Omnibus

"Chlapec ňadra porovnává, puberta s ním pěkně mává!" Poflakovat se po starém Žižkově s tvářemi hořícími dychtivou zvědavostí štěněte? S krvácejícím srdcem prvních tragédií i prvních lásek, šmírovaných zatím jen zpovzdálí v parku, okukovat styl „na koníčka“, popřípadě ňadra zdálky, přes železniční trať do okna činžáku. Courat ulicemi  Žižkova spolu s magorem s rádionkou na hlavě a s dřevěným koníkem v náručí? To je dobrá volba. Příběh je zahalen oparem nostalgie, z něhož na nás ve finále vysupí parní lokomotiva. Právě ta, která vysvobodila Pepíčka s koníkem z osudově zlomyslného a pro něj nepochopitelného světa (Milan Šimáček začínající, ale přitom již ve své životní roli). Melancholický a krásný film, bohužel rok natočení 1989 způsobil, že neprávem zapadl. Humorná scéna vyhrnutí plavek a osahávání koziček puberťačky: "Vinnetou taky chodil do půl těla, proto byl tak otužilej... Mě se zdá, že to levé ňadro máš větší!" 

A pak mají Brazilci chodit k volbám... Jednička byla nabušená jízda uličkami slumů, s Damoklovým mečem návštěvy papeže nad hlavou BOPE i starosty Ria de Janeiro. Trochu k zamyšlení, hodně akce, po závěrečných titulcích dobrý pocit. Dvojka, ta byla hořká jak pelyněk a velice depresivní. Nascimento tak dlouho sloužil společnosti a se svými Lebkami střílel mezi chatrčemi ve slumech drogové dealery jako králíky, až pochopil, že jenom nahrával chobotnici politiků a zkorumpovaných policajtů. Vážně jsem rád, že žiju v Čechách, kde chcípnul pes. Za dvacet let pouze jeden dobře trefený kmotr Mrázek (omluva za cynismus) plus jeden mafián se žralokem v akváriu, t.č. pracovně v JAR. Jinak ticho po pěšině... i v tunelu (Blanka). Novináři u nás beze stopy nemizí, slumy tu nemáme, jen Chanov, ale ten je proti nim mateřská školka, a drogy se u nás sice prodávají, ale tak nějak civilizovaněji než v Riu, že. A za instalaci kabelovky se u nás platí normálním firmám a ne nějakým milicím a zkorumpovaným policajtů. Jak říkám, chcípl u nás (korupční a zločinecký) pes. Ale i tak, plukovník Nascimento do české vlády! Ministerstvo vnitra. A kapitán Matias? Ten se mohl hodit za šéfa URNA. Škoda ho...

Pouze, jako buldozer upravující skládku, zahrne synáčka luxusními hračkami, místo alespoň namátkové výchovy. Tak ať se pak tatík miliardář nediví, když si rozbije hubu o city. Mimochodem, obsadit do role „hračky“ nesmělého ňoumu a zmatkaře z povolání - Pierre Richarda? K nezaplacení!

Upozornění: i přes recesistický komentář (obsahující obojživelné SPOILERY! ) je film docela zábavný. Viděno dvakrát a do budoucna nevylučuji ani potřetí.                    Kdysi si Kevin Costner zatancoval s vlky, zpotil se při tom jako prase a pak poseděl na studeném balvanu. Samozřejmě z toho chytil děsného vlka. Indiánský šaman Veselá kopa mu doporučil omývat opruzenou prdel, třísla i šourek vlažnou slanou vodou. Důvěřivý Kevin svlíknul mokasíny, s roztaženýma nohama a s hekáním se odšoural k oceánu, přizvednul si šourek a vrhnul se do vln. „Ááááá!!!“ zavyl tak děsně, že kolem začaly vyplouvat na hladinu hlubinné ryby břichem vzhůru a vypoulil oči tak silně, že mu z toho na bocích vyrazily žábry. Tím se z něho stal obojživelník, pročež se vykváknul na honění bizonů, pustil Stojí s pěstí k vodě a postavil si double-katamarán. Na něm začal brázdit oceán, který mezitím zalil komplet celou zeměkouli a to tak vysoko, jako kdyby si Pán Bůh sedmý den pro relax napouštěl vanu, zapomněl zavřít kohoutky a přišlo se na to až ve středu. Kevin pak na katamaránu několikrát obeplul svět, než mu došlo, že je debil a vede smutný a osamělý život. Ale usmálo se na něho štěstí, potkal bárku starého mořského vlka-pedofila. Tomu vadilo, že mu Kevin nepřeje jeho slintání nad nezletilou a pokusil se Kevinovi natrhnout triko, prdel i žábry. To třetí byla zásadní chyba, protože na svoje žábry jsou mutanti dost hákliví. Kevin se dožral a starého prasáka zrakvil. Sličná Helen ocenila, že její adoptovaná dcerka Enola nebude zprzněna na kanapi v podpalubí a začala intenzivně projevovat zachránci svou vděčnost, čímž si vysloužila indiánské jméno Vlní hrudí. Bohužel, love story se nekonala. Na scénu připlul tanker, z jehož kapitánského můstku blbě čuměl jedním okem (víc jich neměl) samozvaný vládce všech moří a všech ropných skvrn, hnusák Deacon. Jeho piráti byli drsňáci, srali na plachty a neradi veslovali – na lup totiž jezdili na vodních skůtrech. Vůbec si žili na podezřele vysoké noze, na to, že bylo chvíli po apokalypse. Na tankeru měli nádrž, v té nádrži ropu a v té ropě dědka. Ten jim tam dělal živý plovák ukazující stav zásob. Stačilo otevřít poklop, z výšky na mastného dědka plivnout a ten hned zahlásil, jestli má té ropy až po krk, nebo jen po vpáčené bradavky, popřípadě zda už ropa sahá jen po čárku mezi půlkami jeho prdele. Zlí, ale dost nepraktičtí piráti unesli malou Enolu kvůli mapě vytetované na jejích zádech (jako by nestačilo jen vyříznout tu kůži s kérkou, než se tahat s celým harantem) a Kevin při její záchraně prokázal, že i obojživelník může mít koule jako Rambo. Helen si špatně vyložila jeho snahu a taky to, že ji předtím vzal na výlet v homemade batyskafu do N.Y. Atlantidy na mořském dně. Začala si dělat plané naděje na svatbu a na to, že by jí mohl cáknout mlíčí na jikry. Kevin ale na mezidruhový sex moc nebyl, našel jim ostrov - zřejmě vrchol Čomolungmy, když to ještě vůbec čouhalo nad hladinu po té óbrpotopě – a udělal z posledních dvou žen Robinsona a Pátka, čímž záchranu lidstva před vymřením spolehlivě zazdil. Pak odplul zpátky na oceán, hledat si nějakou mořskou pannu nebo aspoň sviňuchu, se kterou by se mohl něžně držet za ploutve. Málo platné, přírodě se holt nedá poroučet!

Seriál plný (závěrečných) řečí o tom, že pro echt-právníky neexistují žádní viníci či nevinní, ale pouze odsouzení či osvobození. A o tom jaké všemožné krávoviny jsou prdlí Američani schopní hnát až k soudu. Jen bych ze seriálu škrtl postavu Ally McBeal (heh - a tedy i přejmenoval seriál) s jejím neustálým otravným, leč marným hledáním partnera, ideálně klonu jejího otce, že.. Vystačil bych si s hnusným pragmatikem, empatií nepolíbeným Richardem Fishem (zajímavá úchylka na laloky vytahané kůže na krku milfek) a s neskutečným pošukem Johnem Cage s jeho schopností orat se soudci i s porotou a vykecat jim díru do hlavy při obhajování neobhajitelného.

Kvůli tomuhle seriálu tenkrát předčasně zešedivěl náš učitel tělocviku. Tygra z Mompracemu a jeho smrtící skok plavmo při souboji s tygrem bengálským jsme zkoušeli napodobit při každé příležitosti. Zrušili jsme při tom nejen všechny dostupné trampolíny, ale i nervy pana učitele. Jediný problém byl ten, že každý chtěl vystupovat v roli toho vlasatého a fousatého divouse a naopak nikdo nechtěl dělat tygra. Zbabělci... A to jsme místo ostrého pirátského kinžálu používali jen tupý spartakiádní kužel! Kabir Bedi na tričku – Che Guevara našeho pionýrského dětství. Ty oči, ty oči... !

Kdybych radši zůstal doma! A s tím lupenem zadara (Cinestar club, každej pátej), bych si jen (para)normálně vytřel prdel, udělal bych líp! Mohl jsem si nafukovat matračku, ožrat se s babičkou, pokecat si s nějakou svojí hračkou na baterky a svému pejskovi Azorovi kydnout na hřbet vteřinové lepidlo a připlácnout ho na strop. Užil bych aspoň nějakou srandu. A kdybych v kurníku čapnul slepici, podříznul jí krk a na tepich v obýváku namaloval krví pentagram, mohlo být teprve veselo, až by mi na to přišla moje stará, ta čarodějnice jedna! Nebo jsem mohl jít za kámošem, šmírovat jejich hnusnou starou sousedku, špekatou bachyni, jak se nahá producíruje v ložnici a pak si z toho XXL zážitku hrůzou zakvílet do digestoře. Prostě se bavit. Ale to ne, mě musel posednout démon a vnuknout mi ten debilní nápad jít do kina... Za sympaticky ožralou babičku plus jednu humornou scénu, kdy démonem neposednutý kámoš se zkouší opičit s levitováním (hádejte, jak dopadne? :-), dávám jednu uskučenou hvězdu.                  I hate Blair Bitch!

Pořad sám je na odpad!, nápadem i formou zpracování. Je to komerčně slzopudné, neskutečně trapné, dojemné i k zblití - ostatně jako život sám. Vyvolávání duchů a dráždění hada minulosti bosou nohou, to vše nikoli decentně lékařsky, v soukromí na lehátku u cvokaře, ale vulgárně amatérsky a nestydatě veřejně, před televizními kamerami. Psychoterapie pro účinkující, live-tragedy pro voajérské publikum ve studiu, estrádní show pro požírače brambůrků u televizních obrazovek. Většinou jen člověk nevěřícně kroutí hlavou: „Jak to, že lidi nevidí věci zřejmé a proč stále znovu a znovu dělají v životě tak zbytečné, leč fatální chyby?“ ... Chřup! (brambůrek). Proč dávám tři hvězdy? Ohodnotit Poštu odpadem prý znamená (říkala máma Faidry), že člověk sám má nějakého pěkně vypečeného kostlivce ve skříni. Já jich mám plnou skříň, že ani dveře nejdou dovřít, ale přece to nepřiznám!

Opravdu působivý prolog. Koláž momentek z extrémně drsného výcviku Navy SEALs navodila atmosféru a slibovala zajímavý film. Bohužel se pak posrala nejen akce „Zabijme šáha“, ale posral se i režisér a scenárista v jedné osobě Peter Berg. Film má totiž tři části různých kvalit. První je dobrá a vrcholí velice silnou scénou, kdy celou technokraticky naplánovanou operaci, se všemi těmi vrtulníky Apache a satelitními telefony, jim jednoduše zruší stádo blbých koz s pitomým dědkem a dvěma kluky. Vyřešit dilema, zda za nepřítele považujeme jen chlapa se samopalem nebo i obyčejného pastevce koz, byť s turbanem plus vysílačkou, a kolik dětí je morálně přípustné zabít při honu na arciteroristu, na to člověka nepřipraví ani sebedokonalejší výcvik. Tímhle Petr Berg vyhmátnul jeden z problémů asymetrické války bohaté supervelmoci USA se zavšiveným, ale všehoschopným Talibanem. Tu vesnici ve finále taky zmáknul dobře. Jenže tu prostřední bojovou část zřejmě natočil jiný režisér - naprostý debil bez špetky soudnosti, který očividně vyrůstal na Rambovi a který si myslí, že filmové plátno a diváci snesou úplně všechno. Včetně nesmyslně cirkusového skoku čtyř Tarzanů ze skalnatého svahu (a podruhé i přímo ze skály). Ještě se při tom mohli pateticky držet za ruce a bylo by to komplet. Bohužel, i takto silný příběh Based on a true story dokáže hollywoodský řezník spolehlivě zprasit a úplně zabít. Ze slabých dvou na alespoň tři hvězdy to nakonec vytáhly ty titulky, s rodinnými fotkami tenkrát skutečně padlých vojáků.

Když se z vás v postapo budoucnosti stanou neandrtálci a vy bojujete o holý život, navíc s holou prdelí, tedy bez výdobytků civilizace, a vydáte se na lov naklonovaného lenochoda z pravěku, velkého jak dvoupatrový autobus (sic!), je třeba neztratit glanc. Před lovem si vyfénujte a nagelujte vlasy, mamutí lenochod vám je pak bude zvědavě cuchat tlapami a nedocvakne mu, že brzy skončí na talíři. Taky svou ofinou můžete frajeřit na ty nenažrané Kromaňonce zkřížené se zombíky. To jim rozhodí sandál a vy jim díky okamžiku překvapení zarazíte pidlu do zad(ku) až po kostrč, aby si přestali vyskakovat. A že jim to šlo! Za skoky do výšky i do dálky by na postapo olympiádě s přehledem brali zlato! A ostatně i sříbro, bronz a pazourek! Potud dobrý. Pak ovšem na scénu nastoupil Boromir a celou tu apokalypsu katastrofálně pohnojil. Utrousil „follow me“ a „believe me” a myslel to vážně. Cože? Věřit?! Jemu, proradnému syčákovi? (Frodo by mohl vyprávět). Jenže Kaleb LOTRa nečetl a Dorel byla sto let za opicema (přestože žila v budoucnosti), ta neuměla číst vůbec, takže za Boromirem šli jako ovce k němu domů. Tam vylezla z hradu Boromirova stará (s ještě lepším účesem než oni) a hned toho svého debila zprdla na tři doby, co jí to tahá domů za póvl. A taky prskla na Trska (synáček jak z katalogu IKEA), že si s nimi nesmí hrát, páč jsou nakažení a stejně brzy natáhnou brka. Nakonec ale šla do sebe a pozvala je dál. Dokonce pak po večerce Kalebovi (zřejmě v rámci vzdělávání, protože Kámasútru taky ještě nečetl) předvedli s Boromirem live-sex! Tím mě potěšili a dožrali zároveň, protože si před stykem zapomněli sundat bederní roušky :-( Ve stejnou dobu se přeživší zbytek tlupy schovával před zombíky v jeskyni a náčelník zodpovědně řešil, jestli se mají napřed pomodlit a pak se nechat sežrat, nebo jestli to modlení můžou vynechat. A pak už se to mrvilo všechno a fest, tak už jen shrnu to nejpodstatnější: Dorel si umyla vlasy, protože se s Kalebem chystali do města na nákupy. Savan jel s nimi a v rozvalinách N.Y. si jako King Kong zašplhal po mrakodrapu hojně porostlém břečťanem. Pak nechali padoucha dostatečně se vykecat a tím se znemožnit před dcerou, čmajznuli mu žlutý prášek a všichni si šňupli. Následkem toho měli pocit, že zachránili lidstvo a byli děsně happy. Na rozdíl ode mě. Jedna hvězda za ten břečťan a druhá za zdevastovanou knihovnu bez poloviny střechy, to byla znepokojivá vize budoucnosti (už dnes nám lidi skoro nečtou!). :       R.I.P. lenochod.