Mononoke.

Nebylo to špatné, ale z vězeňského prostředí jsou mnohem lepí filmy, kterým Felon nesahá ani po kotníky, navíc začátek a konec byla trochu moc sladká idylka.

Neuvěřitelně milý film o dívčím dospívání, touhách a naplněných přání. Jistě, totálně odtržený od jakékoliv reality, ale vše nahradila jemná, pohádková atmosféra. Škoda, že stopáž nebyla delší, ještě chvíli bych ráda zůstala ve světě Pauline, Possy a Petrovy.

Dokonalá romantika, které se máloco vyrovná.

Přiznám se, že jako holku, mě válečný filmy nikdy moc neba, pokud není vedlejší dějovou linií romantická story. Takže k Das Boot mě dovedlo spíš vysoké honocení čsfd, než cokoliv jiného. Režisérovi stačilo 216 minut k dokonalé ukázce absurdity války, kdy týdny naprosto zbytečně brouzdáte po moři v klaustrofobické rouře, kde stačí sebemenší pochybení a už se nikdy nevynoříte, abyste skutečné drama a válku zažili minutu po vylodění v přístavu. Ačkoliv jde o německou "nepřátelskou" ponorku, žádného zapáleného nacistu tu nenajdeme, hrdinové jsou obyčejní chlapi, co museli do války a touží se vrátit domů. 90%

Pobaví, svižně utíká, ale rozhodně ničím novým neohromí.

Typická Steveova konverzačka s jednou skrachovalou existencí a otevřeným koncem. Skoro jako ve všech filmech (i když tady trochu víc:) mi bylo Stevea hrozně líto...achjo.

Hlavní hrdinka, křehká a sympatická ve svém nezkrotném optimismu, mi byla místy až nepříjemná pro její výrazné přehrávání (patřilo to k roli, ale myslím, že jí tenhle způsob příliš nesedl). Žánr nebyl pevně daný tak se film stále ocital mezi komedií a dramatem, což bylo příjemné. Děj si tak poklidně, skoro až líně plyne a je těžké hádat jakým směrem se bude ubírat dál a v tom je jeho kouzlo, protože rozhodně nenudí.

Z počátku plytké, nijaké, postrádající atmosféru, od 2/3 už bylo cítit nějaké napětí a gradace příběhu, ovšem sladký konec všechno zase pohřbil. Musím říct, že tyhle idealizované filmy (ala Pocahontas) o domorodcích z Ameriky, Asie etc. v panenské přírodě, pokojně žijící v míru a velké lásky mezi místní a kolonizátorem mě začínají pěkně lézt krkem. Při představě, že by Selimu (Jessica Alba) hrál někdo jiný ( na ní se totiž aspoň dá koukat) byla by to pro mě naprostá divácká katastrofa.

Alan udělal z velmi průměrného TV filmu nadstandartní zážitek. Bývala bych ho chtěla vidět v každé vteřině celého filmu a tam, kde nebyl byl film neskutečně prázdný. Trochu zbytečné byly autentické válečné záběry a držet se trochu víc historie (hlavně zpočátku) by taky filmu neubralo.

Chvílema se mi zdálo, jako kdybych sledovala spíš velký hudební klip, než dokument. Pro mě osobně, na jeden filmový zátah velmi, velmi nestravitelné. A vůbec, hodnotí se tu kvality dokumentu nebo jen to, že je to prostě Woodstock?