Schlierkamp

Americký film odehrávající se ve Francii v polovině 18. století. Hlavní hrdina Jean-Baptiste Grenouille (Brit B. Whishaw) je nadaný výjimečnou schopností rozpoznávat rozličné vůně a pachy. Poté, co se seznámí se zkušeným výrobcem vonných esencí Baldinim (D. Hoffman) a získá jako jeho zaměstnanec spoustu důležitých informací o tomto řemesle, je zcela pohlcen touhou po sestavení dokonalého parfému. Zabývá se konzervováním lidských pachů, neboť základní složkou onoho nejlepšího parfému je vůně třinácti mladých a nevinných dívek a pro jeho výrobu je ochoten učinit vše. Neváhá usmrcovat mladé dívky a z jejich kůže a vlasů získává vonné esence, dokud není po jeho poslední a nejdůležitější vraždě mladé a krásné Laury (R. Hurt-Wood) dopaden vojáky. Geniální parfém a jeho nadpozemská podmanivá afrodiziakální účinnost je demonstrována v impozantní a dechberoucí hromadné scéně na náměstí v Grasse, kde měl být Grenouille za své vraždy popraven ubitím železnou tyčí a připevněn na kříž. Vedle hlavního hrdiny B. Whishawa a jeho učitele D. Hoffmana se ve snímku ze známých herců objevil i A. Rickman v roli zámožného a starostlivého otce Grenouillovy poslední oběti Laury. Každá postava, jež ve snímku ztratila svůj význam a nebylo již pro ni v příběhu místo, byla násilně usmrcena, ať už se jedná o ředitelku sirotčince, kde Grenouille vyrůstal, vzhledově odporného mistra na zpracování kůží, kde původně pracoval či již zmíněného mistra Baldiniho. Mimořádně zaujme také úplný závěr snímku, kdy se Jean - Baptiste rozhodne, místo převzetí vlády nad světem s netradiční mocnou zbraní a přece bez jediného výstřelu, položit dobrovolně svůj život a zničit své geniální dílo na chudém pařížském tržišti, kde se před lety narodil. Parfém : Příběh vraha je nesporně zajímavý snímek amerického režiséra T. Tykwera, zaujme jak syrovostí a nevzhledností popisované doby, velmi podařeným až umělecky impozantním závěrem a pochopitelně i dokonalým Whishawovým herectvím.

Česká komedie odehrávající se v roce 1980 a popisuje běžný normalizační den inženýra ekonomie Richarda Tauše, jenž předchozí noc v opilosti podepsal Chartu 77. Během tohoto dne se musí vynikající I. Trojan v roli Tauše potýkat s mnoha závažnými problémy různého charakteru a večer ho ještě navíc čeká obávané trhání osmiček. Po úspěšném dentistově (T. Töpfer) zákroku v sobě Richard najde sílu s hrdostí vzdorovat všem katastrofám. Temná normalizační atmosféra je vskutku dobře nastíněna, ať už neustálým sledováním Tauše státní bezpečností z důvodu emigrace jeho bratra, žalostnou pracovní aktivitou a všeobecně zkaženou morálkou, kdy bez úplatku je dostupnost základních služeb značně omezena. Pozoruhodné je, jak okolí Taušův podpis navenek hanebně odsuzují, avšak mezi čtyřma očima ho vnímali jako hrdinský čin. Kromě tradičně skvělého Trojana, můžeme sledovat Z. Stivínovou jako Richardovu manželku Martu, kamaráda z vysoké se západními kontakty Jiřího Dvořáka, kolegu úředníka se zálibou v horoskopech Josefa Dvořáka či asistentky Z. Kajnarovou a S. Babčákovou. Ředitele podniku, jehož socialistický klenot Lada 1500 byla zcela designově zastíněna Taušovým vypůjčeným kapitalistickým kočárem Jaguar XJ, ztvárnil M. Krobot. V rolích nepříliš ochotných řemeslníků se ukázali O. Navrátil či M. Taclík. V roli Taušova neukázněného dospívajícího syna s odvážně dlouhými vlasy, jenž byl kvůli strýčkovu útěku přemístěn z gymnázia na učiliště, se představil G. Bauer. Normalizační komedie jsou vděčné téma, u Osem, jejichž některé scény se natáčely u Maloměřického mostu a v Zábrdovické ulici v Brně, však kromě výborného Epsteinova scénáře, Strachově režii a skvělým hereckým výkonům všech herců hodnotím velmi pozitivně i důraz na detail.

Česká televizní pohádka vyprávějící tradiční příběh o Honzovi (F. Tomsa), v tomto případě sluhovi pana Bařtipána, jenž se stal králem a pojmul jeho dceru za manželku. Z mého pohledu značně vylepšuje hodnocení tomuto dílu M. Soboty povedená postava obtloustlého pana Bařtipána (vycpaný V. Preiss), jediné skutečně komické postavy, lakomého tyrana pomýšlejícího si na princeznu (L. Černíková), do značné míry podobnému legendárnímu Trautenberkovi. Bohužel nemohu tvrdit, že by kromě pana Preisse zaujali i ostatní jeho kolegové, král J. Dvořák, či rádcové M. Dejdar a O. Vízner. V pekle, do něhož musel Honza vstoupit, aby získal pro princeznu tři kouzelné věci, se objevili pouze tři čerti, a to hlasově i herecky impozantní M. Moravec, hloupý M. Vladyka, jenž už předvedl mnohem lepší výkony a A. Janoušková. Dialogy jsou většinou podivné a nepřirozené, přičemž vrchol trapnosti spatřuji v nepochopitelných rozhovorech nesympatického Honzy se strážným u vchodu do zámku M. Lipertem, a to nemluvím o hudebním doprovodu a příšerných hudebních textech. Domnívám se, že Peklem s čertem je stěží průměrná pohádka, přesně zapadající do stylu natáčení televizních pohádek v novém tisíciletí.

Český televizní krimiseriál, jenž se odehrává v Jáchymově a v pohraničí Karlovarského kraje, kam byl za jistý prohřešek převelen svérázný kriminalista major Kuneš v podání charismatického a působivého H. Čermáka. Třináct hodinových dílů seriálu se nese v duchu a atmosféře severských kriminálek, v nichž jsou zdůrazněny nepřívětivé a pochmurné přírodní podmínky, postavy na okraji společnosti a celková odloučenost od okolního světa, čímž může Rapl v jistých ohledech připomínat jiný výjimečně povedený projekt Pustina. Každý díl má svoji vlastní kriminální zápletku a současně je příběh majora Kuneše a problémy ostatních postav rovnoměrně rozloženy do celého seriálu. Do značné míry se Rapl zabývá zkorumpovanými policejními příslušníky a jejich napojením na mafiánské podsvětí a nelegální činností typickou v dané oblasti, čili pašování a výroba drog. V kriminalistickém týmu vedeném podplukovníkem Rohanem (A. Pyško) se kromě rapla Kuneše objevují nadporučík Lupínek (L. Příkazký), kapitán Gregor (J. Dolanský), cynický šprýmař Mácha (T. Jeřábek) a podceňovaná Slepičková (L. Žáčková). V jednotlivých poutavých dílech se představili známí herci, především náčelníkův bratr Lucas (M. Etzler), Lupínkova manželka Lucie (A. Krejčíková), záhadná společnice J. Ježková, Kunešova dcera Johana S. Sandeva či L. Vaculík v roli hlavního vyšetřovatele útvaru odhalující zločiny policistů. Domnívám se, že Rapl nadějného režiséra J. Pachla, patří jednoznačně k nejlepším českým krimi seriálům, soudím tak podle zábavnosti a strhující atmosféry a dobře napsaných postav.

Československá televizní adaptace podle předlohy známého autora kriminálních románů P. Quentina. Příběh se odehrává v okolí hollywoodského filmového producenta Ronalda Lighta a jak je u Quentinových případů zvykem, obejde se bez očekávaného detektiva či vyšetřovatele. V popředí zájmu je velká, finančně výhodná filmová role, o jejímž obsazení má rozhodnout již zmíněný filmový producent, jehož postavu svým neobyčejně povzneseným, ba přímo aristokraticky klidným způsobem ztvárnil V. Voska. O postavu Madame Pompadour, zřejmě v nějakém historickém filmu, je mezi herečkami, vyhrožující a agresivní A. Vránovou, záhadnou J. Hlaváčovou s tajemnou minulostí či bezcharakterní a bezohlednou K. Slunéčkovou, nebývalý zájem ,dokonce takový, že během obsazování role dojde ke dvěma vraždám a vydírání. Ve vedlejších rolích se objevil zdánlivě senilní, bývalý zvukař V. Brodský, syn Hlaváčové V. Preiss toužící objasnit situaci a uvolnit podezření od své matky, jeho krásná a cudná snoubenka J. Preissová či ochotný gentleman J. Adamíra. V malé roli kriminalisty se ukázal k nepoznání namaskovaný J. Teplý, jenž se však na pátrání po vrahovi nepodílel. Televizní kulisová kriminálka s typickou socialistickou výpravou K. Pokorného zaujme překvapivým závěrem, avšak jinak bych ji označil za zcela průměrnou.

Americký film, v němž se hlavní hrdina, veterán války v Koreji a drsný, neústupný stařec s předsudky proti imigrantům musí naučit nalézt k nim cestu, neboť je jimi ve svém sousedství obklopen. Legendární představitel drsných a nekompromisních postav C. Eastwood se posadil do režisérského křesla a do hlavní role zdánlivě xenofobního Walta Kowalského obsadil sám sebe. Přestože Clintovi v době vzniku snímku táhlo na osmdesátku, dokázal si uchovat vše z jeho typického herectví a dokonce se domnívám, že vzhledem k jeho věku vyznělo v některých ohledech ještě působivěji. Počáteční nepříjemná Kowalského konfrontace s novými sousedy asijského původu vede k bližšímu seznámení a díky sympatické A. Her a jejímu mladšímu bratrovi Thaovi (B. Vang) se prohloubí jejich vzájemné sympatie. Stará škola Kowalski s nelibostí sleduje okolní znuděné partičky ubohých a hloupých mladíků neamerického původu páchající drobnou kriminalitu a svou vrozenou autoritou se před nimi snaží chránit sousedy, jež si nakonec oblíbil. Název snímku je označení nádherného automobilu značky Ford z roku 1972, jež je zaparkován v Kowalského garáži a tato jeho chlouba je vlastně příčina sblížení se sousedy. Vzhledem ke Kowalského morálně okoralým synům a jejich rodinám vedou vzájemné sympatie k sousedům a potřebě někoho chránit ke smyslu a náplni zbytku jeho života. Gran Torino je emotivně silný a povedený snímek, jemuž se bez ostychu odvážím věnovat pět hvězd, avšak na umístění ve zdejším žebříčku koukám nevěřícně a až takové mimořádné kvality jsem v něm neshledal.

Americko-kanadské mysteriózní scifi, v němž se popisuje apokalyptická bitva mezi lidskou rasou a útočícími Mimiky, agresivním, velmi nepříjemným nepřítelem. T. Cruise v roli podplukovníka B. Cage, jenž nikdy předtím nebojoval v žádné bitvě, je poslán do boje, aby položil svůj život za rodnou planetu. Během šarvátky s neuchopitelným nepřítelem podobnému včelímu roji však získá zvláštní schopnost v okamžiku smrti znovu opakovat jeho poslední den od začátku. Tato myšlenka je vskutku zajímavá a stěžejní z celého Limanova snímku. Pro ilustraci je tato obnova životních schopností a návrat v čase hlavního hrdiny na počátek osudného dne velmi podobná pocitu počítačového hráče, který musí dokončit nebezpečný úkol bez možnosti uložení dané situace a v případě smrti se vrací nekonečně mnohokrát na začátek oné mise. Pochopitelně s narůstajícím počtem pokusů se zvyšuje pravděpodobnost přežití, neboť hráč či v tomto případě neohrožený T. Cruise přesně ví, co může očekávat v dalším okamžiku. Aby mohl být boj úspěšně ukončen, je nutno zneškodnit finálního nepřítele, obří řídící kouli zvanou Omega, což také jasně vypovídá o podobnosti s akčními počítačovými hrami. V roli bojové a později i milostné Cageovy partnerky se představila E. Bluntová. Na hraně zítřka se může pyšnit originální myšlenkou, jež je dostatečně silná na to, aby utáhla celý snímek, jenž je na ní postaven, avšak do maximálního hodnocení má film dle mého názoru i přes velmi slušnou atmosféru značně daleko.

Československá televizní pohádka o královně Anně (M. Steinmasslová), jež se zamilovala do prince Jana, zakletého do pavouka se smaragdovými očima, nechutné svítící obludy. Z tohoto docela děsivého stvoření se každou půlnoc na hodinu do lidské podoby, avšak s pitomým výrazem ve tváři, proměňoval D. Vejražka. Láska mohla být naplněna a prokletí zlomeno, kdyby nebylo zvědavosti královniny mladší sestry, zrzavé princezny Kláry v podání dětské herečky, v současnosti lékařky K. Urbancové. Zásadní význam v pohádce mají tajné, zapečetěné nechvalně proslulé prostory zvané Galerie portrétů s podivnými našeptávačkami, jež měli na svědomí nevysvětlený a nešťastný skon otce obou královských sester a jež se při prvním vstoupení mladé zrzavé princezny do těchto tajemných komnat podíleli na nejzajímavějším momentu celé pohádky. Hlavní záporná postava celé pohádky K. Fialová v roli Pavoučí královny se vyskytovala v tomto souboru podivných, vykřikujících osob a pokusila se zničit vztah mezi zamilovanými, krále Jana natrvalo proměnit na odporného členovce a královnu Annu uvrhnout do neštěstí. V malé roli královského rádce ve velmi bizarním netopýřím kostýmu se ukázal M. Masopust. Pochopitelně v krátkém, pouze šestatřicetiminutovém, studiově jednoduchém, ale díky tajuplné Galerii portrétů docela dobře působícím filmu V. Jordánové všechno dopadne dle pohádkové tradice.

Italská komedie s oblíbenou dvojicí B. Spencer a T. Hill. V tomto příběhu jsou dva obyčejní chlapíci saxofonista Wonder a kaskadér Vance vybráni jako dokonalí dvojníci dvou zženštilých magnátů Antonia a Sebastiana Coimbrasových. Upjatým boháčům usiluje o život místní mafie a později dokonce jakási skupina válečných veteránů s vrtulníkem zvaná Psi války, a proto si z obavy o své životy najmou nebojácné dobrodruhy, aby je týden zastupovali a zlikvidovali tuto hrozbu. Pochopitelně proměna dvou neotesaných mužů od rány v milionáře v provedení světoznámého italského dua s sebou nese mnoho zábavných okamžiků, stejně tak jako jejich klasické nenapodobitelné akční scény, v nichž padají takové děsivé facky, že nešťastné oběti po nich dělají přemety. Je samozřejmé, že v komedii E. Barboniho se vyskytuje mnoho komických figurek, mám na mysli zejména dvojici zakrslých a zmatených osobních šoférů, potlučeného nájemného vraha či nepoctivého psychoterapeuta. Myslím, že Dvojníci nikterak nevybočují z podobných Spencerovsko-Hillovských filmů, mám však dojem, že díky zápletce s dvojníky je scénář poněkud složitější a zábavnější než bývá zvykem.

Československý film, jenž zobrazuje nepěkné poměry v měšťanské rodině Dulských a pohled na společenské rozdíly na počátku 20.století. Majitelku nájemního domu, energickou a despotickou paní Dulskou ztvárnila svým jedinečným způsobem s prvky komiky Z. Baldová, jež údajně natáčela nemocná a záhy po premiéře zemřela. Tato všeho schopná, falešnou morálkou ohánějící se majitelka nemovitosti ve snaze zabránit svému zhýralému synovi Zbyškovi v nočních pařbách, přivede do domu mladou a půvabnou služebnou Hanku (M. Tomášová). Poté, co lehkomyslný flamendr Zbyšek (velmi dobrý V. Ráž) přivede služebnou do jiného stavu, je stará paní Dulská ohromně překvapena. Kromě nejvýraznějších postav matky a syna v bohaté rodině Dulských figuroval otec B. Vrbský, nemluvný, pasivní, své manželce neodporující starý pán a dvě dcery diametrálně odlišných charakterů a netradičních jmen. Starší závistivá, nevychovaná a zlá Heša (zapomenutá A. Martinovská) tvořila protiklad proti milé a obětavé Mele, jíž hrála J. Brejchová a měla z celé rodiny jediná nepokřivené morální cítění. Rodinu též často navštěvovala koketní a intrikánská neteř V. Fabianová. Nadprůměrný Krejčíkův snímek, jenž se snaží poukázat na amorálnost a pokrytectví bohatých lidí, mě nadmíru zaujal, nejen kvůli hereckému výkonu Z. Baldové, v němž se tradičně kombinuje pedantství a komika, a jenž byl vynikající.