Daae

This is what I dream. Tento příběh rozstřihnutý na dva filmy mě velice zaujal. Je to jiné bydlet v maloměstě, kde se všichni znají a ke kterému můžete cítit takové spojení, že se jinde ve světě cítite naprosto mimo a frustrovaně - podobně jako Minty (kterého hraje můj nový oblíbenec William Fichtner). Je to humorné, zajímavé a občas i správně seriózní. Ke konci mě tvůrci zanechali s nemálo nezodpovězenými otázkami a přišlo mi, že když už to natáhli na dva filmy, mohli pár scén i přidat. Jestliže je však jedna postava, která mi ještě několik týdnů po shlédnutí leží v mysli, pak je to John Voss. Tomu říkám victim.

Nemohu říct, že Tarkovského Solaris splnil má očekávání. Četla jsem Lemovu knížku a zamilovala se do ni. Proto jsem také byla zklamána Soderberhovou verzí. Jenže ani s touto verzí jsem nebyla zcela spokojená. Velice mi tam chybělo dilema božskosti oceánu. Chyběla mi bystrost hlavní postavy, hloupoučká nevinnost jeho dívky. Snaut byl ovšem přesně takový, jak jsem si ho představovala ;) Symbolika filmu mi byla mnohdy tak nejasná, až mi její samotná přítomnost unikala, a já se už jen modlila, aby Kelvin konečně odletěl na tu stanici. Dobrým tahem ovšem bylo, když na začátku vložili scénu o Burtonově dítěti. Bojím se však, že v knize to působilo mnohem děsivěji a bizarněji. A v tom zřejmě tkví můj problém se Solaris: knihu jsem četla cca před měsícem a od té doby jsem stokrát přemýšlela nad jeho tématy a dialogy. Proto mi přišlo, že Tarkovskij jen pokulhává za Lemem a ne příliš úspěšně formuluje jeho idey. Jsem ovšem schopna tento fakt uznat a přidat * pro ty, kteří knihu nečetli. Konec filmu je velice význačný a zajímavý, což myslím kladně. Přesto mi chybělo právě ono osvícení, které původní příběh zakončuje, pravda, že odvěká víra zamilovaných a básníků v sílu lásky, která je silnější než smrt, ono finis vitae sed non amoris, která nás pronásleduje už celé věky - je lež. Ale tato lež je pouze zbytečná. Nikoli směšná.

Po přečtení vynikající knížky Stanislawa Lema musím pochopitelně na hvězdičkách ubrat. Vždyť Soderbergh změnil, co se dalo! Postavy, jména, scény ... Dokonce i planeta Solaris měla vypadat jinak - pevná planeta s plazmatickým oceánem tvořící úžasné symetriády, ne jakási "mlhovina" (ovšem hrající krásnými barvami). Navíc jsem se těšila na ta jejich dvě slunce :) Natacha McElhone se krásně hodí do role Rheyi (nebo-li Harey) a netuším, co si myslet o takovém Clooneym. Zprvu jsem nevěřila, že by byl vhodným Kelvinem, ale celkem to zvládnul. Musím ovšem přiznat, že jeho návrat na Zemi (o které v knize akorát spekuloval) byl moc pěkně udělaný a nebýt nepochopitelného zakončení, odcházela bych od obrazovky ne rozpačitá, ale celkem potěšená.

Tak tohle šlo naprosto mimo mě. Přechválená jihokorejská romantická komedie mě zlákala a zklamala. Iritující kymácivá kamera, nesympatický hlavní hrdina, nevhodné a otravné retrospektivní pasáže a nereálné situace (rozmluva po autosrážce, wtf?) - to je to. Aneun yeoja nepůsobí jako kvalitní film o lásce, ale jako mýdlová opera. Jedna * je za příjemně všední hlavní představitelku, a druhá * je za snahu. Stejně mi přijde, že jsem v těch hvězdičkách tentokrát schovívavá ...

Tento film do mě jako žádný jiný zaryl hudbu tak hluboko, až mi snad duši pojizvil. Každý tón Elgarova koncertu pro cello pro mě reprezentuje tu nejhlubší trýzeň a tragédii, neboť se mi vracejí obrazy nemocné, upocené Emily Watson hrající na svůj jediný instrument, na svou jedinou lásku. Nelze zapomenout na tento nenápadný, hluboký film z mých zlatých devadesátých let.

Miluji mafiánské filmy. Musím se jednoduše přiznat. Neúplatní je taktéž o mafiánovi, který však není v hlavní roli. V té je totiž hrstka policistů, které bych fakt chtěla mít poblíž sebe jen pro pocit bezpečí, neboť tato hrstka poldů se rozhodla čelit Al Caponovu gangu za možnosti ztrát všeho. Tento snímek je skvěle a barvitě natočen a je taky trochu popcornový, což ho dělá ještě zábavnější (v nejlepším slova smyslu) pro další shlédnutí. A určitě není sporu o tom, že si Andy Garcia získal svou akcí s kočárkem kompletní ženské publikum :)))

Nevedela jsem, co znamena nazev filmu. Vlastne jsem ani nevedela, o cem je. Hned od zacatku jsem se snazila prijit na ono skryte poselstvi a nejsem si jista, zda jsem to pochopila spravne. Podle mne je tento film o oslave, rozpacitosti a zatraceni technologie ... a lidu. Znazornuje nas lidi jako konzumni spolecnost a trochu nam vnucuje obraz, jak jsou lide jako individualni bytosti nestastni a zalostni. Snimek si uzasne pohrava s kamerou a s rychlosti, ale zamrzelo me, ze nam alespon jednou, dvakrat neukazali opravdu stastnou lidskou tvar. Neni preci pravda, ze vsichni zijeme bidne. Prvni skladba se zpevem 'Koyaanisqatsi' me uhranula a nektere zabery byly nadherne (viz Mesic), avsak ***** mi prijde jako velke prehaneni. Byl to zajimavy zazitek.

Tento film je stejne hezky a mily, jako jsou obrazky Beatrix Potter. Je prijemne dobove natocen s docela zertovnymi momenty a s necekane tvrdsim narazem jejiho zivota, ktery dodava filmu na dramaticnosti. Presto jsem z filmu neobdrzela nejake vnitrni naplneni, ktere od jinych snimku automaticky ocekavam, a ke konci jsem byla ponekud prekvapena, ze me nejak vice nezasahnul.

Seriál X-Men jsem vždy milovala. Na Fox Kids je dávali pořád dokola a dokola, až jsem se je naučila zpaměti, ale to mi vůbec nevadilo :-) Byl to pro mě docela nepříjemný šok, když jsem se dozvěděla, že FK nikdy nevysílali 3 další sezóny a místo toho opakovali jenom ty dvě. Takže to nyní doháním v angličtině, ve které se původ postav mnohem lépe pozná. Animace se mi zdá mnohem příjemnější než dnešní počítačově upravené seriály, akce je zvládnutá na jedničku, postavy samozřejmě nejsou všechny, ale myslím, že si každý fanoušek přijde na své. Především nyní si všímám, že některé dialogy nejsou moc propracované a takovému seriálu Spider-Mana se nevyrovnají. Jenže tenhle seriál představuje část mého poněkud netypického dětství a já mu fandím. Filmy (první dva) jsou výrazně lepší, ale prožívat 5 sezón s postavami je opravdu labužnictví. Mimochodem, skvělá rebelka Rogue se zde projevuje konečně ve své opravdové nátuře a můj oblíbenec Gambit má konečně prostor. Ale stejně, nejlepší hlášky má Wolverine :-)

Už si asi nikdy neposlechnu Gnossienne No. 1, aniž bych nepomyslela na moment, ve kterém se Kitty a Walter poprvé setkávají. Hutná atmosféra, cizí prostředí a velice vyhraněné charaktery postav lahodí celému filmu a dělají ho tzv. worth-watching. Edward Norton je zcela ideální pro svou roli a trýznitele hraje tak dobře, že i mně samotné se z jeho slov svíralo srdce. Jediná věc, co mi nesedí, je doba projevu Kittinného jiného stavu - až po dvou měsících?? Není to film, ze kterého se úžasem svezete k zemi ... ale na židli byste mohli :-)