brzozin

Nelze psát odděleně komentář k panu ministrovi a panu premiérovi. Proto to beru obojí šmahem. Tohle nízkorozpočtové, televizní a dost debilně dabované veledílo, které české televizní stanice odsoudily na pozdní noční hodiny kanálu s nejnižší sledovaností, je příkladem nejen toho, jak skutečně vypadá pravý nefalšovaný suchý britský humor. Je to ukázka toho, jak funguje naše společnost. Příklad toho, že existuje inteligentní politická satira cílená na samostatně myslící jedince, kteří když se smějí, pak chápou čemu. Možná proto byl tento cyklus vysílán tam, kde byl. Takových lidí je totiž opravdu pomálu.

Nelze psát odděleně komentář k panu ministrovi a panu premiérovi. Proto to beru obojí šmahem. Tohle nízkorozpočtové, televizní a dost debilně dabované veledílo, které české televizní stanice odsoudily na pozdní noční hodiny kanálu s nejnižší sledovaností, je příkladem nejen toho, jak skutečně vypadá pravý nefalšovaný suchý britský humor. Je to ukázka toho, jak funguje naše společnost. Příklad toho, že existuje inteligentní politická satira cílená na samostatně myslící jedince, kteří když se smějí, pak chápou čemu. Možná proto byl tento cyklus vysílán tam, kde byl. Takových lidí je totiž opravdu pomálu.

Nekonečná rodinná sága, která ovlivnila jeden lidský život během několika generací. Jestli něco vystihuje naši globální civilizaci na přelomu dvou staletí, pak jedním z nejviditelnějších symbolů jsou Simpsnovi. Tenhle seriál ukazuje Aneriku a v podstatě celou naši společnost takovou, jaká opravdu je. A že se jedná v podstatě o karikaturní grotesku? Tím spíš. I když uznávám, že některé díly jsou slabé jako čajíček.

Nevím, jestli existuje nějaké filmové nebe, nebo peklo. nicméně jestli ano, pak tam tahle pohádka patří. Přitom upřímně řečeno, Popelka s Libuškou se mi jako čistá pohádka líbí víc. Nicméně pokud bych si měl vybrat, na kterou se podívám raději, pak je to tato. Možná proto, že to není až taková pohádka. Tohle je opravdu rodinný film. Uznejte, kolikrát se stane, že by hlášky, který se smějí malé děti, mezi sebou u piva prohazovali i ostřílení dospěláci.

Forest Gump ovlivnil můj život. To říkám zcela na rovinu. Když jsem k němu sedal poprvé, netušil jsem, že můj život se změní. Tím nechci tvrdit, že tohle sladké melodrama, které je více letní oddychovkou, než nějakým vrcholným uměleckým dílem, je nějakým absolutním vrcholem filmové tvorby. Znám řadu jiných, určitě lepších filmů. Nicméně faktem je, že tohle bylo filmařské dílo, které mě zasáhlo asi nejsilněji z celé dekády 90. let. Fakt nevím, proč přesně. Prostě jsem po tom začal svět vidět jinak. Možná očima Fresta Gumpa.

Co napsat, aby to nebylo jen přežvýkávání prázdné slámy? Protože k tomu skvostu světové kinematografie, už bylo napsáno skoro vše. Knihu jsem četl, samozřejmě jako první. Snad žádný snímek ve mě nezanechal takový dojem, jako Kmotr. Dokonalá hudba, dokonalé herecké výkony, dokonalý děj, dokonalá scénická rovina. Bohužel na tenhle film se nedá koukat víckrát. Ta první emoce se už nikdy nezopakuje.

Amadeus je dle mého soudu nejpovedenějším Formanovým velkofilmem. Celých 160 minut vám prostě nedá vydechnout. Nenajdete tam ani sekundu nějaké vaty, něčeho prvoplánového. Tady je dokonalé skoro vše. Výprava tak bombastická, že i kdyby všechno stálo jen na ní, tento ohňostroj barev a stylů by vás uchvátil. K tomu hudba. Taková, že snad každý, kdo tento film kdy viděl, musí milovat Mozarta. Největší sílou je ale dějová linie. Konflikt mezi infantilní genialitou, která si sebe sama ani neuvědomuje a servilní tupou rutinou, která by tak toužila uniknout z průměrnosti. Víte, co mě na tom fascinovalo ze všeho nejvíc? Že ze všech těch komponistů, dirigentů, kritiků, posluchačů, co se tehdy na vídeňském dvoře motali, jediný Salieri dokázal plně docenit Mozartova génia. Jediný to viděl, jediný to slyšel. A přesto nebo právě proto se to rozhodl zničit.

Všichni operují s pojmem kultovní film. A skutečně tento film stál u zrodu jistého kultu. Důkazem budiž, že Taratino pak už nedokázal natočit téměř nic, aniž by nevybrakoval tento svůj trhák. A i přesto ty ostatní filmy (zmiňme například Kill Bill) byly hity. Možná i to je známka určitého kultu. Následují SPOILERY. Film samotný je doslova prošpikován prapodivnými lidskými karikaturami amerického podsvětí. Všech možných profesí, charakterů a slabostí. Je to svět sám pro sebe. Jakási jiná dimenze, jakýsi polosvět, který funguje paralelně s tím naším. Svět, kde můžete cítit sympatie i k nájemnému zabijáku, k prostitutce, feťákovi. Protože i oni si žijí své vlastní rádoby normální životy. Dávkují drogy, zatímco vedle na gauči děti sledují kreslené pohádky. Vyprávějí si drby o svých známých před tím, než někoho rozstřílejí na kaši. V čisté a spořádané domácnosti americké střední třídy si myjí ruce od krve a domácími dekami čistí auto od zbytků lebky. Těžko říct, jestli jsem někdy viděl absurdnější a koukatelnější film.

Mám rád, filmy, které končí špatně. Mám rád filmy, které spíš popisují svět, který je kolem nás takový, jaký je, než takový jaký by měl být. Docela jsem chvílemi sympatizoval s Johnem Doem v konfrontaci s mě totálně nesympatickým detektivem Millesem, když říkal: "Nevnímáte hřích, protože je všude, je tak samozřejmý."

Leon je jedna z nejvýraznějších filmových klasik mého života. Možná proto je k tomuto filmu velice těžké napsat jakýkoliv smysluplný komentář. Ve své podstatě se jedná o velice originální a na svou dobu novátorský koncept. Násilí ve své nejčistší podobě. Drogy, vraždy, úplatní policisté, totální morální nihilismus. A v tom všem zasazený dětský svět Mathildy, žijící v naprosto pokřivené realitě. Vedle ní pak Leon, masový vrah, zabiják, člověk na okraji společnosti. Nicméně zároveň citlivý a dobrácký člověk. Výsledkem je jejich milostný vztah, který se tu rozvíjí jakoby proti všem a všemu. Proti světu s jeho zažitými stereotypními škatulkami. U tohohle filmu musíte zákonitě fandit těm zlým a opovrhovat těmi hodnými. Tedy alespoň podle běžného schématu (policisté x zločinci). Svět, kde zločinci jsou dobří lidé a takzvaní slušní lidé jsou vlastně zločinci. Trochu mi to připomíná svět, ve kterém skutečně žijeme.