Peytl

Ze všeho nejvíc mi Gojira připomínal(a) něco takového, jako kdyby sir David Attenborough vytvořil přírodopisný film Ze života MUTA, a kde jako vrchol všeho, vzhledem k věkovému ratingu, ani monstra nekopulují. Ve stejném duchu je zvrácený i název filmu, podobně debilně by se mohl například takový M.A.S.H. jmenovat Klingerovy patálie. Kdykoliv (tedy téměř nikdy), když se náhodou zjevila na pikosekundu Godzila, tak buď byla tma, nebo pršelo, nebo... ano, správně, pršelo ve tmě, tedy bylo hovno vidět a já čekám, kdy při dalším znovunatočení se konečně tvůrci rozhodnou monstrum udělat neviditelné, a bude klid. Ušetří se za catering pro muže v županu a zbyde více petrodolarů a jenů pro nudnou vatu... rozuměj, srdceryvný, rodinný, generační příběh. U Godzilina pohlavního ústrojí, takový nudy na jedný hromadě, zažít to ještě jednou? Jóóó, to vadí, to vadí... Navíc mi byly postavy dokonale u prdele. Stejně jako hemzy místní jelity, které mají plnou mordu keců o poctě nějakým filmům z doby kamenné... víte, co si o poctách myslím, že? Ještě to mohlo být černoblbé a zvukuprosté, to bych pak ještě slyšel něco artových kydů a dozvěděl se, že kdejaký místní debil chodil do školy s Busterem Keatonem... no, nechám vulgarit, zklamání roku.

Že musí Rommel zemřít, tvrdil už Adolf z Rakous blahé paměti ve čtyřiačtyřicátém, tak proč tady není ordnung ještě na přelomu milénia, kurvadrát? Der/die/das Jet Li si šáh na vocas.

Dokonalý trest pro mé slechy a zornice, někdy bych si přál být raději hluchoslepý a ne jen prachobyčejně blbochudý. Snad jen ta ryba, ta ryba byla... ehm... taková rybí.

Nemůžu nevzpomenout přítele Raida 2, který kosí hmyzáky všeho typu bez bázně a hany. Nojéje. Ač miluji všechny rasy, neb jsem je stvořil, pro příště bych se přimlouval, aby byli cikáni (pro nás Evropany) více rozlišitelní, nějaké barvy, čísla na zádech... to už musí promyslet jiné hlavy. Nakonec jsem si tedy musel vystačit s pracovními názvy Tygr z Mompračemu, Elvis, Jizva přes xicht a podobně, pak bylo vše poněkud přehlednější. Tím spíš, že se vždy zjeví zjev a praktikuje zápas Já proti všem... žůžo, navíc ve zvláštním a schizofrenním tempu... jeden by řekl, že se v Indonésii nikam nespěchá, zahodím kvér (nebo na něj zapomenu) a klídek, pojď sem, počkej, kam to chceš, tady máš. Všichni spořádaně stojí ve frontě na vykostění, které je tedy ale opravdu vymazlený, choreografie bitek je mňamka a já si pětkrát vycucl plomby, jak jsem byl v křeči a zítra beru u lopaty volno, neboť kyselina mléčná se mi již rozlévá v mém vyprcaném těle, tak moc pohybů jsem nevědomky provedl a objevil jsem v sobě tři geny po mámině pratetě ze sestřiny strany, která strávila ozdravný týden s jednotkou Gurkhů. Nicméně i lidojedi z Jihu to s kudlama umí, co s kudlama... ani klasický evropský vercajk jim není cizí, ba i americké sporty milují, zkrátka multikulti mlejnek na maso v tom nejlepším provedení, doporučuji zamilovaným párům jako dokonalou kulisu u ešusu s lečem a zapálenými loučemi.

Spojit vždy poslední hvězdu v grafickém hodnocení Totálu, vyjde vám můj ranní kardiogram po proflámované noci a vyhulení kartonu bloudů. Tak extrémní a rozdílné názory má filmová zvěř a já začínám podezírat olejářskou lobby, že zde díky ní právě propukla zákulisní válka, mající za účel zpropagovat ten svůj Agip, Castrol, Mobil, Mogul, Motul a Shell na úkor Totalu. Jiné vysvětlení prostě neexistujééé... a co když tu jéééé. Ano, ovšem pak by se jednalo o zásah vyšší moci a já nikde neintervenoval, mám momentálně svých starostí dost a dost. Děti moje, na značce voleje nezáleží, pouze na viskozitě a tohle byla plná syntetika, prostě bezvadná jízda. Máznout si decku na prdel při letu na tobogánu, tak se zastavím až v Kyselé Prdeli před obecním úřadem a to o den dřív, než jsem vůbec vyjel. Všem kulykům a Wacoušům se předem omlouvám, ale... doprdelepráce, jednu pizdu za dvě neskutečný kůže Kejt a Džesiku?? Ále jasný, Arnič neměl obočí jak vlkodlak, zdejší povstalci byli trapní homouši, kteří dokázali maximálně drsně sprejovat a chyběl tam ten Mars, kurvanoha, to mě teda taky vytočilo do bezvědomí. Nicméně jsem pravověrný sajfomil a nemůžu zdrbat tak skvělej vizuálek, spoustu bezva nápadů i přes eliminaci Rudé planety ze Sluneční zástavy. Ve staré verzi si Quaid tahal z rypáku kilový chalupářský guláš, z mutantů mi bylo šoufl a bez vyvalených sklivců jsem taky rád obešel... myslete pozitivně, vy rimejci.

Ale ano, vím, že všechny koktejly nebyly namíchány a všechny hvězdy ještě nestačily zazářit... jsem tedy vědma? Nepěkné hovno! Vždy, když si myslím, že už mě nemůže nic překvapit a já se třesu dokonale traumatizovaný v koutě z podobného zlořádného podřadu, VŽDY, mám pocit, že nemůže být hůř a v té chvíli tomu věřím. Dštím plameny a síru a jsem dokonale přesvěčený, že už NIKDY mě nemůže nic horšího potkat, je to věčně se opakující začarovaný a nikdy nekončící kruh. I při posledním odpadu jsem si řekl, že hlouběji již televizní tvorba klesnout nemůže, a pak??? Pak se zjeví Leona Marešová, tahle zbraň hromadného mečení, která mě společně se svým metrovým obočím dokonale vystřelí do nejhlubší a nejčernější prdele. Raději půl roku na ostrově s milenkou mající lepru, opicí s ebolou a antraxovou krávou, než dalších pět nekonečných minut s tímhle monstrem a bezva lidičkama.

Doktoři Sova a Blažej, kterým zdatně sekunduje aparátčík Dr. Cvach v poněkud brutální a syrové poloze, divím se, že například takový JUDr. Sokol, pták (rozuměj čurák), ještě nic podobného nepraktikuje. Je to přece taky dochtor, kurva, veterinář, a byl prý asi stentem na Barrandově. Slova dalšího klasického, filmového vejšplechtu, tak já vám předepíšu pudr a podepíšu se MUDr, mně připomněla, že jsme opět jako národ předběhli dobu, zase, protože bezva obchodní podmínky posvěcené našimi kašpary tu máme již dávno, na co čekat, že? Dokonce si pohrávám s myšlenkou, že by nebylo od věci sehnat nějakou tu kačku a těm umrdancům s poškozením mozku prodloužit život... pochopeytelně s poněkud jiným scénářem než zažíval Remy. Místy trochu táhnoucí se příběh, který je ale přesto už kvůli předloze vysoce nad průměrem. Nečekat, prosím, závěrečné hromadné poskakování, tleskání a všeobjímání... ona řezničina veselá není.

Nebudu vám lhát, opravdu, ale eintopf v podání šéfkuchaře George připomínal spíše vyčpělý a třikrát nastavovaný guláš, nic platné, že byl servírován v pozlacené německé helmě. On sám byl zřejmě režírováním tak vyšťavený, že stál abnormálně za hovno a hrál hůř než v reklamě na martini. Vzhledem k historickým tématům mě okamžitě napadl jeden zapomenutý a přiblblý pořad s Jardou Suchánkem (nomen omen), kde se ztrapňovala družstva Hvězdičkářů a Sluníčkářů, určitou paralelu jsem zaregistroval v kontextu s Památkáři. Nuda, žádný koncept, forma… příběh. Takový novodobý Kámen, nůžky, tapír. René Artois a herr Flick bojující o Padlou madonu s velkýma balónkama od von Clompa, měli nepoměrně více charismatu a i Dr. Zoidberg kupující za tři sta babek umění je také mnohem zábavnější. Co naplat, že výprava byla dokonalá, exteriéry exklusivní a neskutečně barevně koukatelné, navíc za asistence většího než malého množství mých oblíbenců. Skoky po Evropě byly doprovázeny stejnými skoky ve scénáři, takže je vše rozdrobeno do dvou hodin naprosto nekonzistentní, instantní, bramborové kejdy, kterou by ani Adolf nežral, a že to byl dokonalý, vegetariánský kokot a znalec všemožných humusů. Zkrátka, dvě, tři slušný scény, nemůžou v mých očích zachránit film, o kterém do pěti minut nevím nic, ani kdybych měl jeho obsah vykérovaný na prdeli runama.

Jakožto nezvladatelný a nenapravitelný scifolog a scifofil trpící navíc sájfájmánií jsem ochoten si na své neforemné hlavě vytvořit ze zbytků osrstění jeden dred na počest pana soudce. Pravda, vypadal v helmě jak obřezaný kokot v erekci, ale co si budem povídat, Bender si nikdy na krasavce nehrál, ani když šel Mamce popřát jako správný a dobrý mámin robot... Moment... dostal jsem pokyny z režie... ale hovno, není to Bender Bending Rodríguez?? Cože??? Nějakej Urban? Kurva, ten jezdil na saních a kreslí vtipy, ne? No, mám v tom momentálně poněkud bordel podobný chrupu a xichtu hlavní mafiánky. Nešť. Naprosto luxusní béčko se vši, se všema, s vešmi a všudy... mně se zkrátka trefil do nálady, krvavé nálady. Ale hovno, nemám menses, jen bych vraždil. A mrtvolek, mozečků a hajzlů skrze které je vidět je zde požehnaně. Seděl mi i zde hojně poflusaný vizuál a hlavně to, že si film opravdu na nic nehrál, tedy odpouštím tu hromadu blbin, které jsou akčňákům tak nějak přisouzeny na věky a nikdy jinak. A ač jsem neovlivnitelný nějakým poddruhem, neboť nejsem smýkaný svými hormóny a jsem dokonale vyrovnaný, pak krutá rekrutka Lena a její pohled jedním okem pod ofinkou... no, nejmíň čtyřikrát... nejmíň,och... pardon, chtěl jsem napsat čtyři! Čtyři hvězdy.

Ze všech stran šlyším, že je třeba přečíst román, aby člověk mohl hodnotit film, či srovnávat. No, já udělal již před léty obé, a i tak mám pocit, že je vše dokonale překombinované turínské kombiné. Nicméně i já jsem byl stržen většinou a na módní vlně jsem měl chvíli pocit, že pan Hnědý není úplný debil a jeho konspirační a úchylné teorie jsou více či méně realistické... minimálně čtivé. Pak mi ovšem vše došlo, prozřel jsem... vole, vždyť si svatý... co to tady melou, co to je za sračky? Pokud tedy budete vyžadovat více informací, pak nechoďte za kováříčkem, ale běžte přímo za křovákem. A co si budeme povídat, i v každém psím hovně při cestě do Kolbenky najdu při troše dobré vůli prakticky vše... bibli nevyjímaje. Je třeba jen být dostatečně vnímavý a vyjímečně vyšinutý mentál. Mimochodem to, že po světě navíc pobíhá něco tak nechutného a bizarního, jako je albínské dvojče Jakoubka Hanychoprachaře, je samo o sobě na pováženou. Cítím v tom dosti zamotaný a silný příběh. Amen!