Carodej_pes

„Coboy, Indien,“ praví vždycky Koník, hlava rodiny, která sousedí s domácností vedenou impulzivním, trpasličím a neskutečně uřvaným farmářem, jemuž jeho o dvě hlavy vyšší žena, neustále nosící kbelík, chystá skvělé obrovské svačiny. K tomu všemu mluvící zvířata a pár různých postav navíc a děje se Panika. „Bolí mě bříško.“

Nevím, proč hlavní postava, snědý krasoň a charismatický chytrolín první třídy, všechny ty mravence postupně nesnědla.

„Film pro fanoušky.“ Na nic jiného si tento dokument nehraje. Nebýt Michaelovy smrti, viděli bychom This Is It (když pominu štastné jedince, kteří by se dostali na jeho koncert) pouze na DVDčku – a to jako plnohodnotný koncert s publikem, perfektním zvukem (resp. zpěvem, jelikož po hudební stránce je zde v dokumentu víceméně vše v pořádku) a poutavým obrazem. Jenže osud tomu tak nechtěl. Proč tedy kritizovat něčí snahu o vydání filmu, který divákovi představí chystaný a neuskutečněný koncert jednoho z nejlepších hudebních skladatelů světa, inovátorského tanečníka a v neposlední řadě také (alespoň pro mě) toho nejúžasnějšího zpěváka všech dob? Jestli snímek šel sestříhat z nahraných záznamů lépe, to nevím, každopádně nápad Kennyho Ortegy o podání koncertu jako takového se musí ocenit. Horší už je to s avizovaným pohledem do zákulisí, který prakticky chybí. Rozhovorů je tu pomálu a člověka jen utvrdí v tom, jak moc úžasným člověkem Michael byl. A to po všech stránkách. Filmu taky škodí, že Michael nezpívá naplno. Zvláště v prvních písních filmu je jeho hlas téměř neslyšitelný. Později se ale trochu víc rozjede, což je jenom dobře. Ve zkratce: jedná se o nedovařený koncert s občasnými vstupy autorů (rozhodně to nelze přirovnávat k bonusu k neexistujícímu DVD); chybělo tomu více rozhovorů a stoprocentní zpěv hlavního zpěváka. Pro zaryté fanoušky ale povinnost, kteří mé hodnocení nemusí brát vůbec na zřetel. Nejsilnější moment: učarující a neskutečně smutný Earth Song, který je v tomto audiovizálním provedení o třídu lepší než na studiovce.

Neskutečně sugestivní film, kterému k dokonalému vtáhnutí diváka dovnitř hlavy hlavní postavy stačil prakticky jen silně zrnitý černobílý obraz a elektronická hudba. Vše kolem je jen hodně dobrá omáčka (ostatně čekat, že by Aronofsky přišel s nějakou objevnou teorií a ta by byla pravdivá by bylo směšné – proč tedy ta záporná hodnocení? Že by je udělovali jen dobří matematici, kteří v tomto ohledu vidí dál, než obyčejný člověk?), podstatná na tomto filmu je jeho pozoruhodná síla působící na lidské smysly. Zvuk a obraz jsou zde v dokonalém spojení a upřímně řečeno pochybuju, že ještě někdy uvidím nějaký film, který by mě do sebe vtáhl stejně silně, jako to udělal tento.

Na můj vkus až moc písniček zpívaných pěveckým sborem, ale Wericha a jeho vtip mám moc rád (i když on si text asi nepsal, ale jeho hlas samotný je už tak vždy předznamenáním něčeho legračního a šibalského), proto dávám čtyři namísto tří původně uvažovaných hvězdiček. Méně písní a kratší stopáž a bylo by to na 5*.

(za 1/2) Zábavný dokument se spoustou krásných záběrů, který neobsahuje žádné zbytečné a nudné rozhovory a navíc je i tak trochu o šíleně vtipných kapustňácích. X-D

:D to je fakt zoufalost.

Film, který nemá žádný nápad, jede v kolejích těch nějvětších akčních sraček a dělá to navíc hodně blbě - to všechno ještě s bonusem v podobě střihu, ze kterého doslova bolí oči (standart čtyři střihy za vteřinu) - je tady na databázi modrý?

Výtahem do mezipatra s polovičním stropem, sekretářka co nerozumí, ředitel, který si myslí, že mu není rozumět, návštěva cizí hlavy, návštěva vlastní hlavy, život v cizí hlavě... Kdyby tohle natočil Lynch, vzniklo by asi něco horšího, než je Mazací hlava. Ještě že z toho ale vznikla komedie. Lidi aspoň můžou mimojiné přemýšlet, jestli k úspěchu stačí jen skvěle ovládat své řemeslo, anebo člověk můsi mít velké štěstí (nebo v případě filmu známý ksicht, který Malkovich propůjčil neznámému loutkaři a toho to hned vystřelilo do výšin). A zatímco Charlie Sheen si zde na hlavě nechal vykvést úžasné koleno s přehazovačkou, tak Sean Penn šel ještě dál: "Myslím, že jednou všichni dostaneme odvahu řídit se svým instinktem jako Malkovich. A spousta z nás herců se vrhne na loutky." X-D

„I think this just might be my masterpiece.“ Přesně pro tohle Tarantino zrál.