dzej dzej

Připadá mi, že většina diváků tento film nepochopila. Kletba bratří Grimmů je (postmoderní) POHÁDKA. Pohádka proto, že sleduje strastiplnou cestu hlavních hrdinů k vítězství dobra a potrestání zla. Postmoderní proto, že Kletba je interpretačně nesmírně bohatý film - je pastišem všech možných příběhů spisovatelské dvojice, je kacířská k známým faktům o těchto autorech (vytváří paralelní či lépe novou historii - tak jak to známe z postmoderních románů), ironizuje pohádková schémata a přitom je sama důsledně naplňuje. Záměrně vystavěný a neustále připomínaný protiklad dvou bratrů metaforizuje pro 19. století typický protiklad uvažování a vášně, rozumu a citu, realismu a romantismu. Film začíná jako ryze realistický (Grimmové podvodníci) a končí jako ryze romantický - plný kouzel, kleteb a nadpřirozených sil. O jejich existenci je v úvodu přesvědčen pouze Jakub, na konci je berou na vědomí všechny (i záporné) postavy, stejně jako divák... Potom mohou žít všichni šťastně až do smrti (a nebo možná ne).

Nelze začít jinak, než slovem, které film nejlépe vystihuje: povrchní. Povrchní postavy, povrchní příběh, povrchní problémy.. Naprostou mělkost a prázdnotu díla ani není potřeba kriticky argumentovat - film ji celou dobu prozrazuje sám, nestydí se za ní, dokonce jí okázale glorifikuje. Jako dobrý příklad poslouží kratičká scéna ve které přichází soused Žemla oznámit smrt své ženy - vážnost a síla celé kratičké sekvence do filmu absolutně nezapadá (čímž jej elegantně usvědčí ze všech výše vypsaných negativ) a hned v následující scéně je nemilosrdně rozmetána imbecilními grimasami hlavních hrdinů při pohřbu. Jedna hvězdička za tuto nezapadající scénu a také za Simonu Stašovou obsazenou naprosto proti svému naturelu. Na víc Román pro ženy ani v nejmenším nemá.

Tak tohle se Burtonovi opravdu nepovedlo - jeho jednoznačně nejhorší film.

Téměř absolutně "vykastrovaná" adaptace románu Brama Stokera. Chápu, že zde zeje 70letá časová propast, ale tento fakt u mě nebyl pro film žádnou omluvou (viz řada ještě starších němých filmů, které mám k smrti rád). Browningův Dracula je směšný, nudný, naivní a hollywoodský. Čiší z něj samolibost amerických filmařů, kteří si myslí, že vše vyřeší obsazením herců s přízvukem a průhlednými kulisami. Herci jsou chaotičtí, jejich herectví patří jednoznačně do éry němého filmu, dialogy jsou v jejich projevu jaksi navíc. Lugosi je noblesní a démonický zároveň a společně s (na DVD novou) hudbou Phillipa Glasse vytváří to jediné, proč se dá Dracula dokoukat do konce. Na závěr musím přiznat ještě jedno: roli v mém hodnocení bezeporu hraje Coppolova užasná adaptace se kterou budu všechny Drákulovy variace vždy poměřovat.

Zima 1914, začínající první světová válka. V zákopech proti sobě stojí vojáci Francie a Velké Británie (lépe řečeno Skotska) na jedné straně a Německa na straně druhé. O Štědrém večeru zapomenou na zabíjení a uprostřed země nikoho, mezi šrapnely a padlými, si podají ruce... Velká evropská koprodukce (na filmu se podílely mimo jiné všechny tři státy zobrazovaného válečného konfliktu) přináší velké, emocionálně nabité téma. Toto téma nebylo bohužel ukočírováno - film strhává emoční přepjatost, přílišný patos klíčových scén, nepropracovanost postav, nepřítomnost příběhu a kritického pohledu. Celé dílo ulpívá pouze na povrchu, což je (i pro kvalitní herecké obsazení) škoda.

Dva letošní filmy redefinovaly žánr comicsového filmu - Sin city po stránce formální a Batman begins po stránce obsahové. Název filmu je příznačný - Batman opravdu znovu začíná. Ač má tento netopýří hrdina vysoko nasazenou laťku od Tima Burtona, jehož pseudogotická atmosférická verze má stále své věrné obdivovatele (a já s k nim bez uzardění řadím), Nolan překonal nejen Burtona, ale také vše, co bylo zatím v comicsovém žánru natočeno. Přinesl totiž to, co všem předešlým filmům chybělo - propracovanou motivaci a psychologii hlavního hrdiny. Batman begins není filmem o báječných dobrodružstvích netopýřího muže, ale především o tom, PROČ se Bruce Wayne stal Batmanem. Velká témata jako odpovědnost, pomsta nebo strach, která se pojí s úplně jinými žánry jsou zde tím nejdůležitějším a nepůsobí nijak nepatřičně. Batman začíná je prvním dílem propojujícím "pokleslý" žánr comicsu se světem velkého filmu. V tom je jeho neoddiskutovatelný význam...

Christian Bale zhubnul pro potřeby tohoto filmu z 81kg na 54 kg. To jen taková malá poznámka na okraj...

Partička kolem Michaela "Bullyho" Herbiga se tentokrát vydává do vesmíru... Už to není tak dobré jako v Manitouově botě, ale přesto stále koukatelné.

Atmosféra starých amerických muzikálů dokáže přenést diváka do úplně jiné reality a nabídne mu velkou lásku, dobro vítězící nad zlem, happy-end, vtip, šarm, glanc a všepřítomný zpěv. Hudební a taneční čísla pak nabízejí ještě jednu vloženou realitu, spontánně začínají bez ohledu na okolní děj, vytváří jakýsi "film ve filmu". Dějová linka Zpívání v dešti reflektuje filmové médium jako takové - nabízí ironický pohled na star-system, na přechod od němého filmu ke zvukovému, na poměry panující v továrně na sny. Většina tanečních čísel je dechberoucí (hrátky s logopedem, Good morning, Singing in the rain), některá jsou bohužel neoriginální, nudná a zaměnitelná. Ještě poznámka na závěr: když jsem si přečetl ve kterém roce film vznikl (1951) a uvědomil si, co se v té době dělo u nás, šel mi z toho mráz po zádech...

Vítězství na fotbalovém MS v roce 1954 je pro Němce stejně důležité jako pro nás Nagano. Starší ročníky vám o "bernském zázraku" rádi povypráví, ročníky mladší vám poví to samé z druhé ruky. Pro válkou stále zdecimované Německo bylo toto vítězství velmi důležité - znamenalo alespoň chvilkové zapomenutí na denní starosti. Film velmi dobře propojuje příběh fotbalový a příběh společenský - desetiletý hlavní hrdina je kamarád a "nosič balonů" jedné z hvězd mužstva, jeho otec se vrací z ruského zajetí po dlouhých letech. Láska k fotbalu a nenávist k otci se nakonec utkají přímo ve finále mistrovství světa.