Omnibus

"Matkovrah či plameňák? S mečem v ruce zmaten, ňák."  Based on True CSFD Story aneb má pomsta manželce za geronty, které vybírala ona :-). Prý u divných a nudných plameňáků, navíc s hereckými esy hrajícími tužku, trpěla jako (dezorientované) zvíře. Ještě hodinu poté se držela za hlavu a jen sténala: "Bože, bože, bože..." To já se snažil si "orly v šatech" užívat. Zorientován jak buzola předsedy Klubu českých turistů, mašíroval jsem džunglí Bradovy hlavy, (ne)sjížděl peruánské řeky, krmil z ruky plameňáky coby rukojmí, chránil poctivost ovcí před řeckými přistěhovalci, čtyři roky v jedné prádelně smutně plakal, nadšeně tleskal myšlenkové hloubce pošahané divadelní hry, jakož i Bradovu (jako MEČ břitkému) prožívání role matkovraha... a těšil se na hebkost polštářů z obchodu v nemocnici námořnictva, kterými bude vypolstrovaná cela u doktora Chocholouška. Pouze Brada/Farúka jsem nepobral. Konvertovat od křesťanství, 2000 let starého náboženství k islámu, o 500 let mladšímu plagiátu, to jako vážně? Ten Brad se snad zbláznil...

"Tótentanz už kostmi třese... Babča kočka, helemese. Teplá bába k bábě sedá, rovný rovného si hledá. Spoilerům se vyhýbejte! Tohle stáří užívejte..."  Zhlédnuto s mojí starou. Btw, film vybírala ona! Tísnivější než o dvě čísla menší plenkové kalhotky a dost ubíjející oldhoror o strašidelné ošklivosti stáří, přitom s optimistickým koncem, použitelný místo antidepresiv a psychofarmak na úzkostné stavy. Předepisováno při suicidálních tendencích klientům starobinců, eldéenek a hospiců, aby získali zpět naději, chuť do života a na sex. Nevhodné pro diváky alergiky na gerontogel a pro pečující vnučky! Užívat jen po konzultaci se svým pediatrem-seniorem. Předepsaných antibiogerontik doužívejte celé balení, resp. celý film. Pokud u něj nudou neusnete, prošoupete se stařeckou chůzí až k parádně sobeckému happyendu, který vás zbaví existenciální úzkosti. Konec ovšem volal po minimálně 10minutovém nášupu showustheirlickingpls! :-).

"Naolejuje-li Julie bezďáka, či nenaolejuje-li ho, rošťáka?" A že to byl rošťák náramný, univerzálně. Od politováníhodného váguse, co vypadá, že u kostelní kasičky neumí do pěti napočítat a kterému sice straší ve věži, ale tak nějak neškodně, až po "somráka s biblickými citacemi a permanentkou do fitka"( © Gilmour93 ), honícího v kanálech. A koho že? Inu, dobře rostlou slečnu v podprdě a zbylé přeživší. Nezištně jim nabízel pomoc při řešení neřešitelných problémů, např. "Jak mezi 5 potřebných rozdělit 4 mňamky", posléze "Jak mezi 4 rozdělit 3"... Při divokém honění, oděn jen nátělníkem a několika litry (Babišova řepkového?) oleje, machroval namakanými svaly, mlátil železem do potrubí jako hluchej do vrat, zasvěceně a s gustem citoval z bible, líp než náš pan farář v neděli z kazatelny, a celkově budil sympatie. Akční, drsné i záhadné (už od prvního střeleného mě to raflo za koule a nasadilo brouka do hlavy), prostě dacan Iglesia se zase jednou spustil. Do splašků v kanálech lidských pudů.

"Počasí pod psa, lidožravého, vidláci mají... taťku dravého." Venku lítají hovna s háčkama, ve stodole vlasce s háčkama, na pánvi se smaží mňamka, klokánek en français dle Pohlreichova receptu. Zbloudilý advokát se ženou se třesou strachy před dvěma božskými psychovidláky, ti jsou pro změnu posraní strachy ze svého otce. Který pak bez zábran bude zkoumat tajemství hlubin opevněné broskvičky. Vše se zdá být v naprostém, krvavém pořádku. Jenže dvoupatrový šťoura (čili já) znechuceně ucedí: "I spit on your script!" Kvůli ne(pato)logickému chování obětí, vidláků a dokonce i čokla! Ten začal lidožravě funět u vrat stodoly a snažil se podhrabat, za účelem zakousnutí manželů (a jak říkal fotr i synáčci: "Ten se odsud nehne!"). Jenže vzápětí na půl hodinky zmizel, kam?! Že by šel vyhrabávat ze záhonku mrkev a celer, aby měl k "párečku"  zdravou přílohu? Nebo taťka: "Proč nejsou svázaní?!" a hned za to dal synáčkům do držky. Sám pak manžele nechal na ve stodole na pohodu, nesvázané a bez dozoru, dle libosti kout a sestrojovat pikle. Taky dobrý...

"Do domečku pro panenku, zavři sebe kus. Deset let a už je venku... život bude hnus." Měl bych malou prosbu. Ten chybně spoileroidní název filmu si laskavě strčte do... za imaginární klobouk. Pozornému a empatickému divákovi přece musí být jasné, že Daniel JE reálný! Neboť Luke je skutečný kluk a živý až až, i jeho hlava je reálná a jeho skutky jakbysmet. Takže jakáž pakáž, však krev není voda, maso je maso, tuba prášků na ex má taky něco (reálného) do sebe a trnitá je cesta umělcova. Namaluj ke své lásce i rohatého, posílíš vztah? Asi ne každý a taky jak kdy. Nicméně, u filmu jsem uznale pokyvoval hlavou - konečně něco i pro nás, přechytralé a zpruzené ateisty! Ďábel v podání Daniela mě skutečně oslovil a z mé škatulky vnímání světa nevyčuhoval ani kouskem rohu, kopyta či nedejbože mého vlastního reálného ocasu.

"Sex je náš... dělá dobře mně i v hrobě. Posnídáš... moje koule, chutnaj tobě. Golfový míček letí, vystřelen pochvou! A chlapi nadržení, čumí, řvou a blbnou." Sice čumí jen na prachsprosté silikony, navíc nemrtvé, zatímco já, kluk z vesnice, raději popásám kozy živé a přírodní, ale nešť. Kolem tyče bylo natolik veselo, že i já jsem se rozparádil a hryzavým kikinám strkal za tanga jednu bankovku za druhou. Čímž jsem polechtal jejich nemrtvé ego a potěšil je, navíc se z toho málem udělal i jejich šéf, v radostné extázi tančící hrabivec (Robert Englund). Závěrem bych chtěl vyslovit poděkování členům vědeckého týmu, kvůli jejichž neschopnosti došlo k úniku viru z laboratoře, což umožnilo vznik téhle nařachané zábavy pro smečku nadržených samců. Mě nevyjímaje. Samozřejmě že oba, já i film, zasluhujeme to nejhlubší opovržení.

"Vězení, domácí... za zdí pan domácí. Ošklivka s náramkem, s ošklivou mutr, kameňák s přídavkem, kvalitní šutr!" Už pouhý pohled na Kylie (Morgana O'Reilly je skutečná Morgana) by dokázal k smrti vystrašit i toho nejoprsklejšího maorského adolescenta. Pravda, krásu zde neměla po kom zdědit :-). Zvláštní filmový zážitek. Postupně jsem se pronudil, proprudil i prochechtal několika diametrálně odlišnými stavy. Od mylného dojmu, že hlavní příšerou hororu je ona onáramkovaná delikventka, přes "asi budu muset sníst ještě hodně vačic na smetaně či na paprice, než dorostu novozélandskému pojetí humoru", až po smíchy utrženou bránici a slzy v očích. Pár ponaučení z filmu: Pří výběru z bankomatu, pomocí pětikilové palice, pozor na palici! Domácí vězení mladistvým je trestem spíš pro rodiče. A pokud vás prudí nějaký duch, v baráku máte nasviněno ektoplasmou a bordel jako v tanku, svěřte se svému probačnímu úředníkovi, možná bude rád :-).

"Tygr sněžný už se řítí! Láska, sliby... vše je v řiti. Kdo uteče, vyhraje? Manželství tě vysaje!" Citově odcizeným interiérem moderního hotelu, v lyžařském ráji, obchází ďábelsky moderní strašidlo vysoké rozvodovosti. Víří sněhový prach nejistoty, žízeň hasí vysoce uměleckým vysáváním chlapských slz a děsně rozpindává malicherné spory, místo aby si ještě jednou pořádně zařvalo jako na lesy a došlo tak, uprostřed majestátních horských štítů, vnitřního klidu a emoční rovnováhy. Bohužel, zodpovědným rodičům dnešní rozháraná doba nepřeje. A artové filmy už vůbec ne. Nejvíc pobavil recept na obnovení soudržnosti rodiny: Na horách nedbejte na mlhu, hustou tak, že by ji Hanč s Vrbatou mohli krájet, navzájem se poztrácejte, své malé děti opusťte a ponechejte samotné uprostřed bílé tmy (to nemělo chybu, jak náš tatínek Jeníčkovi a Mařence utekl do mlhy, nejspíš si mumlaje: "Hlavně zachránit manželku, děti si uděláme nové" :-)), a pak, když se všichni, díky šťastné náhodě (ehm, díky scénáři), opět shledáte, zavýskejte si radostně: "Zvládli jsme to! Rodinu jsme zase stmelili!" Ve strhujícím finále pak rodinku povozil autobusem řidič kamikaze. Co tím chtěl básník říci, jsem nepochopil, což mě, coby řidiče dabldekru, pochopitelně rozrušilo. Art jako kráva. Jen pro lyžaře.

"Na panně (krejčovské), visí šaty svatební... Trápení obrovské, bez taťky co býval v ní." Chudinka Klára Issová :-), trpící těžkou agorafobií, větší část filmu mi jí bylo líto. V krvavém závěru jsem jí pak i nepokrytě fandil, při sympatické snaze defend a sweet home. Ona se aspoň, na jasně vykresleném, byť bytem omezeném, půdorysu své Misery postavy, chovala plus mínus normálně a psycho(pato)logicky uvěřitelně. Což bohužel nemůžu říct o její sestře, která mě čím dál víc iritovala. Na jednu stranu mohla neomezeně a třeba i vilně poletovat mimo byt, ve venkovním svobodném světě, ale pak ve vypjatých situacích, zejména v krejčovském finále, se chovala nelogicky a tak omezeně, jako by taktéž trpěla agorafobií, kombinovanou s jednociferným IQ. Btw, tím finálním zabouchnutím dveří to fakt zazdila. Slabé tři hvědy.

"Pomodli se, Lucifere... pračka smíchu tě sepere!" Kněz se zajímavým matematicko spasitelským komplexem měl moje sympatie. Ve své snaze zaprodat duši ďáblovi byl naprosto boží. Pardon. Ale měl recht, když hřešit, tak na plný úvazek! Ojet auta klíčema, okrást žebráka, práškama omámit pannu (zajímavý nápad) a vycucnout jí pár deci krve pro satanský rituál. A nezapomenout její mámu, bránící dceru a mávající brokovnicí, skopnout ze schodů! Vyrýt do parket pentagram a pak ucítit ve tváři smrdutý dech černého kozla (nedá mi to, abych nepřipomněl mého oblíbeného), stojícího na zadních. Shrnuto, od bráničního lomcováku, přes rouhavý černý humor až po drsnou facku belzebubovi i útlocitným divákům, to vše je Film šelmy. Natočeno ďábelským kozlem, nesoucím jméno Iglesia. V jeho nočním velkoměstě, o Vánocích, tam to žije! V oknech domů plápolají světýlka svíček a v zaplivaných uličkách plápolají bezdomovci. Upalovaní zaživa Francovými pohrobky, při akci "limpia Madrid". Ale naděje a černohumorná víra zvítězí. Zabij rohatého fašistu, zachráníš svět!