Omnibus

Klasický případ pro střihače: zkrátit o zbytečnou a nudnou vatu, čili na 30 minut nebo méně :-) a byla by to špica krátkometrážní komedie. Ale je fakt, že některé scény byly dost vymazlené, například odstrašující ukázka detonace medvídka s hláškou "Měl jsem ho rád ! ... a tebe kurva neznám ..." Prostě film, ze kterého si pár scén budu pamatovat i po letech, si ode mě těch 60% zaslouží

Nelítostně mrazivá Aljaška? Wow! Liam Neeson? Taky wow! Boj o přežití s vlky? Wow a k tomu haúú...! Řeknu vám, těšil jsem se na Mezi vlky jako Karkulka na babičku a do vlka. Ach jo. Zlaté Pohádky ovčí babičky! Tam ti vlci taky nebyli zrovna Einsteinové, ale byla s nima aspoň prdel, na rozdíl od těchhle digitálních. Neesonovi slouží ke cti, že si sice pozdě, ale přece jen uvědomil, k jaké hrůze se to upsal. Proto se taky hned v úvodu filmu chtěl odprásknout. Škoda, že mu schovali náboje, mohl jsem jít z kina dřív domů, ušetřit čas a nedostat tik do oka. A taky je škoda, že se tvůrci filmu na něj teoreticky nepřipravili aspoň návštěvou zoo, když už v životě nebyli ani v lese, natož mezi vlky... Myslím tím normální vlky, s normálními zvířecími instinkty a ne nějaké lamy, co kořist loví jen tak z plezíru a zřejmě jen ve svých volných chvílích, zato však se značnou dávkou kreativity a při pohrdání logikou (ten hluboký strmý kaňon asi přeletěli, předpokládám). Beránek Kudrna by čuměl jako tele na nová vrata. A taky miluju, když se lidi vlečou z posledních sil hlubokým sněhem, boří se až po kulena, ale jak to za nima udělá haúúú, vyskočí a peláší jako srnky a najednou se neboří ani po tkaničky polobotek... To fakt žeru. Jedna hvězda za těch pár živých záběrů Aljašky (když zrovna v halách studia nesněžilo), druhá za uvěřitelnou hlaveň pušky v tlamě (nikoli vlčí) a to je vše. Já vím, u tý žrací básničky na konci jsem asi měl dojetím řvát jako kráva, aké to bolo "drvivo pôsobivé"... Ačkoli působivé to vlastně bylo – způsobilo mi to ten tik oka...

Film balancuje po úzkém trámku přes bažinu nechutností a humpoláckých vulgarit celkem úspěšně, párkrát si sice šlápne vedle, do ještě teplého koláče i do něčeho nechutně rosolovitého, už jen zbůhdarma mrskajícího bičíky, a nateče mu to do bot, ale co... Ponožky se dají vyprat a boty vyleštit. Pravačkou. Film o čuňačinkách našeho mládí, kterým se teď v dospělosti už jen smějeme. Moment, říkal jsem smějeme? No vida, takže to opravdu JE komedie. Mě už dnes sice moc nepotěší, ale ani nijak neurazí. Body i za to, jaký je to fenomén, se kterým jsou dodnes srovnávány veškeré fekální komedie, od trapných sraček až po ty vtipně čvachtavé.

Bolí mě srdce... Obě... Na rozdíl od obou mých oblíbených milých a zábavných komedií Holky to chtěj taky (2), tohle nebylo zdaleka tak vtipné a už vůbec ne distingované. Tady se víc tlačilo na pilu. Tedy naštěstí pro "herce" ne na pilu, jen na poklopec. Ovšem místo uspokojení (klukovského i filmového) se dostavil jen pocit nudy a prázdnoty. Po Kalhotách v pohovu mi v paměti zůstalo jen pár fleků na šedé kůře mozkové (a na prostěradle). Když budu, vzhledem k datumu kdy tohle píšu, hodně štědrý, tak za jediné plus filmu - mluvícího pamprlíka (myslím, že nejen moji noční můru ;-), a snad s ohledem i na „dvě srdce“, při natáčení určitě bolící mužskou část filmového štábu, to vychází na jednu nedomrlou, pracně vycáknutou hvězdu. A jak říkám, to jsem ještě štědrý...

Remake obecně beru jen u průměrných filmů s nevyužitým potenciálem dobrého námětu. U špičkových filmů se jejich (zhusta debilní) remake často pohybuje na hranici svatokrádeže. A že si na to dokonce koupili stejné herce? ... I ty, Brute (Reno)? Tím hůř. Pro všechny zůčastněné. I pro diváky. Asi bych byl nejradši, kdyby se Amíci na veškeré pokusy "vylepšovat" evropské filmy do budoucna už předem vykvákli... Ani kdyby si koupili a vyleštili úplně všechny původní kulisy, a zaměstnali i stejnou kozatou klapku, žádný smysl v tom nevidím. Slovy Věry Pohlové: "Tyhle pokusy každého jenom otravují. Já bych všechny ty remaky zakázala !"

Oproti prvním orgasmům v jedničce pochopitelně už úplně jiné starosti - víc dospělácké, ale stejně jako v jedničce naprosto ze života. A scéna, kdy se Inken nechala pozvat k sousedovi na šuk řeči (pardon, na kus řeči) a pak s ní poskakoval u zdi s kalhotami až u kotníků za doprovodu dychtivě cválající písně! Tu mám uloženou na důstojném místě v archivu – hned vedle té snídaňové hudební erotické scény z filmové klasiky 9 ½ týdne. Samozřejmě dvojka už není tolik dojemná jako jednička, ale pořád ještě slušně zábavná. Tentokrát bez trucu za poctivé tři hvězdy.

Já se bavil. A při scéně s kolem v obýváku jsem málem přepadl přes gauč i já! Vtipně a cudně podaný příběh o necudnostech. A o strastech, kterých nás kluky naše jinošské noční poluce ušetřily. Což je od přírody vůči holkám asi trochu nespravedlnost... Celý film jsem držel těm holkám palce , aby dosáhly své zasloužené sladké odměny a nenudil jsem se ani chvíli. Všechny tři herečky byly dobře vybrané, zajímavé typy, přirozeně hezké, takzvaně obyčejné holky od vedle. Tři sympatické kočky na cestě za svým prvním orgasmem... co chtít od sobotního večera víc? Viděno zatím třikrát, zařazeno v oddychových komediích v pohotovostním šuplíku pro případ podzimní depky. Poctivé tři hvězdy, za každý orgasmus jedna... Čtvrtá hvězda natruc všem uživatelům, kteří těm holkám tu rozkoš asi nepřáli (nebo záviděly?) :-)

Strohý, drsný a ledově mrazivý. A přestože plný ledu a sněhu, tak i úplně vysušený příběh. Lidi, co potkávám na horách, ať už s lanem nebo bez, tenhle špičkový film z velehor už znají. A pro vás ostatní - diváky horami nepolíbené, jedno zásadní doporučení pro zhlédnutí snímku: zabalte se do deky a mějte po ruce něco k pití ! Já jsem tenkrát po závěrečných titulcích vylezl ze sálu po čtyřech, naprosto dehydrovanej. Ovšem při mém vlastním pádu do ledovcové trhliny (po proboření sněhového mostíku při sestupu z Weissmiesu v Alpách ) jsem se zachytil a zašprajcoval hned nahoře, v té naštěstí úzké trhlině, a vylezl jsem ven dřív, než by mi v hlavě začaly cinkat ty Brown girl in the ring od Boney M. A mí kamarádi ani nemuseli použít nůž...

Je to šedý, a navzdory prolitým kýblům filmařské krve i zcela bezkrevný film, slabý průměr, kterému mé hodnocení sráží do hlubin oceánu i fakt, že se jedná o remake původní filmové pecky z roku 1972, která je dodnes dobrá a napínavá. Tento remake se řadí do předlouhého zástupu zcela zbytečně natočených filmů a pokud se produkci vrátily alespoň náklady na něj, považuji to za ještě větší tragédii, než ono převrácení zaoceánského parníku. Původnímu Poseidonu ten novodobý nesahá ani po čáru ponoru, ať už při plavbě nebo po převrácení...

Cementová zahrada mě tenkrát beznadějně pohltila a s napuchlými víčky zalila celého do betonu. Dodnes se moje srdce tlukotem marně pokouší rozbít tu tíživou desku. Zatím ji dokázalo jen nepatrně rozpraskat, ale i malé prasklinky stačí mé mrtvolně nasládlé duši, aby se pokoušela drát zpátky na povrch. Bez ohledu na to, že se svým zápachem zbytečně připomíná těm živým nahoře v domku. Moje tělo sice stále ještě zůstává uvězněné vedle jejich mámy, v bedně ve sklepě, ale můj chtíč si už občas nahoře v pokoji odhodí z čela dlouhé mastné vlasy, když divoce onanuje vkleče před zrcadlem. Je to přece tak veselé, když je člověk mladý a neovladatelná touha po rozkoši ho prohání sem a tam, jak vítr odpadky po smetišti na periferii města. Ahoj malý bráško, v těch holčičích šatech jsi roztomilý. Ale je horko a já nemůžu usnout. Co kdybychom si spolu lehli do dětské postýlky jako dva naháčci ? A tobě to taky moc sluší, moje něžná sestřičko v bídě. Pojďme se vysmát samotě a zákazům a pomilovat se. Připadá mi to tak přirozené.