Spooner

Solidně zrežírovaná svým způsobem sci-fi konverzačka, jež první hodinu výborně buduje atmosféru a nastoluje otázky, aby se v závěrečné třetině utopila v časových paradoxech. Jako mám je rád, ale někdy se zkrátka musí znát míra. V předloze to možná smysl dávalo, tady jim ale obávám se zmizel někde na papíře. Sarah Snook je ale hodně nadějný herecký objev.

Murphymu nějak dochází šťáva. Po řemeslné stránce je vše stále v tom nejlepším pořádku. Atmosféra sice už nemá s hororem takřka nic společného, v mnoha scénách však režie stále umí navodit správně tísnivou a napínavou atmosféru, z níž vám v některých případech nebude zrovna dobře. Ani kamera, výprava, hudba či herci si ani napočtvrté ostudu neudělají. Jenže tvůrci jakoby nevěděli, jakým směrem se ve své čtvrté řadě vydat. Místo toho, aby se soustředili na pár stěžejních zápletek, se totiž utápí v řadě vedlejších linií, které buďto nikam zásadně nevedou, nebo sérii jen zbytečně natahují a zdržují hlavní dějové linky. Vznikl tak velmi odtažitý a chladný mišmaš, v němž vás postavy vlastně příliš nezajímají a všechny rádoby šokující úmrtí a twisty vás nechají naprosto chladným. Zatím asi nejslabší série.

Spíše průměrný indie kousek, v němž naprosto klišovitý příběh zachraňuje nepřekvapivě hlavně herecké obsazení. Co ale také jiného čekat, když namixujete dohromady cute Keiru a jako vždy výtečného Rockwella. Je proto trochu škoda, že je jejich romantická linie značně odfláknutá a zasloužila by si více prostoru. I tak vás ale tento kousek ničím neurazí, ale vlastně ani moc nenadchne.

Nadprůměrný životopisný kousek, za něhož však většinu práce oddře samotný životní příběh, než něčím výjimečná a nápaditá režie. Britský look tomu ovšem sedí a když máte v obsazení bezchybného Cumberbatche, tento rok nebývale rozjetou Keiru a přihrává jim neselhávající Strong a démonický Dance, máte vlastně už z poloviny vyhráno. Jen škoda, že režie na herce a samotného Turinga sází mnohdy až příliš.

Režisérská dokonalost a snímek, o němž se bude nejen díky mnohoznačnému konci mluvit déle, než oscarovou sezónu. Hollywood potřebuje více Edwarda Nortona!

Film, který se zasekl v čase. Vyjít to v devadesátkách pár let po jedničce, asi moje pubertální já skáče radostí. Nyní už ovšem tento styl humoru působí malinko vyšeptale a celý film i dost zbytečně. Na poměry posledních komedií bratří Farrellyů je to ale vlastně stále neurážející jednohubka. Na vrásčitý ksicht Jima Carreyho už je ovšem při těch jeho klasických eskapádách docela děsivej pohled.

Na další kriminální pecku ala Cirkus Bukowsky zapomeňte. Zde nám Česká televize servíruje šedý, ničím nezajímavá kousek, na který si brzy nevzpomenete. Postavy nezajímavé, případy nudné a z astrologické linky vám budou hodně často cukat koutky. Holt i Ivan Trojan někdy šlápne vedle.

Pilot: Fortitude má za sebou dosti rozpačitý start, jenž příliš nenaplnil divácká očekávání. Ano, z prostředí polárního kruhu vám bude slušná zima, tvůrci umí navodit tu správnou atmosféru a závěrečná třetina dává tušit, že scénář bude s kriminální zápletkou a jednotlivými liniemi přeci jen pracovat lépe než doposud. V úvodu nám ale servírují hlavně scenáristicky nedodělaný kousek, který kvůli své natahované stopáži místy i docela nudí a nepřináší nic překvapivého. Na další britský klenot to tedy prozatím nevypadá 60%

Murrayho one-man show. Bohužel nebýt jeho a zbytku velmi povedeného obsazení, tak tu máme naprosto zaměnitelnou a ničím extra zajímavou feel-goo záležitost, jež vás svojí režií dvakrát nestrhne a velmi rychle z vás vyprchá.

Jestli po tomhle humusu dostane Olivier Megaton a evidentně retardovaný střihač na starosti další akční snímek, tak filmový bůh asi vážně neexistuje. Takhle pohřbít kdysi zajímavou sérii a charisma Liama Neeson totiž opravdu dokáže jen Megaton....a Luc Besson.