J.Connor

Načeva jako matka futuristického roběte v této surreálné variaci na Erbenovu klasiku. FAMU dílko od Niké Papadoppolus s hudbou J.P. Muchowa bylo vysíláno na ČT v rámci pořadu Prology.

Příběh o chlápkovi, co se propadne časem a během různých nebezpečenství se stihne i zamilovat, ve mně svým tématem evokoval pozdější český komiks z Abc Tvrz (1989) a přítomným časovým paradoxem pak dokonce prvního Termoše (1984). Peter Coyote je tu správně slizký kojot a celkově z toho vychází vůbec ne špatné dobrodrůžo, zvláště vzhledem k datu výroby. Na druhou stranu se člověk nemůže ubránit dojmu, že z daného tématu šlo vytřískat víc, především v akční a výpravné rovině (zřejmě nebyly finance).

Neočekávaně jeden z největších filmových zážitků Varů 09. Precizní záležitost, která není jen dokumentem o boxu, ale také obrazem USA 70.let a strhujícím záznamem evoluce vztahu dvou lidí.

Obrazově a atmosféricky velmi vytříbená avšak poněkud předvídatelná historka z postkomunistického Bulharska.

Poránu jsou východy slunce nejkrásnější..... Výborný soundtrack, neopakovatelná atmosféra, skvělý Carradine snažící se svým lookem zřejmě proniknout mezi Sigue Sigue Sputnik, minimalistická totalitní výprava předkládající pilíře americké popkultury a koncentrát z 80. let a samozřejmě Divine v kalhotách.

Jediné s čím jsem měl problém, bylo vydržet ve společnosti takového hovada po dobu 90 min. a s tím v podstatě spojený morální rozměr celého projektu. Uznávám, že je to trochu vyprázdněné, ale vše vynahrazuje výtečná forma. Ano a samozřejmě pan Hardy. Stylizovaný celovečerní videoklip se slušným hudebním doprovodem, kterému vévodí libová hitovka od Glass Candy, Digital Versicolor http://www.youtube.com/watch?v=T1rcdPCuWcI

Zítra to rozdrtíme drahoušku....... /Zajímavé sledovat, jak se diváci ve velkém sále ve Varech začali smát u scény s liškou. Intuitivní puzení znevážit něco takhle neskutečně temného a hutného. Konečně si mohli na něco ukázat, ta liška není pravá a mluví ! Haha, to se mi ulevilo, je to jen film./

Vcelku kvalitní snímek, ale Bože kolikrát jsme tohle už viděli ? Proč má ještě dnes někdo ambici tolik let po ultimativních Dětech ze stanice Zoo (které navíc podporují skutečné události a nedostižná autobiografická kniha Christiane F.) a mnoha dalších dílech natáčet znovu stejné schéma. Výsledný dojem mi navíc kazily vcelku zbytečné chyby jako běloskvoucí úsměv Suzanne (zoubky totiž odcházejí narkomanům mezi prvními) či kouření heroinu přes alobal (pokud mám závislost, že kvůli ní šlapu, tak určitě neplejtvám vzácným matrošem tímhle školáckým způsobem aplikace).

Švédský večerníček (šel ale spíše v Magionu či Veze) s velmi specifickou atmosférou vyprávěl o chlapci Alfiem, který žil jen se svým otcem a měl poměrně přebujelou fantazii a sny. Zde ukázka v původním znění http://www.youtube.com/watch?v=tpkA9v93ZsM

Vyblitý barvy, samej tvrdolín, surový .... "you could be mine". Rozhodně příjemné překvapení (avšak chce to větší než malé množství shovívavosti).