Carodej_pes

V době, kdy filmovému světu opanuje uměle upgradovaná podoba Sherlocka Holmese, nelze tuto autentickou kvalitu hodnotit jinak než plným počtem. Byť má snad každá epizoda své mouchy, tak celek působí naprosto impozantně.

Za 3. díl.

dobrý rytmus...

Nevyrovnanost, šílená kamera, tendenční obsah, který stárne stejně rychle, jako předloha. To jsou naprosto nezasloužené výtky. Seriál je plodem své (internetové) doby; fascinujícím stylem zrcadlí politické dění v ČR. Výsledný odraz je sice zkreslenou podobou skutečnosti, avšak nemá vyložené chyby – není uměleckým dílem, je satirou. A to satirou ostrou, padnoucí, dosud neviděnou; satirou, která sama sebe považuje za přesně takovou, jakou si národ zaslouží. Je ventilem pro ty, kteří se v českém politickém výkalu nechtějí šťourat. Zkuste si sami sebe představit na židli tvůrců: Může práce s odpudivým materiálem přinést vyrovnanost, nádhernou formu a nesmrtelný obsah? Možná ano, já jsem ale velice rád, že Kancelář Blaník přesně toto nepřináší.

Ohromná bída; pod rouškou pohádkové renesance se skrývá odpudivý gore. Uhrančivé obrazy? Fascinující barevnost? Ale kdepak! Na plátně našedlý průjem, který se před opravdovými mistry filmové imaginace může jít zahrabat. Tvůrcům navíc uniklo, že s pohádkově dementními hrdiny nemohou tvořit doslovné dílo.

Střih s sebou občas přináší amatérsky ostrou změnu zvukové stopy, jas obrazu někdy nevzhledně kolísá v rámci jedné scény, postavy jsou místy přesvětlené. Po technické stránce amatérský počin, jakoby dělaný mladými nadšenci pro regionální soutěž talentů. Ovšem je to špatně? Je možné dílo hodnotit jako aktivistickou rychlokvašku, s níž se Kim Ki-duk nemydlil, protože se vpravdě bojí, že nám již brzy vyprší čas? Dost možná ano. Jedna věc mě ale zaráží: Stop má originální smysl pro humor („kácení“ věže, přepálené ozvučení rvačky, běsnění manželů aj. vtípky), který by ve formálně dokonalém díle nefungoval. Nad to ve všem tom technickém blátě ukazuje, jak moc velký rozdíl je mezi skutečným filmovým začátečníkem a zkušeným režisérem. Vnitřně totiž snímek funguje famózně a nelze od něj odtrhnout oči. Ba co víc, veškeré události v něm působí nesmírně pravdivě (mj. i proto, že herci jsou výborní), což je jeho největší úspěch. A akceptujeme-li tak absurdní film jako pravdivý, snáze si pak uvědomíme absurditu existence atomových elektráren (resp. fakt, že budou přibývat). O touze dohnat lid k nevyužívání elektřiny tento film opravdu není!

Kdo není fanouškem seriálu, ať ho ani nenapadne dávat ruce pryč! Columbo coby vyprázdněná konzerva, s úžasnou lehkostí sestříhaný do humorného formátu.

Zrcadlo je nejosobněji laděné dílo pana Tarkovského; Nostalgie je nejosobněji laděné dílo pro mne.

epic fail. Nebo možná jen stejně tak protivné, jako bytost autorky.

Film od svého počátku, kdy se pozorovatel přibližujícího se vlaku bál o vlastní život, ušel dlouhou cestu. Umělecký film je z historického pohledu stále ještě dítětem, třeba hudba, nebo literatura, ale i divadlo jsou jeho starší a zkušenější příbuzní. Komerční film je naopak velmi vyspělým, možná až trochu přezrálým plodem obrovského lidského vynálezu. Kam ovšem zařadit Chlapectví? Linklaterův počin vnímám jako elementární filmové dílo, bez něhož si nelze představit další vývoj kinematografie. Zařízení na „zapečetění času“, jak o něm hovoří Andrej Tarkovskij, reprezentuje Chlapectví takřka absolutním způsobem. Jedinou nedokonalost vidím v uměle vytvořeném scénáři, avšak je velmi pravděpodobné, že bez něj by paradoxně asi nikdy nevznikl takto maximálně přirozeně působící film.