foto

Vladimír Svitáček

  • nar. 17.2.1921
    Střelice u Brna, Československo
  • zem. 23.8.2002 (81 let)
    Praha, Česko

Biografie

Režisér, scénárista a příležitostný herec Vladimír Svitáček patří k významným osobnostem 20. století, které značně ovlivnily podobu televizní zábavy. Narodil se ve Střelicích u Brna, kde také vyrůstal, v Brně pak vystudoval gymnázium a po maturitě následovala dvouletá nástavba na Průmyslové škole stavební. K amatérskému divadlu jej přivedl jeho otec Jan Svitáček, jinak úředník na dráze. V letech 1943-1944 pracoval Vladimír v totálním nasazení v pražské Avii a v Praze se setkal s dalšími osobnostmi uměleckého založení. Tím pádem rezignoval na svůj původní plán věnovat se práci ve stavebnictví a po válce nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde pracoval v různých profesích, mimo jiné byl asistentem režie u slavných tvůrců Alfreda Radoka nebo Karla Zemana. V letech 1951-1956 vystudoval dramaturgii a režii na FAMU. V téže době začal také psát scénáře a v menších hereckých rolích jej můžeme zaznamenat i ve filmu, například jako žongléra ve slavné komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ – PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951) nebo jako pořadatele v hudebním filmu HUDBA Z MARSU (1955).

Po dokončení FAMU se Svitáček začal věnovat vlastní tvorbě, točil dokumentární filmy a začal spolupracovat s Československou televizí. Významné pro něj bylo setkání s Jánem Roháčem, s nímž vytvořil autorskou dvojici. Výsledkem jejich spolupráce byl celovečerní film KONEC JASNOVIDCE (1957), který však rozhodně nezapadal do socialistické koncepce filmové tvorby a v kinech byl uveden až o šest let později v uvolněných šedesátých letech. Koncem 50. let se Svitáček s dalšími osobnostmi založil inovační divadlo Laterna magika, na jehož tvorbě se podílel jako autor námětu a režisér. S Laternou magikou absolvoval také úspěšná zahraniční představení, mimo jiné v Sovětském svazu, ale také v Belgii nebo Rakousku.

S Jánem Roháčem se nadále angažoval v televizi, z jejich společných televizních filmů připomeňme především slavnou mikrokomedii USPOŘENÁ LIBRA (1963). Úzká spolupráce s divadlem Semafor vyústila v natáčení tzv. filmových písniček; videoklipy dnes patří k velmi úspěšnému televiznímu žánru, počátkem šedesátých let to ale bylo něco zcela nového a Svitáček byl jedním z těch, kteří tento produkt uvedli v život do televizního vysílání. Filmových písniček bylo natočeno kolem 35, díky častému reprízování zůstává dodnes nejznámější Zdvořilý Woody s „tančícími“ krávami a začínajícím Karlem Gottem. Formát televizních písniček a spolupráce se Semaforem vedla k dalšímu velkému projektu, který dnes patří k legendám českého filmu – Svitáček spolu s Roháčem režírovali film KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964).

Do druhé poloviny šedesátých let spadá další mezinárodní úspěch představovaný interaktivním programem KINOAUTOMAT: ČLOVĚK A JEHO DŮM (1967), který byl za mimořádné pozornosti poprvé prezentován na světové výstavě v Montrealu. Navázaná užší spolupráce s Miroslavem Horníčkem pak měla pokračování v úspěšném televizním pořadu HOVORY H (1969-1970); zde byl Svitáček nejen režisérem a scénáristou, ale také Horníčkovým diskuzním partnerem.

Profesní dráhu Vladimíra Svitáčka provázely paradoxy své doby – mezinárodní úspěchy byly střídány s pády. Politicky byl Svitáček vždy bezpartijní, ale svými názory dával najevo své protikomunistické přesvědčení, které skrytě vysvítalo i z jeho tvorby. Z Filmového studia Barrandov byl celkem čtyřikrát propuštěn, v letech 1968 a 1990 byl rehabilitován. Paradoxně byl však komunistickým režimem i oceněn – díky mimořádnému triumfu projektu Laterna magika obdržel v roce 1959 dostal s dalšími tvůrci tohoto divadla socialistické Vyznamenání za zásluhy o výstavbu. V době normalizace mu byla prakticky znemožněna umělecká činnost (zmíněný pořad HOVORY H byl v roce 1970 zakázán a znovu obnoven až v roce 1991) a v roce 1978 odešel do předčasného důchodu. V osmdesátých letech si po dlouhé odmlce zahrál dvě menší role ve filmu. Objevil se ve filmu JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ SPÍCÍ (1983), o rok později si na něj vzpomněl bývalý kolega z Laterny magiky Miloš Forman a dal mu příležitost ve svém velkofilmu AMADEUS (1984). Přestože byl tehdy Svitáček u nás de facto na černé listině, díky Formanovi si v americkém filmu mohl zahrát postavu papeže Klementa XIV.

V roce 1990 byl Svitáček podruhé rehabilitován, s Horníčkem obnovil HOVORY H (1991), ale jinak své aktivity již omezoval. V nevelké roli se připomněl divákům v televizním seriálu POMALÉ ŠÍPY (1993). Vladimír Svitáček zemřel 23. srpna 2002 v Praze ve věku 81 let, pohřben je ale v rodných Střelicích, které mu krátce předtím udělily čestné občanství.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Režijní filmografie

Filmy

1969 Ve vlaku
1967 Kinoautomat: Člověk a jeho dům
1964 Kdyby tisíc klarinetů
1963 Harlémská tragédie (TV film)
Uspořená libra (TV film)
1962 Zhasněte lampióny (TV film)
Žárlivost (TV film)
1957 Konec jasnovidce
1955 Malý sen
1953 Setkání (studentský film)
Ó, ti lektoři... (studentský film)

Dokumentární

1960 Laterna magika II

TV pořady

1990 Hovory H ještě po dvaceti letech (TV pořad)
1968 Hovory H (TV pořad)
1965 Písničky Jiřího Šlitra (TV pořad)

Hudební videoklipy

1965 Karel Kopecký: Takový schody do nebe (hudební videoklip)
1963 Karel Gott: Zdvořilý Woody (hudební videoklip)
1962 Jiří Suchý: Malé kotě (hudební videoklip)
1961 Yvetta Simonová: Já jsem zamilovaná (hudební videoklip)
1960 Edita Štaubertová: Kde máš vlasy, Véno (hudební videoklip)

Video kompilace

2005 Semafor - Největší hity (video kompilace)

Scenáristická filmografie

Filmy

1957 Konec jasnovidce
1953 Ó, ti lektoři... (studentský film)

TV pořady

1990 Hovory H ještě po dvaceti letech (TV pořad)

Host

TV pořady

1997 Úsměvy (TV pořad)
1993 Přípitek Miroslavu Horníčkovi (TV pořad)
1990 Hovory H ještě po dvaceti letech (TV pořad)
1988 Veselé příhody z natáčení (TV pořad)
1985 Kavárnička dříve narozených (TV pořad)
1970 Podvečer při živáňské (TV pořad)
1968 Hovory H (TV pořad)