Omnibus

Zábavný přírodopisný film z Aljašky, šmrncnutý manželským trojúhelníkem a téměř vůbec neohlodaný zubem času. Volné pokračování zvířecího sociálního dramatu Medvědi. :-) Ovšem z nezbedného medvíděte zde vyrostla šelma, z nejlepšího milionářova kamaráda se vyklubala svině a z distingovaného intelektuála divoký pračlověk. Tak není divu, že z naříkání jehňátek se stalo spíš mlčení medvědů. Tedy zde jednoho. Kardinální otázka filmu tedy není „Sežrat či nesežrat?“, ale „Co nebo koho sežrat?". Med, borůvky, lososa či jelena? Nebo nějakého vypasenějšího paroháče? No nic. Jako předkrm sežereme tu černou jednohubku a pak se uvidí...

Kdo měl během Druhé světové války největší ponorku na světě? Japonci?! A rovnou tři bojeschopné kusy, navíc ukrývající ve svém trupu bombardéry, schopné odstartovat z paluby ponorky? Tak to bych v kvízu pohořel :-) Přitom jsem knížky Miloše Hubáčka (Pacifik v plamenech i další knihy) jako kluk přímo hltal. Velice zajímavý dokument, dvakrát již běžel v televizi, k vidění také zde.

Zaskákat si s citově rozháranýma slečinkama panáka, ať už křídového na chodníku nebo krvavého, na gangsterech v obýváku, na to už jsem asi trochu starej. Nebo ještě ne dost? Ne že by tam nebylo pár milých momentů (Violet leze pod sprchu po mrtvolách nebo ta bublina žvýkačky), jenže paci paci pacičky se Segrestorem :-) a jiné mimózní infantilnosti to vše spolehlivě zabijou. Jo, když už je řeč o zabíjení, slovy Vincentova parťáka Julese: „Za normální situace už byste byly, holčičky, obě na prkně, ale prožívám teď přechodné období a nechci nikoho zabít...“ Takže nezabiju ani ty dvě slečny, ani ten film. Nedám mu Odpad! a nešoupnu ho do popelnice (à propos, co vlastně chudince Violetce, kromě toho nacpání do popelnice, ti čtyři sviňáci ještě provedli? Já bych pár nápadů měl ;-). Chvílemi to není špatná kill-konverzačka. Navíc, sám James Gandolfini si zaslouží (in memoriam) alespoň dvě hvězdy. Třetí hvězda je na nové šaty pro moje holčičky. Schválně jen na jedny, ať se o ně ty citově deprivované kozy poperou!       Jo, a tenhle znáte? Jde táta rajče (režisér Fletcher), máma rajče a malé, uňuňané rajčátko (tento film) do kina. Rajčátko se loudá, táta mu jednu flákne a povídá: „Tak pojď, ty kečupe!“             „Kečupe...“

Hollywoodský prefabrikát. Wesley Snipes s jehněčím výrazem „Byl jsem zneužit k tajné operaci“ mě hrozně štval a přál jsem mu aspoň 25 let natvrdo. Za naivitu a za to samoúčelné, rádoby dramatické slaňování po fasádě věžáku při instalaci kamery, kterou by normální člověk v klídku umístil v okně na parapet. Pěkná havárie letadla sice potěšila a propagátor pistolí značky Glock, policejní buldog Tomy Lee Jones odvedl svou práci dobře a jako kulomet na své podřízené chrlil záplavu (v reálu nesplnitelných) rozkazů, aby mu nevychladli, ale i tak - lehce zapomenutelný film. A zatímco Uprchlík opravdu prchal (a já s ním), tohle dílko se prostě jen mrcasí kolem a jen občas někam zbůhdarma popoběhne.

Zvěrstva, která napáchal Uday Saddam Hussayn al-Tikriti, irácký Caligula, ta prostě přesahují naši představivost. Tohle chtít zachytit v jednom filmu je marnost nad marnost. Třpyt zlatých střech paláců a mihotání světel diskoték s lajnami koksu, jen tu a tam proložené zanaříkáním obětí, to nevytrhnou. A z jeho dvojníka udělat Mirka Dušína, bez jediné kapky cizí krve na rukou (skutečný Uday by ho donutil si sakra smočit), to mi nepřijde jako dobrý nápad.

Bacha na hlavu! V komentáři kolem lustru poletují SPOILERY!             Maminčino Milé a Mazlivé, leč Monstrózně Morbidní Miminko. Film má sice 6 M, ale já uděluji jen dvě hvězdy. Jednu za snahu o originální drama, druhou za úchylný nápad. Přilepit nemluvněti kanagonem na záda ohyzdná kuřecí křídla? To jim snad poradil sám David Cronenberg! Kvůli tomu mě pak půl filmu strašila asociace na Což takhle dát si špenát, s kuchařskou etudou pana Nárožného: „Pečínka jako z nemluvněte!“ :-) Pardon. Ale to mě pak těžko může dojmout nějaké rodinné drámo.

Pozor! Text obsahuje úchylné SPOILERY!       V tomhle vypečeném zapadákově chcípl pes. Vlastně nechcípl, jen tak vypadal. Většina obyvatel jsou divní týpci, radost pohledět. Jsou sto let za opicema, potí se jako prase a k návštěvníkům se chovají jako svině. A pak drze požádají o pomoc. Třeba při věšení záclon nebo zavraždění své holčičky. Dcery, již léta úspěšně przněné svým tátou, která si ovšem to prznění s gustem užívá. Co taky jiného za zábavu si užít na maloměstě, že? V autoservisu vám úchylnej a mastnej vágus auto ještě víc rozesere, ale zato vám nezapomene vykrást kufr, babka ve večerce je jednou nohou v hrobě, ale na lupiče vytáhne zpod kasy brokovnici a ucedí: „Hijo de puta!“, čiperka. Slepec se podívá, kolik jste mu hodil do kasičky, pak mlaskne na svého chcíplého psa a jde s ním na procházku. A nad tím vším krouží supi. Nad dvěma prsty, ucvaknutýma kvůli dluhům, i nad sexem Bobbyho a Grace, když divoce souloží vedle mrtvoly právě umláceného otce. Navíc celou tu romantiku dokresluje povedený soundtrack. Kladný hrdina žádný, mravní ponaučení z filmu nula - čirá zábava! 90%.

Včera jsem měl "narozeniny". Dcera mi dala dárkový poukaz na adrenalinový zážitek, vstupenku na prohlídku Bílého Domu. Z prohlídkových okruhů jsem zvolil ten nejdelší: Die Hard – Black & White – all inclusive. Dobře jsem vybral! Mohl jsem si zastřílet do vzácných obrazů, rozmlátit historický nábytek, zapálit záclony a nakopat teroristům prdel. A prdel si taky udělat ze spousty klišé o hrdinných amerických prezidentech. Co ještě? Relaxace v bazénu, společná fotka s teroristy, mažoretka v rozpuku s americkou vlajkou. Spotřeba prezidentů značná :-). Čtyři kusy, z toho jeden recyklovanej: „Říkej tomu třeba puč...“             Zápis do návštěvnické knihy: V hodnocení bych dal všech padesát hvězd a pár pruhů navrch, ale z té suchopárné půlhodiny úvodu jsem se málem vzteknul, to z hodnocení jednu hvězdu srazilo. To vážně nešlo vykolíkovat to hřiště pro prezidentské rugby za pět deset minut?

Jako reklama na doutníky působivé, jako výukové video psychoanalýzy měkké a povislé, řekl bych přímo hanebně ochablé. Nudný retro výlet do hlubin lidské mysli. Hledání svatého grálu psychoanalýzy v některém z tělních otvorů. Ve světě podle Freuda je totiž vše jasné jako facka. Války se nevedou o ropu, náboženské rozpory či jen tak z plezíru, kvůli zbytnělému egu, ale o strategické zásoby rákosek, vibrátorů a gigantických rolí toaletního papíru. Já si však dovolím Freudovi oponovat slovy doktora Junga: „Ve vesmíru přece musí být víc než jeden ústřední bod.“       I když například představa Mléčné dráhy, naší galaxie, ve tvaru dámského přirození, ta není úplně marná. Jak do jejího středu letí v raketoplánu nadržení psychoanalytici, řeší problémy technického rázu s defekací ve stavu beztíže, a doufají, že je navigace zavede k vytouženému cíli. A ne někam do prdele :-)       Hodnocení herců: Vicent Cassel tam má jen štěk, ale nemá zábrany - má koule. Viggo Mortensen – má vizi. Michael Fassbender – má problém. S bigamií a bohužel i s hereckým výkonem. Keira Knightley – to je chodící problém. Ale za tu vykloubenou sanici bych jí bez problémů dal Oscara. Nebo Oscarem.       A na holou!

Prý komedie? Houby s octem. Existenciální drama! A dost drsné, když si tam člověk představí sebe. Jistě, opakování stále téhož dne naskýtá spoustu lákavých možností, že? Můžu smilnit, chlastat nebo jako Phil ukrást sekuriťákům pytel pěněz a pak je rozfofrovat. Jenže: cokoli si koupím, druhý den zase nemám! A tak je to se vším. Navíc, i sebehezčí zážitek pozbývá smysl, když na něj pak člověk nemá s kým vzpomínat. A zasadit strom, postavit dům a vychovat syna, to se jaksi za jeden den stihnout nedá. Ostatně, Phil má problém i jen sbalit holku, do které je zamilovaný. A když už člověku z té časové smyčky hrabe, nastupuje deprese největší. Nejen, že veškeré zážitky (dokonce ani případně páchané zlo) nemají smysl a jsou promptně anulovány, ale i sebevražda je marnost nad marnost. Ano, vyzkoušel to mnohokrát. Od skoku pod náklaďák až po pád z kostelní věže (jestlipak se teď na mě dívá Bůh?) Ne, není úniku. Stejně se zase probudíš do toho samého blbého rána a celé to pachtění odnikud nikam začne nanovo. Brr... U jednoho geniálního způsobu, jak se zabít, ponořený ve vaně s toustovačem v rukou, jsem se sice řehtal jako kůň, ale přitom mě skutečně mrazilo hrůzou – velice nestandardní zážitek! Naštěstí to odlehčili tou červenou knihovnou v závěru, jinak by to byl film opravdu na mašli (na topinkovač :-)  P.S. Závidím všem šťastlivcům, kteří to chápali jako komedii. A mimochodem, ani ta blbá charita by nic neřešila. Ta ubíjející časová smyčka by totiž zrušila i veškeré dobro, co by jen člověk za jediný den stihl napáchat.