Omnibus

Bonus: ta pusa       Zčistajasna se stát zlodějem, prchat, uváznout v jeskyni se zasypaným východem, najít tam mrtvolu a pak muset skočit do temné propasti s tím, že pokud tam není hluboká voda, tak se asi zabiju... Trochu síla, v pouhých třinácti letech, řekl bych. Projít si tímhle vším a na konci za to dostat jednu jedinou pusu od holky? To je trochu málo, ne? ...    Ne, není. To je totiž ta jediná pravá odměna pro chlapce po podobném dobrodružství! A pro chlapa vlastně taky. A já jsem Janovi docela záviděl, protože mě nic podobného v dětství nepotkalo. Tak snad můj syn bude mít to štěstí a na prahu dospělosti... ne, nemyslím zrovna to, že musí najít v nějaké jeskyni mrtvolu. Ale zase, za co by potom dostal od nějaké holky tu svoji první pusu? :-)

Boj o přežití uprostřed divočiny je pro mě lákavé téma už samo o sobě. Pokud se k lhostejné, ale drsně nesmlouvavé přírodě přidá i napadení neznámým zlem, všudypřítomný pocit neustálého ohrožení a z toho pramenící nejistota, nervozita a strach, čili atmosféra „na palici“, mělo by být našlápnuto k plnému počtu bodů. Jenomže já se holt nedokážu bát o partu složenou jen ze samých chlapů. Oni taky tvůrci ostatních survival thrillerů vědí, proč vždy vedou na jatka koedukovaný kolektiv :-) Výjimka je samozřejmě třeba Deliverance - jenže to mě právě taky moc nebralo. Uznávám kvality filmu, hutnou atmosféru i herecké výkony, ale co nadělám, já se prostě o ty chlapy příliš nebál.

Arr-arr-arr!!! Takhle totiž neustále dělá ten strašný žralok. I ostatní postavičky mají v hlavě pěkně vygumováno! Bodejť by taky ne, když jsou z gumy a jsme s nimi v koupelně... :-) Náhodou, docela originální omyvatelné hračky, s nezaměnitelnými osobnostmi a poměrně zábavné. Synovi se to líbí a mě to nijak zvlášť moc nes..re     (a co chtít od seriálu pro děti víc?).      A jejich příhody občas mívají i ne zrovna lehce předvídatelný konec, takže jsem se dokonce tu a tam přistihl, že na to se synem čumím taky, zvědavej, jak to dopadne  :-)           Například:  Krokodýlovi se potopila jeho loď a hodná ponorka Amélie mu ji vyzvedla z mořského dna zpátky na hladinu. Krokodýl: „Nedoufal jsem, že ještě někdy uvidím stěžeň své lodi!“   Ale říkal to radostně i smutně zároveň. (Totiž ta koza Amélie si nevšimnula, že při vyzvedávání lodi moc zabrala a urvala stěžeň, takže nad hladinu vyzvedla jen ten stěžeň.) Pro děti poučné – v životě nebývá vše dokonalé.

Slabé a nudné. Občas jsem se sice zachechtal a asi třikrát vyprsknul smíchy nahlas. Jenže ty vynechané scény, běžící při závěrečných titulcích, mi poskytly zhruba stejnou porci zábavy, jako celý předešlý film. Bohužel. Z pouhé jedné hvězdy na dvě to nakonec zvedl ten šišlavý jazyk rozříznutý nožem, se kterým se tak blbě zpívá „halelujá“ , a který potom ta bubujehovistka zapomněla pod přibouchnutým poklopem (což mě nejen pobavilo, ale i zbavilo mé noční můry z jazyku rozříznutého ulamovákem v Lesním duchovi. Za to moc díky!). Ale jinak – bída. Bez alespoň trochu pohromadě držícího příběhu, bez invence, a zábava tak maximálně deset minut z celkového času. Zbytek vata. Nucená, trapná a taky (což je ještě horší) dost nudná. A zejména Mama se teď určitě obrací v hrobě kvůli tomu, jak její potenciál zůstal hanebně nevyužit.

Fun(eral)ny Games USA. V kategorii „Nejznepokojivější scéna rozbíjení vajec všech dob“ jasný vítěz. Vtáhnulo mě to na plátno, do toho příběhu. Takže potom jsem i já vytřeštil oči, zaryl prsty do opěradla a zaskučel bolestí, když mi ta golfová hůl roztříštila koleno. Jenže co je to všechno platný, když mě tou holí pak nedorazili, ale místo toho mě s ní začali vystrkovat z toho příběhu (a shazovat z plátna dolů, zpátky do sedačky). A po té scéně s ovladačem jsem měl vážně chuť z kina odejít. To se mám o ty manžele jako bát, když mi film takhle napálí, že je to VŠECHNO JENOM JAKO? To si nechte na scifárny nebo do nějakých parodií, laskavě, jo? Škoda, mohl to být podařený thriller. Takže za jednu a nazdar bazar!  ▇«REW.▇  Oprava. Přihazuji druhé vejce za toho šílenýho pošuka Paula, který mi vlezl do hlavy. Ten u mě doma zazvonit a chtít vejce, která nemám, tak radši sám nějaký snesu, jen abych ho nenaštval!

Zvíře se na to nezmotá... člověk ano, bohužel. Ovšem pouhý amatérský sestřih těch nejhorších lidských hnusáren, co koluje po síti, včetně reálných(?) vražd, to ještě není film, to nemá snad ani smysl hodnotit. Nicméně, málo platné, pro mě tím největším shitem, co jsem kdy viděl, zůstává jednoznačně Српски филм . Byť je to jen „film o snuff“, tedy snuff kašírovaný. A za co? Za to, jak si hraje na umění a jak v něm režisér svou zvrhlost a zlo v duši maskuje rádoby intelektuálními pindy. Takže pokud bych měl před sebou tyhle dva snímky do normální distribuce v kinech a přitom mohl použít jenom jeden BAN, jednoznačně bych ho dal Srbskému filmu.

LEATHERFAC to řekl za mě. Artovka i mého mládí. Tenkrát za 5 hvězd, nyní (a to ze slušnosti) jen za tři. K příběhu už jen dodávám: jiný kontinent, trochu jiná doba, ale úplně stejný zbytečný život a zbytečná smrt jako v případě Christophera - "Alexandra Supertrampa". Škoda, že se tihle dva rozervaní mládežníci minuli v prostoru i v čase. Určitě by si rozuměli. Ona by do vztahu přinesla pragmatickou sexualitu, on by dodal prachy (místo, aby je rozdal na nějakou neadresnou charitu) a ona by ho učila, jak je s živočišnou poživačností rozfofrovat. Mrznout při spaní pod širákem by vyráželi jen na víkendy (při dobré předpovědi počasí). Ale hlavně - založili by spolu rodinu. Neboť na „svobodě“ dobrovolné samoty a zbytečné smrti není nic povznášejícího. A ani obdivuhodného. Jakkoli i mě to v mládí připadalo cool a hrozně art.

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu...

Jak si zavzpomínat na zlatá osmdesátá léta? Vyrazit si do hlubokého lesa na fajnový horor-čundr. S kamarádkami, co rády ukážou kozičky. A pak si užívat honění mládeže mezi duby a buky a nakonec její vyloženě radostné mordování, v téhle romanticky krvavé vykopávce. "Tichá a chladná noc je provoněná dýmem, po kmenech stromů tančí mihotající se stíny. Jiskřičky z ohně poletují jako světlušky nad křovinami vzhůru až do korun stromů. Do praskání hořícího dřeva se jen tu a tam zdálky ozve tklivé pískání, strašidelně zvláštní hvízdání. Snad jen nějaký neznámý noční pták... A ve stínech, těsně za hranicí světla vrhaného plameny, se zřejmě dusí nějaké zvíře. Je slyšet vzduch unikající se svistotem z jeho mordy, až se zdá, jako by se sípavě smálo... To zvíře musí být hodně velké, neboť pod jeho vahou praskají na zem spadlé větvě, když ve tmě obchází v kruhu kolem tábořiště." Prima čundr, jehož scénář napsal tramp nebo aspoň nějaký hajný. Příběh je 100% uvěřitelný a bez jakýchkoli nelogických vylomenin a atmosféra hutná, že bys ji mohl mačetou krájet. A to tklivé pískání? Brrr... husí kůže po celém těle, snad i uvnitř žaludku! To nemělo chybu! Já si můžu jen gratulovat, že jsem to neviděl v době natočení, kdy jsem měl za sebou teprve prvních pár spaní pod širákem. Bych s tím vandrováním hned seknul! Než by mě někdo seknul. Parádní přerostlej kňour s mačetou, to jsem byl celej já... Hned od zítřka začínám hubnout! ;-)

Внимание! Содержит радиоактивныe спойлеры! (SPOILERY!)  Byla jednou jedna Hora. Občas tam hustě sněžilo. I Hora byla hustá. Mohutná a krásně skalnatá, pokrytá sněhem a ledovci a v rámci podpory turistického ruchu i plná chrastí na oheň, příhodně napíchaného do sněhu. Na jejích svazích laškovně honil jeden sněžný muž druhého, jak polární sob samici v době říje. Uvnitř byla hora dutá jako bambus. Mohla za to částečně eroze, zbytek vydlabali zlí Rusáci. Во время холодной войны jim na vartě v průsmyku mrzly prdele и так они построили бункер. Aby duševně nezakrněli, natahali si tam spoustu knížek. Kromě klasiků Dostojevského a Puškina jim politruk kupodivu povolil i Piknik u cesty bratrů Strugackých, v komiksovém vydání. A aby při tom čtení knih nedělali vojáci bordel, umístil velitel knihovnu pod dozor, do kukaně k dozorčímu útvaru. Bunkr byl vybudován v rámci RVHP, takže tam nic pořádně nefungovalo. Navíc ožralej Vasja osadil dveře bunkru obráceně, takže šly zavírat a zamykat jen zvenčí. Aby se to nedomákl nepřítel, bylo to TAJNÉ a všichni museli dělat jakoby nic. Blbě bylo nainstalováno i osvětlení, a protože originální žárovky někdo ukradl, použili náhradní, z beden válečné kořisti z Великой Отечественной войны. Žárovky nervózně poblikávaly, zkratované přístroje divoce jiskřily, a zvrhlé vědce to rušilo v páchání zajímavých pokusů ┣▇▇▇═─ na odchycených dobrovolnících. Už jim z toho začínalo hrabat, když konečně z roztoku ledovcové vody a Yettiho trusu vydestilovali úplně nový prvek Mengelejevovy periodické soustavy prvků, lehce radioaktivní prvek debilium. Vědci si konečně dali oraz a vyrazili ven z bunkru na čerstvý vzduch a na cígo. Chvíli jen tak z plezíru honili Yettiho i s jeho druhem, ale ti se jim podivně vypařili před očima. Tak aspoň čapnuli párek turistů, právě si plnící odznak 100 jarních kilometrů a zatáhli je do Hory (Официальная версия: oни пошли туда добровольно). Študáci byli vyplašení jako koroptve a furt mleli něco o třesoucí se kameře a o nějaké pitomé lavině, plné polystyrénových šutráků. Lavina prý navíc nepadala normálně ze svahu dolů, ale lítala divoce sem tam po vrstevnicích, jako liška s diagnostikovanou vzteklinou. Zatímco si to politruk všechno poctivě zapisoval do bonzbloku, študák si z pytlíku nasypal hrst LSD a jeho kamarádka dojela zbytek. Tím se oba hezky uklidnili a byli nad věcí. Křídou načmárali na stěny jeskyně primitivní malby, například výjevy z páření sněžných tygrů, zavzpomínali si na dětství, zaskákali si panáka a nakonec se vzali něžně za ruce a proskočili spolu obručí. To je uklidnilo tak kvalitně, že poslední záběry filmu už měli oba študáci úplně na háku. Velitel vojáků Vasil Vasiljevič Harlinweet se mezitím ztratil v průsmyku, když se chtěl zorientovat podle mapy otočené vzhůru nohama. Zabloudil nakonec až do civilizace. Protože po jednom zmršeném pokusu trpěl kromě mentální retardace i rozdvojením osobnosti, jedna jeho část napsala scénář k filmu a ta druhá ho pak natočila.                  Kонец фильма.