Omnibus

Nádherný, podmanivý, mrtvolně zahnívající film, který bych ovšem nerad doporučoval svým kamarádům, ba ani nepřátelům, se v závěru zcela nečekaně zvedne z křesla, zanechávajíc po sobě fleky od rozkládajících se tělních tekutin a vydá se k vlakové trati. Dětská úniková hra na Alenku a vyfetovanou králičí noru, s jedním akčním výbuchem, katastrofou jak řemen a závěrem, který snad může být něčím jako jiskřičkou katarze. Jiskřička, která v budoucnosti zažehne nový požár? Pokud by Terry Gilliam někdy (nedejbože) natočil pokračování, rozhodně bych s ním v tom křesle rád zase zahníval! P.S. Fiškusům, kteří na FDb zařadili tento film do žánru komedie/scifi a v textu distributora uvádí „optimistický i neskutečný, humorný...“ závidím jejich šťastné dětství, plynulé zásobování kvalitní trávou v dospělosti a jejich zvrhlou zálibu v mystifikaci. No nic, přece nebudu z pouhého nedorozumění dělat drama.

Mozaikové drama z obří dálniční zácpy s výbornými výkony nejen hvězd jako Annie Girardot nebo Mastroianni, ale i herců ve vedlejších rolích, s jednou pro mě nezapomenutelnou a velmi silnou scénou. To když se mladík chystá pomstít hromadné znásilnění dívky, už nese zapálenou sirku k nádrži auta, kde tři násilníci (znavení po tom, jak si „pěkně užili“ ) spí, ale nakonec to auto nezapálí... Ono totiž není tak snadné rozloučit se se svou duší a někoho opravdu zabít ... Takže co zbývá nám všem – stejně bezmocným lidem? Jen tupě dál trčet v totální zácpě na dálnici, kudy jsme si to chtěli hasit nejmíň stovkou. A místo pomsty a nějaké katarze se jen z auta do auta přes okénko držet za ruce. A lidé kolem nás, násilníci i ti, co jen mlčky přihlíželi a posvítili si na znásilnění reflektory auta, aby líp viděli, ti všichni dělají jakoby nic. Hořkým vítězem tohoto pro mne i po letech mrazivě silného dramatu je tak nakonec vytrvalostní chodec, neúnavně se proplétající mezi řidiči a uvězněnými auty. Na rozdíl od všech těch tisíců zoufale vzteklých, paralyzovaných lidí ten chodec jediný brzy uvidí, co je za obzorem...

Nejen má milovaná, depresácká holčička Wednesday Addams, ale celá tahle famílie je moje srdeční záležitost. Láskyplný svět černočerného humoru a té správně morbidní rodinné pohody, tak trochu jinak žijících milých monster. Nelítostně a bez smilování hrst hlíny a 100% na rakev. A ruku na to! Žijme radostně, lidi, zatancujme si Mamušku!

Tenhle všeho schopný multiřemeslný kutil mi taky pěkně straší v hlavě. Ale na rozdíl od Ovečky Shaun bych Bořkovi nejradši nakopal krumpáčem a vrazil mu pidlu do zad. A to na nás v Anglii vybafnul i sestavený z kostiček v Legolandu, tomu říkám great-double-bussines ! Takže kardinální otázka zní: Dokážu si TO (včetně imbecilního vlezlého soundtracku) vůbec někdy vygumovat z mojí nešťastné hlavy? Parta: „Dokážeš!“ Jeřáb Luďa: „No, snad...“ :-(((

Seriál s plnou nádrží... Mojemu klukovi se tenkrát ta oživlá autíčka moc líbila, jeden čas je „sjížděl“ denně a tudíž mám nakoukáno i já. Naštěstí jsem se ale do žádného z autíček od Kardanové Lhoty u Dálnice 66 nezamiloval ;-). Nespolehlivý Johny, soutěživý Ej, rozvážný Miles, ambiciózní Blesk McQueen (synův favorit), ošuntělý Burák, Profesor, dokonce ani autice Sally, ani EMMY - ta ovšem není auto (?), to je ta baba, od které několikrát dostal tento seriál cenu..., ti všichni mě nechávali citově chladným (a nejen kvůli tomu amíkovsky nabubřelýmu moralizování a otravnýmu mlácení pantem, pardon, vlastně kapotou...). Nechali mě prostě chladnějším než chladič odstaveného vraku. Snad jen skromná ale tajnosnubná Bludička, s tou bych si možná dal říct ;-) P.S. malý T.E.S.T. pro filmové echt- kinofily: dvě z výše jmenovaných autíček nepocházejí z tohoto seriálu, ale z pozdější konkurenční Disneyovky Auta 1 (a Auta 2). Máte na odpověď 100 VTEŘIN: Tik ... Tak, Tik ... Tak, Tik ... Tak, TIK – TAK! Tak co? ...?...Nic ? Pche... ! Prej odborníci... ;-)

No jo, holt Amerika, země neomezených (ne)možností. Řeknu vám, už mám naježděno hodně přes milion, pěknejch pár bouraček už jsem potkal, ale žádný crash-sex jsem na českých silnicích ani jednou nezahlídnul. A možná je dobře, že v tomhle za Amerikou zaostáváme. Hrozná představa, že by se u každé velké bouračky povalovaly ve škarpě zakrvácené dvojice, vesele kopulující jako divoké veverky... Ale jestli jste někdy svému broučkovi (nebo mini-cooperovi, proti gustu žádnej dišputát) pořádně ojeli výfuk, třeba si užijete i tenhle film. Bouračky kvalitní, sex uspokojivý, hodnocení lehce nadsazené. Až na ten „Tydýt!“ sex je to totiž dost dobře natočená romance o toleranci v posteli. Ech, chtěl jsem říct na sklopených sedačkách...

Co ještě dodat k této klasice? Veškerou svou infantilní invenci jsem vyčerpal u jedničky. Dvojku už jsme s mým synem sjížděli v obráceném gardu. On za volatem a já chrápající na sedadle spolujezdce. Ještě snad s dovolení ocituji něco z popisků distributorů: „... auta nám pomáhají uvědomit si, že na světě existují i důležitější věci než trofeje a sláva... učí děti hravou formou poznávat hodnoty, rozeznávat, co je správné a co ne...“ (sic!) P.S. pokud čtete tento komentář omylem, protože jste původně hledali jiný film (o autech a lásce ;-) rozhlédněte se, jestli něco nejede, a rázným krokem přejděte k mému komentáři filmu Crash (1996)

Nebojím se říct, že klasika od Disney/Pixar (citace: „Okamžitá klasika“ – Richard Corliss, TIME :-). Zcela nepochybně. Jeden čas náš uličník sjížděl ty oplechované příběhy v takovém tempu, že mi pak auta jezdila v hlavě ve dne v noci ještě pár týdnů poté, co přešel na rybičku Nemo...

Za ty dva roky na mateřské se mi samozřejmě v hlavě zabydlela celá školka postaviček. Od kocoura Vavřince, přes Tipa a Ťapa až po Vepříka a Kůzle. Krtečka netřeba zmiňovat, toho mají rádi například až v Japonsku. Ale z DVD na mě a mrňouska vykoukly i nové, přespolní postavičky. A mezi nimi si vydobyla čestné místo mazaná ovečka Shaun. Té zdatně sekundují „přísný“ ovčácký pes Bitzer a nešikovný farmář, který žije single. Ten se snaží nějak zvládat farmaření i domácí práce, což je nadlidský úkol zejména proto, že mu ho ovečky v čele se Shaun neustále úspěšně nabourávají. Ale nejen ony - kopýtka k dílu přikládají i tři zlomyslná prasátka. Tedy kopýtka, vlastně paznehty, že. Ale „přikládat paznehty k dílu“, za to by mě v dobách mého mládí soudruzi hnali svinským krokem... Ve stádě ovcí nalezneme i několik výrazných postav, vyzdvihněme zejména tlustou Shirley, která jen potvrzuje, že úsloví „není malých rolí“ platí i pro ovečky... Oblíbená scéna mého syna: pejsek Bitzer opravuje rádio pod proudem, dostane pecku a v opravě pokračuje ve stylu „když ti něco nejde, použij větší kladivo!“ Moje oblíbená scéna: na sousední farmu přijede na návštěvu fešná fenka a s Bitzerem se čumáčkují. Ale jak už to v životě chodí, fenka odfrčí pryč a Bitzer zůstane sám. Naštěstí má aspoň kamarádku Shaun ;-)

James Spader jindy není zrovna můj šálek kávy. Ledaže by mi tu kávu uvařila sekretářka v rozpuku, patřičně submisivní a vnitřně nejistá, tím víc vzrušující šťabajzna. Což tento případ je. V jiných filmech pro mě vždy poněkud slizký (navíc bohužel jen amatérsky) a vnitřně rozháraný James Spader dostal tentokrát roli, která mu sedla jak prdel na hrnec. A šťastně vzlykající Maggie Gyllenhaal byla prostě k sežrání. Tu bych z fleku zaměstnal jako sekretářku i já! Tedy, pokud bych v mládí místo učení nevyrýval do školních lavic kosočtverce a měl nyní vlastní firmu :-). Milý film o lásce, která by asi měla i trochu bolet. Film pro každou romantickou duši, které se nebojí nějakého toho plácnutí přes zadeček, popřípadě sexu v lese, připoutaná ke stromu.