Omnibus

"Jak se jmenuješ? Jak se jmenuješ? Jak se jmenuješ? Cathy. Cathy. Cathy, vole. Co blbneš? Někam si to napiš, dříve než mě zrakvíš." Pro všechny začínající psychopatické únosce bych zavedl povinné kurzy začátečníků, bez jejichž absolvování by si nemohli v Baumaxu koupit ani lepicí pásku na hubu, natož kladívko, hřebíky a papundekl na konstrukci zvukotěsné místnosti. Bohužel, Lewis v kurzu propadl a nečetl ani příručku pro zlosyny amatéry: Jak dostávat informace z oběti... a ne od oběti průběžně přes držku. Navíc z jeho permanentně zpruzeného výrazu byla jasné, že se omylem ocitl ve špatném filmu a že ho celé to unášení a výslech vůbec nebaví. Pročež nedokázal udržet psychopatický nadhled nad situací, proti chudince Cathy byl očividně zaujatý a nevěřil jí ani nos mezi očima, natož její jméno. Děsná nuda, místy pruda, IQ obou postav v součtu menší než desetina IQ uklízečky. Ta se dějem jen mihla, což byla škoda. Sledovat zbylou hodinu filmu její koště a hadr, jak kmitají po podlaze by mě asi bavilo víc, než trpět kvůli neschopnosti amatérského únosce a přát si, aby se on a oběť co nejdřív zamordovali navzájem.

"Kočka s bobrem, kozy dvě, sluní se na palubě. V podpalubí orgie... páří se tam nutrie." Darren Aronofsky je dobrý křesťan, hnusný neznaboh, děsný srandista či obyčejný mainstreamový debil? Zvolte sami. Jeho Noe je býložravý environmentalista, ovšem s rukama až po lokty umazanýma od lidské krve. Pozabíjel totiž stovky chudáků, kteří se mu, s přílivovou vlnou za zády, drápali na Archu. Potom vedl plamenné řeči o zaslouženém Božím trestu pro lidstvo, které je zlé a zkažené jak maso, ležící týden na přímém slunci. A u toho si brousil kudlu na miminka, prý aby udělal Bohu radost. Tím, že zavraždí dvě nemluvňata (své vnučky!), aby zachránil Ráj na Zemi. Ale pozor, ne pro lidi, pouze pro zvířátka! Zajímavé... No a ti pajdající skalnatí obři? Zřejmě animovaní podle nějaké hračky z Happy Meal Menu u McDonald's. Dále pobavil masožravý, hadapřekusující černý pasažér, co se Noemu provrtal do archy, jak červotoč do kukačkových hodin po prababičce, a pak mu tam sežral pár nenahraditelných zvířecích exemplářů! No a to odepření manželek dvěma Noemovým synům? WTF? Podle Bible se přece nalodili 3 synové i s 3 manželkami, zde byla jen jedna. Na Arše tak vznikl kritický nedostatek samic, pročež Noe doporučil synáčkům k oplodnění jejich vlastní neteře. Prasák jeden :-)).

"Synovy krve krůpěje rudé... v paprscích slunce se zatřpytí. Chroptění hrdla, na něhu chudé... osud se do dlaně nechytí." Njn, jak se začne míchat láska, člověčina a upířina, je to vždycky průser. Naposledy mě takhle citově rozboural jiný romantický film, Coppolův Dracula. Teď jsem empaticky v pérdeli a ani za sto krevních konzerv fakt nevím, jak uchopit téma a komentář. Tak asi za osikový kůl, Elias a Nadia prominou. Kam se hrabe Lufthansa nebo British Airways, ve výběru aerolinek pro adrenalinový let to jasně vyhrávají Transatlantic. Tímto se s vámi, jménem kapitána našeho letadla in memoriam, naše aerolinky loučí. Doufáme, že jste měli příjemný let a užili jste si naše letušky, jakož i jiné občerstvení.

"Ve vysoké trávě, leží svinské hrábě. Kdo si na ně šlápne, tomu z filmu hrábne. Trsy trávy, buďtež zdrávy! Jak se vám dnes ševelí? Chocholoušek se tu pase, s rozumem je v prdeli." A já se na ten výlet tak těšil. Bohužel natáčeno ve frankofonní části Kanady, kde nemají ánung, jaké blahodárné účinky na pocuchané nervy má kvalitní anglický trávník. Navíc kanadské kukuřičné děti to přehnaly s trávou a zhulené jak australský lenochod si nedaly pozor na Toho, kterému jebe mezi řádky. S dovolením citát z Grass bible: "Trávou jsi a v trávu se obrátíš, člověče hříšný. Neboť vězte, vy malověrní, potratoví, že dostihne vás hněv humusu a třetí tráva zprava i zleva, pročež dny vaše budou sečeny i sečteny. Kdož bez viny, hoď sebou do trávy, kde povalujíc se, okusován mravenci Kinga, vyčkej na poslední soudnou senoseč, kdy hříšník mnohý nečekaně spasen bude krávou nebeskou." (Pavel 30,7) Náhodou, samotná džungle přehnojené trávy byla fajn, výlet bych hodnotil třemi, možná i čtyřmi trsy otavy, ale bez zmateného děje a dialogů, zkrátka úplně bez lidí. Jen zombie chlapečka Tobina bych si nechal, jako průvodce se osvědčil. Bohužel, k pochopení a strávení zápletky mi asi chybí kniha. A taky bachor, čepec a slez. Odborné zhodnocení filmu: No ty krávo....

"Kdo vydrží nejvíce? Naježená samice! Kulky, nože, jedu litr..., pak ji jebne sněžný skůtr. Samice si pobrukuje, z oka cepín vytahuje." Bylo, nebylo... Btw, tenhle obligátní začátek zde dostává zcela nový, časosmyčkový význam :-). Za devatero horami, devatero vykradenými filmy a devatero spícími ruskými pohraničníky, ve scifi lednici, si pochrupovala jedna sympatická emzácká samice, genetický kříženec mezi ježkem obecným, Vetřelcem, rozzuřeným rotvajlerem a Angelou Merkelovou (jasná podoba). Po probuzení byla nevrlá, pročež, na rozdíl od raptorky Delty, herecky prkennému Prattovi nedávala pac, ale pořádně přes hubu. Prima zkázonosný scifi masomlejnek, coby ideální oddychovka, s několika zábavnými wtf dějovými prvky. Viz ošulený základní výcvik branců, smrsknutý na jedinou poučku: ježci mají Achilovu patu na pupíku, popř. na krku, jedině do těch míst ty bílé svině střílejte! A jak s touto životně důležitou informaci naši branci naložili? Jak asi..., samozřejmě ji ihned všichni úspěšně zapomněli! A to včetně Dana, zkušeného veterána z Iráku. A pak má lidstvo přežít...

"Kdo neskáče, není ovce... Hop! Hop! Hop! S duchem matky jde to z kopce, už je trop!" Hrůzou chlupy na rukou zježené, v očích šílený svit, vystrašen jako už dlouho ne. Třesoucíma se rukama tápu dějem ve tmě tmoucí, hustější než vlna padesát let nestříhané šílené ovce a teď skutečně nevím, jak uchopit svůj komentář. Tak asi za vemeno (což opravdu Stephen Massicotte je, a velké). Nicméně, i já, starý dvoupatrový šťoura, věčný frflal nad nelogičnostmi ve filmu a čulibrk, hledající alespoň nějaký smysl v každé hromádce ovčích bobků, potažmo v duchařinách, jsem si chvílemi zachrochtal blahem. Vlastně zabečel, samozřejmě. Došlo mi totiž, že se jedná o druhý díl mého oblíbeného hororu Černé ovce, v němž strašidelným příběhem o zlých lidských maminkách, superhodných tatíncích, jakož i poslušných ovečkách a beráncích božích, vrhajících se s radostným "Bééé!" ze stometrového útesu, uspávají večer v salaši černé ovečky svá bázlivá jehňátka. "Se skopovou duchařinou, sejdeme se pod peřinou."

"Vyje-li v tobě vlk... manželce zmáčkni krk! Synáčka vyhrabej lopatou, červy z něj vytahuj pinzetou." A taková pěkná bajka o bláznivých, zvlčilých lidech a o krutých, leč jinak normálních a empatických vlcích to mohla být, škoda. I já, coby člen dravé, leč zdravé vlčí smečky, jsem nejprve spokojeně čenichal po krvavém sněhu příběhu a radostně poňafával nad každou bolestí rozervanou duší a nad lidskými troskami všeho druhu, jimiž byla řídce osídlená Aljaška hustě zalidněna. Ale postupně se mi začala nevolí ježit srst na hřbetě a mé ňafání přešlo v zlověstné, vzteklé vrčení. Od krádeže synáčkova těla s mimózními vraždami (prosté odzbrojení a spoutání by účelu posloužilo stejně), přes mariňáka, zabijáka z Iráku a t.č. již i sériového vraha, prchajícího se staženým ocasem před starou bábou z motelu, byť s puškou. Místo aby si v lese pomazal obličej vlčím trusem a takto maskován se připlížil zpět a prokousnul bábě krk, nebo tak něco. Dále Cheeon - ten by byl fajn v samostatné vražedné bajce, zde to byla rušivá odbočka (byť chutná a šťavnatá jako rare steaky z mladých policajtů). No a to sáňkování se synáčkem v samotném závěru, při hře na happy wolf family, to byl hřebík do rakve a facka kamarádovi Cheeonovi a jeho indiánským pohřebním rituálům. Co se jednou rituálně zahrabe, to se už nevyhrabává, aby měla duše klid, bohajeho! Dvě hvězdy. Na 5 hvězd bych šel při alternativním závěru: Synáček sice vykopán, ale jen proto, aby se k němu mohla přitulit v tu chvíli láskyplně uškrcená maminka Medora, pak oba zase zahrabáni. Vernon odchází do lesů, pokleká uprostřed klidně sedící vlčí smečky, kamera švenkuje na hřebeny hor a ozývá se poslední, čistý výstřel. Závěr na pohodu, no ne?

"Práce prý polidštila opici, cereálie polidštily zombici." Nejprve kvízovou otázku za 10 lidožravých bludišťáků: Co je potřeba ke vzniku sympatické adolescentní zombice? A) virus z Číny, B) virus z Rakouska, C) otčím prznitel. A hned taky varování pro vilné otčímy: Jsou-li vám prsty drahé, nestrkejte je do své drahé... nevlastní dcerunky v rozpuku, sic skončí u ní v žaludku! Docela jsem si to užil. Zajímavý hokus pokus o melancholickou (a)sociální baladu o zneužívání, oslepování, pálení zapalovačem a podobných hrátkách dospělých monster vůči bezbranným tvorečkům. Ochuceno krví a syrovým lidským masem, okořeněno pětihvězdičkovým záhadným čulibrkem Stockingerem v úvodu a vonící po pečených očních bulvách jinocha-otroka, který se "teprve učil pravidlům". Zpraseno nemastným, neslaným a mdlým závěrem. A nevyužitým potenciálem Miny, navíc bez jediného vykouknutí polidštěných kůzlátek. Škoda.

"Z ďury tmavé Pán Bůh kouká, nit osudu flanďák souká. Časosmyčkou poletuje... kecá, vraždí, intrikuje. Pokud do jeskyně... vleze člověk-svině... svinská smyčka časová jeho svinskost zachová." Temné jako duše blbě zamilované bonzačky, zašmodrchané víc než šňůrečky od korzetu mé první holky, až k zmagoření časosmyčkově vypečené a drsně strašidelné. Jako když na vás po ránu v koupelně ze zrcadla místo obličeje vykoukne vaše vlastní vrásčitá prdel... Líbilo se mi to už tenkrát, při prvním shlédnutí, v roce 1953, ještě na černobílé televizi, s mojí mámou. Je ročník 1943, bylo jí deset let, ale už tehdy časosmyčky neměla ráda, prý "by ty scenáristy řezala a řezala". Dnes, při druhém shlédnutí, s mojí třetí manželkou a sám se sebou z budoucnosti, jsme si to užívali. A tak jsme si to šetřili a koukali se s přestávkami. Jen včera, dnes a zítra, v sobotu večer a v neděli ráno. Ty nejhlubší myšlenky jsem si pak zapisoval do bonzbloku, artefaktu z mých pionýrských sedmdesátých let, nedávno objeveným vně krabice na půdě sklepa. Včerejšek bude až pozítří, zítřek nastane loni, všichni jsme součástí sama sebe, vše se zkurví dávno před začátkem a veškerý všehomír byl stvořen velkým Bum! Bum! Což nebyl Velký třesk, to jen Pán Bůh nešťastně tloukl čelem do zdi u stromu v ráji, nad zítra sežraným jablkem :-)).

"Pidlooká, ušatá, sympaticky zubatá... Kdo si prdne, toho slupne, držet hubu je teď nutné!" První část tísnivá i děsivá, tu bych nepřežil. V noci hlasitě chrápu, při jídle děsně mlaskám a při sexu funím o sto péro. Tiché místo 2 bych dal na pohodu. V jedničce stačilo si jen uprdnout a během pár vteřin už se ze všech stran řítily dva tucty hladových příšer, ve dvojce už to ušatozubatci měli na háku. Maminka hrdinka se synáčkem nerdem, pidlouchou dceruškou a s ukňouranou vetřelčí svačinkou v zavinovačce, ti všichni oroštovali volume na max. Dupali jako sloni, řvali jako na lesy (viz hnáta v železech) a ze zbraní imrvére stříleli, jak u Verdunu. Až po půlhodině se vždy přiloudala jedna jediná příšera, otrávená a nevrlá, že ji kraválem vytáhli z brlohu. Hřebičkem do mé divácké rakve bylo jachtaření. Takže: zkonstruovat kosmické koráby a proletět k nám stovky světelných let, to mimozemšťané umí. Aby pak víc jak rok seděli u vody na chlupatých ufoprdelích a marně slintali nad lidským masíčkem na ostrově, kam přece nemůžou, protože neumí plavat! A co použít nějaké to příruční vznášedlo z jejich raketoplánů nebo nedejbože nějakou jachtu v přístavu? Rok je to nenapadlo. Dokud na jednu loďku příšera omylem nespadla :-)). Holt uši jako slon, zubů plnou hubu, ale v hlavě vymeteno, IQ ušaté tykve.