Schlierkamp

Československý film o osmnáctileté ambiciózní výtvarnici a kostýmové návrhářce Lucii (E. Vejmělková), která díky milostnému vztahu se starším režisérem Michalem (J. Kanyza) dostává atraktivní práci a otevírá se jí úspěšná kariéra. Podařené vykročení do pracovního procesu a náklonnost starších úspěšných mužů mělo vliv na myšlení mladé dívky a ztrátu pokory. Klíčovou roli v tomto hodinovém dramatu z produkce ostravského televizního studia hraje Luciinovo nezodpovědné chování, které se plně projevilo za volantem motorového vozidla. Příběh názorně ukazuje snadný a téměř bezpracný kariérní a společenský vzestup mladé dívky a následný fatální pád na dno po tragické autonehodě, která byla způsobena agresivním a bezohledným jízdním stylem nezkušené řidičky. Ve vedlejších rolích se ukázali mladí O. Malý jako odmítaný Luciin nápadník a N. Lichý jako mladý příslušník veřejné bezpečnosti. Snímek A. Müllera hodnotím průměrně, přičemž nejvýrazněji na mě v tomto filmu způsobila atraktivita mladé E. Vejmělkové a obsazení mého oblíbeného J. Kanyzy.

Československý historický film vyprávějící o osudu českého teologa a filozofa Jeronýma Pražského (1380-1416). Vzdělaný Husův stoupenec v podání P. Kostky poukazuje na nespravedlivé Husovo odsouzení a pokračuje v jeho snaze o nápravu církve, do té doby, než je dopaden, obviněn z kacířství a uvězněn. Z obavy, aby Jeronýmova mučednická smrt, v krátké době druhá za sebou, nerozpoutala ozbrojený odpor v českých zemích, byla filozofovi předložena nabídka, že pokud by se písemně distancoval od Husova učení a odvolal svou vlastní kritiku církve, mohl by být propuštěn na svobodu. Jeroným, mistr čtyř středověkých univerzit, se rozhodl nezradit svou čest, přidržel se hlasu srdce a byl v květnu 1416 v Kostnici upálen. Ze známých herců mě zaujal skvělý K. Höger jako kardinál Zabarella, který se neúspěšně snažil zabránit smrti vzdělaného filozofa a současně předpokládaným nepokojům v Evropě a L. Boháč jako kardinál Petr z Ailly, očekávaný budoucí papež, držící linií nastavenou církví odmítající jakoukoliv reformu a přísně trestající její kritiky. Dále mě velmi zaujal V. Maurer v roli proradného Michala de Causise, českého kněze, prokurátora papežské kurie a tvrdého odpůrce reforem, jenž se usmíval, když Jeronýmovo tělo zachvátily plameny. V menší roli nepříliš zbožného kanovníka Máze se objevil krátce před svou smrtí i J. Libíček. V ženských rolích jsme mohli sledovat J. Šulcovou, polskou šlechtičnu Alžbětu a Jeronýmovu milou, která neváhala a přicestovala z Krakova do Kostnice, kde byla svědkem Jeronýmova skonu. Dále se ve snímku objevila L. Geprtová jako Alžbětina důvěrnice a J. Obermaierová v roli povětrné dívky. Docela příjemně mě překvapil S. Matyáš v malé roli divokého polského šlechtice a odmítnutého nápadníka J. Šulcové. Snímek A. Dvořáka, jenž k mému překvapení většinou své tvorby tematicky navázal na budovatelské filmy 50.let v období normalizace, odhaluje souvislosti a mocenské struktury na počátku 15. století, doby, kdy se svobodně smýšlející intelektuálům nevedlo zrovna dobře. Ve snímku oceňuji jak komorní dialogy tak hromadné scény v podobě sněmů a koncilů, přesto film hodnotím pouze průměrně.

Český film natočený podle autobiografické knihy J. Formánka, v níž popisuje svůj boj s alkoholismem. Hlavní postavu, spisovatele Josefa, ztvárnil D. Švehlík. Většina snímku se odehrává v léčebném zařízení, v němž jsou ukázány léčebné procedury i vzájemné soužití pacientů. Pokud chtěl nějaký pacient opustit ústav a vrátit se do běžného života, musel před ostatními léčenými a před lékařským sborem přednést svou obhajobu, shrnutí své léčby a své vize do budoucna. Přestože se pacienti snažili o maximální přesvědčivost svých slov, málokdo dokázal své závazky splnit a byl nucen se vrátit do ústavu. Nejinak tomu bylo i u Josefa, jemuž pobyt se svou rodinou ve střízlivém stavu dlouho nevydržel. V rolích osob potýkající se se svou závislostí se objevili J. Dušek jako podivín, jenž se představil jako ztělesnění archanděla Gabriela, dále O. Malý, kterému s odstraněním závislosti nepomohla ani záliba v běhání, I. Franěk s nepřekonatelnou milostnou touhou ke své nevlastní dceři, depresemi stíhaný R. Novák st., J. Maryško či K. Ondrka. Primářku představovala S. Babčáková a terapeutky M. Procházková a D. Nesvačilová, avšak ani jedna postava nebyla příliš významná. Těhotnou manželku alkoholika si zahrála M. Šoposká a v malé roli Josefova otce se objevil Davidův skutečný otec pan A. Švehlík. Mám dojem, že filmy z prostředí alkoholických léčeben či ze života pijanů mají v sobě něco poutavého a přitažlivého a zatím jsem se nesetkal s případem, že by snímek s touto tematikou byl špatný. Hlavní hrdina v tomto filmu D. Svátka si nakonec uvědomí, že boj se svou závislostí je až do konce života a každou budoucí vteřinu má povinnost myslet na to, aby se choval tak, aby nezklamal svou rodinu. Co se týká hereckých výkonů, D. Švehlík v hlavní roli předvedl svůj standartně kvalitní a přesvědčivý výkon, a je hlavní důvod mého nadprůměrného hodnocení.

Československý film natočený podle stejnojmenné předlohy K. Fabiána vyprávějící o pohraničních střežící hranice na Šumavě. Svým tématem, lokalizací a překvapivě i kvalitou je tento zapomenutý snímek srovnatelný se starším a nepoměrně slavnějším Kachyňovým Králem Šumavy. Přímé propojení mezi těmito dvěma filmy prezentuje osoba R. Lukavského, jenž v tomto filmu ztvárnil kapitána Hájka. Klid na hranici je narušen noční střelbou, pří níž je zabita žena, jejíž úmysly a komplici zůstávají utajeny. Pozornost se nyní obrací na lesního dělníka Fraňka, jehož vskutku lahůdkovým způsobem ztvárnil nedostatečně doceněný umělec, skvělý i v charakterních rolích, F. Peterka. Tento prudký muž s vyzřením primitiva a opilce v zajímavé scéně holýma rukama ochočí zdivočelého černého psa, k němuž se poté chová nepříliš pěkně a tento pes je později příčinou jeho konce. Do poloviny filmu snese snímek S. Černého, údajného odborníka na socialistické vojenské filmy, přísná měřítka a opravdu může ve všech aspektech konkurovat Králi Šumavy. Ve zbývající části však začíná úroveň filmu pozvolna upadat a závěr se mi jeví jako ne úplně věrohodný. Do rolí vojáků střežící hranice byli obsazeni P. Haničinec, R. Jelínek, M. Willig, J. Pohan či neznámý J. Hajdučík, jenž se prezentoval pomalým, až ospalým a nepříliš inteligentním vystupováním. V roli ženy, která byla zastřelena při pokusu o překročení hranice a která měla s Fraňkem společnou minulost, se objevila D. Landsmanová. Poměrně zajímavý snímek, v němž je dostatek prostoru věnován práci pohraničníků s jejich psy, se z celkového pohledu může měřit s Králem Šumavy jen zčásti, avšak stále se jedná o film, který může nabídnout mnoho zajímavého, a to nejzajímavější spatřuji v dechberoucím výkonu pana Peterky.

Český komediální film vyprávějící o Jardovi Kuchařovi, podnikavém muži, který přes léto pronajímá svůj pražský byt nelegálním přistěhovalcům a tráví léto na břehu rybníka, kde má otevřenou hospodu, resp. menší dřevěný stánek s občerstvením, tedy lépe řečeno podivnou boudu s posezením pojmenovanou Tropicana. Do hlavní role byl obsazen P. Čtvrtníček a jeho jednoduchého spolupracovníka Kamila v lokále ztvárnil J. Polášek. Většina filmu se odehrává právě v Tropicaně, kam přichází různé obskurní postavy, jmenovitě traktorista L. Noha, podivný rozhádaný pár P. Šimčík a M. Sidonová, znepřátelený soused se zálibou v rybaření pan Vrtílek v podání R. Hrušínského ml. či Kuchařova dcera K. Farkašová-Tormová, jež mě zaujala, bohužel však něčím jiným než herectvím. Co se týká herectví, tak se mi potvrdilo, že pan Šimčík a zejména pan Polášek, který to prokazuje dlouhodobě, se minuli povoláním, neboť jejich výkony byly tragické, až mi za ně bylo stydno. Za účelem ulovení obřího sumce, jež se nachází v rybníku, se k této výstřední skupině osob připojil úchylný rybářský nadšenec J. Lábus se synem. V malé, a vzhledem k jeho kariéře nedůstojné, roli se ukázal i L. Lipský. Závěr snímku se zabývá lovem onoho sumce a příběh, který od začátku byl pojat dost netradičně, se zcela vymyká kontrole a působí nepovedeně groteskně. Konec snímku zkrátka naplno ukáže, jak plochý a stupidní scénář byl realizován. K podobně nízkému hodnocení se uchyluji pouze ve výjimečných případech, obávám se však, že u tohoto filmu M. Krajňáka, slovenského režiséra, který by se podle úrovně jeho debutu měl také živit něčím jiným, nevidím jinou možnost.

Český komediální film natočený podle povídek P. Šabacha odehrávající se v roce 1993 převážně v zahrádkářské kolonii na Libeňském ostrově, resp. poloostrově přímo v Holešovickém zákrutu řeky Vltavy. V hospodě, kterou vede bývalý protistátní živel J. Schmitzer s manželkou L. Vlasákovou, se schází skupina přátel a prožívá klidné letní dny. Mezi ně patří zejména bývalý kouzelník a karetní mág pan Mrklas (B. Polívka), který ostatní marně převědčuje, aby si s ním zahráli karty. Mezi další návštěvníky Schmitzerova podniku patřili podnikavý M. Vladyka, hrající si na falešného kominíka, rybář P. Forman, pomatený zloděj V. Javorský či J. Somr. Z filmu zpočátku sálá příjemná a pohodová letní atmosféra, do té doby než M. Vladyka prohraje u podvodníků na skořápkách peníze, které měl našetřeny na dovolenou se svou přísnou manželkou S. Babčákovou. Parta přátel využije iluzionistických schopností pana Mrklase a vymyslí plán, jak obehrát podvodníky a získat peníze zpět. Druhá polovina filmu se tak věnuje důmyslnému spiknutí na podvodníky, mezi něž patřil šéf B. Hybner, J. Kohák, R. Mrázik a Š. Chovanec. Režisér J. Hřebejk se spolupráci se svým dlouhodobým scénaristou P. Jarchovským natočil zdařilou a odpočinkovou komedii, v němž byli podvodníci napáleni skupinou kamarádů. Co se týká hereckých výkonů, nejvýrazněji na mě pochopitelně působil pan Polívka, kolem něhož se točila celá druhá polovina snímku, a na opačné straně vidím V. Javorského, jehož postava se mi zdála nejméně povedená. Celkově budu hodnotit nadprůměrně, neboť jsem u filmu vnímal pohodu na břehu Vltavy a současně se i bavil, což u komedií v posledních dvou desetiletích bývá spíše výjimečné.

Český film natočený podle předlohy J. Hájíčka vyprávějící o hledačích vltavínů, drahocenných kamenů, které jsou ukryty pod povrchem země. Tato činnost se ukázala jako velmi namáhavá s nejistým výsledkem a navíc na hranici zákona, neboť všechny nevytěžené cenné nerosty by měly patřit státu. Pro dvojici hledačů, či spíše kopáčů Pavla (M. Adamczyk), vystudovaného geologa, který dokonce kvůli této činnosti skončil s přednášením na vysoké škole, a Václava Kačmara, řečeného Kača (P. Liška), však tato časově náročná aktivita znamenala svobodu, adrenalin a příležitost ke zbohatnutí. Mezi Kačou a Pavlovou manželkou Karolínou, jíž představovala J. Boková, bylo však cítit zřetelné napětí, které pramenilo z minulosti a ačkoli se divák dozví původ jejich nevraživosti až v závěru, je zřejmé, že před Pavlem skrývají skutečnost, že spolu měli kdysi vztah. Pavel je stále více přitahován težbou kamenů a oddalován od své manželky a zatímco mladý geolog se věnoval této činnosti hlavně z vědeckých důvodů, Kača hledal kameny výhradně za účelem prodeje. V závěru dochází k nevyhnutelnému konfliktu, jehož vyvyrcholení mě však příliš nepřesvědčilo a zanechalo spoustu otázek. V roli Liškovi manželky se ukázala G. Míčová, Pavlova kolegu na fakultě ztvárnil B. Polívka a Karolíninu kolegyni v realitní kanceláři Š. Vaculíková. V malé roli senilního Liškova otce se objevil I. Niederle a také se mihnul M. Isteník coby šéf dopravy v dočasném Pavlově zaměstnání. Snímek D. Wlodarczyka se zabýval zajímavým netradičním tématem, avšak zejména podivný závěr a předvídatelný děj a plochý příběh mě odradil od případného vyššího hodnocení.

Československý film, jenž se věnuje událostem, které zažívá motorizovaná hlídka veřejné bezpečnosti na své každodenní projížďce hlavním městem. Členy hlídky v policejním voze VAZ 2103 tvořil zachmuřený J. Vinklář, žoviální pohodář J. Štěpnička a nováček sedící vzadu, nevýrazný B. Černý. Příslušníci veřejné bezpečnosti se zabývali dopravními nehodami, vloupáním, napadením, chytáním vandalů, opilců a násilníků a v závěru také krádeží v nočním baru. V jedné z vloupaček se nalezly rozbité brýle, přesně takové jako nosí Vinklářův dospívající syn M. Dlouhý a jeho otec většinu filmu s nasupeným výrazem za volantem přemítal, zda má jeho potomek prsty v trestné činnosti. Částečně se tak do filmu prolíná rodinné drama, neboť podezřelý M. Dlouhý není k nalezení, až ho otec objeví u jakési dívky. Nemusím snad dodávat, že je snímek ideologicky přikrášlen a často se ve filmu objevují záběry na zajímavé pražské stavby. Snímek M. Zábranského je v podstatě dost nudný, neboť ústřední trojice nezažívá příliš dramatické situace a dlouho jsem vážně uvažoval o ocenění jedinou hvězdou. Ve vedlejší roli se ukázala J. Březinová jako Vinklářova manželka. Poněkud dramatičtější závěr, v němž se snažil před policií uprchnout kapsář O. Vlach a také došlo k nečekané tragické události, mé hodnocení a náhled na film přece jen poněkud změnil, ale i tak je jasné, že se jedná o jednoznačný podprůměr.

Československý kriminální film zabývající se podvodným prodejem rekreační nemovitostí a s tím souvisejícími dvěma vraždami. Do role vyšetřovatelů byli obsazeni P. Nový a O. Vetchý, přičemž pan Nový se zde nečekaně prezentoval bez svého typického kníru, čímž velmi připomínal jiného herce K. Dobrého a O. Vetchý zde působil jako mladý žoviální pomocník, který se do výslechů nezapojil vůbec a do vyšetřování pouze málo. V rolích podvodníků se objevili výmluvný J. Klem, neznámý vousáč, jenž zahynul při autonehodě a šéf celého spolku I. Vyskočil, který si zahrál dokonce dvojroli, velmi podobnou té, jako ztvárnil v jednom dílu seriálu Četnické humoresky. V dalších rolích se ukázala Z. Herfortová jako družka J. Klema či L. Lakomý, jenž se jako jediný nenechal podvodníky napálit. Kriminální příběh je řekněme průměrného charakteru s poněkud překotným závěrem, avšak neopakovatelná atmosféra počátku 90. let, jež mi z neznámého důvodu imponuje, celkový pocit z díla M. Balajky pozvedla. Snímek se odehrává v Brně a byl natočen stejnou tvůrčí skupinou, jaká se podílela například na seriálu Detektiv Martin Tomsa, což mi imponuje také, nicméně hodnocení jsem zvolil průměrné.

Český kriminální film podle námětu K. Štorkána, v němž se vyšetřuje smrt osmnáctileté Alexandry Homolové, začínající fotomodelky žijící s otcem alkoholikem, která s oblibou svým mladistvým půvabem motá mužům hlavu. V roli oběti se představila E. Geislerová a v úvodu příběhu jsou naznačeny její povrchní vztahy, z nichž je jasné, že podezřelých osob bude víc a bude to patrně jeden z odmítnutých a zhrzených nápadníků. Jedná se o příběh, v němž je potenciálních vrahů celá řada, avšak žádný podezřelý do okolností vraždy nezapadá ideálně, přičemž na konci se ukáže, že vrahem byl někdo, kdo se ve filmu pouze nenápadně mihne a jeho spojitost s vraždou by čekal málokdo. Vyšetřováním případu byl pověřen major Bohuslav v podání J. Kanyzy a během pátrání mu byl nápomocen K. Zima v roli poručíka Vrány. Tato nadmíru zajímavá dvojice kriminalistů nesporně příběh obohatila a zpříjemnila. Ve vedlejších rolích se ukázala H. Maciuchová coby stárnoucí herečka Králová, která nalezla zalíbení v mladé dívce a nabídla jí azyl a její syn, morálně vyprahlý fotograf M. Šimůnek. Dále jsme mohli sledovat Alexandřina středoškolského profesora J. Satoranského, jenž těžko skrýval své citové touhy ke své studentce, jeho manželku v podání velmi zajímavé herečky A. Procházkové či dotírajícího Alexandřina spolužáka J. Maxiána. V malé, ale pro tohoto herce typické roli, se krátce před svým skonem ukázal V. Kotva jako tchán herečky Králové, který poskytl kriminalistům důležité svědectví. Druhý díl kriminální trilogie s majorem Bohuslavem nepříliš úspěšného režiséra M. Růžičky hodnotím především díky dobře napsanému příběhu a ústřední dvojici kriminalistů mírně nadprůměrně.