gudaulin

Scénárista neotálí a hned po představené své hrdinky ji nechá v explozi emocí brutálně vraždit. Navnadí tak očekávání fanoušků explicitního násilí a drsné školy, jenže vzápětí přehodí výhybku a je čím dál víc jasné, že sledujeme psychologické drama, kde půjde o zkoumání temných zákoutí lidské psychiky, vyvolávání vzpomínek na to, co chceme bezpečně zazdít hluboko v podvědomí. Jessicu Biel mám spojenou s hezkou tváří, která ji předurčuje do role estetických doplňků děje. Její herectví jsem dosud považoval za v nejlepším případě průměrné, tady se ale vzchopila ke svému dosud nejlepšímu výkonu a minimálně nedělá seriálu ostudu. Hlavním tahounem je ale Bill Pullman v roli vyšetřovatele. Mám pochybnosti o tom, že by v praxi tenhle způsob zastření paměti fungoval, ale nešť, natočené je to pěkně a vyvolává to správné emoce na správných místech. Celkový dojem za 1. sérii: 75 %.

Za vznik Hříšnice sice diváci vděčí touze Jessicy Beal dokázat, že zvládne i náročnější charakterní roli, ale ti, co seriál znají z předchozích řad, dobře ví, že klíčovou postavou a důvodem vzniku pokračování se stala postava kriminalisty Harryho Ambrose. Jeho schopnost nacházet tušení stínu tam, kde mají ostatní jasno, jeho empatie ke všem zainteresovaným stranám a především puzení jít až na dřeň poznání, jak se věci mají a proč se udály, z něj dělají postavu, která je schopna uspět tam, kde selhávají týmy profesionálů se zázemím mocných institucí. Čtvrtou řadu považuju s přehledem za nejpovedenější a nejvyzrálejší. Může za to i (protentokrát) zvládnutá mysteriózní linie příběhu, která už ke značce Hříšnice tak nějak patří. Divák se ale musí připravit na vlažnější tempo a cestu plnou smutku a lidských tragédií ukrytou za fasádou navenek harmonicky působící místní komunity. Bill Pullman je brilantní jako obvykle. Celkový dojem: 90 %.

Ve druhé polovině 80. let velký hit, prakticky s odstupem času těžko pochopitelný kult, protože scénáristicky i podle odvedených hereckých výkonů jde o průměrné dílko. Ještě dnes mám pocit, že v hodnocení snímku hraje nemalou roli nostalgie. Jenže červená knihovna se tehdy ještě u nás nenatáčela, Patrick Swayze byl takový mužný hezoun a mladičká Jennifer křehká a naivní, takže film našel místo na trhu a zabodoval. Pravdou ale je, že písničku, která film doprovázela, si ještě dnes rád poslechnu. Romantický příběh, kde velkou roli hraje hudba a především tanec. Celkový dojem 50 %.

Ironie, nadhled, nápaditost a odvaha přicházet s něčím novým - už jen parodie na užvaněnou katovnu s absencí oponentního názoru stojí za vidění. Celkový dojem 90 %.

Hud zcela určitě není western, k tomuhle žánru ho přibližuje pouze lokace a polarizovaný konflikt dvou silných osobností. Ve skutečnosti jde o psychologické drama konfliktu otce a syna a zároveň konfliktu dvou odlišných hodnotových žebříčků. Starý farmář je produktem konzervativní Ameriky, která lpí na půdě, má smysl pro rodinu, autoritu a náboženské hodnoty, zatímco syn Hud je dítětem své doby, bohatnoucí Ameriky 50. let, která vyznává konzum a zábavu. Nejhodnotnější na filmu je výkon Paula Newmana, kterého filmoví fanoušci znají především z kladných rolí, svého poživačného floutka zahrál s přehledem a přesvědčivě. V kontextu své doby a hollywoodské produkce určitě výrazně vyčnívající film, který mi ale přece jen přijde s odstupem let trošku šablonovitý. Je to přesně ten druh filmu, kde hlavní postavy a především starý farmář dokážou v ten správný moment najít ta pravá moudrá slova, která člověka reálně napadají až s odstupem delší doby. Ve vyhrocených situacích bych od takového muže čekal spíš pár šťavnatých nadávek nebo poctivou facku. Celkový dojem: 75 %.

Ne že by se v žánru romantické komedie nenašly tituly, které vybočují z řady a snaží se rozbít zavedenou výrobní formuli, přesto si dovolím tvrdit, že se jen obtížně bude hledat žánr, který by měl tak zakonzervované základní schéma, ve kterém se pouze střídají jména, tváře a prostředí. Marc Lawrence určitě nepatří k těm, kteří by se v rámci žánru pokoušeli o revoluci, a sází na to tisíckrát vyzkoušené. Přesto si myslím, že je to film koukatelný nejen pro žánrové fanoušky. Není nijak chytrý, ale vyloženě hloupý taky ne a má mocnou zbraň v podobně Hugha Granta, pro kterého jsou podobné role sázkou na jistotu. Tyhle chlapíky umí a hraje s velkým šarmem. No a Drew Barrymore je typově obsazená taky dobře. Hugh Grant už hrál v mnoha lepších filmech, pro Drew patří tenhle kousek v rámci její nicmoc závratné kariéry nejspíš k těm nejzdařilejším. Popová muzika je samozřejmě nadmíru lehký cíl pro ironii a legrácky všeho druhu, ale parodie na pokleslé popové romance pro náctileté fanynky v podobě videoklipu ke skladbě Pop! Goes My Heart nemá chybu. Za mě 3 hvězdičky a 55 % celkového dojmu k tomu.

Jeden z nejlepších filmů trojice Macourek, Doubrava a Born rozehrává příběh o přátelství mezi psem a jeho majitelem, chudým žebrákem. Pes nezištně svého pána podporuje a poté, co mu pomůže k bohatství, je svým majitelem nemilosrdně odstrčen. Jenže pán za svou zradu tvrdě zaplatí... Celkový dojem: za krátký, brilantně nakreslený a vtipnou pointou zakončený mravoučný příběh 90 %.

Dostal mě, mizera! K pokusům dojmout mě ubohým sirotečkem nebo sešlým stařečkem bývám chladně odmítavý a leckdy se jim nepokrytě vysmívám, ale tady jsem měl oči orosené a byl jsem autenticky naměkko. Tím víc mě mrzí konstatování, že se pravděpodobně jedná o sebevražedný film, který bude představovat těžký propadák v tržbách a který by snad mohla částečně zachránit jen řádka Oscarů a velká publicita s tím spojená. On to totiž navzdory tvrzení mnohých není běžný rodinný film, jako spíš artovka, která se hodí k promítání na festivalu a do filmových klubů. Zatímco takový Cameron použil 3D technologii k natočení efektní pohádky, Scorsese téhož uplatnil k vytvoření nostalgického holdu nejen kinematografii, ale obecně umění, ať už výtvarnému nebo literárnímu, a jeho nadšeným obdivovatelům. Navíc je to taky pocta technice a vědě, která naplňuje odkaz klasika a přímo zakladatele sci-fi žánru Julese Verna, který sice zemřel čtvrtstoletí před tím, než se odehrává Scorseseho příběh, ale přesto jakoby scénář a postavy vzešly z jeho pera. Vlastně mi připadá, že po Zemanově snímku Vynález zkázy je tohle nejlepší vykreslení Verneova hodnotového světa. Všechny ty úžasné ozubené převody, složité stroje, dýmající lokomotivy a vynálezy, celá ta hračičkovitě zbudovaná atmosféra, přesně to mi zapadá do Verneova díla. Díky velkorysému rozpočtu a nadšení zúčastněných herců, stejně jako Scorseseho dlouholeté režijní zkušenosti, vznikl špičkový film, který se podle mě zapíše do filmové historie. Při jeho sledování si vybavíte řadu konkrétních scén ze slavných filmů minulosti, aniž by je přitom Hugo nějak lacině vykrádal. Ben Kingsley pro mě nebude, tak jako u jiných, spojen s postavou Gándhího, ale s postavou Méliese, a Chloë Grace Moretz na svůj věk podala neuvěřitelný herecký výkon. Její postava je okouzlující, ta holka má zkrátka charisma. Celkový dojem: 100 %.

V konfrontaci se záplavou televizní a filmové produkce je nutné vážit každou minutu a jeden kamarád razí teorii, že pokud ho film nezaujme do pěti minut, nestojí za zhlédnutí. Porušil jsem toto pravidlo a dal Hulkovi celých pětatřicet minut, ale mnoho mi za to nenabídl. Prostě mě ničím nezaujal, možná kromě půvabu mladé Connellyové a to je trochu málo. Příliš pomalý rozjezd a na komiksový příběh nadměrně psychologizující dialogy pro mně nebyly to pravé. Nemohu hodnotit celý film, ale z toho co jsem viděl, bych Hulkovi víc než 40 % za celkový dojem nedal...

Svého času mě Trainspotting doslova emocionálně přibil k zemi a nasadil laťku filmů z nekonformního prostředí a z oblasti drogové scény hodně vysoko. Human Trafic u mě nezabodoval prakticky ničím. Jestli to má být sonda do života mladých lidí současnosti, pak má ulomený vrták a klouže po povrchu. Chápu oblibu tohohle kousku, je to takový pohodový filmík, který nenutí k přemýšlení, neprovokuje, ale zároveň je jakoby rebelský, ovšem stejně neškodným způsobem, jako byly taneční zábavy na venkově 80. let. Do téhle subkultury nepatřím a je mi po pravdě řečeno spíš protivná. Scénář, režie i herecké výkony jsou, pokud člověk nepociťuje žádnou sounáležitost s partou huličů, v nejlepším případě průměrné. Konec konců stačí sledovat kariéru jednotlivých protagonistů s režisérem na prvním místě. Celkový dojem: 40 %.