Vavča

Režisér Kai Li není žádný nováček, na kontě má pár titulů, které však žádný větší úspěch nesklidily. Nyní dostal k dispozici áčkové obsazení a slušný rozpočet. Uvidíte melancholickou, někdy málomluvnou romanci z moderní Šanghaje. Baristka Weiyang (Elane Zhong) má tragickou minulost (kterou prožívá znovu přes svoje introspekce). Těžko na ni zapomíná, když žije v místě, kde si vybavuje samé nepříjemné věci. I když si Weiyang udržuje odstup od lidí na hodinách japonské literatury potká přátelsky naladěnou a upovídanou Xiao Qiao (Tan Songyun). Weiyang zjistí, že jejího snoubence Zhao Yan (Luo Jin) už zná a komplikovaný vztah se začne vyvíjet jinam, než by Weiyang chtěla. Film má velmi profesionální vizuální zpracování, často bych se nebál říct luxusní, nejen rozmáchlé záběry města, vděčné panorama, ale i drobné detaily, mizanscéna malých oblastí, bloků a domů. Barevné filtry, náhledy velké kamery, ale i ruční kamera, černobílé pasáže, někdy s jednou barvou. Nevím, zda to bylo mojí kopií, nebo záměrem tvůrce, ale zvuk je někdy až hyperrealistický, ruch města je přítomen často. Hudba jako podkres minimální, což zvyšuje sevřenou atmosféru, takřka komorní pojetí snímku. Hlavní hrdinka prožívá trauma a tragédii a snaží se z minulosti oklepat. Je to emočně velmi postupně a pomalu plynoucí film, který si ale dovedně buduje atmosféru, dramatické pnutí. I s minimem postav je film zajímavý, Elane Zhong je vynikající ve své roli ostražité, chladné dívky, oheň dodává Tan Songyun, Luo Jin má velmi upozaděnou roli, jeho mužský hrdina se projevuje dost uměřeně. Jde o zajímavý mix na téma ženského přátelství, romance. A prosím sledovat do konce, jinak závěr nemusíte správně pochopit. Je možné že po repríze v lepší technické kvalitě (ten zvuk mi přišel dost rušivý a mix celkově nevyvážený), se může stát, že půjdu na čtyři hvězdy.

Partička bývalých zaměstnanců silových složek a jednoho hackera se rozhodne trestat prohnilé politiky, byznysmeny, nebo zločince a nehodlá přitom nikoho šetřit. Herecké obsazení se fakt povedlo Gó Ajano jako Habu Seiči zvládá práci svalů i mozku, na hrubší práci je tady také Akaši Rina (Marydžun Takahaši), dále bývalý pyrotechnický specialista a jedna vysoká policejní úředníce Jamamori Mičijo (Kimura Jošino) a její asistent Saidžo Eisuke (Sóta Fukuši). První díly mají rozhodně napětí a překvapí svojí nápaditostí, charaktery se časem prokreslují, ukazují svoji minulost jsou zajímavé, akční složka, hudební doprovod také rozhodně nadprůměrný. V poslední třetině dílů (10) to však začalo být už přes čáru v rámci uvěřitelné neuvěřitelnosti, jinými slovy, když celou dobu buduji image partičky stratégů, která si ví vždy rady, tak působí kontraproduktivně dávat je do situací, které nemají řešení, případně žádné dobré. Následný závěr pak působí poslepovaně a násilně (není to tak hrozné jako poslední díly Papírového domu, ale asi tušíte na co narážím). Nicméně nadprůměrná série Sóta je tady spíše na ozdobu, nejvíce září Gó Ajano a hlavní záporák, kterého hraje Acuró Watabe.

Ti, kteří neznají absolutně nic o americkém filmovém průmyslu z let čtyřicátých a padesátých, tehdejší atmosféry, filosofie dějin, komunistické filosofie se tomuhle filmu nemohou zasmát. Narážky a výroky jim budou připadat divné, zbyde jen trocha situačního humoru. Ale o tom ten film není, perfektní parodie tehdejšího stylu natáčení filmu, kromě vynikajícího Clooneyho, mě dostává role Scarlett Johansson jako nafrněná mořská panna, fakt spousta humoru a zabijáckých narážek i dialogů, zejména když dorazí profesor Marcuse:) Neomarxisti již vědí. Channing Tatum má rovněž roli k sežrání, film jako výsměch 50.letům, kdy antikomunismus i rusofilství bujelo je pro mě jeden z nejlepších počinů loňského roku.

Zajímavé prostředí umírající civlizace na Marsu, která má skutečně problémů dost, padající Phobos, nerodící se děti(byť lidé neumírají, nemoci jsou zdárně vyléčeny a uměle se prodlužuje život, aby se zabránilo vymření), ubývající zdroje. Aneb kam až nás může dovést příliš dokonalý vývoj a technická civilizace(hlavně ta vtipná helénistická stylizace, která zjevně naráží na to, že lidstvo se až tak moc nehýbe jinými prostředky se dá dosáhnout stejného stavu společnosti). Všiměnte si ,že tam nikdo nic nedělá téměř (pokud nepočítám sběr odpadků, krádeže a bezpečáky, nebo ty lidi co žijí mimo město). Hlavní postava Layla má však drsnou minulost a ještě drsnější cíl, pomstu po Volkovi a tak putuje Marsem od města k městu a zjišťuje, že nejen ve městě je možné žít. Při své pouti přibere technika Speedyho a panenku Nei. Velmi vyvedená výtvarná stránka a stylizace, pocit opuštěnosti, melancholie, zničenosti a odcizení na vás útočí ze všech stran. Velmi zlváštní atmosféru má tohle anime,k tomu přispívá i hudba ALiProject, instrumentální stránka funguje na jedničku, Mashimo je machr synchronizace hudby s obrazem. Elektronická hudba se k tomu však hodí je dosti decentní, jsou tam hezké motivy, často klavír. Co se týká zpívaných skladeb tam je to horší, opening a ending nic moc z dalších 4 použitých skladeb, tak dvě jsou průměr, jedna nadprůměr a jedna dokonce výborná. Charaktery toho moc nenamluví, ale z obrazu pochopíte o co tam jde, byť to chvíli trvá. Příběh a charaktery vás donutí myslet, dá se v tom najít dost zajímavých myšlenek a motivů, když si dáte práci, jak už psal Marius. Avenger je velmi neobvyklý kousek, nebojím se říct fascinující. Takové dílo bych od Mashima nečekal, přece jen tématika zasahuje do sci-fi, cyberpunk s trochou akce, jak ji můj oblíbený režisér umí a samozřejmě silná hlavní hrdinka. Vůbec nechápu proč to má tak nízké hodnocení v anime databázích jako anidb a jinde, tím se nedejte odradit.Chcete vidět něco neobvyklého a zvláštního, máte možnost.

Óscar Jaenada mě už zase dostal, role záporáků jsou pro něj jako dělané. Pedra Alonso v jeho homeless skoro nepoznáte. Zajímavý scifi thriller, který si z tématu nadlidských schopností bere zajímavou položku vytváření falešných iluzí. Film je to rozhodně nápaditý a originální s velmi schopnými herci. Děj vás rozhodně vtáhne a scénář nabízí zajímavé charaktery a sofistikovaný příběh. Perfektní technické provedení, velmi hustá atmosféra, minimální hudební podkres. María Pedraza v blond provedení je nejen sexy, ale pravděpodobně ta nejlepší akční hrdinka (Ester) posledních 5 let! My chceme víííííííííííííííííííííííííííííííííc

Co si zkaženého je ve státě čínském... Film vydělal 159 mil. USD, ale stál přes nějakých 180 mega, takže i přes vysokou návštěvnost je snímek v mínusu, a to byl nasazen na volno kolem čínského nového roku v únoru, tedy nejlukrativnější slot sezóny pro filmaře a kinaře. Lu Yang je režisérem několika snímků, ale nejvíce ho proslavil Brotherhood of Blades, pak natočil úspěšný prequel no a pak ho dostala do spáru strana. Pachuť z účasti na propagandistickém Sacrifice měla odčinit akční fantasy v hávu mysteriózního mísení rovin skutečného a fantasy světa na základě novely A Writer's Odyssey. Herecky navíc bylo nabito dobře. Yang Mi je velice schopná herečka a velmi pracovitá. Dále Lei Jia Yin (který zářil v sérii Longest Day in Chang'an, nebo filmu How Long I Will Love You). Jenže z celého snímku je patrno, jak moc se chce dobře prodat do okolního světa. Fikční svět působí poměrně divně, navzdory některým velmi pěkným bojovým scénám. Něco vypadá jako Warrior's Gate, něco jako Sucker Punch, a něco čínsky, působí to šíleně nesourodě. Rovina skutečného světa přestavuje hlavního hrdinu Guan Ning, jehož dcera byla před lety unesena. Záhadná žena Tu Ling mu nabízí dceru vypátrat, když se zbaví spisovatele, jehož fikce má až příliš věrný dopad na realitu. Zpočátku je film zajímavý, bez expozice, rychle buduje svoje univerzum, do toho je tady ve fikčním světě černohumorné brnění žijící z krve, mihne se tady v akci Tong Li Ya, pak se to začne epickým způsobem rozpadat. Není vlastně jasné, jak se příběhy navzájem protínají, jaká platí pravidla pro postavy, jak přišly ke svých schopnostem, co mají za motivaci (Tu Ling). Navíc zápletka fikčního světa je pouze tenká, nechává svým obsahem prázdno. Spektakulární CGI animované sekvence mě neohromují, stejně jako většina bojových scén. Přijde mi to hrozně slabé po akční, vizuální i příběhové stránce, tolik peněz a času, stejně si to na sebe nevydělalo a bude pokračování. Je tohle normální? Takovou cestou se chce čínský trh ubírat? Jestli na to soudruzi mají, tak prosím, ale něco mi říká, že tohle není ta cesta a je to chyba. Film je prostě po čase únavný a průměrný svým scénářem, a vzhledem k tomu, co umí hlavní režisér i herci je to promrhaný čas. Někdo může hledat politické alegorie o systému, čínské společnosti, někdo jásat jak krásně to vypadá (hudba, mi neutkvěla vůbec nijak v paměti, taky hřích), ale ve finále stejně zůstává dojem, že sledování do konce bylo boj a utrpení. Jestli tohle má reprezentovat čínský film venku, tak říkám ne, soudruzi mají lepší věci. Je to sice výše, než rozpatlané a přestřelené spektály jako The Thousand Faces of Dunjia, nebo ta příšernost https://www.csfd.cz/film/964500-the-yinyang-master/komentare/ a různí lovci čehokoliv. Ale ruku na srdce, v těchto vodách se chcete pohybovat? Čekal jsem excelenci. Nováčci v asijském regionu a méně nároční diváci si mohou dát za tři, ale pro mě je film, jeho zamýšlené pokračování devalvace kapitálu, talentu režiséra, herců a času. Lu Yang by se měl raději vrátit do hájemství hraných filmů s minimem CGI a zamyslet se jakou kariéru chce vlastně dělat, otázka je, zda má svobodu.

Kwak Jae Yong dostal k ruce nabité herecké obsazení a představuje příběhy různých dvojic těsně před koncem roku, některé jsou melancholicky smutné, nebo s hořkosladkou příchutí. Věřím, že ta témata a postavy v Korejcích rezonují, film měl úspěch. Uvidíte mladého umělce a jeho manažera, jak se snaží vypořádat s nástrahami profese, hoteliérku, jejíž přítel se žení, mladého muže, smolaře, který už nechce žít, ředitele hotelu a služebnou. Některé segmenty vynikající, jiné bohužel pouze průměr, režisér jakoby nedokázal už přicházet s tolika nápady a hlubším prokreslením postav jako dřív, větší propracovanost příběhu někdy citelně chybí, stejně jako vyšší emoční impakt. Přesto mě mnozí herci ve svých rolích potěšili, dávám 3,5 hvězdy.

Totální mazec, tak absurdní humor, gagy, postavy, trhlá hudba, hodně dlouho jsem se neprohýbal smíchy jako při této sérii. Každá postava má nějaké svoje zápory, třeba kamarád mi po shlédnutí říká Tomo-chan(mizera), která je velmi neefektivní ačkoliv je pořád energická, pomalá Osaka... atd. Učitelský sobr má také co nabídnout, myslím ale že to není anime pro začátečníky. Nebo spíše moc dospělé lidi.... přece jen otaku mají specifický způsob myšlení a vnímání.

Jiang Wen si střihl ve svém novém díle i hlavní roli, Chow Yun Fat je zde spíše na okrasu. Film je docela zajímavou přehlídkou nápadů, žánrů, od westernu, rozverné slapstick komedii až k vyobrazené bídy oné doby Číny dvacátých let minulého století, kdy anarchie vládla, po Opera Peking Blues registruji první film podobného typu. Čtvrtou hvězdičku berte jako značně ukousnutou, protože tempo a některé části filmu do sebe moc nesedí, ale přesto zábavná jednohubka, která vám v krku nezaskočí, když se do ní nebude moc rýpat.

Ze začátku dostanete strach, zda to nebude sebemrskačský dokument ve stylu, co si to ten dobový král dovoluje expandovat, měl držet hubu, chovat ovce a všechno nechat na germánsky mluvících, ambiciózních postavách. Nicméně dialog Přemysl Otokara II. a potulného mnicha Odorika se brzy začne ubírat jinými cestami a daří se mu přiblížit tehdejší dobu, úmysly českého krále a význam, který v dějinách měl, včetně odkazu, který chtěl zanechat a nedošlo k němu (nalezená mince v Izraeli je bomba). Příběh nnicha Odorika z řádu františkánů, takže středověkáři mají stále co objevovat a lépe vysvětlovat historické události. Dokument přes jeho zvláštní dialogovou formu a občasné moderní výklady mohu doporučit. Až se najde ještě více o poslední Přemyslově bitvě a jeho vládě, věřím, že bude na čase vydat novou odbornou monografii, která mu propůjčí právoplatné místo v našich dějinách.