Carodej_pes

Absurdní snad ve všech ohledech. Havel coby režisér ostudně pohořel, ovšem problém je, že on se mezi opravdové filmové umělce svým dílem ani zařadit nechtěl – tedy jakápak ostuda? Zde nastává problém s hodnocením. Dílo má uměleckou hodnotu, ale není to film. Je to stejné, jako třeba s hudebním přispěním Michala Pavlíčka. Hudební složka je špatná, aranžmá je katastrofálně vymyšlené, hudebník ovšem vycházel z léty prověřené klasiky – sám je přitom mistrem. Jak hodnotit něco tak záměrně nekrásného? Sám pořádně nevím. Jsme ale na filmovém serveru, tudíž za mě hodnocení odpovídající nepovedenému filmu.

Film v první třetině tápe tak moc, až jsem si ho ze strachu, že se bude jednat o snímek z prostředí totožného s prostředím filmu Terminál, málem vypnul. Výrazně lepší zbytek úspěšně zakryje vzniklou pachuť a nebýt tak otevřeného konce, šel bych s hodnocením snad i o úroveň výš.

Tarantino natočil další výjimečný film. Aniž bych se však pokládal do nějakých důmyslných rozborů jeho nového díla, na což zkrátka nemám kapacitu – a bylo by to vlastně poprvé, co bych zde tak činil –, tak si dovolím tvrdit, že tentokrát už ten svůj olej trochu přepálil. Kupodivu i na přepáleném oleji se dá udělat chutný pokrm – tvoří-li ho mistr. A čtyři hvězdičky já osobně považuju za velmi chutné.

I slzičku jsem uronil.

Budoucnost je výborná, zbytek na mě bohužel působí jako uměle nastavená kaše. (Což jsem se bál prohlásit a zde napsat do doby, než jsem si v zajímavostech přečetl, že původně se s pokračováním nepočítalo.) Filmové kvality to však má, proto tedy tolik hvězd.

Love, love, love. Opravdu krásný zážitek; kdyby z toho někdo udělal jídlo, byl by to guláš skutečných mistrů kulinářského umění. (Nabízí se mi srovnání s příběhově a žánrově taktéž rozsekaným Holy Motors, jež jsem viděl pár dní před Atlasem, ale prozatím to nechám bez komentáře.) Atlas mraků trvá chvíli (vzdor faktu, že stopáž má nadprůměrnou), ale má tendenci usadit se v hlavě navěky věků.

„A co když se na to už nikdo nedívá?“ Drzé hrátky s divákem, doslovné a v náznacích. Myšlenková divočina, intelektuálův imaginární orgasmus. Kdyby z tohohle někdo udělal jídlo – tedy z toho filmu –, přinejlepším by se z něj člověk jen pozvracel. A to by všechny jeho ingredience pocházely z bio farem! Takže čerstvě po projekci: komu nevadí vyzobávat si to, po čem prahne, ať si zobe, v Holy Motors najde mnoho šťavnatých a chutných kousků, pro ostatní je to otrava.

Vorel filmařsky uzrál do trochu nepředvídatelného tvaru. Mistrovské dílo.

Kvalitní pocta legendě. Žádná hloupá vykrádačka (těch případů vykradení je ostatně velice málo a jsou navíc úmyslně průhledné), nýbrž inovativní nadstavba původního filmu s o dost sympatičtějším hlavním hrdinou.

Je trochu těžké udělat si názor na film, který divákovi dává více otázek než odpovědí. Coby zaprděný Evropan nemám například nejmenší ponětí, jak jej mohli přijmout íránští diváci. Třeba je to pro domorodé publikum jen obyčejné drama, kterému chybí poselství. To druhé si ostatně může říci i Evropan, např. já, protože ze snímku není úplně zřejmé, kritizuje-li náboženství, právní systém, obyčejné lidi či íránskou společnost obecně – kritizuje-li něco vůbec. Jedno mu však upřít nelze: řemeslnou vybroušenost snad všech složek, dělajících z filmu zážitek, od kterého se člověk nechce ani na vteřinu odtrhnout (a tvůrci s tím zašli tak daleko, že díky jedné malé fintě nebudete chtít do posledního závěrečného titulku od filmu odejít či jej zastavit [pokud vás tedy, samozřejmě, nějakým způsobem zaujme jeho předchozí průběh]). A ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím, plnému počtu hvězd se prostě neubráním, nýbrž mne toto seznámení se s „perskou“ kinematografií jednoduše překvapilo a rozšířilo můj obzor.