Willy Kufalt

Můj podivný pocit z filmu dokonale vystihují přímo některé hlášky filmu, např. ,,Jsem z toho úplně vykolejenej." nebo ,,Takového něco jsem v životě neviděl. A u mužského už vůbec." Takže asi tak. Koukal jsem na to a nevěřil vlastním očím, chvílemi nadšen, chvílemi jsem se trochu nudil. Experimentální film, při kterém místy zůstává člověku rozum stát. Ovšem jako kritika společnosti prostřednictvím takového absurdního dramatu to rozhodně špatné není a v něčem to zapadá i do marasmu současné doby. Hodnotou navíc je pozoruhodné neherecké obsazení, kde se v hlavních rolích prezentují osobnosti z různého českého uměleckého světa a to spisovatelé a publicisti Ivan Vyskočil /starší/, Pavel Bošek, Zdena Škvorecká, hudební skladatelé Jan Klusák a Karel Mareš, loutko-herečka Jana Prachařová, režisér Evald Schorm, slavný fotograf Miloň Novotný a z mimo-uměleckého světa filozof Jiří Němec a psycholožka, pozdější disidentka Dana Němcová. Vyšší divácky level hodný pro náročné filmové percipienty, ale jinak pro mě trochu zbytečný a zbytečně přeceňovaný film, kterému moc nerozumím.

Pochodně jsou výborným, neprávem opomíjeným historickým filmem z pera Vladimíra Neffa, stojícího ve stínu slavných Sňatků z rozumu, rovněž zpracovávajících problematiku života v Praze v 70.letech 19.století. Neffův rukopis a pohled na historii je tu zcela identifikovatelný, nejen se zaměřením na některá stejná témata, jakými jsou dopad krachu vídeňské burzy, kulturní a umělecký život v českém velkoměstě a především vzpoura a vězení stávkujících dělníků. Zatímco Skopečkův Pecold ze Sňatků je pouze jednou z mnoha vedlejších postáv slavného seriálu, které více méně dokreslují pozadí doby a tehdejší konflikty, Cupákova postava v Pochodních nabízí rozsáhlejší pohled do postavy vězeňského dělníka a jeho života, se silným zaměřením na psychologickou stránkou. Navíc s historickou hodnotou o to větší, když jde o příběh z autobiografické knihy reální osoby, konkrétně Ze života průkopníků sociální demokracie Josefa Rezlera. Typ filmu, kterých vzniklo naštěstí dost, ale na veřejnoprávní televizi se objevují minimálně. Z té herecké stránky je tu k pokochání výborný Luděk Munzar coby továrníkův syn, geniálně odporní Karel Höger v roli rážného ředitele věznice, náboženského fanatika.

Spomínam si, keď som Takmer ružový príbeh ako malý chlapec videl v TV, mohol som mať tak 9 rokov a bol som sklamaný z toho, že tam nezazneli žiadne z detských pesničiek Darinky Rolincovej z jej začiatkov, ktoré som poznal. Pokiaľ nebudem počítať rozprávky a rôzne detské filmy, tak toto bol asi prvý "normálny" celovečerný film, ktorý som ako dieťa videl a hoci ma zvlášť nenadchol, zážitky z neho mi ostali a pri sledovaní filmu po mnohých rokov som si skoro všetko začal vybavovať. Kvalitu tohto filmového muzikálu oceňujem ale až dnes. Zaujímavo sa tu prelína realita (dobrý príbeh zo života, ktorému nechýba napätie ani vtip) so svetom rozprávky. Rozhodne však nejde o film primárne určený pre deti, upúta skôr milovníkov hudobných filmov. Kedysi veľmi talentovaná Darinka Rolincová tu žiarila na vrchole svojej speváckej slávy. Pieseň Anjelik môj z tohto filmu pozná asi každý a príjemne hitovo znie aj väčšina ostatných piesní (Dobrá síla, Díra do světa), no Ladislav Štaidl prekvapil hlavne úvodnou vážnou, až mrazivou skladbu Rekviem. 75%

(2x) ♫ Co chtěl by víc zestárlý detektiv, než poznat rub i líc každýho gaunera a pak mu říct, proč nezkusil už dřív ochutnat kouzlo dnešního večera... Muzikálová záležitost s příběhem tak trochu ve stylu čtyřech barevných velkofilmů ze série Hříšních lidí města pražského (jinak rukopis Jiřího Marka na scénáři je místy opravdu znát). Ve srovnání s černobílou verzí z roku 1967 byl Josef Bek přímo ideální představitel postavy Ferdiše Pištory, tomu jsem tu špatnou minulost mnohem lépe věřil, byť se děj v starší verzi začal až přímo událostí kolem požáru a záchrany. Zdejšího Martina Štěpánka zachraňuje v mnohých směrech především hlas Milana Chladila v pěveckých partech. Vskutku jde o hudební film plný chytlavých písní a melodií ze skladatelské dílny Angelo Michajlova /Bylo čtvrt a bude půl/, ale užijeme si taky na výrazném prostoru užijeme hned čtyři herecké mistry z Národního: zcela poslední filmovou roli (včetně sólové písničky "Rub a líc") komisaře Faltyse odehrál Josef Gruss, role bankéře se zhostil Martin Růžek. Pak především excelentní Bohuš Záhorský jako Pištora starší a jeho kolega ruský kníže v podání Ladislava Peška vytvářejí jakýsi základ groteskní linie celého příběhu, od níž se v konfrontaci s vážnou Armádou spásy odvýjí nadnesený pohled na téma obrácení člověka se všemi dobrými i zlými vlastnosti. "Poněvadž... ,každého člověka je možné přivést ke světlu." V souvislosti s tímto výrokem oceňuju, že tenhle film diváka tak trochu "přivádí ke světlu" nikoliv přes moralizování, ale drží si po celý čas svůj vtip a nadhled. Byť se v druhé polovině stopáž někdy trochu zbytečně táhla. Hodnotím 80%, ale vzhledem k tak nízkému hodnocení přidávám i pátou hvězdičku.                                                                                                                                                                                  Zpívají (kromě herců): Milan Chladil, Jana Jonášová, Hana Talpová - texty písní Pavel Kopta.                                            Tančí Státní soubor písní a tanců, Balet Národního divadla - choreografie Vlastimil Jílek.

Tak na tohle měli někteří Češi talent vždycky! Vymýšlet nejrůznější kšefty a "akce", ač už v reálním životě (ve stínu Harryho Jelínka stojí rovněž podnikavý Viktor Lustig z Hostinného, který takhle prodal i Eiffelovku v Paříži) nebo v podobě námětu do filmu (v tomto případě vlastně obojí dohromady). Jinak docela slušná zábava, na které je zajímavé vizuální spracování módy retro šantánů, kabaretů a swingových večírků. Jedním z kladem snímku jsou právě písňové výstupy v podání Laďky Kozderkové, Vladimíra Hrubého a Stanislavy Bartošové. Mezi tou celou plejádou podvodníčků a komediantů září nejvíc Jiří Císler, vedle jeho zajímavé úvodní písničky je nezapomenutelná především scéna s vtipným telefonátem v angličtině. Potěšili Jiří Holý (advokát) a Josef Somr (továrník). Oldřich Kaiser je zde k vidění v jedné z těch slušních rolích, i ten Lábus, ač místy zbytečně trapný, se dal nakonec přežít. Pobavil velice zábavný a překvapivý konec aneb v každém kriminálním příběhu nemusí spadnout opravdová "klec". ;-) Podobné filmy: Vrchní, prchni!, Fešák Hubert, Radostný život posmrtný.

♫ Bláznivej den, sám na prstě si hvízdám a zvony zvoní ráno v poledne. Držte si klobouk! Začíná ta jízda, které se stanou věci nezbedné... Vrámci celku všech 30ti případů majora Zemana raritní kousek v žánru crazy komedie, ve které nejsou žádné závažné zločiny, policejní akce, mrtvoly, smutné události, žádná politika. "Kriminální" případ neschopných veksláků jako takový spíše nudný a v prvém plánu ne moc zajímavý, zpracování excelentní. Film otevírá a uzavírá veselá písnička Aleše Ulma, která už napovídá, že se tady jedná především o legraci. Třetím houslím coby bláznivé komedii nechybí ani trefné obsazení. Policejní "soudružskou" složku zastupuje tradičně kultovní Josef Větrovec coby stálý zemanovský účinkující šéfmajor Pavlásek, zde střílející jednu hlášku za druhou (,,Kdybych měl svý boty, nikdy by vám svou oktávku nepůjčil.") a v epizodní roli Bohuslav Čáp jako vtipný i mírně akční policajt (,,Tak vy se jmenujete Oscar Strauss, pane Mašku?!). Ladislav Mrkvička jako v dřívějších dílech stále členem VB, zde začíná vlastně jeho první krok směřující na druhou stranu, nicméně jeho rande s krásnou přelétavou Vlastičkou v podání Aleny Vránové nemá chybu! (,,Nejen tady poskytuji své služby. Svlékněte se!")                                                                                                                                                Stejně tak nemá chybu postupně vyvíjející se souboj mezi všemi těmi podvnodíky schovavájící se mezi lázenštími zaměstnani všeho druhu. Kreace falešného "houslistu" Oldřicha Víznera připomíná jiné jeho postavy ze stejné doby, Luděk Kopřiva coby drigient Bříza v miniaturní komické roli předznamenává tanečního mistra z Kleinovych Básníků. Oceňuju naprosto stylový návrat prvorepublikového gentlemana Svatopluka Beneše v roli zdvořilého lázeňského muzikanta svádícího ženu svého šéfa a nevědomky zapleteného do velkého podvodu. Nelze opomenout ani Vladimíra Brabce v hlavní roli, herce se širokým rejstříkem, který dokázal, že umí zazářit i ve výhradně komediálním žánru. Další zde nedoceněný a velice stylový zemanovský díl s výborně zaplněnou celovečerní stopáži, jeden ze dvou (Tatranské pastorále), na kterém se bez jakýchkoliv politických souvislostí krásně odráží uvolněná atmosféra zlatých šedesátých. No a na závěr bych pochválil i experiment skladatele Zdeňka Lišky, který zde využil kombinaci vlastní muziky s ústřední árii operety Sen valčíků Oscara Strausse, velice ladícího s groteskní atmosférou filmu. 48% za tenhle kus? Já jsem z práce mistra Sequense opět nadšenej.

,,40 let se tluču po světě, abych tady našel krajana." Ukradenou vzducholoď jsem si poprvé pustil jako kulisu k pozdní večeři, sám večer doma. O kvalitě a nestárnoucí atraktivitě filmu bude asi hodně svědčit i to, že jsem od toho stole vstal a šel uklidit talíř od večeře až teprve po skončení filmu! Ponořil jsem do příběhu už při úvodních animacích, představujících pražskou výstavu konce 19. století, začal být absolutně fascinován napívaným dobrodružstvím pěti kluků i jedinečný filmovým vizuálem a vydechl až z posledním záběrem. Stejně úžasné, jako první dva asi nejslavnější hrané filmy Karla Zemana, nicméně Ukradenou vzducholoď přeci trochu vnímám o něco atraktivněji díky žánrovým kombinacím téměř všeho druhu, co se (nejen) v naší kinematografie rodilo... Dobou vzniku ojedinělé spestření období nové vlny 60. let, zasazením děje historický příběh s c.k. reáliemi, obsahem dobrodružný film pro děti a mládež, míchající ale taky prvky vizuální grotesky, crazy komedie, sci-fi (se spoustou originálních rekvizit) i špionážním nebo soudním dramatem. Všechno někdy vážně, jindy parodizující s nadhledem, včetně drobné kritiky prokuratury i novinářského řemesla. Ani poněkud naivní pasáž s vylovením truhly pokladů z trupu živé velryby nemůže pocit dýchající geniality z filmu narušit. Jedinečné svou filmařinou, báječně sehranou partou kluků, krásnou Jitkou Zelenohorskou, charismatickým Josefem Větrovcem i zbytkem hereckého obsazení. Jedinečné samo o sobě. Vstupte a vitejte! 100%

Vynikající televizní inscenace, jejíž náplní se stala rekonstrukce skutečného soudního případu a sice mrazivého sporu uznávaného chriruga polského původu, Dr. Wladislava Deringa, který probíhal na půdě britského soudu v květnu 1964. Určitě jeden z nejlepších čs. filmů nebo inscenací ze soudního prostředí, možná právě i proto, že knižní předloha Holokaust v Anglii zůstala českému a slovenskému čtenářskému publiku dosud nedostupná. TV-inscenace se vyznačuje využití jedné jediné místnosti v průběhu celého děje a konverzačním stylem, přesto působí velice strhujíce a napětí provází diváka od první repliky až do samotného konce. Vynikající Vladimír Ráž, Karel Höger, Dana Medřická i další protagonisti. Velice působivý je mluvený komentář, který nejen doplňuje atmosféru zákulisní prostředí, ale i skvěle přibližuje fungování právních a soudních pravidel při soudních přelíčeních. Souhlas s většinou komentujících, že jde o neprávem zapomenutý kousek. Zajímavý komentář: Přemek.

Tenhle film má jednu zásadní chybu, že nevznikl jako klasický celovečerní film, ale pouhá televizní inscenace chudé brněnské produkce. Jak už zde poznamenal Radek99, tato forma zbytečně kazí dojem velice slabou technickou a obrazovou kvalitou. O to víc, když jde o jinak velice kvalitní psychologický snímek se stále aktuální problematikou alkoholismu, který v sobě nese vedle silného příběhu i slušné herecké výkony. Zejména Oldřich Návratil v hlavní roli velice mile překvapil, za pozornost stojí i Ilja Racek. Konec filmu byl zbytečně velice předčasný, škoda.

Z celovečerního dokumentárního filmu Rudolfa Krejčíka o Kanadě v roce 1967 s názvem Indiánské léto je snad nezáživné akorát podrobné představování fungování velkoobchodních center, neboť stejná centra fungují dnes už i u nás. Nicméně kultura krajin střední Evropy zůstává té kanadské nadále odlišná natolik, že tenhle dokument působí velice zajímavě i po půlce století. A to nejen svým originálním spracováním. Z reportáží z různých kulturních a sportových podujatí zůatává jedním z nejlepších momentů pohled do zákulisí Světové výstavy v Montrealu, s výstupem tamnějších slovenských folkloristů. Docela mrazivě působí interview se starým českým imigrantem, pamětníka na 1.světovou válku a politické dění v první ČSR. V 60.letech se o Československu mluvilo ve světě opravdu hodně, i díky mnoha filmovým skvostům "zlatých šedesátých", takže i ta scéna z kanadské školy, kde se učí o naší bývalé společné republice a národu, je docela uvěřitelná. :-) Dokument je provázen příjemným, mírně vtipným komentářem v podání Otakara Brouska a Luďka Munzara a anglicky zpívanými písničkami v podání skupiny The Rangers (Plavci).