Carodej_pes

Viděno jako poslední z trilogie. A paradoxně to tak bylo dobře, protože ačkoliv se Batman Begins honosí škatulkou „akční“, akce je na něm tím nejnepovedenějším prvkem – a já se na ni po zhlédnutí obou Temných rytířů upřímně těšil ze všeho nejméně. Naštěstí s ní ale Nolan šetřil, k čemuž mu napomohl i výborný výběr záporáka Scarecrowa – muže, jenž nebojuje pěstmi, ale plynem ovlivňujícím psychiku. Škoda relativně malého prostoru, který postava Cilliana Murphyho sama o sobě dostala (její činy se však prolínají celým filmem, zvláště pak démonicky perverzním závěrem).

Lidský mozek coby samostatný vesmír; v hlavě se jádro informace získané smyslovým vjemem s jádrem informace získané vlastní představou neliší. Vtíravá a všem dobře známá otázka: „Zavřeli byste se do virtuální reality, kde budete mít všechno, co od života očekáváte, ale ve skutečnosti budete napíchlí na stroji s umělou výživou?“ má nyní vynikající ilustraci. Tou je film Inception, jeden z nejpůsobivějších snímků, jež kdy naplnil břicha popkornových diváků. Za možná trochu překvapivou čitelnost a jednoduchost příběhu přitom nelze režiséra Nolana jinak než pochválit.

Výborné. :D

Jak by to na světě vypadalo, kdyby všichni lidé měli hrubiánovu zkušenost? A je k prozření skutečně nutná ona zkušenost? Zhlédnout toto veledílo by k načerpání a strávení myšlenky mělo dle mého názoru stačit.

Debutující režisérka natočila znamenitou romanci, kde prvních asi třicet minut obstarává úvod. Tento fakt činí film zvláštním a člověka trápí otázka, zda-li se jedná o nemotornou zkratku k pointě, neoriginální pokus o to být originální, nebo drzý způsob jak si udržet divákovu pozornost i po zbytek filmu. Ať už je tomu tak či onak, film přináší v závěru hlubokou myšlenku, s výhradně pozitivním účinkem na divákovu duši.

Obraz společnosti jednadvacátého století pohledem obyčených lidí z velkoměst Ameriky, Asie a Evropy. Dojímavý New York, špinavé LA, nelidské Tokio, nevýrazný Hongkong, pyšná Moskva. Vlaková a metro doprava coby nevšední plodná plocha pro krátká interview cestujících, která o životě ve městě vypoví pozorovateli mnohé. Škoda malého množství zařazených měst, avšak obrovské plus za nepředstavitelnou atmosféru Tokia.

Škoda, že Cronenberg na tu pilu víc nepřitlačil a neudělal z toho psychologickou úvahu. I tak však výjimečné dílo, které má fantastické herecké obsazení.

„Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové!“ Nevím jak to Ritchie dělá, že na tom nejenom něco trhne, ale pravděpodobně (znovu) získá i statut filmaře skvěle navštěvovaného filmu, ale uměním dělat umění to nebude.

Důležitým prvkem při hodnocení tohoto filmu je divákova perspektiva, z jaké na dílo nahlíží. Žijeme v době, která Batmana vykresluje trochu jinak, než kdysi. Zasloužil se o to režisér Nolan se svým takřka až krajně realistickým pojetím tématu a důrazem kladeným na vážné poselství příběhu. Ve vizi Tima Burtona chybí jak realismus, tak i to poselství. Otázkou však je, zdali je to dobře, nebo špatně? Z mé perspektivy: já radši „moderního“ Batmana, jehož skvěle doplňuje vpravdě geniální počítačová/konzolová hra Batman: Arkham Asylum. K již přežitému filmovému zpracování chovám však nostalgické city z dob, kdy jsem si jako malý hrával s figurkou Temného rytíře. Batman se vrací je tak pro mne pouhou nostalgií s plytkým obsahem. Avšak důležité toto dílo jest v pochopení celého fenoménu jménem Batman, tedy alespoň v to věřím, jelikož jako všechno, i on se vyvíjí a opomíjet minulost – jak víme ze školy – není hezkou vlastností žádného z nás (milovníků statných mužů s výrazně vyztuženým suspenzorem).

Sledovat porno po orgasmu vyjde nastejno, člověk akorát nemusí dávat peníze za lístek do kina (TV film – ftw?). Leda že by vás něco vzrušovalo na padesátnici, nevypadajíc vpravdě tak zle, a učitelce filozofie (!) se silnou vadou zraku v jedné osobě, nenosící brýle, poblázněné zradou manžela, konajíc skutky, za které by se styděla snad i vaše hloupá patnáctiletá známá.