gudaulin

Tak nějak si americká studia představují komedii pro každého. Do ústřední dvojice obsadí známého herce a půvabnou herečku, použijí pár vtípků, dodají jakous takous zápletku, promíchají a vznikne něco beznadějně tuctového a zaměnitelného. Matthew Perry má už od dob Přátel na své postavy vlastně šablonu a používá stále tytéž ksichtíky, které jsou pravda, když ho nesledujete stabilně, docela fajn, jenže na celovečerní film je to málo. No a Elizabeth je sice kočka, ale ne tak dobrá herečka, aby pouze její přítomnost dokázala film udržet v přijatelné kvalitě. Chybí zkrátka dobrý scénář a kvalitní vtipy. Celkový dojem: 45 %.

Ve srovnání s Centurionem je režie Kevina Mcdonalda o poznání střízlivější, bez přítomnosti divoženek s nánosem make-upu a bez hektolitrů stříkající digitální krve a odlétajících odseknutých končetin a hlav. Jeho realističtější přístup je mi bližší, a tak jsem po 2/3 filmu uvažoval o čtvrté hvězdičce, protože jako historický dobrodružný snímek Orel Deváté legie fungoval do té doby bez vážnějších kiksů. Ovšem v poslední třetině přišel nástup početného zástupu římských veteránů, kteří si po 23 letech vzpoměli na svou vojenskou přísahu a které patrně otrok Esca mobilizoval internetem, protože se ze všech koutů říše Piktů vynořili v příslušné soutěsce ve skutečně rekordním termínu. Tady nemohl zafungovat jenom internet, ale patrně i vrtulníky. Vedle toho zaskřípaly i další scénáristické motivy, jako když pronásledující Keltové, kteří absolvovali dlouhodobé vysilující pronásledování, demonstrativně popraví dětského "zrádce", kterého patrně vláčeli celou dobu v koši na zádech. Ona závěrečná bitva mladých bojovníků s dědečky ve zrezivělé římské výzbroji by taky v reálu dopadla určitě úplně jinak, věk dožití tehdy byl zhruba poloviční proti naší éře... Přes to všechno oceňuji psychologičtější styl Orla Deváté legie se snahou o propracované charaktery oproti povrchně efektivnějšímu Centurionovi. Navíc oba hlavní hrdinové jsou přiměřeně sympatičtí, takže divák se s nimi může ztotožnit. Celkový dojem: 60 %.

Coeni jsou známí svou maximální pečlivostí, s jakou přistupují ke každému ze zkoušených žánrů a připravovaných filmů. Na Opravdové kuráži je to poznat v každém ohledu, ať už jde o casting, výběr rekvizit, promakaný scénář a především tradičně kvalitní režii. Tenhle film představuje návrat k tradičnímu westernu, který prožíval své zlaté období před nějakými 60 lety a v posledních dekádách spíš živořil. Právě proto, že jde o návrat ke kořenům příslušného žánru, nekonají se žádná zásadní překvapení a nejde o nějakou moderní žánrovou variaci typu Mrtvého muže nebo Tance s vlky. Tohle je klasický souboj dobra a zla, tvrdých mužů a divočiny, kde právo a spravedlnost mají daleko k tomu, co si představujeme z dnešních soudních síní. Je to nicméně syrovější, méně romantické a poněkud střízlivější než slavné snímky zlaté éry. Navíc přítomnost sveřepé dívky, která si tvrdohlavě jde za svým cílem pomstít otcovu smrt a sekýruje přitom přítomné pistolníky, přináší do filmu důležité odlehčení. Bylo by asi zbytečné v případě Coenů vyzdvihovat ostatní filmové složky, jako je kamera nebo hudba, protože ty jako obvykle fungují na jedničku. Celkový dojem: 80 %. Kdybych byl fanda příslušného žánru, neváhal bych s 5* ani vteřinu.

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %.

Woody Allen je bystrý pozorovatel lidských vztahů a rozpitvávat partnerské svazky je jeden z jeho nejoblíbenějších filmových motivů. Manželé a manželky se dají považovat za jakousi učebnici manželského, resp. partnerského, života, za jakousi filmovou obdobu populárních knih našeho dr. Plzáka. Najdeme tam všechny základní typy manželských problémů, krizí a jejich možných východisek. Tenhle snímek patří ke komerčně nejúspěšnějším pracím Woodyho Allena, protože v téže době se rozpadl jeho dlouholetý svazek s herečkou Miou Farrow a rozpadl se mimochodem opravdu divoce za škodolibé asistence bulvárních médií. Divácká obec i kritici měli tendenci nahlížet na tenhle film jako na rodinou realitu Woodyho Allena. Film je tradičně pečlivě obsazený a skvěle odehraný, ale oproti ranným Allenovým pracím mi přijde méně zábavný. Je to opravdu spíš výborně natočená příručka než film, který by mě emočně dostal tak jako třeba Hana a její sestry. Mia Farrow tady má zajímavou roli na první pohled křehké submisivní ženy, která ale dokáže nenápadně manipulovat se svým okolím a ve skutečnosti vychází jako nejméně sympatická postava z té šestice nešťastníků, na jejichž počínání shlíží Allen zhůry. Celkový dojem: 65 %.

Je to zajímavé, ale ryze televizní polské dílko s nesrovnatelně nižším rozpočtem a ambicemi na mě působí mnohem silněji a myšlenkovou základnu literární předlohy naplňuje podle mě víc než mnohem rozsáhlejší a výpravnější ruský seriál. Je to možná právě tím, že Polákům stačila třetinová stopáž, takže děj byl mnohem hutnější než Bortkovo dílo, které se vyrovnává se složitou sovětskou minulostí 30. let a kde se mimo jiné můžeme setkat i s Berijou coby druhým nejmocnějším potentátem Stalinovy éry. Tenhle Mistr a Markétka je zkrátka moc rusky rozevlátá záležitost, místy užvaněná, na které je znát tradiční ruský handicap - neochota používat nůžky. Jinak Anna Kovalchuk je pohledná a coby hrdinova osudová láska funguje na jedničku. Zato postavy z ďáblovy suity mi přišly poněkud necharismatické. Celkový dojem: 55 %.

Zajímavý seriál, který se točí kolem rodiny kočovníků, která si díky souhře náhod a neuvěřitelné drzosti otce coby hlavy klanu vymění totožnost a vydává se za famílii z vyšší vrstvy zazobaných právníků. Dobrý nápad, atraktivní prostředí a motivy, ale potenciál byl v tomhle případě větší, chybí tomu scénáristická vyšperkovanost, kterou jsem ocenil na Perníkovém tátovi. Jinak jde o kousek, který divákovi nabídne černý humor a kritiku společenské vrstvy, do které naši outsideři lstivě pronikli. Celkový dojem: 65 %.

Tenhle film je naprostým opakem toho, co svým divákům předvedl Aronofsky ve svém slavném snímku Rekviem za sen. Tam, kde je Aronofsky pozérský a ždímá z diváků emoce, kde se dá, za pomoci laciných triků videoklipařů (ano, nemůžu si pomoct, mám k jeho stylu zakořeněný odpor:-) ), tam je Panika v Needle Parku civilní, autentická, naprosto přirozená, téměř dokumentární a ve své jednoduchosti a střízlivosti nesmírně účinná. Postupný rozpad osobnosti, otupování citu a redukování své existence na shánění a požití další dávky zachycuje pomocí přesně vybraných detailů a ukazuje, že svět feťáků je ubohý a točí se v bludném kruhu, ze kterého není východiska. Zároveň je to snímek o velké lásce a uměleckých ambicích, které se utopily na lžičce se zakalenou tekutinou a v injekční stříkačce. Pro mě jeden z nejlepších a nejpůsobivějších filmů z feťáckého prostředí. Celkový dojem: 95 %.

Pět hvězdiček tomu přes velkou lítost nedám, protože forma poněkud pokulhává za obsahem a přes rozumnou stopáž se první polovina trošku táhne a celkem zbytečně rozpitvává nelichotivou přízemní existenci protagonistů příběhu. Zato druhá polovina, která se odehrává v televizi během živého diskuzního vysílání, je doslova skvělá a je to myslím pro mě zatím ta dosud nejpřesnější výpověď o realitě generace, která zažila pád komunistického režimu a následnou deziluzi z popřevratových poměrů. Zažila ji mimochodem naprosto oprávněně, protože elity a jejich skutky jsou jen výsledkem celkového stavu společnosti a změny myšlení jsou mnohem těžší než formální změny režimu. Elity nejsou o nic lepší ani horší než zbytek společnosti a dělají jen to, co jim ti dole dovolí. Tenhle snímek je v zobrazení skutečnosti daleko nejblíž pravdě než jakýkoli český snímek, který se v posledním dvacetiletí chtěl vyrovnávat s naší minulostí. Televizní sešlost řeší, jestli se v provinčním městě na východ od Bukurešti odehrávala revoluce nebo jen místní pasivně čekali na pád moci v hlavním městě. Lidská paměť, jak známo, funguje selektivně a člověk si rád upravuje vlastní životopis do té míry, že tomu nakonec sám věří. Konfrontace s realitou, respektive s viděním svých bližních, pak může způsobit přímo gejzír tragikomických výstupů, které odhalují konjunkurálnost a přizpůsobivost našich hrdinů. Styl humoru, který se doslova vyžívá v trapnosti a malosti filmových postav, je docela vzdálený našemu hřejivému a nostalgickému, řekněme, hřebejkovskému stylu. Celkový dojem: 85 %.

Při vší úctě ke štábu, takový Sirotčinec stojí v mých očích podstatně výš, ale i když Ortizův film nedosahuje kvality nejlepších španělských hororů, pořád představuje v rámci žánru slušný nadprůměr a je dokladem toho, že španělská kinematografie momentálně v tomhle žánru udává trend - podobně se jako před dekádou totéž dalo říct o Japonsku. Co snižuje dojem, je za vlasy přitažený motiv "zvířecí" holčičky a to, že tvůrci odhalují karty na můj vkus příliš brzy. Tam, kde zůstávají v rovině mysteriózního napětí z hlubokých lesů, samoty a náznaků pohybu ve křoví, tam to funguje na jedničku. Ocenit se dá kamera i herecké výkony, které spolu s temnou hudbou vytváří funkční atmosféru. Trošku laciné, protože obehraná jsou letící oblaka, která se používají už opravdu málem všude. Jinak oceňuju, že se v tomhle případě scénárista pokusil obejít bez laciných berliček nadpřirozena. Celkový dojem: 65 %.