raininface

V době svého vzniku měl tento film na Barrandově přezdívku Kulak v gipsu.

Hudbu zkomponoval Vladimír Klusák, který byl ke spolupráci přizván vlastně náhodou. Jedna z produkčních, pověřená zajištěním hudební složky, mu omylem zatelefonovala namísto jeho slavnějšímu jmenovci Janu Klusákovi. Než se záměna vysvětlila, měl už Vladimír Klusák připravenou hudbu, která na režiséra zapůsobila tak, že se rozhodl ji ve filmu použít.

Film byl tehdejšími normalizátory zařazen do tzv. černých filmů, což byly snímky, u kterých podle jejich názoru převládalo negativní líčení současnosti a jednotlivých aspektů společenského i politického života.

Při natáčení filmu bylo použito výlučně ruční kamery.

Kromě herců byli denně z Prahy na natáčení filmu dopravováni komparzisti, kterými byli například přestárlí důchodci, fyzicky postižení nebo opilci z pražských hospod.

Film se natáčel v Petrovicích na Příbramsku ve zchátralém zámku Zahrádka a v přilehlém pivovaru.

Film se sice do tehdejší distribuce dostal, ale promítal se v omezené míře. Mimo jiné to měl na svědomí i ústřední ředitel Československého filmu Jiří Purš, který tužkou připsal na výrobní list filmu poznámku: "Měl jsem připomínky, nevím, zda k nim bylo přihlédnuto. Doporučuji omezenou distribuci a bez reklamy!"

Původně se pro realizaci filmu počítalo s Ivanem Renčem jen jako s pomocným režisérem.

Na uvádění tohoto filmu v kinech si u představitelů Filmového studia Barrandov osobně stěžoval ideologický tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík.

Josef Kemr (Pepek) dlouho odmítal vzít roli v tomto filmu, protože i když měl režiséra Valčanova rád, byl pro něj v té době představitelem jedné z okupačních mocností.

Pozvání na kamerové zkoušky pro hlavní ženskou roli Anny obdrželo 10 adeptek, kromě Jiřiny Bohdalové například Jana Hlaváčová, Milena Dvorská, Karolina Slunéčková, Jiřina Jirásková a zpěvačka Eva Pilarová. Pro hlavní mužskou postavu Ludvíka byli kromě Radka Brzobohatého zvažováni Eduard Cupák, Vladimír Brabec, Luděk Munzar, Josef Somr, Josef Vinklář a Miroslav Zounar. Pro zajímavost - režisérovými favority pro hlavní role byli Vladimír Brabec a Jiřina Jirásková.

Na natáčení na Českomoravské Vysočině museli být hlavní herečtí představitelé z pražských divadel denně přiváženi, protože je jejich vedení odmítlo na delší dobu uvolnit.

Při natáčení filmu v kladenských hutích Poldi přišlo na filmaře udání od tamních zaměstnanců, že na jejich pracovišti vzniká protistátní film.

Film byl natočen ve spolupráci s mnichovskou společností Betafilm, jejíž koprodukční vklad spočíval především v dodání barevné filmové suroviny Eastmancolor, na jejíž nákup disponoval Barrandov pouze velmi omezenými devizovými prostředky.

Původní scénář měl název „Skřivánci na nitích“.

Filmový štáb se snažil natáčení urychlit (z původně plánovaných 117 natáčecích dnů to bylo nakonec pouhých 58), protože bylo zřejmé, že doba, kdy ještě bude možné takový film realizovat, velmi rychle pomine.

Tento film se na Barrandově připravoval už koncem 60. let pod názvem Pevnost hadů a měl ho režírovat Štěpán Skalský.

Po srpnové okupaci Československa hned 27. 8. 1968 vedení Filmového studia Barrandov ukončilo spolupráci s bulharským Kinocentrem na tomto filmu a zároveň vypovědělo smlouvu o koprodukci.

Po srpnové okupaci Československa hned 27. 8. 1968 vedení Filmového studia Barrandov ukončilo spolupráci se sovětským Mosfilmem na tomto snímku a zároveň vypovědělo smlouvu o koprodukci.

Ve filmu byly použity dokumentární záběry, které v srpnových dnech roku 1968 v Praze pořídil režisér Jan Němec.