Vavča

Režisér (Arjun Rampal) má problémy dokončit svoje nové heist movie, dokonce nemá ani skript, spoléhá prostě na náhodu, inspiraci, stejně jako jeho filmový hrdina šarmantní lupič Roy (Ranbir Kapoor). Oba tak svedou bitvu o jinou, vlastně stejnou ženu - Jaqueline Fernandez. Trochu mi to připomnělo v něčem njmenovaný známý titul Felliniho. Melancholická atmosféra, rozvolněné tempo vyprávění. Tenhle film budu muset shlédnout ještě jednou. Zajímavý námět a zpracování, dobrý hudební podkres i taneční čísla.

Dlouho jsem váhal, zda tři nebo čtyři hvězdy, ale režisér Kim Kwang-sik, je stále relativně nováček, ve svém druhém filmu rozehrál povedenou partii, jak funguje PR, mediální průmysl, téma občanské angažovanosti vs vládní systém, ovlivňovaný všemocnými korporacemi je skutečně těžká látka. Ale režisér to zvládl na výbornou, není přehnaně patetický, ani hysterický, velmi tvrdý, strohý, nekompromisní přístup. Film táhne vynikající Kim Kang Woo, jehož neúnavný hrdina, který se nevzdává je skutečně sympatický. Vstupte do světa, kde manažer Woo-Gon je schopen udělat pro svoji svěřenkyni všechno a bojovat se špinavými praktikami světa politiky, médií.

Já tento seriál nemohu hodnotit klasickým způsobem, vlastně mohu, proto si to vyžádá trochu delší komentář rozdělený na dvě části (námět, technické zpracování, nápady vs. ideové vyznění, charaktery. Fool's Love působí prvních 6. dílů velmi svěžím způsobem, má to švih, eleganci, nápad, geniální pop-kulturní narážky, odkazy na Matrix, samurajské filmy, místní scénu, góly typu, mládež neví kdo je to Seo Taiji (slavný korejský zpěvák a skladatel míchající rock, metal, rap, pop atd.) Hlavní hrdina Kang Ho-Goo v podání Choi Woo-sika nemá chybu, neuvěřitelně sympatický chasník s klučičím výrazem, účesem alá ovečka, vypadá jako puberťák z 9. třídy, než kluk co má pár let po střední škole (dívky pod 20 z něj budou šílet). Má chudák problém, ať dělá, co dělá pořád se mu nedaří navázat vztah, ačkoliv něco jako rande občas provádí. Super jsou zejména pasáže jeho reakce, jak by chtěl reagovat, a co udělá v reálu. Skončí nakonec omylem u školní krásky, nyní plavecké závodnice Do Do Hee (Yoo-jin Kim), která je fakt kočka, svoji roli si užívá. Problém je, že z odbržděné komedie s geniálními nápady, černým humorem, ironií, vynikajícím použitím hudby (hudebních vtípků a vážné hudby) se stane plačka, jak to mají svobodné mámy těžké. Nic proti nim, ale stejně je to symptom dnešní moderní dekadentní, dementní doby, která řeší chujoviny, nechápe, kde je hlavní problém. Rodina nefunguje, je rozpadlá už pár dekád, mezilidské vztahy jsou v háji, stejně jako život společnosti, tohle jsou zásadní problémy, svobodné matky jsou jen jednou z trapných dětských nemocí tohoto průšvihu, stejně jako absence mezigenerační solidarity atd. Navíc hlavní hrdina je na pěst, to už přesahuje hranici submisivní masochista, když si někdo na.... problémy, měl by se o ně postarat, ne do toho tahat jiné lidi. S ideovou rovinou seriálu se vážně nemohu ztotožnit, přitom to začínalo tak slibně... Jsem unavený z toho trendu, kdy se mužský hrdina musí neustále přizpůsobovat hrdince, stát hadrem na podlahu, podřizovat se hrdince, která o něj nestojí, aby pak zjistila, že tažný vůl se hodí vždycky. Implantuje to mládeži nesprávné ideje:) Prostě statistiky jsou jasné, snažit se o vztah se svobodnou matkou většinou nekončí dobře, ani když si ji vezmete (jste na kratším konci provazu a delším konci hole), neměli byste se o to snažit, i když vypadá jako bohyně a chcete ji. Tolik moje znalosti ze soudní praxe... Ne nevykonáváte tím, žádný záslužný čin, když se budete chovat jako hrdina tohoto seriálu, a to mi tolik vadí, stejně jako ten trapný mužský šovinismus a patriarchální morésy, které byly k vidění v korejských sérií na počátku minulé dekády (například 1% of of anything a jiné série), Korejci jdou prostě ode zdi ke zdi, stejně jako celá lidská společnost. Vadí mi prostě extrémy, neřku-li debilita typu extrémní mužský šovinismus vs přepjatý feminismus (např.série The Greatest Wedding), fakt mě to vytáčí.

Hlavní hrdinka Park Hye-Rim je už dáma v letech, měla by řešit nastávající menopauzu, rozpad kloubních pouzder, odchod dětí z domova atd. Jenže špionská minulost z KLDR ji stejně dostihne! Má na výběr, konvertovat syna - Kim Sun-Woo, (Jae-joong Kim) v agenta, nebo začít sama plnit úkoly pro milovaného vůdce vlasti a stranu... Na jednu stranu musím tvůrcům nechat snahu o jistou originalitu, relativně čistý štít na poli klišé špionských seriálů. Ke kladům patří určitě charaktery, jejich prokreslení, akcí se relativně šetří, navíc je zde sympatická krátká minutáž mezi 42-48 minutami na díl. Ale bohužel Jae-joong Kim, který se mi líbil ve své roli taky všechno neutáhne. Chtělo by to občas přidat více akce, nejvíce na pěst zde byla Ko Sung-hee, musí mít opravdu dobrý management, agenta. Být režisér, zastřelím, ji nebo zaškrtím až na výjimky příliš pasivní, necharismatická herečka, která není schopna nějakého výkonu, provedení emocí (a něco mi říká, že bude i dřevo do budoucna, pokud se nestane zázrak). Hlavně mě štvalo, že nebyla schopná jednat na plný plyn, její charakter měl umět spáchat určitou dávku brachiálního násilí ve své roli. Ale vcelku lehce nadprůměrný seriál, který má ikonického záporáka, kterého hraje Oh-sung Yoo. Už jsem dané téma viděl jinde a lépe, příště lépe promyšlené twisty, trochu lepší obsazení a bude to výborné. Režisér Park Hyun-Suk má moje sympatie, stejně jako začínající scénarista Han Sang-Woon, věřím že při lepším obsazení a finančním zajištění by byli schopni lepších výsledků.

Hlavní herecká dvojka snů bohužel nemohla splnit moje očekávání kvůli scénáři, než sobě samým. Hyeon Bin je výborný herec, ale bohužel jeho partnerka Han Ji Min, nedostala vůbec výraznější prostor něco předvést, byla hodně upozaděná, seriál pro ni musel být do značné míry náročný, ne-li utrpení. Má zde totiž převážně pasivní roli, je jakýsi přívěšek a ne skutečný charakter, takhle promarnit potenciál prvoligové herečky je zločin! Nejhorší je, že se to děje postupně a zprvu to téměř nepostřehnete, fakt zákeřnost. Seriál je to dospělejší, rafinovanější, než podobně zaměřený Kill Me, Heal Me, ale bohužel má i některé jeho neduhy. Zejména scénář, vychází to vážně na 16 dílů, nikoliv na 20. Působí to poté hodně přestřeleně, nedokážu záměry tvůrců nějak pochopit, nebo se s nimi ztotožnit. Povedené OST, luxusní je zejména instrumentální pasáž s orchestrálními motivy a klávesami, jak kdyby za nimi stál mág Robby Valentine. Celkově je to napínavý a zábavný seriál, ale časem začnou vyplouvat na povrch jeho vady. Hodně mě to mrzí, ale je to promarněný potenciál, sice o třídu lepší, než Kill Me, Heal Me, ale čtyři hvězdy si to vážně nezaslouží, přitom do dílu 14 si není na co stěžovat...

I když si dobře pamatuji na přednášku Zízy, že drtivá většiny seriálů v Japonsku jsou tzv. trendy drama..., dovolím si drze tvrdit, že tohle se zavedenému mustru částečně vymyká. Není to jen výtah pro hvězdy, populární herce. Věřte mi Kazuya mi nevadí, ale nic extra pro mě nikdy nebyl. Fukada Kyoko je populární (ačkoliv mi stejně jako v případě Ayase Haruky nebo Ann Watanabe uniká proč), ale není otravná nevadí mi. Takže moje hodnocení se nedá vnímat jako zásah fanklubu výše zmíněné dvojky. Nesmírně silný příběh, který není jen o romanci, ale zobrazuje neduhy a nešvary, typické nejen pro Japonsko, ale moderní západní industriální civilizaci obecně. Trend posunu věku dospívání, určité nedospělosti, nerozhodnosti, složitosti následovat svoje sny pro lidi ve věku na rozhraní druhé a třetí dekády života. Do toho existence podivných a deformovaných vztahů v rodině práci, pocity osamění, úzkosti. Ne, ne tohle rozhodně není jen laciný příběh romance, ale seriál, který dává vzpomenout na nejsilnější seriály 90.let v Japonsku, i některé pozdější výjimky, které nechtěly jen hladit po srsti, al zobrazovaly socio-ekonomické problémy společnosti. Co mě však dostává není jen příběh, ale naprosto luxusní OST, jeho autor Tokuda Masahiro je geniální pianista, který na minimálním prostoru dovede vykouzlit velice silné a působivé motivy symfonické hudby s příměsí moderní filmové hudby, popu, nemluvě o některých baletních pasážích. OST moc moc chci...

Nádherně nostalgický a romantický film z HK, kde září Takeshi Kaneshiro a Kelly Chen, režisér Lee Chi-Ngai má úžasný cit být ve filmu dojemný, ale nikoliv podbízivý nebo vydírat diváka přílišným tlačením na pilu. V rámci příběhu zavítáme i do ostrova na kraji světa... A HK film málokdy cestuje za hranice, tady to však není účelné a stálo za to, nádherná práce kamery, barev, filtrů, vymazlený hudební doprovod včetně stylové písně Leonarda Cohena. Pohled na Hong Kong, který se nezapomíná, silné herectví, úžasná atmosféra lehké melancholie, smutku, zároveň i naděje, tvůrce z toho dostal velice silné emoce, rozhodně památný film, který si rád dám na obřím LCD znova...

Těšil jsem se dle traileru na zápletku, kdy hlavní hrdina s poruchou osobnosti, má několik charakterů, které zcela zaměstnávají jeho krásnou osobní psycholožku a celé okolí, kterému způsobují jeho přerody problémy. Dobrá myšlenka nebyla bohužel úplně nejlépe realizována. Seriál zachraňuje svými hereckými kreacemi Ji Seong, jehož různé osobnosti Vás zaručeně pobaví, stejně jako lehkost a nonšalance, jak dovede přepínat mezi charaktery (princ Drsoň-toho mám nejradši, bombový atentátník aj.) Ji Seong je natolik vynikající herec, že jeho výkon dává sérii punc těsného nadprůměru. Námětově standartní korejský seriál, trocha pomsty, vzpomínek, osudovosti a soupeření v rodině o prachy. Velice mě mrzí, že druhá hlavní postava Oh Ri Jin, kterou hraje Hwang Jung-Eum je celkově moc hysterická a emočně přepjatá i na korejské poměry, časem se to trochu zlepší (naučil jsem se ji tolerovat). Ale i tak mě to mrzí, Hwang umí velice dobře hrát viz série Endless Love (kde má vážný charakter), ale tady jde o blbě napsanou postavu, nebo to tak pojala. Nicméně seriál má i určitou slušnou dávku akce, pokouší se o určitý nadhled, včetně dělaní si srandy sám ze sebe a žánrových klišé. OST i technické zpracování na úrovni, jinak nic extra, vedlejší postavy jsou však dobře zahrány i napsány. Mít to lepší hlavní hrdinku, která problémy neřeší ječením a podivnými reakcemi, mohlo to jít výše.

Režisér Lee Jung-sub od titulu Hong Gil-Dong z roku 2008 žádnou velkou pecku nenatočil, v nynější sezóně 2013/14 však výrazně zabodoval. Ji Chang-wook mě zaujal už v Empress Ki, zde podává ještě lepší výkon. Jeho hrdina noční kurýr Seo Jung-Hoo, ve dne novinář v zácviku Park Bong-soo je vynikající. Série nepřichází s ničím originálním, ale příběh je bez jakýchkoliv scénaristických lapsů a nedomyšleností (už to ho posouvá k nebesům korejské tv tvorby). Noční kurýr neplánovaně patrá po dávné rodinné tragédii, přitom má proti sobě silný tým zloduchů. Park Min-youg mě vyloženě štvala v City Hunter, zde je však sympatická, má výbornou roli, její nenásilný výkon bez přepálených emocí, gest mě mile překvapil (ostatně stalo se mi to už víckrát, že herečka měla špatný seriál, ale ona sama měla lepší tituly, Han Ye-Seul, Yoon Eun-hye se později ukázaly jako dobré herečky, ačkoliv jsem po prvním titulu si říkal, proboha co tam dělají?). Příběh má výborné tempo se všemi klišé se porval se ctí, do diváka nerve zbytečně moc retrospektivy (na korejské poměry). Akční scény jsou super! Jasně vycházejí z konceptu akčních kaskadérů pohybující se zběsilým tempem po střechách domů, ulicích, podzemí (nemohu si jak na potvoru vzpomenout na žádný film, ale Francouzi, Brazilci i Američani už pár takových titulů měli před 10 lety). Jsou zde tedy silné hlavní postavy (ceny za výkon hlavního páru šly hercům právem). Kromě toho je tady povedená romantická složka, vtipné momenty, uvolněný styl humoru. Do toho si připočtěte povedený OST, a zejména killer ending Eternal Hearts https://www.youtube.com/watch?v=ZccfF6RaT7k od dánské poprockové skupiny Michael Learns To Rock. Tohle je oplodňovák jak bejk, jestli tohle nezvedne v Koreji porodnost, tak už nevím co. Komu se stýská po kapele A-ha je to pro něj hudba jak dělaná. Letošní sezóna v Koreji začala překvapivě dobře, rozšířil jsem si hudební obzor, Park Min-young se buď naučila hrát, nebo měla kliku na roli. Už se těším na další letošní tituly jak Kill Me, Heal Me, Jekyll Hyde and Me, Shine or Go Crazy, navíc se chystají série kde by měl být Park Yoo-Chun, Ha ji Won, Joong Ki Song, Song Hye Ko, takže letos to možná poběží na plné pecky. Uvidíme s čím se vytasí Japonci.

CSko na sněhu smíchané s drsnou moralitní školou odplaty, a zabijáckým vtipem, jaký je rozdíl mezi novinářem, žralokem... No nic nebudu spoilerovat, jistá originalita tady je, řemeslné zpracování ujde, určitý drive to má taky, takže na režisérský debut to není vůbec špatné a posun z pozice scénaristy Ha Won-Joon zvládl, držme mu palce v jeho dalším snažení.