Schlierkamp

Československý film, jenž zobrazuje nepěkné poměry v měšťanské rodině Dulských a pohled na společenské rozdíly na počátku 20.století. Majitelku nájemního domu, energickou a despotickou paní Dulskou ztvárnila svým jedinečným způsobem s prvky komiky Z. Baldová, jež údajně natáčela nemocná a záhy po premiéře zemřela. Tato všeho schopná, falešnou morálkou ohánějící se majitelka nemovitosti ve snaze zabránit svému zhýralému synovi Zbyškovi v nočních pařbách, přivede do domu mladou a půvabnou služebnou Hanku (M. Tomášová). Poté, co lehkomyslný flamendr Zbyšek (velmi dobrý V. Ráž) přivede služebnou do jiného stavu, je stará paní Dulská ohromně překvapena. Kromě nejvýraznějších postav matky a syna v bohaté rodině Dulských figuroval otec B. Vrbský, nemluvný, pasivní, své manželce neodporující starý pán a dvě dcery diametrálně odlišných charakterů a netradičních jmen. Starší závistivá, nevychovaná a zlá Heša (zapomenutá A. Martinovská) tvořila protiklad proti milé a obětavé Mele, jíž hrála J. Brejchová a měla z celé rodiny jediná nepokřivené morální cítění. Rodinu též často navštěvovala koketní a intrikánská neteř V. Fabianová. Nadprůměrný Krejčíkův snímek, jenž se snaží poukázat na amorálnost a pokrytectví bohatých lidí, mě nadmíru zaujal, nejen kvůli hereckému výkonu Z. Baldové, v němž se tradičně kombinuje pedantství a komika, a jenž byl vynikající.

Československý televizní film o nesmělém zubaři Ludvíkovi Šotolkovi, jenž se zamiluje do svobodné matky Karly Smržové. V nepříliš zdařilé, ale skvěle obsazené komedii ztvárnila tuto mileneckou dvojici D. Veškrnová a P. Nárožný, jenž nosil totožné brýle jako náš současný lysý premiér a jenž také snad jako jediný herecky nezklamal. Snímek F. Fililpa až příliš okatě časově natahovaný, chápu, že z mizerného a hloupého scénáře P. Čírtka nebylo snadné vykouzlit něco kvalitního, ale není mi příliš jasné, proč musí mít tento film s děsivým názvem 94 minut. Odborný stomatologický termín v tomto případě pouze vyjadřuje záminku, aby mohl dychtivý dentista opět vidět svou vyvolenou. Bohužel ani taková jména jako M. Kopecký, coby výrazná postava Šotolkova strýce Tobiáše, J. Bohdalová v roli sestry Jarmilky či vrchní v hotelu J. Větrovec nedokázaly vytvořit z tohoto díla něco zajímavého a posunout ho alespoň do průměru. Docela mě pobavila scéna, kdy Nárožný zastaví svého Wartburga combi na autobusové zastávce zrovna v momentě, kdy přijíždí autobus řízený V. Sloupem. V malé roli nespokojeného zákazníka cestovní kanceláře zde svůj ojedinělý komický talent zde mohl naznačit nenapodobitelný L. Kopřiva. Poměrně nedůležitá scéna s popíjejícími Angličany v hotelu Konopiště byla neúnosně dlouhá a nevtipná, stejně jako zbytečná a nedůstojná role bývalého partnera slečny Smržové pro takového herce jako byl R. Brzobohatý. Také otřesná hudba K. Svobody filmu rozhodně nepomohla a pro Španělskou paradentózu tak visí průměrné hodnocení příliš vysoko.

Československá televizní humorná pohádka o pyšné princezně Jiřině ze Šišatého království, jež po sérii nepříjemností, jež se jí přihodily díky svému bezohlednému chování, pochopila, že je dobré chovat se k přírodě s ohledem a úctou. Namyšlenou slečinku Žoržínu, jež přičichla k císařským dvorním móresům, hrála J. Paulová, její podobně nafrněnou služebnou Žakelínu ztvárnila V. Jeníková. Nápadníky v této pohádce paní L. Koutné představovali naivní romantik Blažej (A. Pyško), synovec zdejší královny, jenž měl políčeno na princeznu a zahradník Vondřík (D. Prachař), poctivý a rozumný chlapík s prořízlou pusou, přes výhrady zamilovaný do služebné. Pindruše, nadpřirozené bytosti z názvu pohádky, představovaly neposedná a poťouchlá strašidla ve tvaru muchomůrek, na jejichž kloboucích rostly bobule s kouzelnou mocí, a tvořily jakési strážce přírody a trestaly osoby, jež ji vědomě ničily. Do kostýmů těchto podivných střapatých strašidel byly navlečeny S. Nálepková a S. Stašová. V pohádce figuruje mnoho zábavných postav, a proto není divu, že celkově dílo působí včetně výborné výpravy plné extravagantních kostýmů velmi vtipně a roztomile. Mezi nejzábavnější a nejpovedenější postavy jednoznačně řadím prince Mirabela (skvělý O. Vízner), nafoukaného panáka, nápadníka princezny s originálním kloboukem, osobitým humorem a podivným sluhou Zvonkem (M. Nesvadba). V dalších rolích se ukázala Z. Hadrbolcová, vladařka Šišatého království, její komorná Klapáčková (velmi zábavná G. Vilhelmová) či děda Strkáč žijící v lesní chaloupce v podání J. Moučky. Jedná se o jednu z mnoha povedených veselých televizních pohádek v 80. letech, které jsou stále aktuální a zábavné.

Československý film o mladém konstruktérovi Pavlovi Jarošovi, jenž je nespokojen ve svém zaměstnání, chybí mu prostor ke své realizaci a proto přijme nabídku z proslulého zemědělského družstva Podhůra (paralela se Slušovicemi?). Zjistí však, že na novém pracovišti panují docela odlišné, náročnější ´kapitalistické´ podmínky, konstruktéři musejí umět programovat a každý je hodnocen podle jeho skutečných výsledků. Sympatický Pavel Jaroš v podání výborného M. Vašuta však díky své uvolněné a nedospělé povaze naráží jak v pracovní, tak i osobní rovině. Nedůstojný a ponižující vztah s E. Jeníčkovou, či později zalíbení do kolegyně I. Chýlkové, jež jeho city pouze zneužila do té doby, než se vrátí její milý z vojny, stejně tak jako postupný sestup v pracovní kariéře je pouze důsledkem jeho dobrácké, necílevědomé a naivní povahy. Kromě vynikajícího Vašuta a jeho sympatické postavy neustále se sluchátky od walkmana na uších, jež byla nazvána haurem, snímek doplňoval K. Roden v roli jeho sexuálně experimentujícího spolubydlícího a kolegy, B. Rösner, jehož postava podnikavého Jarošova bratra vyzněla do ztracena, pouze poukázala, stejně jako ostatní postavy, na stav společnosti konce 80. let či alkoholem opojený otec vypočítavé Chýlkové žijící stále myšlenkami v době největšího budovatelského nadšení, vždy výborný K. Vochoč. Velmi výraznou postavu přísného, ale spravedlivého ředitele JZD Podhůra ztvárnil výborným způsobem F. Němec, v menších rolích dalších Jarošových kolegů se objevili L. Křiváček a M. Stropnický, jako vždy svým projevem a vizáží zaujala v malé roli otce E. Jeníčkové L. Kopřiva. Všichni tito herci, spolu s impozantní hudební složkou v čele s geniálním P. Dobešem a B. Smetanou, činí z Haurů velmi zajímavou podívanou s výraznou dobovou výpovědí.

Československé drama, jež se odehrává na Slovensku před národním povstáním v roce 1944. V zapadlé ordinaci je zaměstnán doktor Jozef Krivoš (L. Haverl), světoběžník s minulostí zahalenou tajemstvím, přesto však je patrno, že se nějakým způsobem zúčastnil španělské občanské války. Do téhož města přijede neznámý muž s exotickým jménem Zachar Matta, jenž se vydává za obchodníka s kovy. Postupně vychází najevo, že tento charismatický cizinec v podání J. Kačera vede na pozadí světového konfliktu svou soukromou válku proti člověku, jenž má na svědomí zranění Mattova bratra a tou osobou je právě doktor Krivoš, zoufalý a zlomený muž, jenž odmítl vstoupit do odboje a raději svůj žal utápí v alkoholu. Velmi výraznou postavu ve vedlejší roli představuje tradičně temperamentně ohnivý P. Čepek, jakožto zástupce fašistické strany, jež byla v té době na Slovensku u moci. Bohužel oba mí oblíbení herci, tedy Kačer s Čepkem, jež se vedle sebe ve filmu potkali po deseti letech od legendárního Údolí smrti, byli předabováni slovenskými umelci Š. Kvietikem, resp. M. Dočolomanským a v mých očích to sebou neslo jistý kaz na vnímání jejich postav. Ve snímku je zachyceno stoupání napětí mezi Slováky a jejich germánskými ´spojenci´, avšak drama se převážně věnuje Mattovi a jeho touze se pomstít. Pod výbornou hudební složkou je podepsán jeden z našich nejlepších hudebních filmových skladatelů Z. Liška. Z dalších českých herců se ve snímku v roli přednosty stanice objevil B. Čáp. Musím však přiznat, že od režiséra M. Hollého jsem zvyklý na snímky nejvyšší úrovně, které jeho Súkromná vojna zejména po scénaristické stránce nedosahuje, navíc se domnívám, že na Slovenská tvůrčí skupina Koliba natočila o životě v jejich Slovenském štátu lepší a napínavější snímky.

Československá televizní dramatizace povídky K. Čapka, v níž bývalý advokát Havlena s oblibou vypravuje v hospodě redaktorům z různých novin za pár panáků vymyšlené zábavné právnické a soudní historky, a ti je poté otiskují ve svých článcích. Pan Havlena si zakládá na tom, že všechny jeho povídky mají přesný právnický výklad a korektní soudní postup, a proto se ho nesmírně dotkne, když je jedna z nich, konkrétně urážka na cti papouškem, považována odborníky za absurdní a nepravdivou, neboť soud není na rozdíl od něho přesvědčen, že za vulgárního papouška nese vinu a odpovědnost jeho majitel. Umanutý a ješitný Havlena chce všem dokázat, že pravdu má on a rozhodne se realizovat onu kauzu s urážejícím papouškem. Vrcholem absurdnosti je scéna, kdy zoufale přemlouvá opeřencovou pomluvou postiženou dámu, aby ho žalovala a když konečně stojí před soudem, ve své netradiční obhajobě pro sebe požaduje ten nejpřísnější trest. Fenomenální výkon pana M. Růžka v hlavní roli je pravou příčinou vysokého hodnocení, podobně jako v o rok mladším Královském omylu se jedná o jednu z jeho nejlepších rolí. Zaujala mě úvodní scéna, kdy ze sebe před nedočkavým publikem působivě chrlí historky plné paragrafů a samozřejmě scéna, kdy se opilý Havlena snaží naučit říkat svého ptáka ´Ty couro´, jasně dokazuje jak mimořádný herec pan Růžek byl. V malé roli hostinského, jenž nechce převzít od Havleny jako kompenzaci útraty klec s podivně mluvícím ptákem, se objevil F. Řehák. Film neznámé režisérky Evy Marie Bergerové však ke konci ztrácí na zajímavosti, děj je skutečně poněkud natahovaný, ale přesto díky Růžkově výkonu průměr převyšuje.

Československý film zabývající se životem slavného francouzského prozaika a dramatika v období romantismu Alexandra Dumase st. (1802-1870). Role této temperamentní a vyprávěním nadané osobnosti, nejčtenějšího spisovatele své doby, se více než dobře zhostil M. Štěpánek, jenž mi zejména jako Dumas v pokročilém věku připomínal svým herectvím svého nezapomenutelného otce. Poměrně velkou roli jeho nemanželského syna A. Dumase ml., jenž se rovněž literárně proslavil, dostal P. Štěpánek, bratr hlavní postavy. A. Dumas st. měl velmi kladný vztah k ženám, což dokazuje údajně jeho několik stovek potomků a v tomto historickém filmu se po jeho boku objevily J. Hlaváčová, J. Švandová či M. Dvorská. Ve snímku K. Kachyni vystupuje mnoho známých herců v rolích historických osob, nejzajímavěji na mě zapůsobili charakterní Dumasův neméně slavný literární současník V. Hugo (P. Kostka), vévoda Orleánský (V. Brabec), jenž přijme osobní pozvání na Dumasovu divadelní hru Jindřich III., známá divadelní herečka S. Budínová či urozený šlechtic (J. Císler) s nesmírně honosným jménem, jenž se však dokázal i docela nearistokraticky rozparádit. Dumas samotný literárně tvořil až do pozdního věku a v den jeho skonu začala pro Francouze potupná prusko-francouzská válka. O výpravu a historické kostýmy se postarala osoba navýsost povolaná E. Krumbachová, jež ve svém oboru u nás neměla konkurenci, avšak přesto mi připadaly některé příčesky a paruky komické, nejvíce se to projevilo u Dumasova sluhy I. Niederleho. Přestože se na snímku podíleli velikáni československého filmu, režisér K. Kachyňa, scénarista J. Dietl, kameraman J. Illík, hudební mistr Z. Liška a mnoho výborných herců, z nejasných důvodů nemohu udělit vyšší než průměrné hodnocení.

Československý dobrodružný film odehrávající se během třicetileté války, jejíž krutost se pokouší přežít dva kamarádi oráč Petr (P. Kostka) a válečný veterán Matěj (M. Holub). Snímek je po vizuální stránce dle očekávání impozantní, neboť do něj opět nechal režisér K. Zeman proniknout své neuvěřitelné fantazie, jež jsou velkolepě výtvarně zpracovány a doplněny jeho typickými animacemi, avšak kvůli slabší dějové stránce zejména v druhé polovině nedosahuje takové úrovně, jaké jsme u tohoto výjimečného režiséra zvyklí. Ústřední dvojici brzy doplnila mladá slečna Lenka (E. Vašáryová), jež byla kvůli utajení přestrojena za šaška a jež v sobě navzájem s P. Kostkou naleznou zalíbení. Tato potulná trojice je nakonec uvězněna na zámku jejich válečného nepřítele, kde jsou omylem vnímáni jako vysoko postavená šlechta. Děj však bohužel postupně ztrácí spád a napětí a pro diváka tak zůstává nejzajímavější Zemanovo mimořádně výtvarné umění, nejcennější prvek snímku. Ve vedlejších rolích se objevila zapomenutá, ale někdejší nevídaná krasavice V. Thielová v roli pyšné princezny Veroniky, dost hereckého prostoru dostal i K. Effa coby proradný hejtman či portýr Č. Řanda. V komické roli italského malíře, jenž je nucen kvůli princezniným rozmarům neustále měnit na plátně podoby jejich nápadníků, se blýsknul V. Menšík. Nejpůvabnější a nejkypřejší zámeckou hospodyni ztvárnila M. Myslíková a údajně se v roli jedné z těchto služebnic měla objevit i krasavice největší, O. Schoberová. Mistra popravčího s velmi působivým zjevem i postavou si v závěru zahrál M. Neděla. Bláznova kronika, jejíž příběh je počátku uveden vyprávěním F. Smolíka, zřejmě nebude patřit k nejzdařilejším dílům slavného režiséra Karla Zemana, neboť v tomto případě ani jeho geniální výtvarné schopnosti nedokázaly nahradit absenci příběhu, jenž příliš brzy přestal být zábavný.

Americký film inspirovaný neobjasněnými londýnskými vraždami muže známého jako Jack Rozparovač. Roku 1888 dochází v Londýně v chudé čtvrti Whitechapel k hrůzným, rituálním vraždám prostitutek, jejichž vyšetřováním byl pověřen inspektor Abberline (J. Depp). Ve snímku je mistrně zobrazena odvrácená strana slávy tehdejšího Spojeného království, neboť navzdory bohatství tehdejší nejvýznamnější země světa a koloniální velmoci se film věnuje pouze životu na okraji společnosti, tedy životu prostitutek a alkoholiků žijících v chudinských čtvrtích a špinavých a temných uličkách. Velmi nadaný detektiv však kromě výjimečných dedukčních schopností má sklon k užívání opia, jenž intoxikaci využívá k zahnání trýznivých vzpomínek na minulost. Dle tohoto filmového ztvárnění vedou stopy po vrahovi s chirurgickými znalostmi až k nejvyšším aristokratickým vrstvám v Británii. Film bratří Hughesů se docela podrobně věnuje nelehkému životu lehkých žen, z nichž nejvýraznější zrzku Mary, jež se dokonce sblížila s inspektorem Abeberlinem, ztvárnila H. Graham. V další významné roli tajemného lékaře královské rodiny se objevil I. Holm a inspektorova asistenta, seržanta Godleyho, si zahrál R. Coltrane. Závěr snímku nebyl dle mých představ, k vyvrcholení a identifikaci vraha došlo na můj vkus příliš brzy, avšak největší sílu snímku spatřuji v hlavní Deppově postavě a především v mimořádně působivé a uvěřitelné atmosféře prostředí chudých ulic viktoriánského Londýna, kam nebylo radno vstupovat.

Československá komedie o nadaném spisovateli detektivních románů Vladimíru Hudcovi, jehož literární tvorba slouží jako předloha či popis postupu ke kriminální činnosti skupiny zločinců v čele s Františkem Jechem, zkušeným podvodníkem. Velmi zajímavý námět je postupně rozvíjen a stejně stoupající tendenci mají i herecké výkony, dle mého podal J. Sovák v roli spisovatele Hudce jeden ze svých nejlepších výkonů. S radostí lze sledovat jeho proměnu od uvědomělého občana kategoricky odmítajícího jakoukoli spolupráci se zločinci až po nadšené a iniciativní převzetí vedoucí úlohy celého gangu. Taktéž jeho dialogy s Č. Řandou, neustále lákajícím na tučné nelegální výdělky vzešlé z Hudcova literárního talentu spojeného s neobvyklou fantazií a pochopitelně rozhovory s jeho manželkou J. Bohdalovou patřily k nejzábavnějším momentům snímku. Nejvýraznějšího člena skupiny podvodníků pod Řandovým velení ztvárnil výřečný V. Menšík, v méně významných rolích jeho kolegů se objevili O. Šimánek, M. Musil a J. Cmíral. Postavu policejního komisaře Grygara, Hudcova dobrého známého si zahrál J. Němeček a v malé roli extravagantního módního návrháře se objevil i M. Kopecký. Fričova pozoruhodná komedie s netradičním námětem má většinu času nadstandartní parametry, avšak závěr mi přivodil trpké zklamání. Ukončení povedené komedie nebylo totiž scénaristicky dobře zvládnuto, nebo přesněji řečeno nebyl jsem s ním spokojen. Přesto nejen kvůli hereckém výkonu mistra J. Sováka hodnotím tuto komedii a předposlední filmový počin režisérského nestora jako nadprůměrnou.