vyfuk

[FEBIOFEST] Upírské příběhy na moderní variace jsou dneska v celku trendy. A já tomu docela rozumím. Pokud to někdo dokáže pochopit jinak a lépe než ve stylu Twilight, tak to mnohdy vyjde minimálně experimentálně. Toto je případ, kde režie je v celku precizní, vybírá si bedlivě, co nám ukáže a nechce nás mást nějakými zbytečnostmi. Suma sumárum, film to extrémně přínosný není, ale stále šlo o zajímavý zážitek, který dával od začátku do konce smysl, což je něco s čím se nemůže chlubit ani polovina festivalové reprezentace, která na mě letos padla.

[FEBIOFEST] Velice intimní záležitost. Postupné pomalé hledání možnosti jak se vyrovnat s odcházejícím životem i dítětem, který má celý život před sebou. Kupodivu skvělé filmy, se hodnotí hůře, než ty špatné. Tady totiž nebylo, co vytknout. Režie nás příjemně a ladně vede k nějakým náznakům toho, jak se film bude odvíjet, a mnohdy se to i příjemně vyplní. Herecké výkony jsou na absolutním stropu a vše v rámci příběhu do sebe perfektně zapadá. Vrcholový materiál, který dojme do poslední vteřiny.

[FEBIOFEST] Nepamatuji se, že bych viděl film, který by si mě sice trochu těžce, ale pomalu získával, ale pak to v poslední půl hodině totálně dosral. Sice jsem nemohl stihnout přímo začátek, ale myslím, že moc velká změna by to nebyla. Film se až zbytečně moc točí, kolem případů nějakých postav, které se nakonec ukáží, že nejsou k ničemu moc prospěšné nebo, že by nás to někam posouvalo. Herci v některých případech sice umí suprově hrát, ale jenom styl mluvy je nejvíc otravný a pokud k tomu připočteme absolutně otravné a zbytečné dialogy, je zaděláno na průser. Především finále filmu je zvláštní v tom, že film měl skončit o půl hodinu dřív. Sice by nedával tolik smysl, ale stále by byl snesitelný, protože příběh si jede svoji drama flow a v posledních dvaceti minutách se z toho skoro stane sci-fi. O nelogických aktech a linkách ani nemluvě. Film, který mohl být na čtyři velice hnusně a tvrdě spadl na dva. Zbytečně. Retardovaně. O pár dní později: Tak jsem nakonec měl možnost vidět začátek filmu. A ani nevím jestli jsem víc nasraný z A nebo B. Nejen, že mi to připomnělo jak byl film dobře odvedený a skvěle rozjetý, tak navíc absolutně nevysvětlil nelogiky na konci. Což je sere o to víc. Prostě ekl.

Tady se jedou už slušný psychobomby. Těžko mluvit, co do hororu patří a co ne. Asi vlastně všechno. Akorát vlastně zápletka okolo démona, který se zdá být jako reálná postava, akorát ve stylu druhé předělávky Michaela Jacksona, jenže se pak ukáže, že cápek je tak trochu v hlavní postavě... doslova. Trochu je poté na otázce nějaké to nelogičnosti v příběhu, které nevím, jestli se dali nějak vysvětlit, ale pro mě to tak nevypadalo. Byl to další horor, který se pokusil posunout hranici někam dál směrem k originalitě. Poté je na nabíledni zda toto, co nám bylo nabídnuto bylo spíše směšné nebo strašidelné.

1. série: Lotos nabízí nečekanou zábavu, kterou bych v podstatě asi přehlédl nebýt českých médií. Ty v celku seriál brali jako zjevení ve stylu Agathy Christie a vlastně měli pravdu. I když Agatha to v celku stále drží s Černoušky na vysoké úrovni, kterou jen tak někdo nedožene. Lotos se ukazuje ve skvěle rozehraném světě postav, kde skoro nikdo není hrdinou ani antagonistou. Nabízí se i problémy minulosti kolektivní viny, až moc liberální dnešní svět. Tam asi chybí nějaké dořešení těchto situací, ale mnoho věcí ve scénáři jsou naprosto ukázkové, které nádherně na sebe navazují. Konečně zase příjemný seriál, který s každým dílem šel svým stylem a příjemností. U6 jsem ani nedoufal. 2. série: Nechápu, jak to White dělá, ale aniž bych věděl, že má být druhá série, říkal jsem si, že to půjde do kopru... ale ne. White dokazuje své mistrovství na poli moderního antického dramatu znovu a opět a nyní i v kulisách právě takové Itálie. Nevěřil bych, že bych to v tomto konceptu řekl, ale ať tohle nikdy neskončí.

Tady se nabízí stejná zábava a stejný styl jako poslední roky. Vlastně jde o neustálý kolotoč nějakého až moc silného humoru, občasné neuvěřitelné zmagořelosti, které nedávají smysl, ani kdyby mohli a někdy to jsou zase díly, tak nějak bez nápadu, bez humoru, bez pointy. Ty jsou logicky nejhorší a zdá se, že se občas objeví až v dominantním měřítku. Oceňuji nicméně, že se stále držíme nějaké příběhové celistvosti viz poslední díl, klasicky s retardovaným klifhengrem. Proč ne... stále se drží určité kvality. Avšak až o nějakém až sentimentálním vnímání příběhů si mohu nechat jenom zdát.

Neuvěřitelné dílo. Je skoro až těžké vnímat příběh a nebýt jen čistě okouzlen stylem, nápadem a především provedením tohoto geniálního díla. Van Gogh byl vždycky zřejmě depresivní příběh, který bude pokaždé znít tvrdě a smutně, ale v tomto podání se to posouvá na úplně nový rozměr. Poláci opět dominují i s určitou anglofonací tohoto filmu, což se ukazuje jako skvělý krok. Až možná Coco je super disneyovka, tak tomuto nesahá ani po kotníky. Dozvuk tohoto filmu jen dokazuje, že koncept těchto cen je zastaralý a nemá ani z poloviny potřebného vkusu na hodnocení filmografie.

Nevím, jestli jsem prostě až moc velký fanatik v tomto tématu a nechal jsem se zlákal emocemi, ale tohle je prostě pro mě jasné. Toto téma je passé a je až trapné, že o něm někdo musí dělat dokument. Že vůbec se na tomto někdo takto přiživuje a dělá si kampaň. Že někdo mluví o homosexualitě jako o ztrátě hodnot, které nikdy neexistovali. Že to někdo srovnává se zoofilií a podobně. Docela ubohost. Film za mě v pohodě. Nejsem prostě doku expert, ale v rámci sestavení, logiky a všeho v pohodě. Asi chápu, že nemusím mít pravdu, ale 66 % je docela v rámci objektivity harš. Takže pojďme doufat ve zdraví rozum.

Film, který se zdá být příběhem o hledání vraha se nakonec spíše stane příběhem vypořádáním se se sebou samotnými, se svým svědomím a se svým životem. Nakonec se to však ukáže v celku pozdě. Celý film nás to tahalo směrem vraždy, ale nakonec co  jsou spíše psycho příběhy, které jsou někdy trochu nedotažené. O to více bolí, že se nedozvíme, jak se případ celkově měl. Jak dopadl. Škoda.

Nečekaný přírůstek do polské práce, který nám odrývá život na hraně mezi kardio specialisty v minulém století. Pro laika jako já to otevírá skoro nový svět plný etických problémů,  které by mě snad ani nikdy už v dnešní době nenapadli, ale v minulém století, hlavně na východě to stále bylo velké téma. Zároveň je hezké, že odlehčení skrze komunismus je jen krátké a není to téma celého filmu. Palkowskému docela jdou tyto reálné  příběhy. Hlavně zde má napínavý podklad, se kterým skvěle pracuje od začátku až do... poslední třetiny? Film trpí docela divným syndromem toho, kdy jsem rozhodnutý mu prcnout pět hvězd, jelikož je to skvělá práce a pak vlastně najednou film končí. Já se pomalu chystám na vrchol, ale ten  už asi evidentně byl. Jen jsem ho asi zaspal. To je docela tristní otazník nad velice super filmem. Škoda ho. Ale nemohu upřít super práci.