Willy Kufalt

,,Proboha, kde máš své překrásné protisluncové brýle? Ty jsou přeci po všech čertech důležité! Cožpak nechápeš, že odraz infračervených paprsků od souvislé vrstvy jarního firnu je oční bulvě nebezpečný takovou měrou jako kdybychom na nemocného katarem průdušek otevřeli studené lednové okno?!" :-)                                                                                        Geniální tragikomedie nejen s nečekaně silným poselstvím, ale především s nádherně ujetým absurdním humorem a spoustou svérázných dialogů, jaké snad v žádným jiným filmu neuslyšíte. Nikdy mne nenapadlo, že mě takhle může nadchnout a bez ostychu bavit moderní film plný sexu, nahoty, trapasů, vulgarismů, opilství, ulítlých hlášek a parodií. Nicméně, stalo se. Nejen díky ústřední herecké trojce Divadla Sklep s velice ojedinělou poetikou, ale velkou zásluhu má samozřejmě svého času velká režisérka Věrou Chytilovou, která za kamerou tomu všemu "šílenství" dodala punc uměleckost. . . . Důležitá zde není totiž (jenom) legrace, ale i spojení této komedie s hlubokým pohledem do problematiky světáckého života, varováním před nebezpečím svobodného života absolutně bez hranic a poukázaním na jisté hodnoty života. Plus leckdy zábavná, jindy až překvapivě nadčasová kritika společnosti a tehdejšího režimu, který byl už pomalu ale jistě na spadnutí... ,,Neposlechl, nevydržel, zhroutil se z tempa doby... no prostě nemoh." Chtěně se můžeme zasmát i kritickému sólu zasloužilého Josefa Kobra proti veškerému tomu "úpadkovému" modernímu umění: ,,My jsme též hrávali divadlo, ale aby se lidé zasmiali, né aby se nám hroutili z tempa doby!" :o) 95%

V 60.rokoch vznikla v čs.kinematografii celá hromada vynikajúcich, zaujímavých a originálnych filmov s kriminálnou a súdnou tematikou, toto je bohužiaľ slabší priemer. Začiatok síce sľubuje pútavú detektívku podobnú českým Kalašovkám, ale skoro sa to zvrtne do nudnej, tiahlej drámy okolo neistôt sudcov a ako sa v závere ukáže, úplne zbytočne. Námet zaujímavý, ale napätie slabé, psychologická stránka tiež slabá, slušne navodená atmosféra mnohokrát prerušená dunením šlágrov od kolotočov, herecké výkony veľmi nedokázali uchvátiť. Za zmienku stojí Alena Vránová v roli súdkyne Formánkovej, okrem iného prekvapila aj dobrou slovenčinou (myslím, že predabovaná nebola?).

Téměř 200 minut velké profesiální podívané... Zrežírovat známý příběh plný složitých filosofických myšlenek a patetického charakteru takhle atraktivně, že se vůbec nikdo nebude nudit, přesto že mu je děj dobře známý a od začátku ví, jak všechno skončí, je umění. Tohle předčilo všechna má očekávání a jenom mi potvrdilo všechna ta školská dogmata o nadčasovosti Shakespearových her - lze to vnímat jako detektivku, historickou hru, filosofické dílo i jako věrohodný obraz lidských charakterů a vlastností. Z vynikajících hereckých výkonů této inscenace bych zmínil vedle strhujícího Hamleta Františka Němce určitě Janu Hlaváčovou coby hysterickou královnu Gertrudu, Josefa Somra (Claudius coby nejzápornější postava celé hry mu perfektně sedl), Vladimíra Brabce v tragikomické postavě špióna Polonia a v roli tragické Ofélie hodně překvapivou mladou Zorou Jandovou. Co mě ale osobně nejvíc překvapilo, bylo odlehčení rozsáhlé tragedie vtipnými momenty, zejména zábavnou pasážou kolem Poloniovho hereckého souboru a výstupem Františka Filipovského v černě humorné postavě hrobníka. Bravurní... a mimo jiného nacházím osobní přínos po shlédnutí této inscenace i v tom, že se mi alespoň částečně podařilo překonat tu studentskou nechuť k Shakespearovi a dalším velikánům školou povinných. Moje oblíbená věta "Díky, mistře" je tady na místě nejen u celé řady herců, ale i režiséra Miroslava Macháčka.

(2x) ♫ V tom, už jsi, hochu, zkrátka v tom... aneb "když nemůžeš, tak nemusíš!" Třetí pokračování populární série o Básnících přineslo humorný pohled do světa začínajícího lékaře, který v novém prostředí vedle nových lidí potkává i své staré známé. Dle mého názoru si film o osudech bývalých spolužáků súspěšně udržel úroveň dílu předešlého a laťku ještě pozvedl přítomností hořkých chvil vedle humoru z každodenního života... aneb ,,když lékař filozofuje, je to beznadějné, a když filozof léčí, je to katastrofa". Z nových tváří této série v nezapomenutelných vedlejších rolích upoutala Jana Hlaváčová, která v roli sestřičky Toničky předvedla nebývale komický talent (,,...jako když pan Haničinec v televizi předvádí infarkt, dží se za srdce a vzdýchá: rychle vůz, umírám, umírám!" :o)) a ve vážnější rovině Rudolf Hrušínský coby zámecký malíř Hubáček (,,Já maluju jen zámek... já si maluju, co chci a jak chci... já maluju jenom když mám deprese."). Skvěle pobavila i bujará oslava v moravském vinním sklípku, okouzlila krásná Eva Vejmělková a docela zamrazilo z náhlého přesunutí do dramatu (nejvíc to podtrhla asi scéna s převážením nemocného profesora v podání Josefa Somra do sanitky uprostřed studené, zasněžené krajiny). Výborný film, který v lehkých narážkách již reflektuje dobu rozjíždějící se perestrojky, na což pak Dušan Klein skvěle navázal v dalších dvou (tragi)komediích v roce 1988 a 89. (90%)

(3x) Místo snahy chtít se trocha vzdělat... Po prvním filmu z volné série Básníků, dost podprůměrným a ještě zavánějícím tónem socialistické estrády, velmi příjemné překvapení! Tady nejen že mě více oslovilo prostředí (nejspíš asi proto, že taky už pár let studuju na vysoké škole, byť zcela jiný obor), ale bavila mě tu i hlavní dvojka básniků s velmi zajímavou společností. Jeden kolega na internátu folklorista, druhý černoch,... no o co já možná přišel tím, že jsem na žádném intráku nikdy nebydlel (bohužel nebo bohudík?). Celkově ale musím říct, že tento vtipný, ale současně dost realisitcký pohled na studium začínajících vysokoškoláků je zde podán hodně nadčasově. Od malého zhroucení při prvním kroku a naválu prvních povinností, přes různé trampoty a drobné maléry až po nečekané vítězství ze zkoušek. To mladý člověk nejednou sám objeví, jaké schopnosti se v něm ukrývají a že dosáhl to, před tím se řada studentů v průběhu prvních týdnů vzdala. Zdeněk Svěrák se svým "Leffingelovym psacím stolem" vnáší do filmu nejen místa s poetikou Divadly Járy Cimrmana, ale současně s Leošem Suchařípou i milou absurdní karikaturu na vysokoškolské přednášky. Je mnoho důvodů, proč tento film oceňuje, ať už skrz téma nebo jeho podání s originálním humorem (včetně líbívých hitů v podání DJ-a Oskara Gottlieba na čele s kultovním hitem Žhavil Béďa, žhavil drát). (85%)

(2x) ,,Lidem je možno posloužit každou dobrou prací. Může to být cesta k pramenu Nil, může to být přesně vysoustrovaný šroubek." ,,Ve vypjatém období na přelomu 40. a 50.let" (reaguju na oficiální text distributora) vzniklo vedle budovatelských "pohádek" (mnohdy příšerných) i několik umělecky a historicky povedených filmů, které sice v zákulisí vzniku neminuly mírné ideologické zásahy, ale čerpaly z hodnotných pramenů ze života významných umělců, vědců, průkopníků. Vedle Tajemství krve o MUDr. Jánském nebo filmu Mikoláš Aleš o známém malíři přišla na řadu i dodnes opomíjená osobnost cestovatele, lékaře a etnografa Dr. Emila Holuba (1847–1902). Režie snímku se ujal Miloš Makovec, kterému jako námět posloužila kniha Edvarda Valenty Druhé housle o Holubových výpravách do Afriky. Tenhle dobrodružno-cestopisní snímek je portrétem pozoruhodného muže plného nejen znalostí, zaujetí do vědy, ale i trpělivosti a odvahy a současně napínavým příběhem odehrávající se z velké části v exotických exteriérech. Velké dobrodružství přineslo jednu z nejlepších filmových příležitosti pro Otomara Krejču, velikána českého divadla a kultury v 50. – 60.letech, jenž v roli Emila Holuba zazářil naplno, stejně jako jeho kolegové Marvan, Kohout, herečky Hegerlíková, Fabianová, upoutal mě teprve 18ti-letý Vladimír Brabec v menší, ale výrazné postavě novináře. Z filmu dýchá nejen velké dobrodružství, ale i velký kus historie kultury, vědy a národa. Na závěr ještě velká pochvala pro filmaře, protože takhle autenticky natočit všechny africké scény pouhých pár kilometrů za Bratislavou v lužních lesích je opravdu umění! (90%) (deníček – Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů)

Významný český spisovatel historických románů Vladimír Neff se proslavil zejména knižní sérii Sňatky z rozumu o podnikatelských rodech 19. století. Mezi jeho opomíjené záslužné kousky patří i román Tajemství krve, který spolu se stejnojmenní filmovou adaptací představil českému publiku do té doby téměř neznámou osobnost prof. MUDr. Jana Jánského (1873–1921), objevitele základních poznatků kolem rozdělení krve do čtyř skupin. Film nabízí možnost dozvědět se něco víc o tomhle českém průkopníkovi v medicíně prostřednictvím napínavého příběhu plných zvratů podle skutečných událostí. Autenticky navíc zobrazuje těžkou dlouholetou dřinu vědců na pozadí objevování důležité věci v medicíně, které jenom málokdy skončí včas a s uspokojivým výsledkem. Úspěch, slávu a bohatství v příběhu o známém vědci ale rozhodně nečekejte. Příběhu vládne vhodně tísnívá atmosféra kolem touhy zachraňovat lidské životy i přes velký risk a neblahé podmínky v chudé psychiatrické klinice a válečných kasárnach. Oceňuju i různé historické kuriozitky, jako zde třeba archaické laboratórní vybavení nebo zapisování na plakát černým štětcem místo fixy.                                                                                      Vladimír Ráž získal v doktoru Janském jednu ze svých stěžejních filmových rolích, postavu se zajímavým osudem a plnou psychologickým proměn, ke kvalitě filmu rozhodně přispělo i obsazení řady dalších hereckých hvězd (Štěpánek, Beneš, Deyl, Hrušínský, Lukavský, Petrovická,...), mezi kterými bych zvlášť zmínil mladého a stále začínajícího Vlastimila Brodského v roli Janského kolegy dr.Kozdery. Spolu se Zemanovou Cestou do pravěku (1955) je tento Fričův životopisní snímek zřejmě nejlepším z období Československého státního filmu 1948–1956 a překvapivě bez jakýchkoliv stop tehdy všude přítomné ideologie. Cíl podat vzdělávání prostřednictvím filmu nemůže vzhledem k obsahu uškodit ani současným divákům. (95%)                                                                                                                                                                                        (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin)                              Tematicky podobné filmy v domácí produkci: Mykoin PH 510 (1963), Louis Pasteur (TV 1977)

Zřejmě největším paradoxem tohoto trezorového filmu je, že vedle dokonalého odzrkadlení fungování totalitního státu sedí jeho příběh i mnohé repliky na dnešní dobu. Po 21 letech od natočení padl režim, dalších 28 let uplynulo v současné době svobodné, ale chamtivost, touha po moci, špehování i špinavá přetvářka v mnoha lidech zůstala. A jak závěr filmu ukázal, je pak zcela jedno, zda má rozhodující slovo a moc ten, či onen... Osobně mi přijde tahle politická satira ještě lepší než slavné Ucho. Mezi vynikajícími hereckými výkony všech představitelů naprosto exceluje Petr Haničinec v postavě vypočítavého hajzla neustále se pohybujícího mezi oběma stranami konfilktu, překvapí Vladimír Menšík v netypické vážné poloze.

,,Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu." Tedy úpřimně: kdo z nás si kdy představoval Antonína Dvořáka jako muže, který i v pozdním věku cvičí na záhradě s činkami, chodí zapíjet žel v alkoholu s přítelem nebo učí svého slavného žáka kouřit doutníky? Byť se z tohohle filmu o Antonínu Dvořákovi skoro nic pořádného kromě nepodstatných (a možná ani ne zcela pravdivých) kuriozit nedozvíme, oceňuju Americké dopisy jako slušný historický film. Jedná se vlastně o pouhou epizodu z Dvořákova života, ve které je zaměřeno na pohled do Dvořákova soukromí, rodinných vztahů i zákulisí další tvorby a počinů po slavném úspěchu v Americe roku 1894, kde příběh je podávan s důrazem na psychologickou linii. Vadili mi pouze zbytečně patetické flashbacky coby špatné vzpomínky hlavního hrdiny a ocenil bych víc původní Dvořákovy tvorby, než těch pár příležitostních útržků (např. namísto zbytečné další scénické hudby autora J.Jiráska). Při tom herecké výkony se povedly a to jsem se docela obával, když jsem si přečetl, že tohoto hudebního velikána hraje herec Hynek Čermák (známý z filmů jako Ganster Ka nebo Rapl), dříve jsem ho v ničem neviděl, ale jako Antonín Dvořák mi přišel docela důvěryhodný.

(2x) Podobně jako v debutové Škole otců, i ve druhém snímku filmového režiséra Ladislava Helgeho je jedním z hlavních motivů profesijní i vnitřní boj hlavního hrdiny. Helge dokázal přenést prosté a místy i nezáživné příběhy na plátno v pozoruhodném provedení a tak můžeme sledovat hodně zajímavou filmařinu i v tomhle snímku s tematikou JZD a politiky na vesnici. Zde je to především pozoruhodná kamera a atmosféra plná dýmu a mlhy, která vedle výborných hereckých výkonů (zejména ve vedlejších rolích – Šmída, Lohniský, Hrušínský) sesilňuje zážitek. "Velkou samotu" se zmiňovaným Helgeho debutem pojí i kariérní zvrat v životě hlavního hrdiny – dobrovolný přestup z významné profesijní pozice ve velkém městě do slabší funkce v pohraniční vesnici. Komorní příběh ze života nového revolučního předsedy družstva, který musí jít přes různé překážky za svým cílem a dosáhne ho, je natočen s důrazem na psychologickou stránku, má spíš realistický, než budovatelský charakter a skrývá v sobě i kritický podtón. Navzdory náhle vykonstruovanému optimistickému konci zůstává tak cenný pro vykreslení vzájemných nepochopení a konfliktů v zemědělském družstvu, včetně přítomného alkoholismu ze strany pracujících. Jako dva zásadní kontrastní momenty vnímám právě když M. Souček (Július Pántik) navrhuje a donucuje vystěhovat z vesnice dělníka chlastajícího v práci a k závěru vlivem neúspěchu sám propadává alkoholu. Celkově hodně dobrý snímek po všech stránkách, byť s kontroverzním zákulisím i zdejší odezvou. Osobně mě v porovnání se Školou otců oslovil trochu méně, což souvisí i s rozdílnou mírou nadčasovosti námětu. (80%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin)