak žijí živočichové na tropickém ostrově, pak ve výsledku musím říct, že si autor buď z dětí dělá prču, nebo je považuje za retardované bezmozky, kteří o světě a přírodě neví absolutně vůbec nic a nic nového se ani dozvědět nechtějí. Celkově se film nese na dnes moderní vlně přebít vizuálními a zvukovými podněty jakékoliv vnitřní sdělení. Nakonec děti jsou dnes zvyklé ze škol, médií a vzdělávacích pořadů přesně na toto. Já jsem ale na to nemohl koukat a raději si místy schrupnul.

Chápu, že česká verze této hororové pohádky bratří Grimů je jen slaboučkým odvarem původní předlohy. Ovšem tvůrci této namachrované hustokrutopřísné střílečky zvolili opačný extrém. Víc k tomu snad není co dodávat. Snad jen za co ty dva ušmudlané body? Jeden je za originální zpracování středověkých palných zbraní. Beru to spíš jako parodii. Nečekám, že by tvůrci nedej bože předpokládali, že někdo z diváků bude tak mdlého rozumu, že by to bral vážně. A ta druhá hvězda je za to, že konečně někdo natočil středověk opravdu ponurý a špinavý, že lidi mají ušmudlané tváře a roztrhané šaty, což se stává ve filmech málokdy.

K tomuhle takřka kultovnímu seriálu jsem se dostal až po několika letech a zabil na něm několik dnů, večerů a nocí. Protože když dokoukáte jeden díl, nutně chcete vidět další. Někdo tady napsal, že kde sir Humphrey končí, Frank Underwood pokračuje. Není to přesné. Nepřekonatelná britská série Jistě pane ministře (premiére) byla parodií na politickou neschopnost ministrů a kluzkou vypočítavost jejich byrokratického aparátu. Toto je naopak ryzí ukázka bezohledného sobeckého machiavellismu a bažení po moci za každou cenu v praxi. Navíc se vše přeneslo ze striktně korektní a gentlemanské konverzační roviny britského prostředí do americké pompéznosti, teatrálnosti, pokrytectví a velikášství. Herecké obsazení je takřka dokonalé a Kevin Spacey se od teď pro mě stává synonymem holywwodského padoucha, kterému není rovno. Na druhou stranu jsem se přistihl, že jsem mu jistým masochisticky morbidním způsobem místy i fandil. Když se nad tím zamyslím, House od cards je snad nejdokonalejším psychoanalýzou odhalující mravní relativismus v každém z nás. Skutečnost, že etika, morálka, mravní zásady jsou jen tenoučkou skořápkou na povrchu naší duše, pod kterou se skrývá predátor, k čemuž nás příroda programovala celé miliony let před tím, než jsme slezli ze stromů a oblékli si saka s kravatou. Nicméně chápu, že mnozí diváci, kteří mají raději díla, kde se víc střílí, vřeští, mlátí hlava nehlava a hlavně proboha není potřeba podrobně sledovat nějakou hlubší dějovou linku, mohou považovat tento seriál za řekněme nudný. Pro lidi typu Franka Underwooda jsou takoví občané požehnáním.

Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s animáky, kde si hlavní roli zahrají bezvýznamné a v podstatě okrajové postavičky z kdysi úspěšných filmů. Myslím, že bych musel hodně dlouho přemýšlet, než bych si vzpomněl na méně zajímavý, méně vtipný a méně dementní animák. Mimoni posunuli pojem "uplést z hovna bič" na zcela jiný level. Původně byli jen roztomiloučkou přihlouplou skečovitou vatou v jinak vydařené sérii Já padouch. A tak to mělo zůstat. Leč nestalo se, neboť dnešní Hollywood už není továrnou na film, ale na prachy za každou cenu. A tak tomuhle dílu čouhá z každé sekundy stopáže snaha vytřískat cokoliv z kdysi úspěšného animáku. Podle toho to taky vypadá. Děj je totálně dementní, všechny vtipné scénky spočívají v tom, že mimoň zakopne, spadne, někam sebou plácne, o něco se přerazí a pořád žvatlá cosi ve svém nesrozumitelném jazyce, který vám ke konci přijde už totálně otravný. Toť vše, o ničem jiném to není. Pokud někdo čekal, že na takové plytké křečovité skeče bude sál v kině reagovat salvami smíchu, šeredně se spletl. Bylo tam hrobové ticho, sem tam se někdo uchichtl jen jako by ze slušnosti. Děcka se mě v kině neustále ptaly, kolik je hodin a kdy už to skončí a já naprosto nevěřícně zíral do prázdna a děkoval bohu, že režiséři měli tolik soudnosti, že tuhle řiďoučkou polévku vařili jen 91 minut. Nechci odsuzovat ty, kterým se toto líbí, ale valné mínění o jejich inteligenci fakt nemám.

Úžasně krásný a inteligentní humor z dob, kdy jsme uměli točit komedie bez vřeštění, pitvoření a dementních vtípků.

Jákl natočil českou záhadu Blair Witch s americkými filmaři na Ukrajině. Děj to nemá dohromady žádný, zápletka je naprosto banální, vysvětlována během celého filmu v podstatě chaoticky. Co má celá tahle kauza společného s hladomorem, který tu proběhl před 80 lety a který si absolutně nikdo nemůže pamatovat, se nedozvíte. V podstatě je to jen série vizuálních a hlavně zvukových lekaček, které už ale od poloviny filmu tak nějak čekáte. A proto postupně přestávají fungovat. Ke konci filmu už jsem v kině viděl nemálo lidí, kteří si u toho smskovali. Dvě hvězdy za strašidelnou atmosféru a na české poměry slušně natočený hurůrek.

Zvláštni, když jsem tohle dílo viděl poprvé, absolutně se mi nelíbilo. Po roce jsem se k němu vrátili a královský se bavil. A Trojan, kterého jsem měl od mládí zafixovaného jako slušňáka, už bude pro mě nadobro tim veksláčkem, kterého tu tak božsky zahrál. Děkuji ČT, že vyrobila tuto svěží černou grotesku.

Co k tomu napsat? Snad se nabízí otázka, o čem to vlastně bylo? Snaha o jakési poetično v kombinaci se sociální satirou? Vše umocněno nesmyslně přetaženými záběry. Výsledkem je ale jen plytký a naprosto banální děj, který nemá pořádnou zápletku, pozitivní ani negativní postavy. Vlastně vůbec žádné postavy, které by se daly nějak charakterově definovat. Film je plný podivných kreatur, které se tváří jako normální lidé. Uznávám, že každá vesnice má svého Pepka Vyskoče, svoji vesnickou kurvu a pár hospodských povalečů. Tady je ale česká vesnice líčena jako by v ní nežili žádní normální lidé. Jen samí zdegenerovaní ožralí neandrtálci. Prostě pohled Pražáků na zbytek republiky, kde jediným únikem z všeobecného marasmu je vdát se bohatě do Německa (jako za socíku :-). S něčím podobným jsme se už setkali například v Torškovic Slunci senu. Tam ale šlo o prvoplánovou crazy komedii. Kdežto v Díře se snaží o zcela vážný žánr. Vysvětluju si to tak, že Krobot vzal herce z Dejvického divadla, narval je do smradlavých špinavých hadrů, naučil je jíst rukama a vyrazili natáčet sondu do současné vesnice. Hrůza mě jímá při představě, že tohle mohlo dostat 3 české lvy. Na závěr bych dodal, že Krobotovo NIC s názvem Díra u Hanušovic dokonale vystihuje současnou českou filmovou produkci, a to nejen názvem.