Sharlay

Vzaz všem 3+ hvězdičkářům této série: Ty léky jste neměli přestat brát.

Bohužel naprosto dokonale a skvěle natočená agitka za křesťanskou víru, v podstatě však také negující antifilm proti jinému Scorseseho filmu, a totiž Kundunu. Nevím, nevím, co si o Martym nyní myslet. Je to pokrytec? Kokot? Stařecka demence se hlásí o slovo? Kdo je teda svině? A kdo je hodný? Dokud to nebyl nikdo, nebo dokud byli všichni ti zlí, tak to bylo v poho. Ale úplně poslední záběr filmu podsouvá názor, s kterým se dá obhájit, že hlavní banda debilů byli ti, kdo si nechtěli nechat kecat do věcí od někoho, kdo bydlí milion kilometrů daleko a ví o té nové zemi a lidech v ní žijících hovno. ALE PŘICHÁZÍ S PRAVDOU, ŽE JO? Zasranej film o zasranejch kreténech, co měli patent na pravdu, vymysleli zeměkouli a ta se s něma točila (ovšem až potom, co upálili pár frajerů, co jim tu pravdu o té zeměkouli řekli). Ale jak jsem zmínil na začátku, je to fakt dobrej film, bohužel...

Problém tohoto seriálu tkví v tom, že dnes, v únoru roku 2017, je TBBT na čsfd 38. nejlepší seriál, 2. neojoblíbenější seriál a zrovna běží premiérová desátá řada. Proč je to problém? Protože už osm let ten seriál vůbec není vtipný. Kvalitativní propad třetí a dalších řad zde každý úplně ignoruje. Takže ty všechny bez pardonu nazvu blbečkama.

Nikdy jsem to neviděl. Akorát teď v televizi při přepínání jsem viděl skoro pět minut s02e03 a okamžitě dávám odpad! Bez debat.

Klasický model, který dnešní ČT pro svou původní tvorbu nastolila, je doržen i zde. Vezmete prachů jak sviňa, nasolíte je do prvorepublikové výpravy, hudbu zadáte nějakému volovi s domácími klávesami za pár šupů, scénář nezdáte člověku, který by uměl psát, obsadíte 90% ansámblu herci, kteří něumějí hrát, na režisérskou stoličku posadíte Arichteva, který neumí režírovat --- a máte divácký hit! Seriály První republika a Já, Mattoni, byly telenovely jako hrom. Po prvním díle Četníků z Luhačovic vidíte, že to telenovela být nemůže, ale stejně to tak vypadá a stejně tak debilně se to odehrává, odvíjí a bezpochyby to tak bude i ve zbývajících 11ti dílech. Kriminálka Zedníček.

Po prvním díle: Baldýnský je kokot. V ČT jsou kokoti. Kdo se u toho smál, je kokot. Kdokoliv, kdo si myslí, že po České sodě a Městečku South Park má smysl dělat takovýto projekt, je kokot. Po druhém díle: Už to není tolik kokotský a je tam vidět ta snaha o satiru, ale bohužel jde o humor typu "vtípky na sociálních sítích", takže je to schválně ČéTéčkovsky primitivní, aby to pochopil úplně každý a kdokoliv s IQ kolem 80. Proč je to špatně? Protože humor, má-li být satirický, musí tnout do živého a musí to být někam, kde to bolí. V případě dějové linky "našich" kosmounatů je tato úspěšnost nulová a vlastně ani žádný prostor k satiře nenaskýtá, pouze variuje stereotypy, které o sobě my Češi rádi říkáme a nestydíme se za ně, tudíž je to jen takové lechtání po panděru, na které jsme pyšní. V případě linky politické je to už lepší, ale bohužel příliš předvídavé a příliš "kámeňákovské", Troška z toho samozřejmě nečpí, nicméně to časování point a jejich neustálé přivysvětlování kompletně ničí tu podstatu recepce satiry, kdy vtip objeví všímavý divák sám a má radost z jeho dešifrování. V Kosmu je veden za ručičku a ještě jen po louce plné pampelišek. Já chci kurva satiru, za kterou aspoň bude někdo vyhrožovat soudem a Lucie Bílá o ní prohlásí, že by se měla dělat jen doma! (Teď jsem udělal malý příklad, jak by to mohlo vypadat.)

Barbora Poláková se dozvěděla, že existuje něco jako angažovaná poezie. A pak jí asi taky někdo řekl, že kdysi vznikaly protest songy, které táhly stovky tisíc lidí. A taky možná někde narazila na nějaký článeček (nebo Jaroslava Duška) o tom, že dnešní doba je docela nic moc ve vztahu ke kytičkám, nebi a předešlým generacím. No a tak se rozhodla, že taky udělá protest song a taky v něm budou velká slova o tom, jak je to dneska na hovno a že jsme všichni jen tupani s mobilama v ruce a bůhví co ještě. Jenže: paní Poláková vydělává těžký love na tom, proti čemu v této písni brojí. A chce vydělávat víc. A chce mít takové to hloupoučké publikum a posluchače, kteří nepoznají, že hudba Barbory Polákové je shit, ale poznají přece, jak je ta Barunka rozumná, že nám svými písněmi říká, že jsme "křehký děti deprese" a že "už nepíšeme s tužkou v ruce" a že žijeme "ve století zrychlenosti". Hanebná, odporná a zločinná agitka na "intelektuální nafrněnou".

Hodně tragickej shit.

Tři legendární scény: dvě s Romy a jedna s muslimy. Ty stojí za odpad! jako řemen. Renčovy výmluvy, že on to nevymyslel, že to pouze zrežíroval, jsou alibismem té nejvyšší úrovně. Jeho názory jsou obecně známé, je to rasista, přátelí se s Danielem Landou, podporuje Miloše Zemana. Jako "umělec" se režisérsky podepsal pod Sanitku 2, jinými slovy s oněmi vyobrazeními, jež jsou absolutně přes čáru, souhlasí. A stejně jako všechny tyhle vypatlané mozky, na protiargumentaci vůči chybám ve svém díle postavených na xenofobii je schopen přirozeně zareagovat pouze výhrůžkami násilí a vztekem (viz pořad Zaostřeno na ČRo Plus z 18. ledna 2014). Česká televize definitivně zničila koncept veřejnoprávní televize a odhalila svoji populistickou tvář.

Slepota zdejší komunity vůči genialitě tohoto filmu svou monumentalitou předčí i hudbu samotného Antonína Dvořáka.