raininface

Film vznikal pod přímým dohledem ústředního dramaturga Barrandova Tomana a jednotlivé střihové verze byly konzultovány se stranickými špičkami KSČ.

Juráčkův film měl premiéru 3. 7. 1970, promítali ho asi dva týdny v pražském kině Hvězda, pak to zarazili a film na dvacet let zmizel.

Vedoucí dramaturgicko-výrobní skupiny, ve které film vznikal, se musel vedení Barrandova omluvit, že se ve filmu v epizodní herecké roli objevil v té době zakázaný režisér Vladimír Svitáček.

Na herce Lubora Tokoše (Kašpar Sattler) přišlo písemné udání, že při natáčení tohoto filmu označil v šumperské hospodě srpnovou "internacionální pomoc" sovětských vojsk za okupaci.

Režisér Vláčil se snažil natočit tento film už od začátku 70. let, ale ústřední dramaturg Barrandova Toman každý jeho pokus zamítl. Možnost realizace filmu se naskytla až po odchodu Tomana z Barrandova v roce 1982.

Původní scénář filmu měl název Frajeři na blátě.

Nové normalizační vedení Barrandova chtělo, aby režisér Menzel projevil pokání tím, že se veřejně vzdá Oscara za Ostře sledované vlaky. Nakonec se jeho pokáním stala budovatelská agitka Kdo hledá zlaté dno (1974).

Za roli Leopoldiny v tomto filmu získala herečka českého původu Miroslava Stern nominaci na cenu Ariel, což je mexická obdoba Oscara.

Po natočení filmu byl jeho režisér odstaven a film sestříhal podle svých představ tehdejší ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov Ludvík Toman. Podařilo se mu přitom odstranit většinu toho, co na něm bylo zajímavé. "Vzniklo torzo, ubohý odvar našich původních představ," komentoval to později režisér Zdenek Sirový.

Původní název filmu byl „Sedm zásad inspektora Trachty“ a režisérem měl být Jiří Menzel.

Scénář k filmu Jireš a Páral předložili na Barrandově už v roce 1970, ale Ideově umělecká rada jej zamítla jako amorální produkt nám cizího myšlení.

Režisérka filmu Věra Plívová-Šimková vůbec nevěděla, že scénář k filmu napsal v té době zakázaný Jan Procházka. Ti, kdo o tom věděli, jí to pro jistotu neřekli, protože tato režisérka byla známá svou řečností a panovaly obavy, aby se někde neprokecla.

Režisér Kachyňa měl původně zfilmovat i další části Marshallovy trilogie, ale scénář Jaroslava Dietla se mu nelíbil, proto od tohoto záměru upustil.

Alan Marshall, autor knihy, podle níž byl film natočen, byl s adaptací svého románu velice spokojen. Napsal v tomto smyslu režisérovi řadu nadšených dopisů a nakonec i osobně navštívil Československo.

Tehdejší ústřední dramaturg Ludvík Toman, který nenáviděl všechno, co souviselo s náboženstvím a vírou, ke scénáři této pohádky připsal: "Vynechat pokřižování babičkou, těmto věcem je třeba se vyhnout."

Aby před normalizátory utajili, že spoluautorem scénáře filmu je tehdy režimem pronásledovaný Jan Procházka, kolonku scénář v titulcích filmu vynechali.

Původní název filmu byl Archa pana Servadaca.

Původní název filmu byl Králova učňovská léta.

Herečku českého původu Miroslavu Stern si režisér Robert Rossen vybral do tohoto filmu a do role Lindy de Calderon ze 40 kandidátek a v souvislosti s tím se Miroslava objevila na titulní stránce prestižního časopisu "Life".

S ohledem na lukrativní čínský kinotrh byly z filmu vypuštěny zmínky o komunistickém e-mailovém viru a napojení hlavního zlosyna na čínskou vládu.