Willy Kufalt

Nenáročná humorní detektivka, ve své době určena zejména pro mládež. Rozhodně nepostrádá napětí a noční scény ze zámku svým vizuálem přidávají na tajemné atmosféře. Mohl jsem si tak na filmu užívat nejen herecké výkony, pěkné scenérie červenolhotského zámku, ale i klukovská dobrodružství a celý kolotoč kolem zločinu a podivné postarší party vyvolávajících nejen duchy, ale i spoustu vtipných situací. Potěšilo i herecké obsazení na čele s pány Deylem, Záhorským a mladičkým Luborem Tokošem. Perlička: V komparzu 12ti učňů pražských Leteckých závodů účinkuje i 14-tiletý Vladimír Brabec, objevující zde poprvé kouzlo filmu.

Velice příjemná středověká hříčka ze života Václava IV. v milostním příběhu o lásce mezi mladým králem na útěku a chudou lazebnicí. Historická komedie s rysy téměř pohádkovými i hororovými. Režisérka k natočení filmu využila pouze komorní královskou místnost, malou dřevěnou chatrč s jedním stolečkem a jednu louku s jezýrkem, malý počet herců a většinou neznámých k tomu, přesto je tu hodně na co koukat... Překvapuje zejména mladý, začínající Alois Švehlík v parádní herecké kreaci a naprosto vrcholné formě (klidně bych řekl, že jde o jeho životní roli, v ničem zajímavějším ani na tak velkém prostoru jsem ho jinde už neviděl), půvab dodává svou krásou, ale i projevem Zuzana Geislerová (bohužel málo využitá herečka), v napínavých okamžicích strhává a dojímá arcibiskup v podání Vladimíra Brabce (úžasný výkon, který dodává na dramatičnosti atmosféry). Inteligentní scénář Zdeňka Mahlera nabízí i spoustu úsměvných a humorných momentů. ,,Pracovat? Něco mi to říká, někde jsem to zaslechl, ale nevím přesně, co to znamená." ;-)

Príjemný film určený pre všetky vekové kategórie, príbeh s poetikou slovenskej dediny, radosti z práce i s príležitosťou pre diváka dobre sa zasmiať nad podarenou komédiou (v niečom je film veľmi podobný českej klasike Na samotě u lesa). Film pozdvihuje po hereckej stránke slovenský klasik Jozef Króner, český hosť Rudolf Jelínek či herečky Zimková a Turbová. Pobavila jazda autom s francúzskym príbuzným, snaha dohoniť manželku na úteku v autobuse prostredníctvom zastavovania auta na každej zástavke, či neustále Jelínkovo citovanie z výrokov slávnych. Vedľa humornej línii však má tento film i niekoľko ďalších rozmerov, napr. zo začiatku film obsahuje prostredníctvom scén z natáčania TV reportáži takmer dokumentárne zachytenie činnosti a práce okolo kosenia lúky na slovenskej dedine (po rokoch, kedy tradičnú manuálnu prácu nahradili z veľkej časti elektrické pohonné stroje, majú tieto zábery o to väčší prínos). Rodinný príbeh, ktorý sa potom vo filme vyvíja, skrýva v sebe rozmer cesty prekonania vlastného trápenia a prehry, znovuhľadanie zmyslu života (pevný bod zemegule) postavy alkoholika. V popredí potom stojí myšlienka súdržnosti rodinných vzťahov a vzájomné pochopenie blízkych členov, ktorá sa dá označiť za ústredný motív filmu. ,,Schopnosť myslieť je podľa Aristotela to najpozoruhodnejšie. Ale ja by som povedal, že najpozoruhodnejšia je schopnosť cítiť. Cítiť druh druha, brat brata, syn otca a spoločne cítiť svoje korene..."

V tomhle hraném dokumentu z prostředí české mediciny během 2.světové války se odehrává docela strhující příběh nad objevováním nevyhnutně důležitého penicilinu, způsoby jeho získávání i léčby pomocí něj. Současný člověk si už ani moc neumí představit, jaká to musela být doba, kdy se mnohokrát důležité informace pronášely mezi některými státy velmi pomalu a ještě i rozvoj mediciny mohl v něčem záviset od politiky. Velká poklona českým vědcům, kteří dokázali za půl druhého roku a za těžkých podmínek objevit penicilín na základě pouze jednoho článku o převratném objevu z Anglie a díky staré dostupné literatuře o plesních a houbách. Hodně zajímavé a poučné. Ovšem absolutní happyend se nekoná, po celou dobu má na hlavní dějovou linku o trpělivých vědcích a lékářích vliv nebezpečí 2.světové války, která zuří v pozadí celého příběhu... Líbil se mi způsob natočení s dokumentárním komentářem v podání Luďka Munzara a hranéno vizuálu s obsazením až na výjimky (Vlastimil Hašek) neznámými tvářemi do role vědců. Jinak jeden z mála černobílých filmů, kde jsem si opravdu říkal, že by nevadilo, kdyby byl natočen barevně.

(2x) Nejdřív jsem četl knihu Eduarda Fikera Série C-L a až pak viděl film, který dýchal stejnou atmosférou, jakou jsem si představoval při čtení. Některé vedlejší pasáže byly z časových důvodů pro filmovou verzi sice vyhozeny, nicméně hlavní myšlenka a zásadní momenty a figurky neztratili nic z knižní předlohy. Navzdory tomu, že má Fikerův román podtitul detektivní fantasie, tak celé dílo (ať už knižní nebo filmové) s populárno-vědeckým charakterem se nese ve velice důvěryhodné rovině s kvalitní ukázkou praktického využití kriminalistiky při objasňování případu a odhalování pachatelů. Jedním z rozměrů příběhu je takřka dokumentární linie příběhu s celou řadu využitých kriminalistických metod a prostředků (od podrobných ručních kreseb plánů, otisků, stopy po vozidlech, přes rekonstrukci, špionážní akci, až po moderní filmový materiál) a poctivé důkladné práce vyšetřovatelů, při které je zapotřebí navíc i smysl pro logickou dedukci. Přidaná hodnota filmové adaptace spočíva pak v hvězdném hereckém obsazením a působivém vizuálu připomínajícím svou temnou atmosférou na černobílém obrazu žánr film-noir. Jako atraktivní odlehčení pro diváky pak působí přítomný typický jemný humor, který nepostrádá čs.tvorba častokrát i ve velice vážných filmech, tady zejména v dialozích mezi Sovákem a Hanzlíkem. Za mě nejlepší filmová role Jiřího Sováka... Pic kozu do vazu! 95%

(2x) ,,Panovník nemá čas na všechno myslet a když má, tak nemyslí." Na první pohled tak trochu film pro srandu králikům, ovšem pozornému diváku neujde dobová společenská satira. Po práci na několika mikrokomediích z televizních počátků se legendární režisér Martin Frič pokoušel navázat na svou starší filmovou tvorbu novou komedií, která je obrazem nastupujících svěžích trendů v první polovině zlatých šedesátek. Tehdejší moderní dobu je tady znát mimo způsobu natočení filmu taky v prvcích přítomného automobolismu, architektury (bohatá výprava v královském paláci), hudby (twist), ale především otevřených mezinárodních vztahů. Upoutá zejména úvod filmu, kde si filmaři v uvolněné atmosféře doby troufli i kvůli pár minutám černobílého filmu vycestovat až do egyptské Káhiry. Scéna s oslíkem uprostřed africké kolonie a pouště pak hned vezme diváky do sledování tohoto originálního příběhu. A mě se to líbilo, zejména kvůli dobrému humoru a skvělému Jiřímu Sovákovi s jeho typickým civilním herectvím jsem se bavil dobře. Dokud nepodepíšu koncesi na prodloužení, může se United Oil Company jít klouzat!!!

(2x) Drsná středověká pohádka pro pokročilé. Tenhle zvláštní historický dobrodružní příběh z období třicetileté války má prvky fantasy, hororu, komedie, muzikálu i dobrodružního filmu a diváka nepřestává různými zvraty a nečekanými momenty překvapovat od začátku až do konce. Překvapivým pak zůstává i strhující výkon 13-tileté Michaely Kudláčkové v hlavní roli, stejně jako jedna z nejlepších filmových kreací věčného mladíka Ivana Vyskočila coby potulního muzikanta Matouše Psíka, postavy s pozoruhodnou charakterovou proměnou. Neprávem opomíjený snímek nabídl rovněž další z řad zajímavých filmových rolí někteřích hereckých legend (Haničinec, Munzar, Somr), po pěti letech od TV-seriálu Útek zo zlatej krajiny se na československé plátno vrátil i estonský herec Bruno O'Ya. Bojové váleční scény jsou natočeny velice působivě, silnou atmosféru v pozadí příběhu umocňuje navíc krajina (pustý les, strašidelné úskalí, temná chalupa, všude přítomná špína, bláto) i využití zajímavých kostýmů, dobových rekvizit a zbraní i hudebních motivů. Středověk v české kinematografii ztvárněný jedinečným a naprosto originálním způsobem!

Smutné, dechberoucí, drsné, ale PRAVDIVÉ. Výjimečný seriál, který mi stačilo vidět jednou (pokud ne za život, tak určitě alespoň za deset let), přesto DĚKUJU všem tvůrcům za možnost něco takového zhlédnout. Tohle má divákovi opravdu co říct... Z osudů několika žen z jednoho vězení se vyjíma postava spisovatelky Marty, jež se ocitá v dlouhém pobytu ve vězení "jen" proto, že v zahraničí vydala knihu, kde nesouhlasí s komunistickým režimem. V těch dobách ještě nikdo nemohl tušit, jaký bude konec režimu a kdy přijde, postava Marty má můj obdiv za udržení si vlastního názoru i za absurdních podmínek nebo během všech těch vyčerpávajícíh výslechů a že se dokázala správat za každých okolností v temné společnosti svých "přítelkyň" velice inteligentně a nikdy neztratila slušnost. Mimo poukázání na jednu z nejnegativnějších stránek minulého režimu jsou Přítelkyně z domu smutku i důvěryhodným pohledem do světa ženské věznice, kde máme možnost nahlédnout do smutných osudů různých zlodějek, prostitutek a psychicky šílených žen. Osobně se mi líbila postava Zdeny Hadrbolcové, která za celý pobyt v takovém prostředí s otřesnými podmínkami neztrácela smysl pro humor a optimismus - taky obdivuhodné. Jinak je tenhle seriál ukázkou (překvapivě) výborných dramatických výkonů Ivany Chýlkové, Heleny Růžičkové a Jiřiny Bohdalové.

♫ Přišel jsem vám oznámit, že se zítra dopoledne sejde soud... Bravo! Odzpívat takhle v jazzovém stylu celý film téměř bez jediné klasické mluvené repliky. Jde spíš o divadelní počin Suchého a Šlitra pro představení z divadla Semafor, ale zfilmovanou podobu lze brát taky jako jedno z těch náročnějších, umělecky nicméně kvalitních snímků 60.let. Semafor mám rád od dětství zejména pro hezké písničky s poetickými texty a slavné zpěváky, kterých tam vystupovala celá řada. Ovšem cestu k semaforskému humoru v podobě mluveného slova a divadelního herectví jsem si hledal déle. Před časem jsem si díky záznamu z vydané LP oblíbil představení Kytice (bohužel v dobách největší slávy pro televizi nenatočeného) a jako celek může Dobře placená procházka klidně následovat. I přes přítomnost hlavní dvojky S+Š i dvou legendárních zpěvaček se nejedná o žádnou šlágrovou revue, i když odlehčené pasáže v podobě chytlavch hitů to má (Ty jsi švarná, Haleluja). Škoda tolika umělého maskování a líčení ve tváři Evy Pilarové, protože bez toho byla mnohem krásnější, její zpěv je ovšem tady jako vždy excelentní a to je hlavní. Pak se mi líbí Nevyplacený blues pošťáka Jiřího Suchého a vždy se těším v druhé polovině na příchod Hany Hegerové v roli anglické tety a její dlouhý sladkobolný šanson Proč je to tak. Hlavní myšlenka řečena v písní: Život je hrozná černá studna a hloubku pozná jen kdo je u dna...

,,Člověk ví všechno, až když to přežije. Jen věda předvídá..." Povedená sci-fi komedie pro mládež. Nemá to v sobě takový přesah a technickou dokonalost, jako Polákovy Návštěvníci na pokračování a pár vtipů zrovna ne moc povedených (Veškrnová v 19. století vítá stroj z budoucnosti slovy "Zjevila se panenka Marie"), ale celkem převažuje docela inteligentní zábava s dobře promyšlenou fantazií. Tento spletitý historický příběh spojený s cestováním časem mě rozhodně bavil, stejně jako Ivan Mistrík v roli záhadně zmizeného dědečka a řada dalších legendárních herců v různých mini-roličkách. Podíval jsem se s odstupem roku i opakovaně. Hezký mi přijde i ten nápad s otevřeným koncem jako malá motivace k vlastnímu zamýšlení nad dalším vývojem děje. Docela dobře zvládnuta byla i nejednotná výprava a scénická hudba pro různé roky a období, v níž se na přeskáčku příběh odehrává. Nejkuriózněji působí pak všude přítomná propaganda, která se opět postarala o to, aby i zde v něčem takovém (a dokonce prostředníctvím postavy mladého pokrokového vědce) byl únor 1948 vylíčen jako událost, kterou se "šťastně" vyřešili všechny poválečné problémy v republice. Dnes už spíše k ironickému pousmání. ,,Takže si dáte reparát, že jo?" A píšu si: už třetí nečekaná účast Luďka Munzara v sci-fi žánru /Slečna Golem, Temné slunce/. 75%