Willy Kufalt

Začalo to tím, že jednoho dne na naši ohradu přisedl čáp... Velký film z filmů mě nejmilejších. Jednu dobu jsem se na něj dívaval pravidelně těsně před zahájením zkouškového období k danému semestru ve škole. To uvnitř skryté poselství příběhu, ta naděje dosažitelnosti svého cílu nebo touhy i za absurdních podmínek, je ohromně povzbuzující a motivující. Po přečtení knížky, kde se člověk dozví, že je to vlastně všechno dokonce podle skutečných událostí, snad ještě víc. Některá místa mi připomenou nevinné dětské hrátky na ulici, (ne)úspěšné pokusy přeskočit plot i to smutnější – můj víc než týdenný pobyt v nemocnici zhruba ve svých čtyřech nebo pěti letech. Jinak se můj osud s Alanem Marshallem dále zcela odlišný, přesto z toho filmu na mne sálá hluboká filosofie. Častokrát jsem něco tu a tam zbabral nebo prohrál, ale život jde dál, dere se kupředu a my musíme jít s ním, nevzdávat se! ...a tak už zase skáču přes kaluže (jo, někdy snad i přes ty skutečné, když třeba hodně spěchám a venku zrovna byla bouřka :o)). Život je někdy právě takové skákaní přes kaluže (překážky), ale stojí za to!                                         . . .      Stručně k filmu: Karel Kachyňa byl borec! "Kaluže" jsou pouze jednou z mnoha ukázek jeho neobyčejně kouzelné filmařiny s osobitou poetikou. Vyzdvihnout si zaslouží působivá kamera a vizuál využívající hru s barvami. Zajímavé je rovněž zasazení původně austrálského příběhu do domáceho historického prostředí z 19.století, s využitím pěkné kostymní a hudební výpravy (ty střihy s velkým dechovkovým orchestrem jsou velice silné). Velice šikovnému 12ti-letému Vladimíru Dlouhému sekunduje snad v nejlepší filmové roli sympatický Karel Hlušička a správný filmový zážitek tomu opět dodává famózní hudba Zdeňka Lišky. 100%

,,V každém z nás je něco, co na nás ten druhý nesnáší." ... Tomuhle filmu jsem se dlouho vyhýbal, i kvůli dlouhé stopáži (bezmála 3 hodiny), mé dojmy po zhlédnutí jsou však silné. Režisér Sequens opět nezklamal, stejně jako celá plejáda vynikajících herců na čele s Petrem Haničincem, Martinem Růžkem, Josefem Vinklářem a Alenou Vránovou. Hodně nedoceněný a neprávem opomíjený film velkého formátu, jedinečný nejen svým rozsahem, ale i tématem a po herecké a výpravní stránce. Film má velmi podobnou atmosférou jako některé díly z 30 případů majora Zemana a navzdory roku a přinesl pro mě dosti zajímavý pohled na poválečnou dobu v Československu. Navíc velké překvapení, že ač se jedná o hodně politický film, je natočen velice zajímavě a všímá si osudy celé plejády postav i na pozadí jiných tehdejších problémů (z oblasti hospodářství, ekologie, mediciny i každodenního života). Hodně smutných momentů vyváží pár vtipných scén, už teď na mě působí jako nezapomenutelná myslivecká šaráda s Vinklářem a Růžkem, půlnoční kontrola vozidla s opilci v lese nebo záchvaty smíchu Aleny Vránové. 90% ... Škoda tak mizerné kvality obrazu na CS-filmu, uvítal bych vydání na DVD nebo alespoň odvysílání s vyčistěnou kvalitou obrazu.

(3x) Medená veža bol film so smutným príbehom, končiaci samovraždou jedného z hrdinov a depresívnym zakončením osudov ďalších dvoch hrdinov, vyústených do dvojročného väzenia. Kladol som si otázku, či takýto film s relatívne uzavretým príbehom môže mať dobré pokračovanie. Konec pochybovania bol po prvých minútach na mieste, keď sa z druhého dielu prekvapivo vyvinula výborná komédia s prvkami krimi a dobrodružného filmu. Orlie pierko je film o znovuhľadaní šťastia a radosti po tragických udalostiach, o slovenskom humore, užívaní si života, ale i o poznaní hraníc slušného správania a prostom ľudskom pochopení tých druhých. Za doprovodu hudby Zdeňka Lišky sa rozbieha veľká podvodnícka šaráda, ktorá sa nesie v duchu podobnej atmosféry ako komediálne diely Hříšních lidí alebo Majora Zemana. Ivan Mistrík a Ivan Rajniak vytvorili tragikomickú dvojku malých-veľkých zlodejíčkov, ktorí sa po pobyte vo väzení chcú začleniť späť do normálneho života, hľadajú ľudské pochopenie, ale prenasleduje ich smola. Podarí sa im to nakoniec? Pozrite si film... Mimochodom osobité kúzlo tomu dodala ako hosť i česká kráska Andrea Čunderlíková.

(2x) ,,Rozpoviem vám príbeh Stratenej doliny, ktorá sa končí tam, kde začína nebo. Poznáme tu skalu a každá skala tu pozná naše dlane..." Čo k tomu dodať? Jeden z najlepších slovenských filmov vôbec. Klasika s vynikajúcimi hereckými výkonmi. Láska, priateľstvo a ženský pôvab, rovnako ako krásne prostredie Vysokých Tatier, kontrastujú so žiarlivosťou, neverou a depresívnymi pocitmi hrdinov po tragickej udalosti. Vedľa skvelých hereckých výkonov troch hlavných predstaviteľov i Emílie Vášaryovej dotvára správny filmový zážitok scénická hudba Zdeňka Lišky, za ktorou sa už samo o sebe skrýva čosi osudného, tragického (veľmi podobná melódia ako v Hříšních lidech města pražského v dieli Hra). Veľmi smutné, ale zároveň tak krásne, ukľudňujúce, dává i priestor k zamysleniu sa a pri záverečnom komentári Ivana Místríka doslova mrazí...

,,Sú veci hlavné a pohlavné." Film, ktorý na mňa osobne pôsobil príliš divne, ani neviem veľmi povedať, či sa mi páčil alebo nie. Film o mužovi, ktorému diagnostikujú rakovinu, natočený s dôrazom na vývoj vtedajšej politickej situácie, s prvkami dokumentu a temnej satiry. Na jednej strane originalita snímku, umelecké stvárnenie, pár veľmi zaujímavých momentov a akási skrytá kritika. Na druhej strane nudný výsledok, ťažká stráviteľnosť niektorých abstraktných obrazov a experimentov, končiacich predabovaním Lohniského a Macháčka cudzími hlasmi do slovenčiny. Ako plus možno hodnotiť príležitosť vidieť Václava Lohniského na veľkom priestore v niečom inom, než v rôznych "hujerovských" postavách z kultových komédií.

,,Z psychologického hlediska na tom byli jako krysy v bubnu!" Pro našice již asi pamětnická klasika televizní detektivky, která ale až do nedávné reprizy na ČT nebyla dlouho k sehnání. Drobné slabiny v podobě nevýrazných (některých) vedlejších figurek občas zaškrípou, nebo těch repriz již pro mne bylo moc, abych si zachoval bezvýhradné nadšení... nicméně dobře budovaná temná atmosféra v některých scénách opět na mne zapůsobila. Stejně jako Miroslav Macháček v postavě výstředního malíře... ty jeho svérázné hlášky jako odpověď na otázku, co se tady změnilo, ,,tady někdo ztratil glanc" nebo homosexuální úchylky v opilosti k Horáci (Voska), pro podobné role se prostě tenhle podivínský herec narodil.. Kameraman občas k tomu stylizoval pěkné záběry na záhadný obraz nebo zádumčivého Václava Vosku coby amatérského vyšetřovatele vraždy. Spočátku mi Voska přišel v hlavní roli trochu méně výrazný, nicméně jeho fušování do řemesla zkušenému "kolegovi" (Holý) mne velice bavilo, při opětovném zhlédnutí zjišťuju, že do třetice si pak nejvíc užívám na první pohled trochu nenápadného Ferdinanda Krůtu, v překvapivé roli. Hlavně fantazie Hany Proškové se nezapře a tohle bude zřejmě nejlepší z filmových (televizních) adaptací jejich detektivních próz. Metoda odhalení vraha na základě analyzy uměleckých výtvorů pachatele i oběti – takhle osobitou možnost při řešení vraždy jsme neměli možnost vidět ani v slavném seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Povedené a originální! (80%)

(2x) Královský omyl v autorežii scenáristy Oldřicha Daňka, mistra na příběhy z historie dávno i nedávno minulé, přináší ponuré středověké drama ze začátku 14.století. Výrazý hlas Josefa Větrovce, stejně jako zvukové efekty v podobě ozvěny nás v prvních minutách zavedou do temného prostředí uprostřed hradeb a naladí na stále více houstnoucí atmosférou. V popředí kvality stojí herecké výkony pánů Miroslava Macháčka (téměř démonický Jindřich z Lipé) a Martina Růžka (správce žaláře), zajímavý je v epizodní roli Valdeka na začátku Jaroslav Mareš. Temné scény jsou sice místy odlehčeny i zajímavou, mírnou poetikou v podobě hudby v podaní jednookého flétnisty, ale přesto jde o divácky náročnější snímek s pomalu plynujícím příběhem, který si žádá na pochopení trocha zaujetosti a vnímavého sledování. Některé scény zbytečně moc patetické. Podobné filmy: Markéta Lazarová, Údolí včel, Spanilá jízda, Ďáblová past.

Výborný Krškův životopisní film přibližující zákulisí hudební kariéry a tvorby jednoho z nejznámějších českých klasických skladatelů. Výprava velkofilmu na barevném plátnu je opravdu velkolepá, stejně jako herecké i pěvecké obsazení využívající mnohé tehdejší hvězdy divadla i opery. Jen mi místy mi přišlo, že na svou délku snímek nenabídl dostatek prostoru pro herectví většiny zde přítomných hvězd a naopak tady přebývalo moc těch videoklipů (jinak vizuálně pěkně udělaných) k vážným áriám z Branibořů a Dalibora, které jsou hůře strávitelné a zaujmou jenom fanoušky opery. Jinak dojem z filmu vynikající! Karel Höger si opět spestřil filmografii, tentokrát rolí slavného skladatele, v scénách s dialogy s dalšími mistry nebo nácviků oper na jevišti doslova exceluje. Psychologická scéna Smetanova ohluchnutí u klavíru mezi hosty působí mrazivě i navzdory velmi staré filmové technice bez možnosti větších zvukových triků. Historky kolem vzniku ústředních pasáží z libret oper nebo vzniku jejich názvů (Prodaná nevěsta) jsou někdy tolik úsměvné, že působí jen stěží uvěřitelně, ale proč bychom se netěšili, když nám pán Bůh zdraví dá...:-) (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů)

,,Pánové, jsme trosečníci vesmíru..."  Futuristická vize Julesa Verneho v artovém zpracování z československé dílny... Je téměř faktem (a hodně smutným), že pokud konec světa nebude prokazatelně reálnou, blížící se udalostí, nikdy nenastane na celém světě trvalý mír a klid. Zatímco jiné Verneovky o ukradené vzducholodi, cestě raketou na měsíc nebo ponorce hluboko pod mořem zpracovávají příběhy, které jsou už dnes díky pokroku vědy a techniky reálné, příběh o srážce Země s jinou planetou zůstává (díky bohu...) stále v rovině sci-fi, stejně jako setkání lidi se zachovalými druhy dinosaurů mimo naší planety. ... ,,Kdeže jste říkal, že se objevil ten váš Skot, pane poručíku? ...  Při mé nedávné reprize komplet šesti hraných filmů Karla Zemana jsem si s odstupem času užil nejvíc právě . "Kometa" obsahuje vše zajímavého a kvalitního z předchozích Zemanových filmů, v jejichž stínu stojí, ale s výjimkou odkazu na Cestu do pravěku při krátkém cestování časem je vyloženě nevykrádá. Kouzelné animanované kulisy, nádherná hra s vizuálem i zvukem, groteskně narežírované akční scény... třeba hrající orchestr na poli po divokém přistání obyvatelů na kometu. ...a ve velkém přítomnost dinosaurů!! ... ,,Planeta má asi předhistorickou faunu. Jste si opravdu jist, že to jsou bylinožravci?" To prosím dinousary v čs. filmu víc než 20 let před Jurským parkem. Ať už šlo v jejich případech o zvětšené postavičky nebo ryze umělé animace, jejich náhlý zjev na mě poprvé zapůsobil taky téměř haluciogénně, jako na filmové hrdiny. Způsob likvidace dinosaurů pomocí bouchání hrnců, protože ,,střelba jim připomíná hřmení a toho se ne nebojí, ale řinčení hrnců ano, neboť to je doba železná a ta je vyděsila...", mě taky dostal!! ,,Není to volovina, co děláme?" / ,,Který rozkaz není volovina?" Skvělá rozlučka mistra Zemana na počátku normalizace s jedinečnou tvorbou, která patří v rámci československé kinematografie k tomu nejoriginálnějšímu. 100%

(2x) Vzhledem k tomu, jak tragicky zasáhly události 2. světové války do osudů mnoha lidí, rodin, měst i celého národa po celém světe, asi se nesluší moc říkat o některých filmech zabývajících se touto tematikou, že jsou nádherné, byť mohou být sebedokonalejší, autenticky natočené, či umělecky kvalitné. Tady ale musím jednoduše napsat: je to NÁDHERNÝ FILM. Májové hvězdy jsou velice působivým koprodukčním snímkem sovětského režiséra Stanislava Rostockého, v pozdějších letech i dvakrát nominovaného na Oscara. Ve čtyřech, na sebe jemně navazujících povídkách se odehrávají více méně klidné, poeticky laděné útržky lidských osudů na konci války v květnu 1945. Byť to může někomu zavánět propagandou a každá povídka svým způsobem ukazuje oslavu přátelství mezi českým lidem a vojáky ze Sovětského svazu, vše se odehrává v poloze naprosto lidské a bez jakékoliv politiky. Úsměvná je romantická epizodka s krásnou mladou Janou Brejchovou a ruským vojákem v školní třídě, či závěrečná historka o první poválečné jízdě tramvají. Jako nejsilnější dějová linka se mi jeví příběh postavy Miloše Nedbala, s krásným pocitem z návratu z koncentračního táboře domů a následného zklamání po příchodě ze zjištění, že v jeho domě zůstal zabarikádovaný nacista. Film je doprovázený originální ruskou hudbou a zazní i jedna rusky zpívaná písnička o Praze. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů)